Gustáv Husák

JUDr. Gustáv Husák
8. prezident Československa
Ve funkci: 1975 – 1989
Předseda vlády	Lubomír Štrougal (1970–1988) Ladislav Adamec (1988–1989) Marián Čalfa (1989-1992)
Předchůdce	Ludvík Svoboda
Nástupce	Václav Havel
5. Generální tajemník ÚV KSČ
Ve funkci: 1969 – 1987
Předchůdce	Alexander Dubček
Nástupce	Miloš Jakeš
předseda Sboru pověřenců
Ve funkci: srpen 1946 – květen 1950
Předchůdce	Karol Šmidke
Nástupce	Karol Bacílek
pověřenec pro dopravu a veřejné práce
Ve funkci: září 1945 – srpen 1946
Předchůdce	Kornel Filo
Nástupce	Kazimír Bezek
pověřenec vnitra
Ve funkci: únor 1945 – září 1945
Předchůdce	Ján Púll a Štefan Kočvara
Nástupce	Július Viktory
Ve funkci: září 1944 – říjen 1944
Narození	10. ledna 1913 Dúbravka Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. listopadu 1991(ve věku 78 let) Bratislava Československo Československo
Politický subjekt	KSČ
Choť	Magda Husáková-Lokvencová Viera Husáková-Čáslavská
Děti	synové Vladimír (*1944) a Ján (*1946)
Vzdělání	Univerzita Komenského v Bratislavě

Dr. Gustáv Husák (10. ledna 1913 Dúbravka, dnes část Bratislavy – 18. listopadu 1991 Bratislava, pův. křestní jméno Augustín) byl československý komunistický politik a posléze prezident republiky.

Životopis

Husák se narodil do rodiny Nikodéma Husáka (1881–1962) a jeho manželky Magdalény, roz. Fratričové (1882–1914). Jeho původní křestní jméno bylo Augustin. Otec byl dělník v kamenolomu, sezonní zemědělský dělník a starosta Dúbravky ve dvacátých letech.

V roce 1938 se Husák oženil s herečkou a režisérkou Magdou Husákovou-Lokvencovou. Měli spolu syny Vladimíra (nar. 23. října 1944 v Moskvě) a Jána (nar. 1946). Jeho první manželství skončilo rozvodem (asi 1963). Magda Husáková-Lokvencová zemřela v roce 1966.

Po smrti své první ženy se Husák seznámil v roce 1966 s Vierou Millerovou, rozenou Čáslavskou, která byla o deset roků mladší než on. Viera Husáková zahynula 20. října 1977 při havárii vrtulníku na Bratislavském letišti.

Studia

Ve dvacátých letech studoval na bratislavském gymnáziu. V roce 1929, jako šestnáctiletý, vstoupil do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933, jako student bratislavské právnické fakulty, do Komunistické strany Československa. V roce 1937 ukončil studium na Univerzitě Komenského v Bratislavě a v roce 1938 získal akademický titul doktora práv.

Válečné období

Za druhé světové války byl Husák odpůrcem Tisova Slovenského štátu, byl členem hnutí odporu, aktivně se účastnil Slovenského národního povstání. Stal se místopředsedou povstalecké Slovenské národní rady a významným členem tehdy vzniklého Sboru pověřenců. V 1. Sboru pověřenců a 2. Sboru pověřenců zastával během povstání post pověřence vnitra (společně s Ivanem Štefánikem). Byl rovněž místopředsedou Komunistické strany Slovenska. Z této doby se zachoval i Husákův dopis, v němž doporučuje, aby Slovensko bylo po válce zařazeno do svazku národů Sovětského svazu. Později ale již Husák zastával stanovisko, že Slovensko je nedílnou součástí Československa, byť má mít v tomto svazku značnou autonomii.

Období 1945 až 1948

Ve vrcholné politice setrval i po druhé světové válce. Ve 4. Sboru pověřenců a v 5. Sboru pověřenců byl opětovně pověřencem vnitra. V 6. Sboru pověřenců ustoupil na post pověřence dopravy a veřejných prací.

