Tato stránka je zamčena pro neregistrované a nové uživatele

Miloš Zeman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ing. Miloš Zeman
Miloš Zeman krátce po složení prezidentského slibu 8. března 2013
Miloš Zeman krátce po složení prezidentského slibu 8. března 2013
Úřadující
Ve funkci od: 8. března 2013
Předseda vlády Petr Nečas
Jiří Rusnok
Bohuslav Sobotka
Předchůdce Václav Klaus

Ve funkci:
17. července 1998 – 15. července 2002
Jmenován Václavem Havlem
Prezident Václav Havel
Předchůdce Josef Tošovský
Nástupce Vladimír Špidla

Ve funkci:
27. června 1996 – 19. června 1998
Předchůdce Milan Uhde
Nástupce Václav Klaus

Ve funkci:
28. února 1993 – 7. dubna 2001
Předchůdce Jiří Horák
Nástupce Vladimír Špidla

1. předseda SPO
(od listopadu 2010 také čestný předseda SPO)
Ve funkci:
6. března 2010 – 29. května 2010
Předchůdce subjekt vznikl
Nástupce Vratislav Mynář

Ve funkci:
1. června 1996 – 20. června 2002

Ve funkci:
6. června 1992 – 31. prosince 1992

Ve funkci:
30. ledna 1990 – 4. června 1992

Narození 28. září 1944 (70 let)
Kolín
Protektorát Čechy a Morava Protektorát Č. a M.
Politický subjekt KSČ (1968–1970)
OF (1990–1991)
OH (1991–1992)
ČSSD (1992–2007)
SPO (od 2009)
Choť Blanka Zemanová (1971-8)
Ivana Zemanová (od 1993)
Děti David Zeman
Kateřina Zemanová
Vzdělání

VŠE v Praze

Podpis Ing. Miloš Zeman, podpis
Webová stránka oficiální stránky
Miloš Zeman v roce 2001

Miloš Zeman (* 28. září 1944 Kolín) je český politik, ekonom, prognostik a třetí prezident České republiky. Úřadu se ujal složením slibu dne 8. března 2013.

V období 1993–2001 působil jako předseda České strany sociálně demokratické. V letech 1996–1998 zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následující čtyři roky byl předsedou sociálnědemokratické vlády menšinového charakteru, jejíž existence byla umožněna na základě tzv. „opoziční smlouvy“ s Občanskou demokratickou stranou.

Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta České republiky v roce 2003 odešel na sedm let z politiky. V březnu 2010 se stal předsedou nově založené Strany Práv Občanů ZEMANOVCI. Na funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010, ve kterých se strana nedostala do sněmovny.[1]

přímé volbě v roce 2013 byl zvolen třetím prezidentem České republiky. První kolo vyhrál se ziskem 24,21 % platných hlasů a v rozhodujícím druhém kole porazil tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga se ziskem 54,80 % platných hlasů. Stal se zároveň historicky prvním českým prezidentem zvoleným přímou volbou.

Život

Dětství a mládí

Narodil se 28. září 1944 v Kolíně. Jeho matka, Marie Zemanová (1917–1997),[2] byla učitelka, otec byl poštovní úředník. Rodiče se v jeho dvou letech rozvedli, dále vyrůstal jen s matkou a babičkou.[3] Otec, se kterým se nestýkal, zemřel, když mu bylo třináct let.[4]

Studium a povolání

V roce 1963 dostudoval střední ekonomickou školu v Kolíně. Přitom hrozilo, že mu bude odepřena možnost složit maturitu, a to kvůli referátu, ve kterém oslavoval knihu Karla Čapka Hovory s T. G. Masarykem, která byla komunistickým režimem zakázána. Nakonec byl připuštěn k maturitě, ale nebylo mu vystaveno doporučení ke studiu na vysoké škole. Zeman z tohoto postupu později obvinil svou učitelku českého jazyka, ta vinu odmítla. Poté pracoval v účtárně v závodu Tatra Kolín. Jeho spolupracovníci později vzpomínali, že ho toto zaměstnání nebavilo a k ostatním byl přezíravý.[5] Díky praxi v závodu Tatra po dvou letech získal doporučení k dalšímu studiu. Navíc kvůli srdeční vadě získal tzv. modrou knížku a nemusel absolvovat základní vojenskou službu. V roce 1965 začal dálkově studovat Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, kde studoval obor národohospodářského plánování, o dva roky později přešel na denní studium, které zakončil roku 1969. Během studia bydlel na koleji Jarov. Také spoluzaložil diskusní Studentský futurologický klub a byl pomocnou vědeckou silou profesora Pavla Hrubého. Svou diplomovou práci napsal u profesora Věňka Šilhána. Jeho tehdejší známí ho považovali za nadaného studenta, ale také namyšleného samotáře.[4]

Rodinný život

Z prvního manželství (1971–1978) s Blankou Zemanovou, která byla jeho středoškolskou spolužákyní, má syna MUDr. Ing. Davida Zemana, Ph.D. (* 1971), který pracuje jako lékař v oborech klinické biochemie a neurologie. Podruhé uzavřel sňatek v červenci 1993 se svou asistentkou Ivanou Bednarčíkovou (* 29. dubna 1965). Do manželství se 1. ledna 1994 narodila dcera Kateřina Zemanová. Se svou druhou ženou se Zeman seznámil v roce 1990, kdy jí nabídl práci asistentky. Ta kvůli tomuto zaměstnání nakonec nedostudovala romanistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzityBrně. Po mateřské dovolené pracovala v několika firmách včetně Mold Vin CZ, kterou vede Zemanův známý Zdeněk Zbytek. Také pracovala na ředitelství pražského Výstaviště či na ministerstvu kultury ČR. Později, až do dubna 2012, byla zaměstnána jako kulturní referentka ve Správě Pražského hradu.[6]

Od roku 2002 až do svého zvolení prezidentem České republiky v lednu 2013 trávil Zeman svůj čas převážně ve svém bytě v historické tvrzi v Novém Veselí (okres Žďár nad Sázavou), jejímž je spolumajitelem. Mezi jeho zájmy patří pěší a lyžařská turistika, četba nejrůznější literatury (mj. science fiction) a hra v šachy.[7]

Politická činnost

Před rokem 1989

Během Pražského jara (1968) vstoupil do KSČ, ze které byl v roce 1970 kvůli nesouhlasu s okupací vojsk Varšavské smlouvy vyloučen. V letech 1971 až 1984 pracoval v tělovýchovném podniku Sportpropag v oddělení komplexního modelování. Také se účastnil přednášek Vědeckotechnické společnosti. Poté byl až do roku 1989 zaměstnán v podniku Agrodat, kde se zabýval simulačními modely zemědělských systémů.[4]

Od 31. ledna 1984 vedla Správa kontrarozvědky pro ochranu ekonomiky (součást Státní bezpečnosti) Miloše Zemana jako prověřovanou osobu.[8] Není jasné, co bylo důvodem sledování. Svazek byl skartován na začátku prosince roku 1989.[9]

V srpnu 1989 vyšel jeho článek Prognostika a přestavba v Technickém magazínu,[10] ve kterém na základě vědeckých poznatků kritizoval tehdejší režim.[11] Jeho účinek umocnily provokativní kresby ilustrátora Pavla Matušky. Za tento článek byl propuštěn z tehdejšího zaměstnání v Agrodatu.[12] Článek vznikal od roku 1984 původně pro časopis Vesmír, jehož redaktor ho odmítl publikovat. Po srpnu 1989 byl článek v Rudém právu zkritizován a Zeman byl nařknut, že manipuloval se statistickými daty. Reagoval žalobou, kterou za něj podal Pavel Rychetský. Celý spor byl dořešen až po Sametové revoluci tištěnou omluvou šéfredaktora Zdeňka Hořeního.[13]

„…s probíhající přestavbou dostává u nás skutečně prognostika poprvé normální podmínky pro svou existenci. Mizí nadšené chvalozpěvy na světlou budoucnost, která nám bude darována díky moudrému a neomylnému vedení. Začíná střízlivý rozbor budoucích příležitostí a rizik, při kterém často s hrůzou zjišťujeme, že nejvýraznější rizika mohou vzniknout jako důsledek nekvalifikovaných (ať již uskutečněných nebo projektovaných) rozhodnutí tohoto vedení.“
– Miloš Zeman, Prognostika a přestavba, srpen 1989

