Erich Honecker

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Erich Honecker
Oficiální portrét určený pro školy, úřady a další instituce. Vytvořen roku 1976.
Oficiální portrét určený pro školy, úřady a další instituce. Vytvořen roku 1976.

Generální tajemník komunistické strany NDR
Ve funkci:
1971 – 1989
Předchůdce Walter Ulbricht
Nástupce Egon Krenz

Narození 25. srpna 1912

Neunkirchen

Úmrtí 29. května 1994 (81 let)
Politický subjekt Sjednocená socialistická strana Německa
Choť Margot Honecker
Commons Erich Honecker

Erich Honecker (25. srpna 1912 Neunkirchen29. května 1994 Santiago de Chile) byl německý komunistický politik a generální tajemník Jednotné socialistické strany Německa. V letech 19711989 stál v čele Německé demokratické republiky.

Po sjednocení Německa uprchl do Sovětského svazu. Ruská vláda jej ale vydala zpět do Německa, kde byl odsouzen za své zločiny spáchané během studené války. Byl mimo jiné odpovědný i za smrt 192 Němců, kteří se snažili uprchnout na Západ. Protože byl těžce nemocný, byl nakonec propuštěn z vězení a krátce poté zemřel v chilském exilu na rakovinu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mladý Honecker v Žitavě v roce 1950.

Narodil se v německém Neunkirchen, městě dnes spadajícím do Sárska. Měl dva bratry a tři sestry. Otec, horník, se jmenoval Wilhelm Honecker, matka byla Karoline Katharina Honeckerová, rozená Weidenhofová.

Roku 1926 se stal členem „Ligy mladých německých komunistů“ (KJVD), mládežnického odštěpku německých komunistů (mezi které vstoupil o tři roky později). Při studiích, které nedokončil, si přivydělával jako pokrývač. Nakonec se dostal na Moskevskou Mezinárodní Leninovu akademii, kde se mu dostalo komunistického vzdělání, které už navždy určilo směr jeho života.

Do Německa se vrátil začátkem roku 1931, kde byl nacistickým režimem o čtyři roky později zatčen, a roku 1937 oficiálně odsouzen pro komunistické postoje k 10 letému žaláři. Pochopitelně jeho trest vypršel po porážce Třetí říše.

Po válce se Honecker opět stal aktivním komunistou, pracujícím pod vedením Waltera Ulbrichta a SSSR. Roku 1946 se stal členem obnovené komunistické strany (SED), operující na území pozdější NDR.

Po vítězství komunistické strany ve volbách roku 1946 se dostal Honecker mezi vrchní stranické vedení v „Deutscher Volkskongress“. Po založení Německé demokratické republiky v roce 1949 a zavedením sovětského státního modelu se stal Honecker roku 1950 členem Ústředního výboru komunistické strany Východního Německa. Roku 1958 se stal členem Politbyra

Od vrchního vůdce NDR až po uprchlíka[editovat | editovat zdroj]

Honecker na vojenské přehlídce jednotek Nationale Volksarmee v roce 1960.
Honecker společně s Ceauşescuem, rumunským diktátorem

V roce 1961 se podílel na realizaci projektu Berlínské zdi. O deset let později se intrikami (které byly podporovány i sovětskou vládou) dostal až na místo Waltera Ulbrichta. Nakonec skončil jako generální tajemník komunistické strany NDR, a tak se mohl roku 1976 považovat za neomezeného vůdce Východního Německa.

Pod Honeckerovým vedením se nejvíce zvýšila životní úroveň východoněmeckého obyvatelstva, i když i před jeho změnami v oblasti dostupnosti zboží a bytové výstavby držela NDR první místo v životní úrovni států Východního bloku (druhá byla Československá socialistická republika).

Za jeho vlády došlo i ke značnému zlepšení vztahu NDR a západoevropských zemí, dokonce i vztahu se Západním Německem. V září 1978 se dokonce stal prvním východoněmeckým politikem, který oficiálně navštívil Západní Německo. I přes to všechno ovšem Honecker byl všemi deseti proti jakékoliv snaze o sjednocení německých států.

I přes tyto ukázky skutečnosti, že Honecker má nepředstíraný zájem o blaho občanů NDR, nikdy nedovolil jakýkoliv náznak odporu či kritiky vlády. O tom vypovídá jak Berlínská zeď, tak 86 až 262 lidí, zabitých při pokusu o její překonání (číslo se liší, protože zdroje i definice, kdo je obětí Berlínské zdi a kdo ne jsou dodnes rozporuplné).

Dalším Honeckerovým rysem byla naprostá oddanost SSSR.

