Miloš Zeman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ing. Miloš Zeman
Miloš Zeman krátce po složení prezidentského slibu 8. března 2013
Miloš Zeman krátce po složení prezidentského slibu 8. března 2013
Úřadující
Ve funkci od: 8. března 2013
Předseda vlády Petr Nečas
Jiří Rusnok
Bohuslav Sobotka
Předchůdce Václav Klaus

Ve funkci:
17. července 1998 – 15. července 2002
Jmenován Václavem Havlem
Prezident Václav Havel
Předchůdce Josef Tošovský
Nástupce Vladimír Špidla

Ve funkci:
27. června 1996 – 19. června 1998
Předchůdce Milan Uhde
Nástupce Václav Klaus

Ve funkci:
28. února 1993 – 7. dubna 2001
Předchůdce Jiří Horák
Nástupce Vladimír Špidla

1. předseda SPOZ
(od listopadu 2010 také čestný předseda SPOZ)
Ve funkci:
6. března 2010 – 29. května 2010
Předchůdce subjekt vznikl
Nástupce Vratislav Mynář

Ve funkci:
1. června 1996 – 20. června 2002

Ve funkci:
6. června 1992 – 31. prosince 1992

Ve funkci:
30. ledna 1990 – 4. června 1992

Narození 28. září 1944 (69 let)

Kolín
Protektorát Čechy a Morava Protektorát Č. a M.

Politický subjekt KSČ (1968–1970)
OF (1990–1991)
OH (1991–1992)
ČSSD (1992–2007)
SPOZ (od 2009)
Choť Blanka Zemanová (1971-8)
Ivana Zemanová (od 1993)
Děti David Zeman
Kateřina Zemanová
Vzdělání VŠE v Praze
Podpis Miloš Zeman, podpis
Webová stránka oficiální stránky
Miloš Zeman v roce 2001

Miloš Zeman (* 28. září 1944 Kolín) je český politik, ekonom, prognostik a třetí prezident České republiky. Úřadu se ujal složením slibu dne 8. března 2013.

V období 1993–2001 působil jako předseda České strany sociálně demokratické. V letech 1996–1998 zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následující čtyři roky byl předsedou sociálnědemokratické vlády menšinového charakteru, jejíž existence byla umožněna na základě tzv. „opoziční smlouvy“ s Občanskou demokratickou stranou.

Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta České republiky v roce 2003 odešel na sedm let z politiky. V březnu 2010 se stal předsedou nově založené Strany Práv Občanů ZEMANOVCI. Na funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010, ve kterých se strana nedostala do sněmovny.[1]

přímé volbě v roce 2013 byl zvolen třetím prezidentem České republiky. První kolo vyhrál se ziskem 24,21 % platných hlasů a v rozhodujícím druhém kole porazil tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga se ziskem 54,80 % platných hlasů. Stal se zároveň historicky prvním českým prezidentem zvoleným přímou volbou.

Život

Dětství a mládí

Narodil se 28. září 1944 v Kolíně. Jeho matka, Marie Zemanová (1917–1997),[2] byla učitelka, otec byl poštovní úředník. Rodiče se v jeho dvou letech rozvedli, dále vyrůstal jen s matkou a babičkou.[3] Otec, se kterým se nestýkal, zemřel, když mu bylo třináct let.[4]

Rodinný život

Z prvního manželství (1971–1978) s Blankou Zemanovou, která byla jeho středoškolskou spolužákyní, má syna MUDr. Ing. Davida Zemana, Ph.D. (* 1971), který pracuje jako lékař v oborech klinické biochemie a neurologie. Podruhé uzavřel sňatek v červenci 1993 se svou asistentkou Ivanou Bednarčíkovou (* 29. dubna 1965). Do manželství se 1. ledna 1994 narodila dcera Kateřina Zemanová. Se svou druhou ženou se Zeman seznámil v roce 1990, kdy jí nabídl práci asistentky. Ta kvůli tomuto zaměstnání nakonec nedostudovala romanistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzityBrně. Po mateřské dovolené pracovala v několika firmách včetně Mold Vin CZ, kterou vede Zemanův známý Zdeněk Zbytek. Také pracovala na ředitelství pražského Výstaviště či na ministerstvu kultury ČR. Později, až do dubna 2012, byla zaměstnána jako kulturní referentka ve Správě Pražského hradu.[5]

Od roku 2002 až do svého zvolení prezidentem České republiky v lednu 2013 trávil Zeman svůj čas převážně ve svém bytě v historické tvrzi v Novém Veselí (okres Žďár nad Sázavou), jejímž je spolumajitelem. Mezi jeho zájmy patří pěší a lyžařská turistika, četba nejrůznější literatury (mj. science fiction) a hra v šachy.[6]

Studium a povolání

V roce 1963 dostudoval střední ekonomickou školu v Kolíně. Přitom hrozilo, že mu bude odepřena možnost složit maturitu, a to kvůli referátu, ve kterém oslavoval knihu Karla Čapka Hovory s T. G. Masarykem, která byla komunistickým režimem zakázána. Nakonec byl připuštěn k maturitě, ale nebylo mu vystaveno doporučení ke studiu na vysoké škole. Zeman z tohoto postupu později obvinil svou učitelku českého jazyka, ta vinu odmítla. Poté pracoval v účtárně v závodu Tatra Kolín. Jeho spolupracovníci později vzpomínali, že ho toto zaměstnání nebavilo a k ostatním byl přezíravý.[7] Díky praxi v závodu Tatra po dvou letech získal doporučení k dalšímu studiu. Navíc kvůli srdeční vadě získal tzv. modrou knížku a nemusel absolvovat základní vojenskou službu. V roce 1965 začal dálkově studovat Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, tam studoval obor národohospodářského plánování, o dva roky později přešel na denní studium, které zakončil roku 1969. Během studia bydlel na koleji Jarov. Také spoluzaložil diskusní Studentský futurologický klub a byl pomocnou vědeckou silou profesora Pavla Hrubého. Svou diplomovou práci napsal u profesora Věňka Šilhána. Jeho tehdejší známí ho považovali za nadaného studenta, ale také namyšleného samotáře.[4]

Politická činnost

Před rokem 1989

Během Pražského jara (1968) vstoupil do KSČ, ze které byl v roce 1970 kvůli nesouhlasu s okupací vojsk Varšavské smlouvy vyloučen. V letech 1971 až 1984 pracoval v tělovýchovném podniku Sportpropag v oddělení komplexního modelování. Také se účastnil přednášek Vědeckotechnické společnosti. Poté byl až do roku 1989 zaměstnán v podniku Agrodat, kde se zabýval simulačními modely zemědělských systémů.[4]