V prvních poválečných parlamentních volbách v květnu roku 1946 zvítězila na Slovensku Demokratická strana, na rozdíl od českých zemí, kde zvítězili komunisté. Po podpisu tzv. třetí pražské dohody však všechna rozhodnutí Slovenské národní rady podléhala schválení celostátní československé vlády. Husák sám se stal předsedou 7. Sboru pověřenců, tedy prakticky slovenské autonomní vlády. Na podzim roku 1947 Husák navíc vytlačil nátlakovými akcemi některé přední nekomunistické pověřence z jejich úřadů (8. Sbor pověřenců) a získal potom přímý vliv na řízení slovenské policie, jak pořádkové policie (Sboru národní bezpečnosti - SNB), tak tajné policie (StB). Po únoru 1948 navíc krátce zastával i post pověřence zemědělství.

Věznění

Po komunistickém převratu v roce 1948 byl Husák zpočátku politicky úspěšný. Zůstal předsedou i poúnorového 9. Sboru pověřenců a zprvu také 10. Sboru pověřenců.

Zlom nastal roku 1950, kdy byl spolu s Vladimírem Clementisem, Lacem Novomeským a mnoha dalšími obviněn z tzv. buržoazního nacionalismu. V květnu 1950 ztratil post předsedy Sboru pověřenců. V únoru 1951 byl zatčen a v sobotu 24. dubna 1954 byl v tzv. procesu s buržoazními nacionalisty, souzenými za velezradu, sabotáž a vyzvědačství, odsouzen za velezradu k doživotnímu trestu odnětí svobody. Byl jedním z mála obžalovaných, kteří při procesu nedoznali žádnou vinu, což mu pravděpodobně zachránilo život. Kvůli tomu, že po každém mučení nakonec odvolal své přiznání, se rovněž protáhla příprava procesu. Rozsudek nad ním byl vynesen až po Stalinově a Gottwaldově smrti, a to možná také přispělo k tomu, že Husák unikl trestu smrti.^[zdroj?]

Rehabilitace

V roce 1960 byl po rozsáhlé amnestii prezidenta Antonína Novotného Husák propuštěn a v roce 1963 plně rehabilitován. V průběhu šedesátých let byl Husák zpočátku jednou z význačných osobností reformního proudu v KSČ, v období tzv. pražského jara 1968 vystupoval jako stoupenec reforem. V dubnu roku 1968 se stal místopředsedou československé vlády, v níž pak byl jedním z předních iniciátorů ústavního zákona o federativním uspořádání republiky.

Husák na návštěvě Rumunska v roce 1977 zachycený společně s diktátorem Ceauşescem.

Gustáv Husák (uprostřed) na státní návštěvě NDR v roce 1971. Zleva: Erich Honecker, Husák a Walter Ulbricht.

Po roce 1968

Na moskevských jednáních v srpnu roku 1968, kterých se zúčastnil jako člen československé delegace pod vedením prezidenta Ludvíka Svobody, zvolil Husák pragmatický přístup a stal se tím mužem, kterému posléze dal sovětský vůdce Leonid Brežněv přednost před ostatními komunistickými politiky v Československu, zvláště před Alexandrem Dubčekem. V dubnu 1969 se Husák dostal do čela KSČ. Do května roku 1971 byl formálně jejím prvním tajemníkem, poté se stal generálním tajemníkem KSČ. V této funkci setrval až do prosince 1987.

Prezident ČSSR

Rovněž Rumunsko, fotografie pořízená během exkurze do továrny na vozy Dacia.

Husák se zapisuje do zlaté knihy návštěvníků Východního Berlína (1987).

Po odstranění prezidenta Ludvíka Svobody z funkce a tzv. volbách nového prezidenta v roce 1975 se Gustáv Husák stal na příštích čtrnáct let prezidentem Československé socialistické republiky (ČSSR).