Po otištění článku byl Janem Martinkem, vedoucím redaktorem Hospodářského zápisníku Československé televize, pozván do uvedeného pořadu jako host. I přesto, že v něm Zeman otevřeně kritizoval tehdejší režim, byl záznam nakonec odvysílán. Zeman v rozhovoru mj. uvedl:[14]

„Asi vás nepotěším. Za posledních čtyřicet let jsme se dostali z desátého místa ve světě na čtyřicáté místo. V některých oblastech je to ještě horší. Například ve vědeckotechnickém rozvoji podle oficiálně publikovaných informací jsme dnes zhruba na úrovni Alžírska nebo Peru a hluboko pod Portugalskem, které je považováno za nejzaostalejší zemi západní Evropy. (…) Já sám si tento vývoj vysvětluji tím, že jsme ekonomická rozhodnutí přijímali nepromyšleně, že tato nepromyšlenost vyplývala především z toho, že neexistovala zdravá soutěž alternativních rozhodnutí a že i rozhodnutí, která měla velice varovné důsledky, byla přijímána, aniž by existovala jakákoliv společenská kontrola jejich efektivity. (…) Nikde není řečeno, že bez změny řízení, bez skutečné přestavby by u nás ve velice dohledné budoucnosti nedošlo k prázdným obchodům, inflaci, stávkám, manifestacím, to všechno jsou samozřejmě věci, které nikdo nechce slyšet, ale prognostik je tady právě od toho, aby varoval.“

Sametová revoluce

17. listopadu 1989 a v následujících dnech se zúčastnil pražských demonstrací, ale jeho přímou účast na demonstraci na Národní třídě 17. listopadu někteří vyvrací.[15] Jako prognostik předpověděl pád komunistického režimu v termínu jaro 1990.[13] Sám se domnívá, že svým článkem s názvem Prognostika a přestavba, který v zásadě sepsal již v roce 1984, ale publikoval jej až v roce 1989 v Technickém magazínu, aktivně přispěl k Sametové revoluci.[13] Během událostí z konce roku 1989 se zapojil do činnosti Občanského fóra, kam ho přivedl novinář Svobodného slova Petr Kučera.[4] Na svém psacím stroji na Vysočině dokonce sepsal první politický program Občanského fóra.[16] Jeho krátký projev na Letenské pláni 25. listopadu 1989, kde srovnával životní úroveň v Československu např. s africkými státy, měl u účastníků obrovský ohlas.

Poslanec Federálního shromáždění

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za OF, do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 3 – Praha 3Praha 10). Mandát obhájil za OF ve volbách roku 1990. Po rozkladu Občanského fóra přešel v roce 1991 do Občanského hnutí, od ledna 1992 pak byl členem poslaneckého klubu Klub Sociálně demokratické orientace.[17][18][19] Působil ve funkci předsedy rozpočtového výboru parlamentu. Současně v letech 19901993 pracoval jako vědecký pracovník Prognostického ústavu ČSAV, do kterého nastoupil v lednu roku 1990.

Jako poslanec Federálního shromáždění vyslovil nesouhlas s vysídlením Němců z Československa, které označil za porušení demokracie a přirovnal ho ke stalinským nuceným migracím.[20][21]

K roku 1990 se profesně uvádí jako vědecký pracovník Prognostický ústav ČSAV, bytem Praha.[22]

Ve volbách roku 1992 přešel do Sněmovny lidu, nyní jako poslanec za Českou stranou sociálně demokratickou (ČSSD) (volební obvod Jihočeský kraj), do které vstoupil v roce 1992. Podle vzpomínek Vladimíra Špidly byl iniciátorem zapojení Miloše Zemana do ČSSD a na kandidátku této strany ve volbách roku 1992 jihočeský politik Václav Svoboda. Kandidátce ČSSD totiž tehdy v jižních Čechách prý chyběla výrazná osobnost a Svoboda navrhl oslovit tehdy politicky nezařazeného Miloše Zemana. Emisaři ČSSD náhodou dorazili za Zemanem jen o několik hodin dříve, než se u něj se stejnou nabídkou objevili i vyslanci dalšího politického subjektu, Liberálně sociální unie, takže Zeman dal přednost ČSSD a odstartoval svou kariéru v této formaci.[23] Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[24] Ve FS se profiloval jako zastánce udržení společného státu a navrhl vznik česko-slovenské unie. I když byl návrh původně schválen, nebyl pak dále rozvinut. HZDS myšlenku unie podpořilo, ale pro nesouhlas jejího koaličního partnera na federální úrovni ODS, od této podpory později ustoupilo.[25]

Předseda ČSSD

V roce 1992 se Zeman stal předsedou městské stranické organizace ČSSD v Praze a o rok později i předsedou celé strany. Ve funkci předsedy ČSSD působil až do roku 2001. Této politické straně s dlouholetou tradicí, která však krátce po sametové revoluci byla jen jedním z mnoha politických subjektů, dopomohl Zeman během několika let nejprve k pozici nejsilnější opoziční strany a nakonec i k vítězství ve volbách do Poslanecké sněmovny.

Předseda Poslanecké sněmovny

Poslancem se znovu stal až po volbách do české Poslanecké sněmovny v roce 1996, kdy ČSSD pod jeho vedením dosáhla historického úspěchu, který znemožnil tehdejšímu předsedovi Občanské demokratické strany (ODS) Václavu Klausovi sestavit většinovou vládu. Za toleranci menšinové vlády získal křeslo předsedy Poslanecké sněmovny, které zaujímal až do předčasných voleb v roce 1998.

Dne 14. září 1997 (60. výročí úmrtí T.G. Masaryka) obdržel v Rudolfinu "Čestnou medaili T. G. Masaryka" Masarykova demokratického hnutí, spolu s Petrem Pithartem a Václavem Klausem.

Předseda vlády České republiky

Podrobnější informace naleznete v článku Vláda Miloše Zemana.

22. července 1998 se po vítězných volbách stal českým premiérem, kterým byl pak po celé volební období až do 12. července 2002. Jeho jednobarevná menšinová vláda byla tolerována ze strany ODS na základě tzv. opoziční smlouvy. Zároveň ve volebním období 1998–2002 zasedal jako poslanec v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.

Miloš Zeman a Vladimir Putin (2002)

Již v průběhu funkčního období oznámil Zeman, že v roce 2001 nebude obhajovat pozici předsedy ČSSD, a toto místo přenechal Vladimíru Špidlovi, který po dalších vítězných volbách ČSSD převzal po něm i funkci premiéra. Zeman se poté stáhl do politického ústraní a tvrdil, že politiku nadobro opouští, ačkoliv média i část politické scény předpovídaly jeho budoucí návrat.

Návraty do politiky

Brzy se Zeman o návrat do politiky skutečně pokusil, když na základě svého vítězství ve vnitrostranickém referendu v roce 2003 kandidoval na funkci prezidenta České republiky. Při volbě prezidenta dne 24. ledna 2003 však neuspěl, byl vyřazen již v prvním kole. V tajné volbě prohrál v souboji s bývalým předsedou ODS Václavem Klausem a senátorkou Jaroslavou Moserovou. Překvapivě nízký počet hlasů dokazoval, že ho nevolili ani někteří zástupci ČSSD.[26]

Po tomto fiasku se stáhl a politické dění již pouze příležitostně glosoval. Přesto nadále ovlivňoval politickou scénu zejména prostřednictvím svých stále četných příznivců v ČSSD, např. Zdeňka Škromacha. Ostře kritizoval působení jak Vladimíra Špidly (ačkoliv jej původně doporučil jako svého následovníka), tak jeho nástupce Stanislava Grosse, kterého považoval za hlavního viníka svého neúspěchu při prezidentské kandidatuře.

Smír uzavřel až s dalším předsedou ČSSD, Jiřím Paroubkem, a to přesto, že právě Paroubek v minulosti dlouhodobě patřil mezi Zemanovy ostré názorové oponenty. Vztahy mezi ním a Paroubkem však výrazně ochladly po volbách v roce 2006, kdy se Zeman s Paroubkem zásadně rozešli v názorech na nejvhodnější strategii povolebního vyjednávání, zkomplikovaného patovou situací v Poslanecké sněmovně.