Od 2. února 1984 vedla Správa kontrarozvědky pro ochranu ekonomiky Miloše Zemana jako blokovanou osobu.[8] Nelze však určit, zda byla osoba Miloše Zemana evidována z důvodu jeho „nebezpečnosti“. Svazek byl skartován na začátku prosince roku 1989.[9]

V srpnu 1989 vyšel jeho článek Prognostika a přestavba v Technickém magazínu,[10] ve kterém na základě vědeckých poznatků kritizoval tehdejší režim.[11] Jeho účinek umocnily provokativní kresby ilustrátora Pavla Matušky. Za tento článek byl propuštěn z tehdejšího zaměstnání v Agrodatu.[12] (šlo o jeho již třetí propuštění ze zaměstnání). Článek vznikal od roku 1984 původně pro časopis Vesmír, jehož redaktor ho odmítl publikovat. Po srpnu 1989 byl článek v Rudém právu zkritizován a Zeman byl nařknut, že manipuloval se statistickými daty. Reagoval žalobou, kterou za něj podal Pavel Rychetský. Celý spor byl dořešen až po Sametové revoluci tištěnou omluvou šéfredaktora Zdeňka Hořeního.[13]

…s probíhající přestavbou dostává u nás skutečně prognostika poprvé normální podmínky pro svou existenci. Mizí nadšené chvalozpěvy na světlou budoucnost, která nám bude darována díky moudrému a neomylnému vedení. Začíná střízlivý rozbor budoucích příležitostí a rizik, při kterém často s hrůzou zjišťujeme, že nejvýraznější rizika mohou vzniknout jako důsledek nekvalifikovaných (ať již uskutečněných nebo projektovaných) rozhodnutí tohoto vedení.

– Miloš Zeman, Prognostika a přestavba, srpen 1989

Sametová revoluce

17. listopadu 1989 a v následujících dnech se zúčastnil pražských demonstrací. Jako prognostik předpověděl pád komunistického režimu v termínu jaro 1990.[13] Sám se domnívá, že svým článkem s názvem Prognostika a přestavba, který v zásadě sepsal již v roce 1984, ale publikoval jej až v roce 1989 v Technickém magazínu, aktivně přispěl k Sametové revoluci.[13] Během událostí z konce roku 1989 se zapojil do činnosti Občanského fóra, kam ho přivedl novinář Svobodného slova Petr Kučera.[4] Na svém psacím stroji na Vysočině dokonce sepsal první politický program Občanského fóra.[14] Jeho krátký projev na Letenské pláni 25. listopadu 1989, kde srovnával životní úroveň v Československu např. s africkými státy, měl u účastníků obrovský ohlas.

Od roku 1989

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za OF, do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 3 – Praha 3Praha 10). Mandát obhájil za OF ve volbách roku 1990. Po rozkladu Občanského fóra přešel v roce 1991 do Občanského hnutí, od ledna 1992 pak byl členem poslaneckého klubu Klub Sociálně demokratické orientace.[15][16][17] Působil ve funkci předsedy rozpočtového výboru parlamentu. Současně v letech 19901993 pracoval jako vědecký pracovník Prognostického ústavu ČSAV, do kterého nastoupil v lednu roku 1990.

Jako poslanec Federálního shromáždění vyslovil nesouhlas s vysídlením Němců z Československa, které označil za porušení demokracie a přirovnal ho ke stalinským nuceným migracím.[18][19]

K roku 1990 se profesně uvádí jako vědecký pracovník Prognostický ústav ČSAV, bytem Praha.[20]

Ve volbách roku 1992 přešel do Sněmovny lidu, nyní jako poslanec za Českou stranou sociálně demokratickou (ČSSD) (volební obvod Jihočeský kraj), do které vstoupil v roce 1992. Podle vzpomínek Vladimíra Špidly byl iniciátorem zapojení Miloše Zemana do ČSSD a na kandidátku této strany ve volbách roku 1992 jihočeský politik Václav Svoboda. Kandidátce ČSSD totiž tehdy v jižních Čechách prý chyběla výrazná osobnost a Svoboda navrhl oslovit tehdy politicky nezařazeného Miloše Zemana. Emisaři ČSSD náhodou dorazili za Zemanem jen o několik hodin dříve, než se u něj se stejnou nabídkou objevili i vyslanci dalšího politického subjektu, Liberálně sociální unie, takže Zeman dal přednost ČSSD a odstartoval svou kariéru v této formaci.[21] Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[22] Ve FS se profiloval jako zastánce udržení společného státu a navrhl vznik česko-slovenské unie. I když byl návrh původně schválen, nebyl pak dále rozvinut. HZDS myšlenku unie podpořilo, ale pro nesouhlas jejího koaličního partnera na federální úrovni ODS, od této podpory později ustoupilo.[23]

V roce 1992 se Zeman stal předsedou pražské stranické organizace ČSSD a o rok později i celé strany. Ve funkci předsedy ČSSD působil až do roku 2001 a z jednoho z mnoha politických subjektů udělal během několika let nejprve nejsilnější opoziční a nakonec i vítěznou stranu voleb.

Předseda Poslanecké sněmovny

Miloš Zeman a Vladimir Putin

Poslancem se znovu stal až po volbách do české Poslanecké sněmovny v roce 1996, kdy ČSSD pod jeho vedením dosáhla historického úspěchu, který znemožnil tehdejšímu předsedovi Občanské demokratické strany (ODS) Václavu Klausovi sestavit většinovou vládu. Za toleranci menšinové vlády získal křeslo předsedy Poslanecké sněmovny, které zaujímal až do předčasných voleb v roce 1998.

Dne 14. září 1997 (60. výročí úmrtí T.G. Masaryka) obdržel v Rudolfinu "Čestnou medaili T.G. Masaryka" Masarykova demokratického hnutí, spolu s Petrem Pithartem a Václavem Klausem.

Předseda vlády České republiky

Podrobnější informace naleznete v článku Vláda Miloše Zemana.

22. července 1998 se po vítězných volbách stal českým premiérem, kterým byl po celé volební období až do 12. července 2002. Jeho jednobarevná menšinová vláda byla tolerována ze strany ODS na základě tzv. opoziční smlouvy. Zároveň ve volebním období 1998–2002 zasedal jako poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Již v průběhu funkčního období oznámil, že v roce 2001 nebude obhajovat pozici předsedy ČSSD, a toto místo přenechal Vladimíru Špidlovi, který po dalších vítězných volbách ČSSD převzal po něm i funkci premiéra. Stáhl se do politického ústraní a tvrdil, že politiku nadobro opouští, ačkoliv médii i částí politické scény byl předpovídán jeho budoucí návrat.

