Kancelář prezidenta republiky

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kancelář prezidenta republiky
Vznik19. prosince 1919
Právní formaorganizační složka státu
SídloPrvní nádvoří Pražského hradu 1, Praha, 119 00, Česko
VedoucíMilan Vašina
Oficiální webwww.hrad.cz/cs/prezident-cr/kancelar-prezidenta-republiky
Datová schránka9hjaihw
IČO48136000 (VR)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kancelář prezidenta republiky (KPR) je organizační složka státu, která zajišťuje výkon pravomocí, protokolární povinnosti a další činnosti spojené s osobou prezidenta České republiky a výkonem prezidentského úřadu. Původní československá prezidentská kancelář vznikla v roce 1919, po rozpadu Československa na ni v roce 1993 navázala česká prezidentská kancelář. Sídlí na Pražském hradě a v jejím čele je vedoucí (neoficiálně zvaný kancléř), kterým je od února 2024 Milan Vašina.

Kromě Kanceláře prezidenta republiky, zabývající se civilní oblastí, existuje také Vojenská kancelář prezidenta republiky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kancelář presidenta republiky, jak byla dobově označována, byla v Československu zřízena 19. prosince 1919 na základě zákona č. 654/1919 Sb. Od počátku měla civilní a vojenské oddělení a v jejím čele stál přednosta.[1] Prvním přednostou Kanceláře se stal Přemysl Šámal, který funkci kancléře Tomáše Garrigua Masaryka vykonával již od února toho roku.[2] Prezidentská kancelář existovala i během protektorátu a převzali ji také komunisté. Její působnost byla upravena zákonem č. 176/1968, účinným od 1. ledna 1969, odkdy ji vedl státní tajemník prezidenta republiky.[3] Titul osoby, která Kancelář vede, však byl zákonem č. 12/1970 změněn od 22. prosince 1970 na běžného „vedoucího“.[4] Ke změnám došlo 15. března 1976 na základě zákonného opatření č. 16/1976 Sb., dle kterého nesla prezidentská kancelář název Kancelář presidenta Československé socialistické republiky.[5] Od 15. dubna 1991 měla název Kancelář prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky a podle zákona č. 135/1991 Sb. fungovala i po rozpadu Československa do 7. dubna 1993.[6]

Česká Kancelář prezidenta republiky (KPR) byla jako právnická osoba a rozpočtová organizace se samostatnou kapitolou ve státním rozpočtu České republiky zřízena zákonem č. 114/1993 Sb., který vstoupil v účinnost 8. dubna 1993. Tento předpis také definoval Vojenskou kancelář prezidenta republiky (VKPR), dosud uváděnou jako součást civilní Kanceláře, jako samostatný vojenský útvar Armády České republiky.[7] Od roku 1999 je VKPR útvarem ozbrojených sil České republiky.[8] KPR se roku 2001 stala také organizační složkou státu.[9]

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Nový královský palác na Pražském hradě, sídlo Kanceláře prezidenta republiky

Kancelář prezidenta republiky je organizační složkou státu a rozpočtovou organizací se samostatnou kapitolou ve státním rozpočtu České republiky.[10] Zaměstnanci KPR jsou v běžném pracovním poměru a nespadají pod státní službu.[11]

Kancelář zajišťuje obstarávání věcí spojených s výkonem pravomocí prezidenta republiky, které stanovují zákony, s protokolárními povinnostmi a veřejnou činností prezidenta republiky. Dále hospodaří s nemovitým majetkem, tvořeným areálem Pražského hradu a zámkem Lány, a movitými věcmi, které souvisí s těmito nemovitostmi či činností samotné KPR. K hospodaření s nemovitostmi má Kancelář pravomoc zřizovat příspěvkové organizace.[10] V roce 1993 byly zřízeny dvě takové organizace, a to Správa Pražského hradu a Lesní správa Lány.[12][13]

Kancelář prezidenta republiky sídlí na Pražském hradě v prostorách Nového královského paláce. V jejím čele stojí vedoucí Kanceláře,[10] neformálně zvaný kancléř,[14] který je jmenován a odvoláván prezidentem republiky.[10]

Součástí Kanceláře prezidenta republiky jsou dva specializované archivy, Archiv Kanceláře prezidenta republiky a Archiv Pražského hradu.[15]

Seznam vedoucích Kanceláře prezidenta republiky[editovat | editovat zdroj]

V letech 1919–1968 přednosta, 1969–1970 státní tajemník prezidenta republiky, od roku 1970 vedoucí.