Spory Miloše Zemana s Jiřím Paroubkem se vyhrotily v únoru 2007, kdy Paroubek Zemana obvinil, že v roce 1997 uzavřel nevýhodnou mandátní smlouvu s advokátem Zdeňkem Altnerem. Předmětem smlouvy bylo zastupování ČSSD ve sporu s Ministerstvem financí o vlastnictví Lidového domu, sídla ČSSD. Altner spor sice v roce 2000 vyhrál, ale později tvrdil, že mu ČSSD neuhradila odměnu sjednanou ve smlouvě. Úroky z údajně nezaplacené odměny mezitím narostly natolik, že svou výší začaly ohrožovat existenci ČSSD jako takové, neboť pravomocné uznání nároku soudem by nejspíše vedlo ke konkursu a následnému pravděpodobnému zániku ČSSD. Konflikt mezi Jiřím Paroubkem a Milošem Zemanem vyvrcholil poté, co na Miloše Zemana podal v souvislosti s touto kauzou trestní oznámení Jaroslav Novák, známý pod přezdívkou Večerníček. Miloš Zeman to označil za skrytou aktivitu Jiřího Paroubka a 21. března 2007 vystoupil z ČSSD.

Dalším náznakem návratu Miloše Zemana do politiky bylo otevření pražské kanceláře jeho příznivci.[27] Jeden z iniciátorů – Miroslav Šlouf – otevřeně řekl, že cílem této akce je, aby byl Miloš Zeman zvolen prezidentem České republiky. Jiní představitelé ČSSD to však nepovažovali za reálné.[28] Následně vedle sdružení vznikla také Strana Práv Občanů ZEMANOVCI, za kterou ohlásil kandidaturu v parlamentních volbách jako lídr v Ústeckém kraji a jejíž významným sponzorem je český zástupce ruské ropné společnosti Lukoil.[29] Po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010, ve kterých ZEMANOVCI nepřesáhli 5 %, které jsou nutné pro vstup do poslanecké sněmovny, oznámil svou rezignaci na post předsedy strany. Do budoucna přislíbil straně svou podporu v dalších kampaních jako například ve volbách do zastupitelstev obcí 2010.[30] Dne 13. listopadu 2010 byl zvolen čestným předsedou SPO.

Prezidentské volby 2013

Podrobnější informace naleznete v článku Volba prezidenta České republiky 2013.
Miloš Zeman v prezidentské předvolební kampani, leden 2013

V roce 2012 oznámil, že bude kandidovat, s podporou Strany Práv Občanů, v prezidentské volbě konané v roce 2013.[31] Koncem června 2012 nasbíral potřebných 50 000 podpisů občanů podporujících jeho kandidaturu.[32]

V 1. kole prezidentských voleb, které se konaly v termínech 11. a 12. ledna 2013 se Miloš Zeman umístil na prvním místě s počtem 24,21 % hlasů. Do druhého kola postoupil společně s Karlem Schwarzenbergem. Ve druhém kole, které se konalo 25. a 26. ledna 2013, získal 54,8 % hlasů a stal se novým zvoleným prezidentem České republiky. Zvítězil ve všech krajích kromě hlavního města Prahy.[33]

Podle zmínek v českém tisku respektive jeho onlinových vydáních[34] byl zvolený prezident Zeman v zahraničních médiích po volbě označován za politika neomaleného stylu s populistickým akcentem. Taková byla dne 26. ledna 2013 vyjádření francouzského deníku Le Monde,[35] podobně také německých novin Die Welt a rakouského deníku Kurier, kde byl Zeman označen za "levicového populistu",[36][37] stejně jako ve vysílání BBC.[38]

Prezident České republiky

2013

Miloš Zeman s chotí v den prezidentské inaugurace, 8. března 2013

V 10 hodin a 17 minut v pátek 8. března 2013 složil Miloš Zeman prezidentský slib a stal se tak třetím prezidentem České republiky. Složením prezidentského slibu se stal nositelem dvou nejvyšších státních vyznamenání, Řádu Bílého lva a Řádu Tomáše Garrigua Masaryka.

Již v březnu 2013 započal spor mezi Zemanem a ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem o post velvyslance na Slovensku. Zeman prohlásil, že by na tomto postu rád viděl bývalou první dámu Livii Klausovou,[39] která ho podporovala během jeho prezidentské kampaně.[40] V dubnu 2013 Zeman řekl, že případně obejde ministerstvo zahraničí a prosadí Klausovou přímo při jednání s premiérem.[41] To však nakonec neučinil. Jmenování Klausové velvyslankyní schválila až Rusnokova vláda 31. července 2013 v tajném hlasování, a to i přesto, že sám Rusnok tvrdil, že jeho vláda bez důvěry tento krok neuskuteční.[42]

Ve funkci dne 3. dubna 2013 ratifikoval dodatek Lisabonské smlouvy, který umožňuje vznik záchranného fondu (tzv. Eurovalu) na pomoc ohroženým ekonomikám eurozóny.[43] Současně na Pražském hradě nechal vztyčit vlajku Evropské unie. Oběma aktům v minulosti bránil předchozí prezident Václav Klaus. Vlajka EU tím nad sídlem prezidenta zavlála poprvé od vstupu Česka do Unie v roce 2004.[44]

Miloš Zeman na návštěvě Senátu Polska, květen 2013

V květnu 2013 prohlásil, že odmítá jmenovat literárního historika a kritika Martina C. Putnu profesorem, i přesto, že byl navržen Karlovou univerzitou a splnil podmínky profesury. Zeman své rozhodnutí odmítl zdůvodnit, údajně z důvodu možného ponížení Putny.[45] Média následně spekulovala, že důvodem mohla být častá kritika Putny na osobu Zemana,[46][47][48] to však sám Zeman odmítl.[49] Putna nakonec profesorem jmenován byl, jmenovací titul ale nepřevzal od Zemana, nýbrž od ministra školství Petra Fialy.[50] Fiala a Zeman se pak dohodli na tom, že ministerstvo připraví novelu vysokoškolského zákona, podle které bude profesory jmenovat ministr školství. Tu v prosinci nový ministr Dalibor Štys předložil vládě, ale ta ji vrátila k přepracování, což blokuje jmenování dalších nových profesorů.[51]

V červnu 2013 představil svůj Nadační fond, na který bude každý měsíc až do března 2018 vkládat třetinu svého platu, tedy 60 tisíc korun. Fond má za úkol umoření státního dluhu.[52]

Dne 25. června 2013, několik dní poté, co podala demisi vláda Petra Nečase, pověřil prezident Zeman sestavením nové vlády Jiřího Rusnoka. Nevyslyšel tak požadavek vládní koalice, která krátce před jmenováním přišla s tím, že v dolní komoře drží potřebnou většinu 101 hlasů a na premiérský post prosazuje Miroslavu Němcovou.[53][54] Jmenování nové vlády následně kritizovali místopředseda Evropského parlamentu Othmar Karas a šéf tamního zahraničního výboru Elmar Brok, kteří požadovali, aby Evropská unie „rychle prověřila“, zda vznik vlády v ČR neodporuje unijním hodnotám. Prezident Zeman na to reagoval s tím, že by se měli nejprve seznámit s českou ústavou a dodal, že Ústava ČR jasně říká, že „prezident republiky jmenuje předsedu vlády, aniž by stanovila podmínku, že tuto vládu musí předem schválit sněmovna“.[55]

Miloš Zeman s předsedkyní Poslanecké sněmovny PČR Miroslavou Němcovou před budovou Českého rozhlasu při vzpomínkové akci na 68. výročí Pražského povstání a boje o rozhlas (5. května 2013)

Dne 7. srpna 2013, před hlasováním o důvěře Rusnokově vládě, opustili poslanci Tomáš Úlehla, Jan Florián a Karolína Peake sněmovnu. Vládě důvěra vyslovena nebyla, absencí výše zmíněných poslanců však koalice přišla o většinu 101 hlasů, a tak de facto zanikla.[56] Rusnok předal Zemanovi demisi vlády dne 13. srpna, prezident pak jeho vládu pověřil pokračováním ve výkonu funkce v demisi až do složení vlády nové.[57] 28. srpna 2013 prezident Zeman podepsal rozpuštění sněmovny a vyhlásil termín předčasných voleb na 25. a 26. října 2013. V těchto volbách zvítězila Česká strana sociálně demokratická před hnutím ANO 2011. Do Poslanecké sněmovny zasedli také poslanci Komunistické strany Čech a Moravy, hnutí TOP 09, Občanské demokratické strany, hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia OkamuryKřesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové.