Návraty do politiky

O ten se pokusil, neboť na základě vítězství ve vnitrostranickém referendu v roce 2003 kandidoval na funkci prezidenta. Vypadl však již v prvním kole, kdy v tajné volbě prohrál v souboji s bývalým předsedou ODS Václavem Klausem a senátorkou Jaroslavou Moserovou. Překvapivě nízký počet hlasů dokazoval, že ho nevolili ani někteří zástupci ČSSD.[24]

Po tomto fiasku se stáhl a politické dění již pouze příležitostně glosoval. Přesto nadále ovlivňoval politickou scénu zejména prostřednictvím svých stále četných příznivců v ČSSD, např. Zdeňka Škromacha. Ostře kritizoval působení jak Vladimíra Špidly (ačkoliv jej původně doporučil jako svého následovníka), tak jeho nástupce Stanislava Grosse, kterého považoval za hlavního viníka svého neúspěchu při prezidentské kandidatuře.

Smír uzavřel až s dalším předsedou ČSSD, Jiřím Paroubkem, a to přesto, že právě Paroubek v minulosti dlouhodobě patřil mezi Zemanovy ostré názorové oponenty. Vztahy mezi ním a Paroubkem však výrazně ochladly po volbách v roce 2006, kdy se Zeman s Paroubkem zásadně rozešli v názorech na nejvhodnější strategii povolebního vyjednávání, zkomplikovaného patovou situací v Poslanecké sněmovně.

Spory Miloše Zemana s Jiřím Paroubkem se vyhrotily v únoru 2007, kdy Paroubek Zemana obvinil, že v roce 1997 uzavřel nevýhodnou mandátní smlouvu s advokátem Zdeňkem Altnerem. Předmětem smlouvy bylo zastupování ČSSD ve sporu s Ministerstvem financí o vlastnictví Lidového domu, sídla ČSSD. Altner spor sice v roce 2000 vyhrál, ale později tvrdil, že mu ČSSD neuhradila odměnu sjednanou ve smlouvě. Úroky z údajně nezaplacené odměny mezitím narostly natolik, že svou výší začaly ohrožovat existenci ČSSD jako takové, neboť pravomocné uznání nároku soudem by nejspíše vedlo ke konkursu a následnému pravděpodobnému zániku ČSSD. Konflikt mezi Jiřím Paroubkem a Milošem Zemanem vyvrcholil poté, co na Miloše Zemana podal v souvislosti s touto kauzou trestní oznámení Jaroslav Novák, známý pod přezdívkou Večerníček. Miloš Zeman to označil za skrytou aktivitu Jiřího Paroubka a 21. března 2007 vystoupil z ČSSD.

Dalším náznakem návratu Miloše Zemana do politiky bylo otevření pražské kanceláře jeho příznivci.[25] Jeden z iniciátorů – Miroslav Šlouf – otevřeně řekl, že cílem této akce je, aby byl Miloš Zeman zvolen prezidentem České republiky. Jiní představitelé ČSSD to však nepovažovali za reálné.[26] Následně vedle sdružení vznikla také Strana Práv Občanů ZEMANOVCI, za kterou ohlásil kandidaturu v parlamentních volbách jako lídr v Ústeckém kraji a jejíž významným sponzorem je český zástupce ruské ropné společnosti Lukoil.[27] Po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010, ve kterých ZEMANOVCI nepřesáhli 5 %, které jsou nutné pro vstup do poslanecké sněmovny, oznámil svou rezignaci na post předsedy strany. Do budoucna přislíbil straně svou podporu v dalších kampaních jako například ve volbách do zastupitelstev obcí 2010.[28] Dne 13. listopadu 2010 byl zvolen čestným předsedou SPOZ.

Prezidentské volby 2013

Miloš Zeman během prezidentské předvolební kampaně (leden 2013)

V roce 2012 oznámil, že bude kandidovat, s podporou Strany Práv Občanů, v prezidentské volbě konané v roce 2013.[29] Koncem června 2012 nasbíral potřebných 50 000 podpisů občanů podporujících jeho kandidaturu.[30]

Dle zákona zřídil transparentní účet u České spořitelny s číslem 2390200073/0800.viz Avšak ten do října 2012 nezaznamenal žádné transakce, i přesto, že Zeman svou kampaň spustil již v srpnu 2012 a mezitím na ni vynaložil tři miliony korun. Mezi jeho hlavní donátory patřil lobbista, bývalý dlouholetý člen KSČ a soudobý předseda pražské organizace SPOZ Miroslav Šlouf a místopředseda SPOZ Martin Nejedlý, oba darovali milion korun.[31] Milion korun také daroval podnikatel František Gajdoš, který figuroval v procesu privatizace.[32] Za financování své kampaně byl často kritizován. Dne 8. ledna 2013 byl vyzván, aby objasnil své financování, Zeman na svou obhajobu uvedl několik svých podporovatelů, například zmínil, že mu podnikatel Milan Šimonovský (jednatel firmy Sigma Group a.s.) daroval dva miliony korun, ale v té době na transparentním účtu tento dar zapsán nebyl.[33] Mezi jeho největší sponzory mimo již zmíněné patřili jednatel firmy Stavo Čestav Jozef Čečotka (1 milion Kč), brněnský podnikatel Richard Tománek (800 tisíc Kč) a pojišťovací makléřství INPOL a. s.[34]

Mezi jeho mediální podporovatele patřila řada významných osobností, jako jsou Filip Renč, Daniel Hůlka, Martin Dejdar, Jiřina Bohdalová, Marek Vašut, Pavel Trávníček, Dáda Patrasová, Felix Slováček, Lucie Bílá, Helena Vondráčková, Blanka Matragi, Laďa Kerndl, Tereza Kerndlová, František Ringo Čech, Jarmila Šuláková, Václav Hudeček, dále například ekonom Jiří Rusnok, tehdejší předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil, boxer Lukáš Konečný, bývalý fotbalisté Antonín Panenka a Zdeněk Nehoda nebo bývalý česloslovenský reprezentant v silniční cyklistice a současný senátor Jozef Regec. Podporu mu vyjádřil také jediný český kosmonaut a současný europoslanec Vladimír Remek, který měl původně v úmyslu kandidovat na prezidenta za KSČM. Kvůli podpoře Zemana čelil Martin Dejdar velké kritice ze strany tvůrců seriálu Zdivočelá země, kde ztvárnil hlavní postavu. Scenárista Jiří Stránský, který podporoval Schwarzenberga, se dokonce vyjádřil, že už s Dejdarem nechce dál spolupracovat. Později však vzal svá slova zpět a omluvil se.