Jméno Portrét Ve funkci od Ve funkci do Prezident
Přemysl Šámal Přemysl Šámal 11. února 1919[2] 30. listopadu 1938[16] Tomáš Garrigue Masaryk (1918–1935)
Edvard Beneš (1935–1938)
Jiří Havelka 1. prosince 1938[17] 25. dubna 1941[17] Emil Hácha (1938–1939 / 1939–1945)
August Adolf Popelka 1941[18] 1945[18]
Jaromír Smutný Jaromír Smutný 1940 (v exilu)[19]
1945[19] 		1945 (v exilu)[19]
31. prosince 1948[19] 		Edvard Beneš (1940–1945 v exilu / 1945–1948)
Klement Gottwald (1948–1953)
Bohumil Červíček 1. ledna 1949[20] 30. září 1953[20] Klement Gottwald (1948–1953)
Antonín Zápotocký (1953–1957)
Ladislav Novák 1953[21] 27. října 1968[22] Antonín Zápotocký (1953–1957)
Antonín Novotný (1957–1968)
Ludvík Svoboda (1968–1975)
Ján Pudlák 28. října 1968[23] 4. října 1976[24] Ludvík Svoboda (1968–1975)
Gustáv Husák (1975–1989)
Josef Haman 5. října 1976[24] 31. března 1978[25] Gustáv Husák (1975–1989)
František Šalda 1. dubna 1978[25] 29. prosince 1989[26]
Josef Lžičař 29. prosince 1989[27] 29. června 1990[27] Václav Havel (1989–1992 / 1993–2003)
Karel Schwarzenberg Karel Schwarzenberg 11. července 1990[28] 1. července 1992[28]
Luboš Dobrovský Luboš Dobrovský 1. srpna 1992[29] únor 1996[30]
Ivan Medek Ivan Medek 1. března 1996[31] 31. prosince 1998[32]
Ivo Mathé Ivo Mathé 1. ledna 1999[33] březen 2003[34]
Jiří Weigl Jiří Weigl 10. března 2003[35] březen 2013[36] Václav Klaus (2003–2013)
Vratislav Mynář Vratislav Mynář 14. března 2013[37] 9. března 2023[38] Miloš Zeman (2013–2023)
Jana Vohralíková 9. března 2023[39] 15. února 2024[40] Petr Pavel (od 2023)
Milan Vašina 15. února 2024[41] dosud