Po předčasných volbách si na den 26. října 2013 do zámku Lány pozval vedení ČSSD (Haška, Tejce, Škromacha), přitom řádně zvolený a úřadující předseda strany Bohuslav Sobotka pozván nebyl.[58] Hašek i další účastníci několikrát v médiích popřeli, že by se schůzka konala,[59] ale nakonec pod mediálním tlakem schůzku potvrdili, což vedlo k jejich rezignacím na vrcholné stranické funkce.[60] Zeman poté prohlásil, že považuje za komické utajovat jakoukoliv schůzku a současně odmítl názor, že by šlo o pokus o převrat ve vedení ČSSD.[61]

V noci na 30. října 2013 utrpěl úraz kolene.[62] Dle slov jeho ošetřujícího lékaře, a toho času úřednického ministra zdravotnictví Martina Holcáta, Zeman v noci zakopl o shrnutý koberec a upadl na koleno. Holcát dále řekl, že léčba potrvá až šest týdnů, během kterých bude Zeman chodit maximálně o berlích.[63] Kancelář prezidenta proto v daném termínu zrušila všechna plánovaná vystoupení.

Dne 29. listopadu 2013 převedl prezidentskou pravomoc udělování milostí na ministerstvo spravedlnosti, jako výjimku si však ponechal pravomoc rozhodovat o osvobození z humanitárních důvodů. De facto tak prezident bude určovat případ od případu, kdy rozhodne sám a kdy bude rozhodovat ministerstvo.[64] V prosinci uvedl, že nenaváže na tradici prezidentských novoročních projevů, místo toho bude mít 26. prosince vánoční poselství ze zámku v Lánech. Chce tak navázat na zvyk z první republiky, kdy podobné projevy z období Vánoc měl Tomáš Garrigue Masaryk.[65]

2014

V lednu 2014 oznámil kandidáty na post ombudsmana. Byli jimi Stanislav Křeček a Pavel Zářecký. Druhý jmenovaný později nominaci z rodinných důvodů odmítl, první ve volbě neuspěl a stal se zástupcem nové ombudsmanky Anny Šabatové.

Již v dubnu 2013 označil kancléř Vratislav Mynář bývalého hradního právníka Pavla Hasenkopfa, spolu s bývalým vedoucím analytického oddělení hradu Ladislavem Jaklem a bývalým tiskovým mluvčím Václava Klause Petrem Hájkem za spoluautora Klausovy amnestie z ledna 2013. Zeman pak označil Hasenkopfa za autora kontroverzního aboličního článku, na jehož základě byla zastavena stíhání trvající déle než osm let. Brzy po tomto obvinění byl Hasenkopf ze služeb Hradu propuštěn. V listopadu 2013 podal Hasenkopf žalobu na ochranu osobnosti na prezidentskou kancelář, Zemana i Mynáře, kromě „uvedení věci na pravou míru“ žádal od všech žalovaných celkem 1 milion Kč. V srpnu 2014 však sporné strany uzavřely smír, který soud schválil a jehož obsahem bylo pouze společné vyjádření, podle nějž Hasenkopf nebyl jedním z „pravých otců” amnestie. Vypracoval její návrh, který ale nebyl ze strany zaměstnavatele přijat, konečnou verzi amnestie proto nemohl ovlivnit.[66][67] Kancléř Mynář nicméně hned druhý den na mimořádném tiskovém brífinku prohlásil, že prezident republiky žádnou chybu neuznal a že trvá na tom, že Hasenkopf se na přípravě amnestie podílel. Ten na to reagoval prohlášením, že podá na Mynáře trestní oznámení pro pomluvu.

V srpnu 2014, kdy vláda připravila služební zákon, tento zákon zkritizoval a politické náměstky, se kterými tento zákon počítá, označil za „budižkničemy“. V září ve Sněmovně předeslal, že pokud vláda politické náměstky ze zákona neodstraní, zákon nechá vetovat, a jestli Sněmovna jeho veto přehlasuje, podá stížnost na Ústavní soud. V říjnu Zeman zákon skutečně vetoval, brzy poté Sněmovna jeho veto přehlasovala. 7. listopadu podal prezident Miloš Zeman k Ústavnímu soudu návrh na zrušení služebního zákona.[68]

Dne 24. října 2014 zahájil Zeman státní návštěvu Čínské lidové republiky.[69] Na níž se spolu s majitelem společnosti PPF Petrem Kellnerem setkal s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem[70], poskytl rozhovor čínské státní televizi, kde mimo jiné propagoval postavu českého krtečka[71] a setkal se také představiteli čínské občanské společnosti s nimiž otevřel otázku lidských práv v zemi.[72] Aby stihl oslavy 28. října, vrátil se do ČR soukromým letadlem pronajatým skupinou PPF, za což sklidil od politiků kritiku.

Miloš Zeman během 25. výročí sametové revoluce na Albertově, kde byl vypískán, 17. listopadu 2014

V listopadu 2014 v pořadu Hovory z Lán řekl: „Vláda podle mého názoru dosud ve svém konání učinila jednu základní chybu, že podlehla panu Kalouskovi a zkurvila služební zákon...“. Sprostá slova zazněla také pří Zemanově překladu názvu ruské punkové kapely Pussy Riot, kterou označil za „pornografickou skupinku“ vinnou výtržnictvím v pravoslavném chrámu a odmítl řazení členek kapely mezi politické vězně. Z kategorie politických vězňů vyjmul také Michaila Chodorkovského, kterého označil za spravedlivě odsouzeného tuneláře.[73]

Za hrubé vulgarismy ve svém projevu sklidil ostrou kritiku od ostatních politiků a komentátorů, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání obdržela několik stovek stížností na vysílaní Českého rozhlasu.[74] Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček uvedl, že „se chtěl přiblížit světu svých odpůrců, kteří doposud blahosklonně přihlíželi jadrným výrazům z úst jiných politiků, a otevřel klíčové téma, zda je přípustné takovéto výrazivo v politice využívat“. Během své návštěvy Velké Británie se Marija Aljochinová a Naděžda Tolokonnikovová k jeho výrokům vyjádřily. Prohlásily, že Zeman je jedním z evropských levicových vůdců, který nerozumí tomu co se v Rusku děje a stejně tak nerozumí punku, pročež by se k jejich produkci neměl vyjadřovat, a na závěr označily jednání prezidenta za projev patriarchálního hloupého chlapa.[75][76]

Zemanova vulgarita měla ohlas i v zahraničním tisku.[77][78][79][80] Při Zemanově cestě po Moravskoslezském kraji ho v Opavě jeden z přítomných nazval "ruským švábem"[81] a v Krnově byli dva kritici Zemana zadrženi policií[82].

Na výročí sametové revoluce dne 17. listopadu 2014 se na Národní třídě sešlo několik tisíc lidí na demonstraci proti osobě prezidenta. Protestující Zemanovi vyčítali vstřícný postoj k Rusku a Číně i jeho vulgární verbální projevy.[83] Část demonstrantů se následně přesunula na Albertov, kde se za účasti prezidenta Zemana a jeho zahraničních kolegů konalo slavnostní odhalení pamětní desky k 25. výročí události 17. listopadu 1989. Zde Zemana při jeho projevu vypískali a házeli na něj vajíčka, chlebíčky a rajčata, přičemž zasáhli skořápkou německého prezidenta Joachima Gaucka. Při projevech ostatních prezidentů však lidé ztichli a tleskali.[84] Házení vajíček na Albertově odsoudili čeští politici i část veřejnosti.[85][86] Prezident Miloš Zeman pak protest na Albertově označil za mezinárodní ostudu a pokračování předvolební kampaně z prezidentské volby.[87]

16. listopadu 2014 poskytl prezident Zeman rozhovor Prvnímu kanálu ruské státní televize. V němž mimo jiné označil konflikt na východně země za občanskou válku a ekonomickou pomoc Ukrajině označil za nesmyslnou, dokud nebude dosaženo mírové dohody.[88] 20. listopadu si ukrajinské ministerstvo zahraničí předvolalo českého velvyslance Ivana Počucha a sdělilo mu, že prezidentovy výroky považuje za nepřijatelné. Jelikož neodpovídají duchu tradičně přátelských česko–ukrajinských vztahů.[89]

Názory a postoje

Miloš Zeman sám sebe označuje za „levicového politika“[90] a „tolerantního ateistu“.[91][92] V oblasti ekonomie se považuje za keynesiánce.[93] Vyslovil se proti církevním restitucím.[93]