Za Husákova vedení došlo počátkem sedmdesátých let k tzv. normalizaci ve všech oblastech politiky, kultury a hospodářství. V jejím rámci byly provedeny rozsáhlé personální čistky ve všech odvětvích společenského a hospodářského života. Místo dosavadních elit a odborníků nastoupili do státních a hospodářských funkcí často bezcharakterní kariéristé,^[zdroj?] což vedlo k celkovému úpadku většinové společnosti. Hlavním kritériem se často stávala schopnost přetvářky a nedostatek občanské statečnosti.^[zdroj?] Většina obyvatelstva již nebyla ochotna cokoliv udělat pro ideály, ke kterým se československá společnost hlásila koncem šedesátých let. Lidé, kteří se snažili proti režimu umírněně protestovat, se dostávali do izolace od většinové společnosti, která jejich úsilí často chápala jen jako zbytečnou provokaci. Naprostá většina obyvatelstva se víceméně „dobrovolně“ zúčastňovala^[zdroj?]) naprosto nesvobodných a zmanipulovaných „voleb“. Lidé byli ochotní v rámci zachování svého dosavadního postavení podepsat prakticky jakékoliv prohlášení odsuzující či podporující cokoliv, a to výhradně podle vůle vládnoucí KSČ. Husákova normalizace se projevovala navenek mj. i opětným odstraňováním pomníků prezidenta Masaryka obnovených v letech 1968 - 1969.

Husák byl třikrát vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdiny ČSSR (1969, 1973, 1983).

Na přelomu 70. a 80. let se začal zhoršovat Husákův zdravotní stav. Byl až do smrti velmi silným kuřákem (na veřejnosti se však s cigaretou objevoval sporadicky), což se spolu s předchozím vězněním na jeho zdraví citelně podepsalo. Cukrovka omezovala možnost operovat šedý zákal (komplikovaný celoživotní těžkou krátkozrakostí), který postoupil natolik, že mohl číst jen na čtecím stroji. Přesto operaci (na tehdejší dobu poměrně těžký zákrok) podstoupil a i přes velmi silné brýle, které později nosil, se mu zrak vrátil do přijatelných mezí. Postupovala u něj stařecká senilita,^[zdroj?] proto byl v roce 1987 zbaven funkce generálního tajemníka ÚV KSČ, kdy jej v této funkci vystřídal Milouš Jakeš. Funkci prezidenta republiky však vykonával dál.

Abdikace prezidenta

Po listopadových událostech roku 1989 Husák jmenoval 10. prosince Čalfovu „vládu národního porozumění“ a vzápětí abdikoval z funkce prezidenta republiky. V listopadových dnech byl jedním z politiků, kteří odmítli situaci řešit násilím^[zdroj?], a přispěl tak ke klidnému průběhu převratu.

Konec života

Dne 18. listopadu 1991 pak Gustáv Husák, jako soukromá, polozapomenutá osoba, zemřel. Jeho pohřbu se zúčastnil i tehdejší předseda slovenské vlády Ján Čarnogurský, což vyvolalo kritiku především v českých zemích, kde to bylo vnímáno jako gesto úcty k Husákovým nacionálním postojům. Šlo o součást eskalace problémů mezi Čechy a Slováky v tomto období. Přes proklamovaný ateismus jej krátce před smrtí navštívil římskokatolický kněz a Husák takzvaně „zemřel smířen s Bohem“.

Citáty

„	Je třeba, aby slovenský člověk považoval za svoji vlast... území od Aše až po Vladivostok.	“
— Gustáv Husák, 1944

Literatura

• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. s. 254–255.  
• RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století : spolupráce a konflikty 1914–1992. Praha : Vyšehrad, 2012. 688 s. ISBN 978-80-7429-133-3.  
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. s. 537–538.  

Související články

• Husákovy děti

Externí odkazy

• Gustáv Husák na prezidentských stránkách Hrad.cz
• Gustáv Husák na webu Totalita.cz
• V hlavní roli Gustáv Husák - dokumentární film České televize z roku 2008 (Robert Sedláček, Michal Kubal)
• Gustáv Husák - video z cyklu České televize Historický magazín
• (slovensky) Triumf i pád, o Gustávu Husákovi na webu Obrys-Kmen

1. tajemník KSČ
Předchůdce: Alexander Dubček	1969 – 1971 Gustav Husák	Nástupce: —

Generální tajemník ÚV KSČ
Předchůdce: —	1971 – 1987 Gustav Husák	Nástupce: Milouš Jakeš