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Zákon č. 654/1919 Sb., kterým se zřizuje kancelář presidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  2. ↑ a b HÁLEK, Jan. Maffisté v politickém životě prvorepublikového Československa (1919–1921) – role Přemysla Šámala. Historie – Otázky – Problémy. 2014, čís. 1, s. 147–156. Dostupné online. 
  3. ↑ Zákon č. 176/1968 Sb., o Kanceláři presidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  4. ↑ Zákon č. 129/1970 Sb., kterým se mění zákon č. 176/1968 Sb., o Kanceláři presidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  5. ↑ Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 16/1976 Sb., o Kanceláři presidenta Československé socialistické republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  6. ↑ Zákon č. 135/1991 Sb., o Kanceláři prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  7. ↑ Zákon č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  8. ↑ Zákon č. 224/1999 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ozbrojených silách České republiky a zákona o zajišťování obrany České republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  9. ↑ 02/36 Majetek státu a prostředky státního rozpočtu – kapitola Kancelář prezidenta republiky [online]. Nku.cz [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d Zákon č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  11. ↑ ŠTECHROVÁ, Věra; KOTTOVÁ, Anna. Hradní protokolář Kruliš: Chci mít ještě odpovědnost. Mám vystudovanou ekonomii, nabídek je víc [online]. Irozhlas.cz, 2023-01-31 [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. 
  12. ↑ Zřizovací listina příspěvkové organizace "Správa Pražského hradu" ze dne 19. dubna 1993 [online]. Hrad.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  13. ↑ Lesní správa Lány [online]. Lslany.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-31. 
  14. ↑ MLEJNEK ML., Josef. Josef Mlejnek: Prezidentská strana a kancléř Mynář. plus.rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2013-03-13 [cit. 2020-9-29]. Dostupné online. 
  15. ↑ Organizační struktura [online]. Hrad.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  16. ↑ ČERNÝ, Miroslav. PAVLÍČEK, V. – ČECHUROVÁ, J. – LEDVINKA, V. – HÁLEK, J.: Přemysl Šámal kancléř prezidentů.. Právněhistorické studie. 2020, roč. 50, čís. 1. Dostupné online. 
  17. ↑ a b TOMEŠ, Josef. Pravá ruka prezidenta Háchy. Lidové noviny. 2019-01-21, s. 20. 
  18. ↑ a b Archiv Kanceláře prezidenta republiky: Popelka August Adolf, JUDr. [online]. Badatelna.eu [cit. 2020-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-08. 
  19. ↑ a b c d Dr. Jaromír Smutný [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b TRPIŠOVSKÁ, Jana. Kancelář prezidenta republiky po nástupu Klementa Gottwalda. Praha, 2013. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta – Ústav českých dějin. Vedoucí práce Jan Rychlík. s. 13. Dostupné online.
  21. ↑ KOCIAN, Jiří. hodnocení prof. Jiřího Kociana [online]. Kanclertriprezidentu.cz, 2019-04-29 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  22. ↑ CERQUEIROVÁ, Andrea. Jiří Novák: Můj táta byl kancléřem tří prezidentů a zachránil život Františku Kriegelovi [online]. Nasregion.cz, 2019-11-13 [cit. 2020-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-04. 
  23. ↑ Kalendárium roku 1968: říjnové události [online]. Totalita.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b ČTK. Nový vedoucí Kanceláře prezidenta. Rudé právo. 1976-10-05, s. 1. Dostupné online. 
  25. ↑ a b ČTK. Nový vedoucí Kanceláře prezidenta ČSSR. Rudé právo. 1978-04-01, s. 1. Dostupné online. 
  26. ↑ KÖNIGOVÁ, Marie. Václav Havel prezidentem ČSSR. Rudé právo. 1989-12-30, s. 1–2. Dostupné online. 
  27. ↑ a b HORNÍK, Jan. JUDr. Josef Lžičař (* 1944 ) [online]. Pametnaroda.cz, 2019 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  28. ↑ a b ČTK. Schwarzenberg přijal kandidaturu na prezidenta. Deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2011-10-22 [cit. 2020-9-29]. Dostupné online. 
  29. ↑ GÖTZOVÁ, Jitka. „Dělal jsem, co jsem uměl“. Rudé právo. 1992-07-21, s. 2. Dostupné online. 
  30. ↑ KOTTOVÁ, Anna; ČTK. Zemřel Luboš Dobrovský, československý exministr obrany a Havlův kancléř. Bylo mu 87 let. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-30 [cit. 2020-9-29]. Dostupné online. 
  31. ↑ Zprávy pátek, 1. března 1996 [online]. Radio.cz, 1996-03-01 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  32. ↑ Zprávy pondělí, 21. prosince 1998 [online]. Radio.cz, 1998-12-21 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  33. ↑ ids. Mně by se redaktoři nevzbouřili, řekl Mathé. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2001-01-09 [cit. 2020-9-29]. Dostupné online. 
  34. ↑ Uctění památky T.G.Masaryka [online]. Hrad.cz, 2003-03-07 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  35. ↑ KAISEROVÁ, Zuzana; KLÍMOVÁ, Jana. Kancléř Weigl byl spojen s firmou, která půjčila Grossovi. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2008-02-21 [cit. 2020-9-29]. Dostupné online. 
  36. ↑ Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl vystoupí v České televizi [online]. Hrad.cz, 2013-03-07 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  37. ↑ Zeman potvrdil svůj tým, Mynář jmenován kancléřem. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2013-03-14 [cit. 2020-9-29]. Dostupné online. 
  38. ↑ BERANOVÁ, Klára; ČTK. Kancléř Mynář rezignoval. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-03-09 [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. 
  39. ↑ ČTK. Pavel jmenoval Vohralíkovou vedoucí své kanceláře [online]. Denikn.cz, 2023-03-09 [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. 
  40. ↑ Prezident republiky Petr Pavel se dohodl s vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Janou Vohralíkovou na uvolnění z funkce [online]. Kancelář prezidenta republiky, 2024-01-25 [cit. 2024-02-05]. Dostupné online. 
  41. ↑ Špičkový manažer je nově kancléřem prezidenta. Vašinu inspirují jóga a hory [online]. Seznam Zprávy.cz, 2024-01-30 [cit. 2024-02-05]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kancelář_prezidenta_republiky&oldid=23816370“