V oblasti vnitřní politiky podporuje přímou demokracii v podobě většího uplatnění referend, zavedení určité podoby sociálního státu, podporuje zvláštní státní sociální podporu pro děti a důchodce, nebo progresivní daň z příjmů. Chce se také zasadit o zavedení povinného prokázání nabytí majetku včetně případné konfiskace nelegálně získaného majetku.[93] Vyslovil se pro změnu volebního zákona, která by u parlamentních voleb umožnila vybírat kandidáty z několika kandidátek zároveň, tzv. panašování.[94] Podporuje zavedení institutu referenda dle švýcarského modelu a odvolatelnost poslanců lidovým hlasováním.[95] Uvítal by transformaci Senátu z přímo volené komory na orgán tvořený reprezentacemi krajských zastupitelstev.[96]

K otázce přijetí eura je otevřený, chce ho přijmout, co nejdříve to bude možné,[97] ale reálnou šanci na zavedení eura v Česku vidí až po roce 2017.[98]

Podporuje již zavedené zvýšení základní sazby DPH, ale je zároveň pro to, aby byla opět snížena tzv. "snížená sazba" na základní potraviny a léky. Také je proti zavedení školného na veřejných vysokých školách, ale podpořil by zavedení pokut pro neúspěšné studenty.[99] Odmítavý postoj zaujímá i ohledně legalizace měkkých i tvrdých drog na jiné než lékařské účely, naopak podporuje zrovnoprávnění homosexuálních párů s možností adopce dětí.[100]

Již během předvolební kampaně opakovaně prohlašoval, že je proti udělování milostí a amnestií a tohoto práva se veřejně vzdal krátce po složení prezidentského slibu.[92]

Jako prezident by rád podpořil výstavbu kanálu Dunaj-Odra-Labe.[101]

Vztahy s Ruskem

Americký list Washington Post označil Zemana za jeho proruské postoje jako "faktického mluvčího Kremlu"[102] Vlivný senátor John McCain vyjádřil znepokojení ze Zemanova postoje k Rusku[103].

Vztahy s Čínou

Je pro otevřenější spolupráci s Čínou. V říjnu 2014 zde byl na státní návštěvě a prohásil, že "respektuje územní integritu Číny, že neuznává tibetskou exilovou vládu", za což si vysloužil kritiku od pravicových politiků.

Evropská unie

Je zastáncem Evropské unie, ale je eurofederalistou, vystupuje tedy proti extrémnímu centralismu v EU. Souhlasil se vstupem Chorvatska do EU a v EU si dle vlastních slov dokáže v budoucnu představit i Srbsko a Rusko. Odmítavě jako o nové členské zemi EU naopak hovořil o Turecku.[98][104] Kritizoval také uznání Kosova samostatným státem, přičemž jej označil „za teroristickou diktaturu financovanou narkomafiemi“.[105] Společnou fiskální politiku považuje za potřebnou.[97]

Islám a Blízký východ

Negativně se vyjadřuje o islámu, který označil za anticivilizaci financovanou z prodeje ropy a drog. Odmítá rozlišovat mezi umírněnými a radikálními muslimy[106][107] a nesouhlasí se stavbou mešit na území České republiky.[108] Je také proti tomu, aby byla Palestina suverénním státem. V případě budoucího rozšiřování NATO je pro přijetí Izraele spíše než pro přijeti Ukrajiny nebo Gruzie.[107]

Životní prostředí

K hrozbě globálního oteplování zaujímá podobně odmítavý postoj jako jeho předchůdce Václav Klaus, když ji označil za „hysterii vyvolanou ekologickými lobbisty“. V roce 2010 pro agenturu Mediafax dále uvedl: „Globální oteplování je v lidské historii po tisící prvé. Globální oteplování je v historii planety po miliónté prvé. Stejně tak je zde po tisící prvé a miliónté prvé globální ochlazování. Pokládám teorii globálního oteplování za tvrzení, které je založeno na lidské pýše, tedy tvrzení, že lidstvo svojí emisí skleníkových plynů může způsobit dramatické kolísání teplot na Zemi“.[109]

Zeman též souhlasí s prolomením těžebních limitů hnědouhelných dolů v severních Čechách a s tím spojeným bouráním obcí.[110] Zastává názor, že Šumava je hospodářský les jako každý jiný, je odpůrcem solárních a větrných elektráren a práva nevládních (občanských) organizací na účast ve správních řízeních s vlivem na životní prostředí považuje za „přemrštěná“. Podporuje naopak jadernou energetiku a dostavbu elektrárny Temelín.[111]

Krize na Ukrajině

V souvislosti s ukrajinskou krizí, která vypukla naplno v únoru 2014 a kde se spornou stala ruská anexe Krymu, prohlásil o krymském referendu, že je v rozporu s ukrajinskou ústavou[112] a vyzval Evropskou unii a NATO k velmi razantní preventivní akci, která by Rusko zastrašila před dalšími vojenskými výpady na Ukrajinu, případně i do Moldavska. Zároveň se však vyslovil proti uvalování blokád, sankcí a embarg.[113][114] Dne 3. září 2014 v rozhovoru pro Frekvenci 1 uvedl, že „zatím nebylo prokázáno, že na Ukrajině je ruská invazní armáda“ a že „bere vážně prohlášení ministra zahraničí Lavrova, že tam žádní ruští vojáci nejsou“. Dne 5. září pak během summitu NATO prohlásil, že „není pochyb“, že Ukrajina čelí ruské agresi, a že „nepochybuje o tom, že tato agrese má několik podob, mimo jiné například dodávky zbraní a dodávky dobrovolníků, kteří nejsou dobrovolníci“.[115][116]

Kritika

Vzkaz výtvarníka Davida Černého prezidentu Miloši Zemanovi v podobě plastiky vztyčeného prostředníčku před předčasnými parlamentními volbami na podzim roku 2013

Politické působení Miloše Zemana je spojováno s řadou afér a korupčních případů. Kritizován byl i za výběr nejbližších spolupracovníků, zejména šéfa svých poradců Miroslava Šloufa, politického představitele předlistopadového SSM i KSČ. Před volbami v roce 1996 jednal tajně s podnikatelem Janem Vízkem (podrobněji Aféra Bamberg), v roce 1999 vyšlo najevo zase vydírání správce Štiřínského zámku jeho poradcem Jaroslavem Novotným, který po správci Václavu Hrubém požadoval vyrobení falešných důkazů na bývalého ministra zahraničí Zielence. Ve stejné době bylo zjištěno, že na zámku Štiřín bylo funkční odposlechové zařízení.[117] V květnu 2000 bylo odhaleno, že v týmu Zemanových poradců vznikl materiál nazvaný Olovo, který měl zdiskreditovat ministryni školství a Zemanovu stranickou kolegyni Petru Buzkovou (podrobněji Aféra Olovo). Za jeho působení byla v roce 1998 uzavřena Opoziční smlouva s ODS, za jejíhož trvání došlo podle dokumentárního filmu Vládneme, nerušit (natočeného dle stejnojmenné knihy Erika Taberyho) k poklesu politické kultury, zvýšení míry korupce, k výhrůžkám a pokusu o vraždu novinářky Sabiny Slonkové.