Podpora Miloše Zemana v druhém kole volby

V lednu 2013 ho také pro možné porušení zákonů ve formální podobě zápisu příjmů a výdajů ve financování jeho kampaně zažaloval advokát Milan Hulík, dle jeho žaloby jde o neodkrytých šest milionů korun.[35] Kritiku kvůli netransparentnosti financování sklidil i od herce Tomáše Hanáka.[36] Jako druhé nejméně transparentní financování prezidentské kampaně byly jeho finanční toky vyhodnoceny v lednu 2013 organizací Transparency International.[37] Celkově jeho kampaň vyšla na 37,2 milionu korun. Dne 29. března 2013, do kterého prezidenští kandidáti museli Senátu předložit vyúčtování svých kampaní, na účtu dlužil tři miliony korun, které přislíbil zaplatit.[38]

V 1. kole prezidentských voleb, které se konaly v termínech 11. a 12. ledna 2013 se Miloš Zeman umístil na prvním místě s počtem 24,21 % hlasů. Do druhého kola postoupil společně s Karlem Schwarzenbergem. Miloš Zeman získal většinu hlasů v 8 ze 14 krajů – Jihomoravský, Karlovarský, Vysočina, Moravskoslezský, Olomoucký, Pardubický, Ústecký a Zlínský. Ve druhém kole, které se konalo 25. a 26. ledna 2013, získal 54,8 % hlasů a stal se novým zvoleným prezidentem České republiky. Zvítězil ve všech krajích kromě hlavního města Prahy.[39]

Podle zmínek v českém tisku respektive jeho onlinových vydáních[40] byl zvolený prezident Zeman v zahraničních médiích po volbě označován za politika neomaleného stylu s populistickým akcentem. Taková byla dne 26. ledna 2013 vyjádření francouzského deníku Le Monde,[41] podobně také německých novin Die Welt a rakouského deníku Kurier, kde byl Zeman označen za "levicového populistu",[42][43] stejně jako ve vysílání BBC.[44]

Po druhém kole voleb bylo k soudu podáno 109 stížností. Nejvyšší správní soud ČR však konstatoval, že se Zemanova kampaň mohla jevit demagogickou a minimálně ve třech momentech protizákonnou, nicméně tyto momenty by nezvrátily výsledek voleb a proto jsou tyto volby platné.[45]

Prezident České republiky

Miloš Zeman s předsedkyní Poslanecké sněmovny PČR Miroslavou Němcovou před budovou Českého rozhlasu při vzpomínkové akci na 68. výročí pražského povstání a boje o rozhlas (5. května 2013)

V 10 hodin a 17 minut v pátek 8. března 2013 složil Miloš Zeman prezidentský slib a stal se tak třetím prezidentem České republiky. Složením prezidentského slibu se stal nositelem dvou nejvyšších státních vyznamenání, Řádu Bílého lva a Řádu Tomáše Garrigua Masaryka.

Již v březnu 2013 započal spor mezi Zemanem a ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem o post velvyslance na Slovensku. Zeman prohlásil, že by na tomto postu rád viděl bývalou první dámu Livii Klausovou.[46] Ta ho podporovala během jeho prezidentské kampaně.[47] V dubnu 2013 Zeman řekl, že případně obejde ministerstvo zahraničí a prosadí Klausovou přímo při jednání s premiérem.[48] To však nakonec neučinil. Jmenování Klausové velvyslankyní schválila až Rusnokova vláda 31. července 2013 v tajném hlasování, a to i přesto, že sám Rusnok tvrdil, že jeho vláda bez důvěry tento krok neuskuteční.[49]

Ve funkci dne 3. dubna 2013 ratifikoval dodatek Lisabonské smlouvy, který umožňuje vznik záchranného fondu (tzv. Eurovalu) na pomoc ohroženým ekonomikám eurozóny.[50] Současně na Pražském hradě nechal vztyčit vlajku Evropské unie. Oběma aktům v minulosti bránil předchozí prezident Václav Klaus. Vlajka EU tím nad sídlem prezidenta zavlála poprvé od vstupu Česka do Unie v roce 2004.[51]

Miloš Zeman na návštěvě Senátu Polska, květen 2013

V květnu 2013 prohlásil, že odmítá jmenovat literárního historika a kritika Martina C. Putnu profesorem, i přesto, že byl navržen Karlovou univerzitou a splnil podmínky profesury. Zeman své rozhodnutí odmítl zdůvodnit, údajně z důvodu možného ponížení Putny.[52] Média následně spekulovala, že důvodem mohla být častá kritika Putny na osobu Zemana,[53][54][55] to však sám Zeman odmítl.[56] Putna nakonec profesorem jmenován byl, jmenovací titul ale nepřevzal od Zemana, nýbrž od ministra školství Petra Fialy.[57] Fiala a Zeman se pak dohodli na tom, že ministerstvo připraví novelu vysokoškolského zákona, podle které bude profesory jmenovat ministr školství. Tu v prosinci nový ministr Dalibor Štys předložil vládě, ale ta ji vrátila k přepracování, což blokuje jmenování dalších nových profesorů.[58]

V červnu 2013 představil svůj Nadační fond, na který bude každý měsíc až do března 2018 vkládat třetinu svého platu, tedy 60 tisíc korun. Fond má za úkol umoření státního dluhu.[59]

Dne 25. června 2013, několik dní poté, co podala demisi vláda Petra Nečase, pověřil prezident Zeman sestavením nové vlády Jiřího Rusnoka. Nevyslyšel tak požadavek vládní koalice, která krátce před jmenováním přišla s tím, že v dolní komoře drží potřebnou většinu 101 hlasů a na ministerský post prosazuje Miroslavu Němcovou.[60][61] Jmenování nové vlády následně kritizovali místopředseda Evropského parlamentu Othmar Karas a šéf tamního zahraničního výboru Elmar Brok, kteří požadovali, aby Evropská unie „rychle prověřila“, zda vznik vlády v ČR neodporuje unijním hodnotám. Prezident Zeman na to reagoval s tím, že by se měli nejprve seznámit s českou ústavou a dodal, že Ústava ČR jasně říká, že „prezident republiky jmenuje předsedu vlády, aniž by stanovila podmínku, že tuto vládu musí předem schválit sněmovna“.[62]

Dne 7. srpna 2013, před hlasováním o důvěře Rusnokově vládě, opustili poslanci Tomáš Úlehla, Jan Florián a Karolína Peake sněmovnu. Vládě důvěra vyslovena nebyla, absencí výše zmíněných poslanců však koalice přišla o většinu 101 hlasů, a tak de facto zanikla.[63] Rusnok předal Zemanovi demisi 13. srpna, prezident pak jeho vládu pověřil pokračováním ve výkonu funkce v demisi až do složení vlády nové.[64] Dne 28. srpna prezident Zeman podepsal rozpuštění sněmovny a vyhlásil termín předčasných voleb na 25. a 26. října 2013. V těchto volbách zvítězila ČSSD, následovaly strany a hnutí ANO 2011, KSČM, TOP 09, ODS, Úsvit a KDU-ČSL.