V dobách Gorbačovovy perestrojky odmítlo Honeckerovo vedení provést obdobné změny i ve své zemi, což vedlo k velkým demonstracím východoněmeckého lidu, podobným těm, které se odehrávaly ve zbytku východní Evropy. Největší z nich byla v Lipsku. Ostatní, pokrokovější komunisté v NDR se proto rozhodli provést puč, a na Honeckerovo místo se tak dostal 18. října 1989 Egon Krenz.

Honecker odešel do ústraní, v době sjednocení Německa byl v „azylu“ v Sovětské polní nemocnici, poblíž bývalého Východní Berlína, odkud uprchl se svou manželkou do Sovětského svazu. Zachránil se tak před soudem za podílnictví na smrti uprchlíků přes Berlínskou zeď. Po rozpadu SSSR v roce 1991 uprchl do Moskvy, kde na Chilské ambasádě požádal o azyl. Ten mu ovšem nebyl udělen, a Honecker se dostal na osobní intervenci Borise Jelcina před soud v nově vzniklém sjednoceném Německu. Soud s ním začal počátkem roku 1993, hrozilo mu dlouholeté vězení, pro svůj špatný zdravotní stav byl ovšem omilostněn, a dožil v Santiago de Chile u rodiny své dcery Sonji. Zemřel 29. května 1994 na selhání jater. Jeho tělo bylo zpopelněno.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Druhá manželka, Margot Honeckerová v roce 1986

Se svou první manželkou Edith, rozenou Baumannovou, měl Erich Honecker dceru Eriku. Po rozvodu s Edith se Honecker v roce 1953 oženil s Margot Feistovou, která byla tehdy již čtyři roky jeho milenkou a s níž měl dceru Sonju (*1951). Margot byla od konce II. světové války aktivní členkou Komunistické strany a cílevědomě si budovala politickou kariéru. Sňatek s Erichem Honeckerem jí značně usnadnil cestu k dalším stranickým i mimostranickým funkcím, a tak přestože absolvovala jen základní školu a žádné jiné vzdělání neměla, stala se Margot Honeckerová v roce 1958 nejprve zástupkyní ministryně lidového školství a v roce 1962 dokonce postoupila do funkce ministryně lidového školství NDR. Zároveň se stala členkou Ústředního výboru Jednotné socialistické strany Německa (SED). Margot Honeckerová se jako ministryně školství postarala o to, aby se veškeré školství v zemi ještě intenzivněji orientovalo na marxisticko-leninskou ideologii. Po změnách v roce 1989 byl Erich Honecker 18. 10. 1989 nucen odstoupit z funkce generálního tajemníka SED a předsedy státní rady. Dne 20. 10. 1989 odstoupila ze všech svých funkcí i Margot Honeckerová a o měsíc později se už zodpovídala před výborem Lidové sněmovny z řady zločinů, kterých se měla v minulosti jako ministryně dopustit – jednalo se především o nucené adopce dětí, které byly odebrány politicky nespolehlivým rodičům v době komunistické diktatury. Dále se musela zodpovídat z nařízení drastické převýchovy dětí, které údajně narušovaly socialistický způsob života, za což byly internovány v mládežnických pracovních táborech (např. tábor Torgau). Manželé Honeckerovi museli také vysvětlovat své podezřelé majetkové poměry, jelikož si prominentní postavení vrcholových komunistických funkcionářů náležitě užívali a žili v nadměrném luxusu na exkluzivním sídlišti Wandlitz nedaleko Berlína. Vlastnili rovněž několik automobilů, lovecký zámeček Wildfang v Schorfeide, hájovnu u jezera Pinnowsee a řadu dalších objektů. V roce 1991 Erich Honecker a jeho manželka společně uprchli do Sovětského svazu. Honecker byl v roce 1992 vydán zpět do Německa a Margot odcestovala za dcerou Sonjou do Chile, kde žije dosud.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

„Zeď tu bude stát 50, nebo klidně i 100 let, dokud bude potřebná.“ (Berlín, 19. leden 1989) (Die Mauer wird in 50 und auch in 100 Jahren noch bestehen bleiben, wenn die dazu vorhandenen Gründe noch nicht beseitigt sind.)

„Žádný vůl nebo osel nemůže zastavit budování socialismu.“ (Berlín, 7. říjen 1989) (Rýmované: Den Sozialismus in seinem Lauf hält weder Ochs noch Esel auf.)

„Budoucnost patří socialismu.“ (Začátek 80. let) (Die Zukunft gehört dem Sozialismus.)

Generální tajemníci komunistické strany NDR
Předchůdce:
Walter Ulbricht
19711989
Erich Honecker
Nástupce:
Egon Krenz


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]