Často mu bylo vytýkáno, že do politiky vnesl nebývalou míru hrubosti a arogance. On sám řekl, že je arogantní jen vůči hlupákům.[118] Známé jsou zejména jeho četné urážky novinářů a politických protivníků, ale i některé z jeho bonmotů, které ve svých projevech často a rád používá.[119][120][121] V roce 1997 například druhou Klausovu vládu označil za „vládu zlodějů a tunelářů“,[122][123] jindy zase na adresu novinářů řekl: „Za celý svůj život jsem se nesetkal s blbějším a závistivějším stvořením, než je český novinář.“[124]

Červené karty pro prezidenta Zemana na Národní třídě, symbolizující nesouhlas s jeho jednáním, 17. listopadu 2014

V roce 2013 se dotkl feministek, když bonmotem prohlásil, že „knížata měla právo první noci a díky tomu zdegenerovala, protože své nevolnice nemuseli znásilňovat, nemuseli tedy vydávat energii na toto znásilňování. Zatímco my zemani jsme si svého práva, nejenom v sexuální oblasti, vždycky toto právo museli těžce vybojovat, a proto jsme nezdegenerovali'“. To pobouřilo ženy z české ženské lobby, které tento výrok vnímaly jako zlehčování aktu znásilnění.[125][126] V listopadu 2013 svým výrokem směřovaným k Bohuslavu Sobotkovi: „Pouze ho upozorním, že pokud bych ho jmenoval premiérem, tak bude muset počkat, protože to je poněkud důstojnější záležitost, kterou nemohu řešit z invalidního vozíku“, urazil Radu zdravotně postižených, která to vnímala jako znevážení invalidních osob.[127]

Občas ve svém projevu sklouzne k vulgarismům. Například v roce 2004 v rozhovoru pro Lidové noviny řekl: „A když se zeptáte Čecha, jak se má, tak i kdyby minutu před tím vyhrál milion v loterii, tak vám odpoví, že to stojí za hovno“.[13] Kvůli svému slovníku si dle serveru Novinky.cz vysloužil přízvisko „vulgární premiér“.[128] V pořadu Hovory z Lán na podzim roku 2014 pronesl v přímém přenosu Českého rozhlasu hned tři vulgární slova.[129][130]

V rámci předvolební kampaně pro prezidentské volby v roce 2013 požádal, stejně jako další kandidát Jiří Dienstbier, o podporu vedení KSČM.[131] KSČM nakonec podpořila oba kandidáty.[132]

Zdravotní stav a životospráva

Zeman během své kampaně při volbě prezidenta sám přiznal,[133] že denně vypije šest sklenic vína a tři „panáky“ tvrdého alkoholu.[134][135][136] Podle bývalého ministra zdravotnictví a vedoucího Zemanova lékařského konzilia Martina Holcáta toto množství není extrémní,[137] nicméně doporučil Zemanovi i kvůli zjištěné cukrovce omezení konzumace alkoholu.[137][138] Zeman trpí cukrovkou a onemocněním nervů na nohách.[139]

V květnu 2013 vzbudil Miloš Zeman značnou pozornost veřejnosti během otevírání komory s korunovačními klenoty ve Svatovítské katedrále, kde byl jedním z  klíčníků. Zeman se pohyboval nekoordinovaně, přidržoval se stěn a působil dojmem opilého člověka. Podezření na opilost později potvrdila účastnice ceremoniálu Miroslava Němcová, která stála během události přímo vedle Zemana. Podle Němcové byl Zeman viditelně opilý a bylo to také cítit z jeho dechu.[140] Ve stejný den před touto událostí se prezident Zeman účastnil recepce na Ruském velvyslanectví, kde byl novináři zachycen při popíjení alkoholu. Další účastník ceremonie Milan Štěch, naopak prohlásil, že ze Zemana alkohol cítit nebyl a obvinil Němcovou, že se chce zviditelnit. Zemanovu opilost popřel také jeho předchůdce Václav Klaus, který se recepce na Ruském velvyslanectví rovněž zúčastnil. Byl prý v Zemanově přítomnosti celou dobu a Zeman vypil snad jen jednu sklenku vína. Samotný Zeman vysvětloval své vrávorání virózou.[141][142]

Odkaz v kultuře

  • V roce 2013 o něm tehdejší student FAMU Robin Kvapil natočil v rámci cyklu Expremiéři dokumentární portrét Miloš Zeman - Kronos český.