Po předčasných volbách si na den 26. října 2013 do zámku Lány pozval vedení ČSSD (Haška, Tejce, Škromacha), přitom řádně zvolený a úřadující předseda strany Bohuslav Sobotka pozván nebyl.[65] Schůzka vedla k pokusu o odvolání Sobotky z čela ČSSD. Hašek i další účastníci několikrát v médiích popřeli, že by se schůzka konala,[66] ale nakonec pod mediálním tlakem schůzku potvrdili, což vedlo k jejich rezignacím na vrcholné stranické funkce.[67] Zeman poté prohlásil, že považuje za komické utajovat jakoukoliv schůzku a současně odmítl názor, že by šlo o pokus o převrat ve vedení ČSSD.[68]

V noci na 30. října 2013 utrpěl úraz kolene.[69] Dle slov jeho ošetřujícího lékaře, a toho času úřednického ministra zdravotnictví Martina Holcáta, Zeman v noci zakopl o shrnutý koberec a upadl na koleno. Holcát dále řekl, že léčba potrvá až šest týdnů, během kterých bude Zeman chodit maximálně o berlích.[70] Kancelář prezidenta proto v daném termínu zrušila všechna plánovaná vystoupení.

Dne 29. listopadu 2013 převedl prezidentskou pravomoc udělování milostí na ministerstvo spravedlnosti, jako výjimku si však ponechal pravomoc rozhodovat o osvobození z humanitárních důvodů. De facto tak prezident bude určovat případ od případu, kdy rozhodne sám a kdy bude rozhodovat ministerstvo.[71] V prosinci uvedl, že nenaváže na tradici prezidentských novoročních projevů, místo toho bude mít 26. prosince vánoční poselství ze zámku v Lánech. Chce tak navázat na zvyk z první republiky, kdy podobné projevy z období Vánoc měl Tomáš Garrigue Masaryk.[72]

V lednu 2014 oznámil kandidáty na post ombudsmana. Jsou jimi Stanislav Křeček a Pavel Zářecký. Druhý jmenovaný později nominaci z rodinných důvodů odmítl.

Názory a postoje

Miloš Zeman sám sebe označuje za „levicového politika“[73] a „tolerantního ateistu“.[74][75] V oblasti ekonomie se považuje za keynesiánce.[76] Vyslovil se proti církevním restitucím.[76]

V oblasti vnitřní politiky podporuje přímou demokracii v podobě většího uplatnění referend, zavedení určité podoby sociálního státu, podporuje zvláštní státní sociální podporu pro děti a důchodce, nebo progresivní daň z příjmů. Chce se také zasadit o zavedení povinného prokázání nabytí majetku včetně případné konfiskace nelegálně získaného majetku.[76] Vyslovil se pro změnu volebního zákona, která by u parlamentních voleb umožnila vybírat kandidáty z několika kandidátek zároveň, tzv. panašování.[77] Podporuje zavedení institutu referenda dle švýcarského modelu a odvolatelnost poslanců lidovým hlasováním.[78] Uvítal by transformaci Senátu z přímo volené komory na orgán tvořený reprezentacemi krajských zastupitelstev.[79]

K otázce přijetí eura je otevřený, chce ho přijmout, co nejdříve to bude možné,[80] ale reálnou šanci na zavedení eura v Česku vidí až po roce 2017.[81]

Podporuje již zavedené zvýšení základní sazby DPH, ale je zároveň pro to, aby byla opět snížena tzv. "snížená sazba" na základní potraviny a léky. Také je proti zavedení školného na veřejných vysokých školách, ale podpořil by zavedení pokut pro neúspěšné studenty.[82] Odmítavý postoj zaujímá i ohledně legalizace měkkých i tvrdých drog na jiné než lékařské účely, naopak podporuje zrovnoprávnění homosexuálních párů s možností adopce dětí.[83]

Již během předvolební kampaně opakovaně prohlašoval, že je proti udělování milostí a amnestií a tohoto práva se veřejně vzdal krátce po složení prezidentského slibu.[75]

Jako prezident by rád podpořil výstavbu kanálu Dunaj-Odra-Labe.[84]

Evropská unie

Je zastáncem Evropské unie, ale je eurofederalistou, vystupuje tedy proti extrémnímu centralismu v EU. Souhlasil se vstupem Chorvatska do EU a v EU si dle vlastních slov dokáže v budoucnu představit i Srbsko a Rusko. Odmítavě jako o nové členské zemi EU naopak hovořil o Turecku.[81][85] Kritizoval také uznání Kosova samostatným státem, přičemž jej označil „za teroristickou diktaturu financovanou narkomafiemi“.[86] Společnou fiskální politiku považuje za potřebnou.[80]

Islám a Blízký východ

Negativně se vyjadřuje o islámu, který označil za anticivilizaci financovanou z prodeje ropy a drog. Odmítá rozlišovat mezi umírněnými a radikálními muslimy[87][88] a nesouhlasí se stavbou mešit na území České republiky.[89] Je také proti tomu, aby byla Palestina suverénním státem. V případě budoucího rozšiřování NATO je pro přijetí Izraele.[88]

Životní prostředí

K hrozbě globálního oteplování zaujímá podobně odmítavý postoj jako jeho předchůdce Václav Klaus, když ji označil za „hysterii vyvolanou ekologickými lobbisty“. V roce 2010 pro agenturu Mediafax dále uvedl: „Globální oteplování je v lidské historii po tisící prvé. Globální oteplování je v historii planety po miliónté prvé. Stejně tak je zde po tisící prvé a miliónté prvé globální ochlazování. Pokládám teorii globálního oteplování za tvrzení, které je založeno na lidské pýše, tedy tvrzení, že lidstvo svojí emisí skleníkových plynů může způsobit dramatické kolísání teplot na Zemi“.[90]

