Antonín Novotný
| Antonín Novotný | |
|---|---|
Novotný na návštěvě v New Yorku (1960) |
|
| Ve funkci: 19. listopadu 1957 – 22. března 1968 |
|
| Předseda vlády | Viliam Široký (1953–1963) Jozef Lenárt (1963–1968) |
| Předchůdce | Antonín Zápotocký |
| Nástupce | Ludvík Svoboda |
|
|
|
| Ve funkci: 1953 – 1968 |
|
| Předchůdce | Klement Gottwald |
| Nástupce | Alexander Dubček |
|
|
|
| Narození | 10. prosince 1904 Praha-Letňany, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 28. ledna 1975 (ve věku 70 let) Praha, ČSSR |
| Politický subjekt | KSČ |
| Choť | Božena Novotná |
| Děti | syn Antonín (1930 - 1992) |
| Zaměstnání | dělník |
| Profese | strojní zámečník |
Antonín Novotný (10. prosince 1904 Praha–Letňany – 28. ledna 1975 Praha) byl třetí československý komunistický prezident a zároveň šestý prezident od vzniku Československa. Úřadoval v letech 1957 až 1968.
Obsah |
Život[editovat]
Novotný pocházel z chudé rodiny zedníka Antonína Novotného, vyučil se strojním zámečníkem, poté pracoval jako dělník. V roce 1929 se oženil s Boženou Fridrichovou. Roku 1921 vstoupil do KSČ, kde prošel řadou funkcí (v pražské organizaci), v letech 1937–1938 působil jako tajemník KV KSČ v Hodoníně. Po zákazu komunistické strany (1938) pracoval jako dělník ve vysočanské Včele.[1]
Za druhé světové války se podílel na ilegální činnosti KSČ, v r. 1941 byl zatčen a až do r. 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen.
V letech 1945–1951 byl vedoucím tajemníkem KV KSČ v Praze. V letech 1946–1968, byl členem ÚV KSČ. V r. 1951 se stal členem předsednictva ÚV KSČ a v r. 1953 se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ.
Jeho celoživotní zálibou byla karetní hra mariáš, kterou provozoval i ve své rezidenci na Orlíku. Značnou pozornost věnoval však i tělovýchovným vystoupením (československá spartakiáda).
Prezident ČSSR[editovat]
19. listopadu 1957 se stal prezidentem Československa, v době jeho působení v čele státu došlo postupně k značnému uvolnění a k částečné rehabilitaci většiny nespravedlivě odsouzených v 50. letech. Podle historika Jiřího Pernese Novotný trávil v prezidentském úřadě dopoledne v pondělí, ve středu a v pátek. Většinu času totiž nadále trávil v úřadu Generálního tajemníka ÚV KSČ , dále však používal titulu "první tajemník". Novotný byl také první hlavou státu, která se nechávala oslovovat „soudruhu prezidente“ a po nástupu do funkce si nechal snížit plat.[2]
V roce 1960 13.–14. ledna na zasedání tehdejšího ÚV KSČ aktivně prosadil schválení návrhu nové ústavy, tzv. socialistické , nahrazující tzv. "Ústavu 9. května" z roku 1948 (kterou tehdejší prezident dr. Edvard Beneš odmítl podepsat). Krátce poté se sešlo Národní shromáždění, které 9. dubna schválilo novou územní organizaci státu, spočívající ve slučování okresů a snížení počtu krajů. 5.–7. července na celostátní konferenci KSČ Novotný v hlavním projevu konstatoval „vítězství socialismu“ (čímž myslel úplnou likvidaci soukromého podnikání a vlastnictví) v ČSR a beztřídní společnost. 11. července Národní shromáždění novou, tzv. socialistickou ústavu schválilo. Tím byl název Československá republika změněn na Československá socialistická republika ČSSR i s novým státním znakem. V šedesátých letech se společnost postupně značně liberalizovala (Nová hospodářská soustava, malá divadla, česká filmová nová vlna, Literární noviny atd).
Značně se ho dotkly tzv. strahovské události na konci října 1967 a osobně se pokusil na Strahově v menze kolejí neúspěšně hledat se studenty řešení (masarykovské názory studentů se dostávaly do přímého konfliktu s jeho názory, svobodná vůle člověka, nepotřebnost Lidových milicí, porušení akademické svobody bezpečností při potlačování studentských nepokojů, možnost drobného soukromého podnikání). Na podzim 1967, po pokusu omezit liberalizaci (zakázal např. promítání filmu "Bílá paní", který tehdy "plnil" čs.biografy), vznikla politická krize, které využili odpůrci Novotného (stalinisti Biľak, Kolder, Hendrych se spojili s reformními komunisty) k odvolání Novotného z funkce 1. tajemníka ÚV KSČ (a to i přesto, že se za něj postavily milice, které při jeho únorovém projevu opět zcela zaplnily pražské Staroměstské náměstí). Jako řešení vzniklé patové situace byl navržen jako kompromisní kandidát na funkci 1. tajemníka ÚV KSČ Alexandr Dubček. Antonín Novotný byl pak prezidentem až do 22. března 1968,[3] kdy byl přinucen rezignovat a zcela odejít z politického života.
Politické postoje[editovat]
Antonín Novotný nesouhlasil s umístěním sovětských vojsk na území Československa, nepodporoval nástup Brežněva k moci (přiklonil se na stranu jeho rivala Kosygina), umožnil postupnou liberalizaci. Jeho postoj ke Slovensku je často označován za problematický. Například Matici slovenskou pomluvil (což vyplývalo z jeho nedostatečného nejen historického vzdělání), omezil 5.–7. července 1960 pravomoci Slovenské národní rady a pomocí dalších orgánů zrušil sbor pověřenců – národní orgán moci vládní a výkonné na Slovensku. Po krachu III. pětiletého plánu v roce 1963 získal pochybnosti o centrálním řízení československého hospodářství (vystoupení na Letné 9.5.1963). Zejména v roce 1965 připustil význam prezidentů T. G. Masaryka a Beneše na vzniku a obnově Československa. Při rehabilitacích nepřímo odsoudil neblahou roli obou svých bezprostředních předchůdců ve funkci prezidenta republiky. Jeho práva byla daná komunistickou ústavou (9. května, kterou tehdejší prezident Dr. Edvard Beneš však nepodepsal) z r. 1948.
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ Antonín NOVOTNÝ, československý komunistický politik a prezident
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/prezident-2013/casova-osa/
- ↑ Antonín Novotný [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2008–2012, [cit. 2012-09-30]. Dostupné online.
Související články[editovat]
- Dějiny Československa
- Seznam prezidentů Československa
- Volby prezidenta Československé republiky mezi l. 1918 - 1992
- Seznam představitelů českého státu
- Seznam prvních dam Československa
Externí odkazy[editovat]
- Antonín Novotný na oficiálním portrétu
- Antonín Novotný na Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století (převzaté heslo na serveru old.hrad.cz)
| 1. tajemník KSČ | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Klement Gottwald |
1953 – 1968 Antonín Novotný |
Nástupce: Alexander Dubček |