Publikace

Odkazy

Reference

  1. "Starý jezevec" Miloš Zeman rezignoval na post šéfa strany, Eurozpravy.cz, 29.5.2010
  2. Zeman versus Schwarzenberg: Kdo se lépe stará o hrob svých předků?, tn.nova.cz, 21. 1. 2013
  3. http://tema.novinky.cz/milos-zeman
  4. a b c d Marcela Jurková: Profil mladého Zemana: Inteligentní samotář, který se vždy rád poslouchal, zpravy.ihned.cz, 24. 1. 2013
  5. Vojtěch Blažek, Miloš Zeman: Sabotér přesčasů ve strojírenské účtárně, In: Profil mladého Zemana, zpravy.ihned.cz, 24. 1. 2013
  6. ČTK. Výběr informací o manželce a rodině Miloše Zemana. ceskenoviny.cz [online]. . Dostupné online.  
  7. MLYNÁŘ, Vladimír. Normální člověk chápe, kdy žertuji. respekt.cz [online]. . Dostupné online.  
  8. Vyhledávání v archivních pomůckách, Archiv bezpečnostních složek, Protokol registrace svazků agenturního a kontrarozvědného rozpracování
  9. BÁRTOVÁ, Eliška. StB si posvítila na Havla, Ploce, Gotta i Kunderu. Aktuálně.cz [online]. 2009-07-20 [cit. 2013-12-01]. Dostupné online.  
  10. http://aktualne.centrum.cz/domaci/clanek.phtml?id=653326
  11. [1] Miloš Zeman: Prognostika a přestavba. Technický magazín 8/1989
  12. ČT 24. "Jistý prognostik" si dovolil kritizovat komunistické hospodářství. ceskatelevize.cz/ct24 [online]. . Dostupné online.  
  13. a b c d Miloš Zeman: Komunismus byl nebezpečnější než fašismus, Lidové noviny, 8. 11. 2004
  14. Česká televize: "Jistý prognostik" si dovolil kritizovat komunistické hospodářství, ceskatelevize.cz, 3. 8. 2009
  15. http://www.lidovky.cz/zeman-na-narodni-tride-v-roce-1989-nebyl-tvrdi-advokat-hulik-pmz-/zpravy-domov.aspx?c=A141120_202430_ln_domov_hm
  16. Miloš Zeman, Jak jsem se mýlil v politice, 2005 (kniha)
  17. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-21]. Dostupné online. (česky) 
  18. Miloš Zeman [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-21]. Dostupné online. (česky) 
  19. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-07-21]. Dostupné online. (česky) 
  20. http://www.psp.cz/eknih/1990fs/slsn/stenprot/007schuz/s007031.htm
  21. http://www.psp.cz/eknih/1990fs/slsn/stenprot/019schuz/s019018.htm
  22. Návrh na volbu nových poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-21]. Dostupné online. (česky) 
  23. Semrád, Václav: Transformace české sociální demokracie [online]. is.muni.cz, [cit. 2012-09-06]. Dostupné online. (česky) 
  24. Miloš Zeman [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-21]. Dostupné online. (česky) 
  25. Na druhý pokus M. Zeman se obává uveřejnit jména svých spolupracovníků v projektu čs.unie [online]. sds.cz, [cit. 2012-07-21]. Dostupné online. (česky) 
  26. Česká televize: Co přijde se Zemanem? Na pozoru se musí mít ČSSD i Nečasova vláda, ceskatelevize.cz, 29. 1. 2013
  27. KOPECKÝ, Josef. Zemanovci otevřeli kancelář, chtějí svého guru na Hradě [online]. iDnes.cz, 2008-09-24, [cit. 2008-09-28]. Dostupné online.  
  28. Zeman chce být prezidentem
  29. Zemanovu stranu sponzoruje jednatel z ruského Lukoilu [online]. Česká televize, 2010-1-18, [cit. 2010-02-21]. Dostupné online.  
  30. Šéf SPOZ Zeman se rozhodl odejít ze strany, která má jeho jméno. České noviny [online]. 2010-05-29 17:33 CET, rev. 2010-05-29 17:45 CET [cit. 2010-05-29]. Dostupné online.  
  31. Miloš Zeman: Sežeňte podpisy a pokusím se znovu o Hrad na. Aktuálně.cz
  32. Zeman potvrdil kandidaturu na prezidenta, má přes padesát tisíc podpisů. Deník.cz [online]. 2012-06-26 [cit. 2012-09-27]. Dostupné online.  
  33. Výsledek volby 2013, volby.cz, 26. 1. 2013
  34. idnes: Slováci: Zeman je gospodin prezident. I díky Schwarzenbergově pasivitě 26.1.2013
  35. Le Monde Milos Zeman élu président de la République tchèque
  36. Die Welt Linkspopulist Zeman wird tschechischer Präsident
  37. Kurier Zeman gewinnt Präsidenten-Wahl
  38. BBC News Czech election: Milos Zeman wins presidential poll
  39. Jan Kálal: Zeman chce velvyslankyní na Slovensku Livii Klausovou, lidovky.cz, 28. 3. 2012
  40. ČTK: Livia Klausová podpořila Zemana. Nechce, aby první dáma mluvila jen německy, idnes.cz, 18. 1. 2013
  41. Jan Vaca: Zeman chce prosadit Klausovou přes Nečase. Padne vláda, hrozí TOP 09, idnes.cz, 23. 4. 2013
  42. Česká televize: LN: Klausová velvyslankyní. Jmenování posvětila Rusnokova vláda, Česká televize, 13. 8. 2013
  43. ČTK: Prezident Zeman podepsal dodatek umožňující vznik eurovalu, ceskenoviny.cz, 3. 4. 2013
  44. ČTK: Nad Hradem zavlála vlajka EU, vztyčili ji Zeman a Barroso, ceskenoviny.cz, 3. 4. 2013
  45. ČTK: Zeman: Putnu profesorem nejmenuji, důvody neřeknu, nechci ho ponižovat, lidovky.cz, 17. 5. 2013
  46. Česká televize: Zeman odmítl jmenovat Putnu profesorem, důvody nezveřejní, ceskatelevize.cz, 17. 5. 2013
  47. Lidovky.cz: Tři plus jeden důvod, proč Zeman nemá rád Putnu, Lidovky.cz, 17. 5. 2013
  48. Novinky.cz: Zeman odmítl svého kritika Putnu jmenovat profesorem, univerzita si stěžuje, novinky.cz, 17. 5. 2013
  49. iDNES: Zeman: Proč nemá být Putna profesor? Povím, až se obrátí na soud, iDNES, 17. 5. 2013
  50. Česká televize: Putna se dočkal profesorského diplomu, ceskatelevize.cz, 25. 6. 2013
  51. JIŘÍČKA, Jan. Blokujete jmenování profesorů, zlobí se školy. Ministr čeká na zákon. iDnes.cz [online]. 2013-12-18 [cit. 2013-12-18]. Dostupné online.  
  52. Novinky.cz: Zeman představil nadační fond na umoření státního dluhu, posílá tam část platu, novinky.cz, 19. 6. 2013
  53. Česká televize: Vládu sestaví ekonom Rusnok, rozhodl Zeman, ceskatelevize.cz, 25. 6. 2013
  54. Rusnok skládá vládu. Zemanovce neoslovil, Kmoníček odmítl, Pecina kývl. [2], LN online, 25. června 2013, aktualizováno 18:16 hod.
  55. Česká televize: Europoslanci se pustili do Zemana. Přečtěte si ústavu, vzkázal jim, ceskatelevize.cz, 16. 7. 2013
  56. Česká televize: Rusnok je bez důvěry a pravice bez stojedničky, ceskatelevize.cz, 7. 8. 2013
  57. Česká televize: Rusnok předal demisi Zemanovi, ten se chce sejít s předsedy stran, ceskatelevize.cz, 13. 8. 2013
  58. Tajná schůzka špiček ČSSD se Zemanem, Sobotka pozván nebyl, novinky.cz, 27. 10. 2013
  59. Sobotka pod tlakem. Tajná schůzka v Lánech a třikrát výzva k rezignaci, lidovky.cz, 27. 10. 2013
  60. Hašek, Tejc i Škromach odstoupili z vedení ČSSD, ceskatelevize.cz, 8. 11. 2013
  61. Zeman: Je komické, že se schůzka v Lánech tajila, ceskatelevize.cz, 5. 11. 2013
  62. ČTK: Zeman si poranil koleno. V noci patrně narazil do zdi, říká šéf konzilia, lidovky.cz, 30. 10. 2013
  63. Holcát o Zemanovi: Nemá rozbitý obličej, nezkolaboval, neměl mrtvici, lidovky.cz, 6. 11. 2013
  64. ČTK: Zeman převedl milosti na ministerstvo s výjimkou vážně nemocných, ceskenoviny.cz, 30. 11. 2013
  65. http://www.novinky.cz/domaci/321293-tradice-novorocnich-projevu-konci-zeman-bude-recnit-na-stepana.html
  66. Znění smíru mezi Mgr. Pavlem Hasenkopfem a Českou republikou – Kancelář prezidenta republiky [online]. Praha: Kancelář prezidenta republiky, 2014-08-25, [cit. 2014-08-26]. Dostupné online.  
  67. HASENKOPF, Pavel. Pavel Hasenkopf o Mynářovi: Hradní slon v porcelánu. Česká justice.cz [online]. 2014-08-27 [cit. 2014-08-27]. Dostupné online.  
  68. Zeman požádal Ústavní soud o zrušení služebního zákona. ČT24 [online]. 2014-11-07 [cit. 2014-11-07]. Dostupné online.  
  69. Zeman na čínském veletrhu mluvil o Krtečkovi. Letěl s ním i Nečas. idnes.cz [online]. 2014-10-24 [cit. 2014-11-03]. Dostupné online.  
  70. Zeman vzal Kellnera k čínskému prezidentovi, zpátky pak letěl s PPF. idnes.cz [online]. 2014-10-24 [cit. 2014-11-03]. Dostupné online.  
  71. Můžu vám ukázat Krtečka? Co řekl český prezident v Číně. aktuálně.cz [online]. 2014-10-31 [cit. 2014-11-03]. Dostupné online.  
  72. Zeman prý v Číně o lidských právech mluvil. Havla má za utopistu. ČT24 [online]. 2014-11-02 [cit. 2014-11-02]. Dostupné online.  
  73. Propuštěné členky Pussy Riot chtějí změnit ruské věznice, značky se ale zřekly. Český rozhlas [online]. 2014-11-02 [cit. 2014-11-03]. Dostupné online.  
  74. Stížnosti na Zemanovy vulgarismy se množí, Hovory z Lán bude řešit vysílací rada. Novinky.cz [online]. 2014-11-03 [cit. 2014-11-03]. Dostupné online.  
  75. Pussy Riot pro Guardian: Zeman se chová jako patriarchální blbeček. ČT24 [online].  [cit. 2014-11-14]. Dostupné online.  