Zeman též souhlasí s prolomením těžebních limitů hnědouhelných dolů v severních Čechách a s tím spojeným bouráním obcí.[91] Zastává názor, že Šumava je hospodářský les jako každý jiný, je odpůrcem solárních a větrných elektráren a práva nevládních (občanských) organizací na účast ve správních řízeních s vlivem na životní prostředí považuje za „přemrštěná“. Podporuje naopak jadernou energetiku a dostavbu elektrárny Temelín.[92]

Kritika

Politické působení Miloše Zemana je spojováno s řadou afér a korupčních případů. Kritizován byl i za výběr nejbližších spolupracovníků, zejména šéfa svých poradců Miroslava Šloufa, politického představitele předlistopadového SSM i KSČ. Před volbami v roce 1996 jednal tajně s podnikatelem Janem Vízkem — podrobněji Aféra Bamberg , v roce 1999 vyšlo najevo zase vydírání správce Štiřínského zámku jeho poradcem Jaroslavem Novotným, který po správci Václavu Hrubém požadoval vyrobení falešných důkazů na bývalého ministra zahraničí Zielence. Ve stejné době bylo zjištěno, že na zámku Štiřín bylo funkční odposlechové zařízení.[93] V květnu 2000 bylo odhaleno, že v týmu Zemanových poradců vznikl materiál nazvaný Olovo, který měl zdiskreditovat ministryni školství a Zemanovu stranickou kolegyni Petru Buzkovoupodrobněji Aféra Olovo. Za jeho působení byla v roce 1998 uzavřena Opoziční smlouva s ODS, za jejíhož trvání došlo podle dokumentárního filmu Vládneme, nerušit (natočeného dle stejnojmenné knihy Erika Taberyho) k poklesu politické kultury, zvýšení míry korupce, k výhrůžkám a pokusu o vraždu novinářky Sabiny Slonkové.

Bylo mu často vytýkáno, že do politiky vnesl nebývalou míru hrubosti a arogance. On sám řekl, že je arogantní jen vůči hlupákům.[94] Známé jsou zejména jeho četné urážky novinářů a politických protivníků, ale i některé z jeho bonmotů, které ve svých projevech často a rád používá.[95][96][97] V roce 2013 se například dotkl feministek, když bonmotem prohlásil, že „knížata měla právo první noci a díky tomu zdegenerovala, protože své nevolnice nemuseli znásilňovat, nemuseli tedy vydávat energii na toto znásilňování. Zatímco my zemani jsme si svého práva, nejenom v sexuální oblasti, vždycky toto právo museli těžce vybojovat, a proto jsme nezdegenerovali“. To pobouřilo ženy z české ženské lobby, které tento výrok vnímaly jako zlehčování aktu znásilnění.[98][99] Dříve zase na adresu novinářů prohlásil: „Za celý svůj život jsem se nesetkal s blbějším a závistivějším stvořením, než je český novinář.“[100] V listopadu 2013 svým výrokem směřovaným k Bohuslavu Sobotkovi: „Pouze ho upozorním, že pokud bych ho jmenoval premiérem, tak bude muset počkat, protože to je poněkud důstojnější záležitost, kterou nemohu řešit z invalidního vozíku“, urazil Radu zdravotně postižených, která to vnímala jako znevážení invalidních osob.[101]

Občas ve svém projevu sklouzne k vulgarismům. Například v roce 2004 v rozhovoru pro Lidové noviny řekl: „A když se zeptáte Čecha, jak se má, tak i kdyby minutu před tím vyhrál milion v loterii, tak vám odpoví, že to stojí za hovno“.[13] Kvůli svému slovníku si dle serveru Novinky.cz vysloužil přízvisko „vulgární premiér“.[102]

V rámci předvolební kampaně pro prezidentské volby v roce 2013 požádal, stejně jako další kandidát Jiří Dienstbier, o podporu vedení KSČM.[103] KSČM nakonec podpořila oba kandidáty.[104]

Během prezidentské kampaně v roce 2012 a především v lednu 2013 mu bylo vyčítáno, že ve svých výrocích často lhal či zkresloval skutečnost, a to v obecných tvrzeních i v osobních útocích na svého protikandidáta.[105][106]

Miloš Zeman je rovněž kritizován za snahu o posun k poloprezidentskému systému republiky a extenzivní výklad ústavy, kdy se podle kritiků snaží některé ústavní obyčeje pohřbít a jiné uvést v život. V některých ohledech bývá přirovnáván k Charlesi de Gaullovi.[107]

Odkaz v kultuře

V roce 2007 o něm režisér Robert Sedláček natočil pro Českou televizi Brno dokument Miloš Zeman – nekrolog politika a oslava Vysočiny.

