Viliam Široký
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Viliam Široký (31. května 1902 Bratislava – 6. října 1971 Praha) byl vysoký komunistický funkcionář, československý premiér v letech 1953–1963. Jeho jméno je úzce spjato s nejtemnějším obdobím vlády KSČ – s padesátými lety dvacátého století. Podle historičky Muriel Blaive byl Široký etnický Maďar ze Slovenska[1], což ale žádný slovenský zdroj nepotvrzuje.
Obsah |
[editovat] Počátek kariéry za první republiky
Viliam Široký byl původem železničář, již ve svých devatenácti letech vstoupil do KSČ. Brzy se stal pracovníkem aparátu strany a po nástupu Klementa Gottwalda do jejího čela velice rychle stoupal ve stranické hierarchii (již na začátku třicátých let byl členem Ústředního výboru KSČ).
Společně s Václavem Kopeckým patřil Široký k agentům sovětské tajné služby – byl aktivním členem NKVD, jehož úkolem bylo informovat moskevské vedení především o činnosti Gottwalda.
Těsně před válkou se stal předsedou zemského vedení KSČ na Slovensku.
[editovat] Období druhé světové války
Na podzim 1938 odešel Široký kvůli sílící hrozbě ze strany nacistického Německa do SSSR. Za války působil nejprve jako člen exilového zahraničního sekretariátu KSČ v Paříži, později v podobné funkci také v Moskvě.
V roce 1941 byl vyslán na Slovensko, kde byl brzy zatčen a odsouzen do vězení. Počátkem roku 1945 se mu podařilo uprchnout a přejít blížící se frontu k Rudé armádě.
[editovat] Padesátá léta
Po návratu se Viliam Široký stal jedním z nejmocnějších mužů v KSČ a blízkým spolupracovníkem Klementa Gottwalda. Byl nejprve náměstkem předsedy vlády (1945–1953), později předsedou vlády (1953–1963), předsedou KSS (1945–1954) a především členem předsednictva Ústředního výboru KSČ.
Z této pozice je dnes považován za jednoho z hlavních strůjců bolševického teroru v Československu – likvidace demokratických oponentů KSČ na konci čtyřicátých a v první polovině padesátých let. Proslulým se stal také proces se „slovenskými nacionalisty“, pomocí kterého docílil Široký odsouzení svého hlavního ideového oponenta a soka v boji o moc v řadách slovenských komunistů – Gustáva Husáka.
[editovat] Konec kariéry
Počátkem šedesátých let, kdy začalo docházet k postupnému uvolnění bolševické diktatury, se Široký stal nepohodlným pro stranické vedení v čele s Antonínem Novotným. V rámci projednávání rehabilitací některých komunistických politiků odsouzených na začátku padesátých let byl Široký spolu s dalším sovětským agentem Brunem Köhlerem obětován – byl zbaven všech stranických i státních postů. V roce 1968 mu bylo pozastaveno členství v KSČ, které mu bylo navráceno těsně před smrtí v roce 1971 jeho „velkorysým“ triumfujícím soupeřem Husákem.
[editovat] Reference
- ↑ Muriel Blaive: Promarněná příležitost, Československo a rok 1956, s. 240
| Českoslovenští premiéři | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Antonín Zápotocký |
21. března 1953 – 20. září 1963 Viliam Široký |
Nástupce: Jozef Lenárt |
| Ministři zahraničí Československa | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Vladimír Clementis |
14. března 1950 – 31. prosince 1952 Viliam Široký |
Nástupce: Václav David |