  76. Russian activists Pussy Riot visit UK to talk politics, prison reform and punk. [[2014-11-14|The Guardian]] [online].  [cit. 2014-11-14]. Dostupné online.  
  77. http://www.welt.de/politik/ausland/article133973406/Tschechiens-Praesident-irritiert-mit-Gossensprache.html
  78. http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/czechrepublic/11207812/Czech-president-shocks-nations-in-expletive-filled-interview.html
  79. http://www.herald.ie/news/man-jailed-for-having-drugs-30714921.html
  80. http://zeenews.india.com/news/czech-leader-sparks-uproar-with-foul-mouthed-interview_1494042.html
  81. Zeman je ruský šváb, co nás schovává za kun*y, znělo v Opavě. lidovky.cz [online]. 2014-11-11 [cit. 2014-11-19]. Dostupné online.  
  82. Policie v Krnově odvedla dva demonstranty proti Zemanovi. Novinky.cz [online]. 2014-11-11 [cit. 2014-11-19]. Dostupné online.  
  83. BBC:Czech president pelted with eggs on revolution anniversary. BBC [online]. 2014-11-17 [cit. 2014-11-19]. Dostupné online.  
  84. MfD: Zemana vypískali na Albertově, ochranka ho bránila před vajíčky. idnes.cz [online]. 2014-11-17 [cit. 2014-11-19]. Dostupné online.  
  85. Vajíčka už jsou moc, ozývají se i Zemanovi kritici. ČT24 [online]. 2014-11-18 [cit. 2014-11-19]. Dostupné online.  
  86. Zeman ztratil mladou generaci, hodnotí protesty Kocáb. ČT24 [online]. 2014-11-18 [cit. 2014-11-19]. Dostupné online.  
  87. Demonstrace na Albertově byla ostuda, míní Zeman. ČT24 [online]. 2014-11-19 [cit. 2014-11-19]. Dostupné online.  
  88. Zemanovy výroky ohledně Ukrajiny jsou nepřijatelné, Kyjev si předvolal českého velvyslance. Český rozhlas [online]. 2014-11-17 [cit. 2014-11-20]. Dostupné online.  
  89. Zemanovy výroky ohledně Ukrajiny jsou nepřijatelné, Kyjev si předvolal českého velvyslance. Novinky.cz [online]. 2014-11-19 [cit. 2014-11-19]. Dostupné online.  
  90. iDNES: Zeman na Hradě? Levicový, bez Šloufa a zklidňující politiky, idnes.cz, 15. 12. 2011
  91. Křesťan Dnes: Miloš Zeman: Jsem tolerantní ateista, krestandnes.cz, 13. 12. 2012
  92. a b Česká televize: Zeman se ujal úřadu, chce bojovat proti kmotrům a setkávat se s lidmi, ceskatelevize.cz, 8. 3. 2013
  93. a b c Rozhovor prezidenta republiky pro časopis Týden. Týden. 24. červen 2013. Dostupné online. ISSN 1210-9940.  
  94. Novinky.cz: Schwarzenberg chce revizi ústavy, Zeman změnu volebního zákona, novinky.cz, 13. 11. 2013
  95. Český rozhlas: Schwarzenberg a Zeman se v televizní debatě hádali o amnestii, referendech i dekretech, rozhlas.cz, 17. 1. 2013
  96. Týden.cz: Prezidentští kandidáti debatovali o amnestii i zrušení Senátu, tyden.cz, 17. 1. 2013
  97. a b Zeman mluvil také o žárovce na chatě. Metro. únor 2014, čís. 39, s. 7. Dostupné online. ISSN 1211-7811. (česky) 
  98. a b ČTK: Výběr názorů Miloše Zemana na často diskutovaná témata, ceskenoviny.cz, 26. 1. 2013
  99. Jan Kubita, Miloš Zeman: Velký dotazník Miloše Zemana. Zná nový prezident Ulož.to? A chce zachránit euro?, iHNed.cz, 28. 1. 2013
  100. Miloš Zeman: Názory Miloše Zemana, zemannahrad.cz, 2012
  101. Novinky.cz: Zeman chce vyvěsit na Hradě vlajku EU, výměnou za peníze z Bruselu, novinky.cz, 9. 1. 2013
  102. http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/354221-zeman-je-fakticky-mluvcim-kremlu-pise-washington-post.html
  103. http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/353948-senatora-mccaina-znepokojuje-zemanuv-postoj-k-rusku.html
  104. Česká televize: Zeman: České euro do pěti let, EU bez Turecka, ale časem možná s Ruskem, ceskatelevize.cz, 21. 4. 2013
  105. iDNES: Zeman: Vládu s podílem KSČM jmenuji, přejí-li si to voliči, idnes.cz, 4. 11. 2012
  106. http://eportal.parlamentnilisty.cz/Articles/5457-milos-zeman-proc-povazuji-islam-za-anticivilizaci.aspx
  107. a b iDNES: Nepřítelem je islám, „připomněl“ světu prezidentský kandidát Zeman, idnes.cz, 27. 6. 2011
  108. http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-lipold.php?itemid=18800
  109. iDNES: Fanatici, sepsul Klaus „oteplovače“. A dočkal se uznání od klimatologa, idnes.cz, 22. 8. 2012
  110. Novinky.cz: Jsem arogantní jen vůči hlupákům, řekl Zeman, novinky.cz, 18. 1. 2013
  111. Ekolist.cz: Volba prezidenta 2013: Šumava nebo Temelín, Miloš Zeman zůstává ve svých názorech konzistentní, ekolist.cz, 8. 1. 2013
  112. ČT24: Referendum na Krymu je popřením ukrajinské ústavy, tvrdí Zeman, ceskatelevize.cz, 17. 3. 2014
  113. ČT24: Zeman: Nechci vypadat jako válečný štváč, ale Rusko je třeba zastrašit, ceskatelevize.cz, 11. 4. 2014
  114. iDNES: EU i NATO by měly odstrašit Rusko před akcemi na Ukrajině, řekl Zeman, idnes.cz, 11. 4. 2014
  115. ČT24: I Zeman ve Walesu nakonec kritizoval ruskou agresi, ceskatelevize.cz, 5. 9. 2014
  116. iDNES: Žádná invaze, zbytečné sankce, tvrdil Zeman. Ve Walesu mluvil jinak, idnes.cz, 5. 9. 2014
  117. Sabina Slonková, Stát chce prodat zámek Štiřín. Cena 100 milionů, 5.2.2009, Aktualne.cz
  118. Jsem arogantní jen vůči hlupákům, řekl Zeman, Novinky.cz, 18. 1. 2013
  119. Bonmoty Miloše Zemana, instinkt.tyden.cz, 9. 9. 2011
  120. Viliam Buchert: 15 nejšokantnějších bonmotů Miloše Zemana (a jeden vtip) reflex.cz, 5. 8. 2011
  121. Karel Hvížďala: Portrét nového prezidenta: Tři brady a tváře Miloše Z., aktualne.cz, 26. 1. 2013
  122. MF DNES. Klaus přijme Zemana. Kdysi po sobě plivali jed, nyní se chválí. iDNES.cz [online]. 2013-02-05 [cit. 2014-09-23]. Dostupné online.  
  123. ŠÍDLO, Jindřich. Dva nejlepší nepřátelé. iDNES.cz [online]. 2003-01-24 [cit. 2014-09-23]. Dostupné online.  
  124. Česká televize: Kandidátský profil: Miloš Zeman píše na linkovaný papír napříč, ceskatelevize.cz, 11. 3. 2012
  125. ČTK: Feministky chtějí po Zemanovi omluvu. Za výrok o znásilňování coby evoluční výhodě, iHNed.cz, 22. 1. 2013
  126. Jana Smiggels Kavková: Otevřený dopis Miloši Zemanovi, czlobby.cz, 22. 1. 2013
  127. ČTK: Postižení chtějí od Zemana omluvu za výrok o invalidním vozíku, ceskenoviny.cz, 12. 11. 2013
  128. Vladimír Michna: Miloš Zeman, Novinky.cz, prosinec 2012
  129. POKORNÝ, Jan; ŠEVČÍKOVÁ, Šárka. Pussy Riot je jen pornografická skupinka, prohlásil Miloš Zeman v Hovorech z Lán. Český rozhlas Radiožurnál [online]. 2014-11-02 [cit. 2014-11-03]. Dostupné online.  
  130. Lidovky.cz. O Číně, metálech a Kellnerovi. Přečtěte si celý ‚sprostý‘ rozhovor Zemana z Lán. Lidovky.cz [online]. 2014-11-03 [cit. 2014-11-03]. Dostupné online.  
  131. Dienstbier a Zeman prosí KSČM o podporu. Pokud komunisté vyhrají volby, jejich vládu by jmenovali. iHNed [online]. 2012-11-30. Dostupné online.  
  132. Rudí šalamouni. KSČM ve volbě podporuje Zemana i Dienstbiera. ČT24 [online]. 2012-12-08 1:58 CET, rev. 2012-12-08 19:07 CET. Dostupné online.  
  133. http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-volba-prezidenta/189475/jak-moc-velkeho-alkoholika-budeme-mit-na-hrade-kandidati-priznali-sve-davky.html
  134. http://www.lidovky.cz/pokud-zeman-neprestane-pit-muze-i-oslepnout-tvrdi-nespor-pml-/zpravy-domov.aspx?c=A130803_110501_ln_domov_jzl
  135. http://www.sme.sk/c/6798152/zeman-sa-stava-ceskym-jelcinom-vino-aj-tvrde-pije-denne.html
  136. http://www.novinky.cz/domaci/313053-prezident-zeman-skoncoval-s-tvrdym-alkoholem.html
  137. a b BARTOŠOVÁ AIMONA; HAVLOVÁ, Laura; JANSOVÁ, Lenka. Šest skleniček vína a tři panáky denně není žádné extrémní pití, říká ministr zdravotnictví. www.rozhlas.cz [online]. 2013-08-02 [cit. 2014-11-23]. Dostupné online.  
  138. http://zpravy.idnes.cz/lekarske-konzilium-milose-zemana-dqh-/domaci.aspx?c=A130802_113554_domaci_klm
  139. http://zpravy.idnes.cz/zemanuv-zdravotni-stav-se-zlepsil-problemy-ma-s-nervy-v-nohou-pb1-/domaci.aspx?c=A140818_122449_domaci_pvc
  140. http://www.novinky.cz/domaci/352814-zeman-u-klenotu-opily-byl-slo-to-citit-rekla-nemcova.html
  141. Zeman u klenotů opilý byl, šlo to cítit, řekla Němcová, novinky.cz, 6. listopadu 2014
  142. Exšéf Senátu Štěch utírá Miroslavu Němcovou: Ze Zemana u klenotů nebyl cítit alkohol. Jen se zviditelňujete.

Literatura

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha : Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1130.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 759.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 811.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 559–560.  

Související články

Externí odkazy