Publikace

Odkazy

Reference

  1. "Starý jezevec" Miloš Zeman rezignoval na post šéfa strany, Eurozpravy.cz, 29.5.2010
  2. Zeman versus Schwarzenberg: Kdo se lépe stará o hrob svých předků?, tn.nova.cz, 21. 1. 2013
  3. http://tema.novinky.cz/milos-zeman
  4. a b c d Marcela Jurková: Profil mladého Zemana: Inteligentní samotář, který se vždy rád poslouchal, zpravy.ihned.cz, 24. 1. 2013
  5. ČTK. Výběr informací o manželce a rodině Miloše Zemana. ceskenoviny.cz [online]. . Dostupné online.  
  6. MLYNÁŘ, Vladimír. Normální člověk chápe, kdy žertuji. respekt.cz [online]. . Dostupné online.  
  7. Vojtěch Blažek, Miloš Zeman: Sabotér přesčasů ve strojírenské účtárně, In: Profil mladého Zemana, zpravy.ihned.cz, 24. 1. 2013
  8. Evidence zájmových osob StB (EZO)
  9. BÁRTOVÁ, Eliška. StB si posvítila na Havla, Ploce, Gotta i Kunderu. Aktuálně.cz [online]. 2009-07-20 [cit. 2013-12-01]. Dostupné online.  
  10. http://aktualne.centrum.cz/domaci/clanek.phtml?id=653326
  11. [1] Miloš Zeman: Prognostika a přestavba. Technický magazín 8/1989
  12. ČT 24. "Jistý prognostik" si dovolil kritizovat komunistické hospodářství. ceskatelevize.cz/ct24 [online]. . Dostupné online.  
  13. a b c d Miloš Zeman: Komunismus byl nebezpečnější než fašismus, Lidové noviny, 8. 11. 2004
  14. Miloš Zeman, Jak jsem se mýlil v politice, 2005 (kniha)
  15. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-21]. Dostupné online. (česky) 
  16. Miloš Zeman [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-21]. Dostupné online. (česky) 
  17. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-07-21]. Dostupné online. (česky) 
  18. http://www.psp.cz/eknih/1990fs/slsn/stenprot/007schuz/s007031.htm
  19. http://www.psp.cz/eknih/1990fs/slsn/stenprot/019schuz/s019018.htm
  20. Návrh na volbu nových poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-21]. Dostupné online. (česky) 
  21. Semrád, Václav: Transformace české sociální demokracie [online]. is.muni.cz, [cit. 2012-09-06]. Dostupné online. (česky) 
  22. Miloš Zeman [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-21]. Dostupné online. (česky) 
  23. Na druhý pokus M. Zeman se obává uveřejnit jména svých spolupracovníků v projektu čs.unie [online]. sds.cz, [cit. 2012-07-21]. Dostupné online. (česky) 
  24. Česká televize: Co přijde se Zemanem? Na pozoru se musí mít ČSSD i Nečasova vláda, ceskatelevize.cz, 29. 1. 2013
  25. KOPECKÝ, Josef. Zemanovci otevřeli kancelář, chtějí svého guru na Hradě [online]. iDnes.cz, 2008-09-24, [cit. 2008-09-28]. Dostupné online.  
  26. Zeman chce být prezidentem
  27. Zemanovu stranu sponzoruje jednatel z ruského Lukoilu [online]. Česká televize, 2010-1-18, [cit. 2010-02-21]. Dostupné online.  
  28. Šéf SPOZ Zeman se rozhodl odejít ze strany, která má jeho jméno. České noviny [online]. 2010-05-29 17:33 CET, rev. 2010-05-29 17:45 CET [cit. 2010-05-29]. Dostupné online.  
  29. Miloš Zeman: Sežeňte podpisy a pokusím se znovu o Hrad na. Aktuálně.cz
  30. Zeman potvrdil kandidaturu na prezidenta, má přes padesát tisíc podpisů. Deník.cz [online]. 2012-06-26 [cit. 2012-09-27]. Dostupné online.  
  31. Zemanovou kampaní protekly miliony, na účtu má stovku. Lidovky.cz [online]. 2012-09-23 15:30 CET [cit. 2012-09-27]. Dostupné online.  
  32. Robert Čásenský: Všichni uchazeči o Hrad poprvé debatují pohromadě, idnes.cz, 8. 1. 2013
  33. Miloš Zeman: Prezidentská debata MF DNES a iDNES.cz, idnes.cz, 8. 1. 2013
  34. MArcela Jurková: Podívejte se na pět největších sponzorů Zemana, Fischera a Schwarzenberga, iHNed.cz, 30. 3. 2013
  35. Čeněk Třeček: Advokát žaluje Miloše Zemana, že neodkryl, od koho dostal 6 milionů, idnes.cz, 8. 1. 2013
  36. Jitka Venturová: Herec Hanák se po Fischerovi pustil do Zemana. Chce vysvětlit sponzory, idnes.cz, 8. 1. 2013
  37. David Ondráčka: Monitoring prezidentských voleb – poslední aktualizace hodnocení kandidátů před volbami, transparency.cz, 8. 1. 2013
  38. Marcela Jurková: Politici předložili účty za prezidentskou kampaň. V minusu jsou Zeman a Fischer, iHNed.cz, 29. 3. 2013
  39. Výsledek volby 2013, volby.cz, 26. 1. 2013
  40. idnes: Slováci: Zeman je gospodin prezident. I díky Schwarzenbergově pasivitě 26.1.2013
  41. Le Monde Milos Zeman élu président de la République tchèque
  42. Die Welt Linkspopulist Zeman wird tschechischer Präsident
  43. Kurier Zeman gewinnt Präsidenten-Wahl
  44. BBC News Czech election: Milos Zeman wins presidential poll
  45. ČTK: Zeman je platným prezidentem, i když soud našel nezákonnosti, ceskatelevize.cz, 19. 2. 2013
  46. Jan Kálal: Zeman chce velvyslankyní na Slovensku Livii Klausovou, lidovky.cz, 28. 3. 2012
  47. ČTK: Livia Klausová podpořila Zemana. Nechce, aby první dáma mluvila jen německy, idnes.cz, 18. 1. 2013
  48. Jan Vaca: Zeman chce prosadit Klausovou přes Nečase. Padne vláda, hrozí TOP 09, idnes.cz, 23. 4. 2013
  49. Česká televize: LN: Klausová velvyslankyní. Jmenování posvětila Rusnokova vláda, Česká televize, 13. 8. 2013
  50. ČTK: Prezident Zeman podepsal dodatek umožňující vznik eurovalu, ceskenoviny.cz, 3. 4. 2013
  51. ČTK: Nad Hradem zavlála vlajka EU, vztyčili ji Zeman a Barroso, ceskenoviny.cz, 3. 4. 2013
  52. ČTK: Zeman: Putnu profesorem nejmenuji, důvody neřeknu, nechci ho ponižovat, lidovky.cz, 17. 5. 2013
  53. Česká televize: Zeman odmítl jmenovat Putnu profesorem, důvody nezveřejní, ceskatelevize.cz, 17. 5. 2013
  54. Lidovky.cz: Tři plus jeden důvod, proč Zeman nemá rád Putnu, Lidovky.cz, 17. 5. 2013
  55. Novinky.cz: Zeman odmítl svého kritika Putnu jmenovat profesorem, univerzita si stěžuje, novinky.cz, 17. 5. 2013
  56. iDNES: Zeman: Proč nemá být Putna profesor? Povím, až se obrátí na soud, iDNES, 17. 5. 2013
  57. Česká televize: Putna se dočkal profesorského diplomu, ceskatelevize.cz, 25. 6. 2013
  58. JIŘÍČKA, Jan. Blokujete jmenování profesorů, zlobí se školy. Ministr čeká na zákon. iDnes.cz [online]. 2013-12-18 [cit. 2013-12-18]. Dostupné online.  
  59. Novinky.cz: Zeman představil nadační fond na umoření státního dluhu, posílá tam část platu, novinky.cz, 19. 6. 2013
  60. Česká televize: Vládu sestaví ekonom Rusnok, rozhodl Zeman, ceskatelevize.cz, 25. 6. 2013
  61. Rusnok skládá vládu. Zemanovce neoslovil, Kmoníček odmítl, Pecina kývl. [2], LN online, 25. června 2013, aktualizováno 18:16 hod.
  62. Česká televize: Europoslanci se pustili do Zemana. Přečtěte si ústavu, vzkázal jim, ceskatelevize.cz, 16. 7. 2013
  63. Česká televize: Rusnok je bez důvěry a pravice bez stojedničky, ceskatelevize.cz, 7. 8. 2013
  64. Česká televize: Rusnok předal demisi Zemanovi, ten se chce sejít s předsedy stran, ceskatelevize.cz, 13. 8. 2013
  65. Tajná schůzka špiček ČSSD se Zemanem, Sobotka pozván nebyl, novinky.cz, 27. 10. 2013
  66. Sobotka pod tlakem. Tajná schůzka v Lánech a třikrát výzva k rezignaci, lidovky.cz, 27. 10. 2013
  67. Hašek, Tejc i Škromach odstoupili z vedení ČSSD, ceskatelevize.cz, 8. 11. 2013
  68. Zeman: Je komické, že se schůzka v Lánech tajila, ceskatelevize.cz, 5. 11. 2013
  69. ČTK: Zeman si poranil koleno. V noci patrně narazil do zdi, říká šéf konzilia, lidovky.cz, 30. 10. 2013
  70. Holcát o Zemanovi: Nemá rozbitý obličej, nezkolaboval, neměl mrtvici, lidovky.cz, 6. 11. 2013
  71. ČTK: Zeman převedl milosti na ministerstvo s výjimkou vážně nemocných, ceskenoviny.cz, 30. 11. 2013
  72. http://www.novinky.cz/domaci/321293-tradice-novorocnich-projevu-konci-zeman-bude-recnit-na-stepana.html
  73. iDNES: Zeman na Hradě? Levicový, bez Šloufa a zklidňující politiky, idnes.cz, 15. 12. 2011
  74. Křesťan Dnes: Miloš Zeman: Jsem tolerantní ateista, krestandnes.cz, 13. 12. 2012
  75. a b Česká televize: Zeman se ujal úřadu, chce bojovat proti kmotrům a setkávat se s lidmi, ceskatelevize.cz, 8. 3. 2013
  76. a b c Rozhovor prezidenta republiky pro časopis Týden. Týden. 24. červen 2013. Dostupné online. ISSN 1210-9940.  
  77. Novinky.cz: Schwarzenberg chce revizi ústavy, Zeman změnu volebního zákona, novinky.cz, 13. 11. 2013
  78. Český rozhlas: Schwarzenberg a Zeman se v televizní debatě hádali o amnestii, referendech i dekretech, rozhlas.cz, 17. 1. 2013
  79. Týden.cz: Prezidentští kandidáti debatovali o amnestii i zrušení Senátu, tyden.cz, 17. 1. 2013
  80. a b Zeman mluvil také o žárovce na chatě. Metro. únor 2014, čís. 39, s. 7. Dostupné online. ISSN 1211-7811. (česky) 
  81. a b ČTK: Výběr názorů Miloše Zemana na často diskutovaná témata, ceskenoviny.cz, 26. 1. 2013
  82. Jan Kubita, Miloš Zeman: Velký dotazník Miloše Zemana. Zná nový prezident Ulož.to? A chce zachránit euro?, iHNed.cz, 28. 1. 2013
  83. Miloš Zeman: Názory Miloše Zemana, zemannahrad.cz, 2012
  84. Novinky.cz: Zeman chce vyvěsit na Hradě vlajku EU, výměnou za peníze z Bruselu, novinky.cz, 9. 1. 2013
  85. Česká televize: Zeman: České euro do pěti let, EU bez Turecka, ale časem možná s Ruskem, ceskatelevize.cz, 21. 4. 2013
  86. iDNES: Zeman: Vládu s podílem KSČM jmenuji, přejí-li si to voliči, idnes.cz, 4. 11. 2012
  87. http://eportal.parlamentnilisty.cz/Articles/5457-milos-zeman-proc-povazuji-islam-za-anticivilizaci.aspx
  88. a b iDNES: Nepřítelem je islám, „připomněl“ světu prezidentský kandidát Zeman, idnes.cz, 27. 6. 2011
  89. http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-lipold.php?itemid=18800
  90. iDNES: Fanatici, sepsul Klaus „oteplovače“. A dočkal se uznání od klimatologa, idnes.cz, 22. 8. 2012
  91. Novinky.cz: Jsem arogantní jen vůči hlupákům, řekl Zeman, novinky.cz, 18. 1. 2013
  92. Ekolist.cz: Volba prezidenta 2013: Šumava nebo Temelín, Miloš Zeman zůstává ve svých názorech konzistentní, ekolist.cz, 8. 1. 2013
  93. Sabina Slonková, Stát chce prodat zámek Štiřín. Cena 100 milionů, 5.2.2009, Aktualne.cz
  94. Jsem arogantní jen vůči hlupákům, řekl Zeman, Novinky.cz, 18. 1. 2013
  95. Bonmoty Miloše Zemana, instinkt.tyden.cz, 9. 9. 2011
  96. Viliam Buchert: 15 nejšokantnějších bonmotů Miloše Zemana (a jeden vtip) reflex.cz, 5. 8. 2011
  97. Karel Hvížďala: Portrét nového prezidenta: Tři brady a tváře Miloše Z., aktualne.cz, 26. 1. 2013
  98. ČTK: Feministky chtějí po Zemanovi omluvu. Za výrok o znásilňování coby evoluční výhodě, iHNed.cz, 22. 1. 2013
  99. Jana Smiggels Kavková: Otevřený dopis Miloši Zemanovi, czlobby.cz, 22. 1. 2013
  100. Česká televize: Kandidátský profil: Miloš Zeman píše na linkovaný papír napříč, ceskatelevize.cz, 11. 3. 2012
  101. ČTK: Postižení chtějí od Zemana omluvu za výrok o invalidním vozíku, ceskenoviny.cz, 12. 11. 2013
  102. Vladimír Michna: Miloš Zeman, Novinky.cz, prosinec 2012
  103. Dienstbier a Zeman prosí KSČM o podporu. Pokud komunisté vyhrají volby, jejich vládu by jmenovali. iHNed [online]. 2012-11-30. Dostupné online.  
  104. Rudí šalamouni. KSČM ve volbě podporuje Zemana i Dienstbiera. ČT24 [online]. 2012-12-08 1:58 CET, rev. 2012-12-08 19:07 CET. Dostupné online.  
  105. Demagog.cz > Politici > Miloš Zeman, demagog.cz, 27. 1. 2013
  106. Ondřej Golis Milníky kampaně: lži, sudetská nota a strašení Kalouskem, Lidovky.cz, 27. 1. 2013
  107. Pavel Hasenkopf Miloš Zeman by se měl vzdát funkce, aktualne.cz, 26. 10. 2013

Literatura

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha : Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1130.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 759.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 811.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 559–560.  

Související články

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu