Miloš Jakeš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Milouš Jakeš
na oslavě Svátku práce, kterou pořádala KSČM 1. května 2006
na oslavě Svátku práce, kterou pořádala KSČM 1. května 2006
Ve funkci:
17. prosince 1987 – 24. listopadu 1989
Předchůdce Gustáv Husák
Nástupce Karel Urbánek

Narození 12. srpna 1922 (91 let)

České Chalupy, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo

Národnost česká
Politický subjekt KSČ
Zaměstnání politik
Profese aparátčík
Na oslavě Svátku práce v roce 2014 na pražském Výstavišti

Miloš Jakeš (občanským jménem Milouš Jakeš,[1] * 12. srpna 1922 České Chalupy) je český politik, v letech 19871989 byl generálním tajemníkem ÚV KSČ. V průběhu tzv. Sametové revoluce byl donucen z vysoké politiky odejít.

Život[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1968[editovat | editovat zdroj]

V letech 1937–1952 žil ve Zlíně / Gottwaldově.[2] Původně zaměstnanec Baťových závodů. Po roce 1945 byl funkcionářem ČSM, od roku 1950 předsedou jednotného národního výboru v Gottwaldově.[2] V letech 19551958 studoval v Moskvě a pak pracoval v aparátu komunistické strany. V roce 1966 až 1968 působil jako náměstek ministra vnitra Josefa Kudrny.[3]

1968–1988[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1968 v době normalizace se připojil ke Gustávu Husákovi. V roce 1977 se stal členem Ústředního výboru KSČ, v roce 1981 předsednictva Ústředního výboru. V souvislosti s politikou Gorbačova v SSSR se Jakeš stal jedním z příznivců reforem tzv. přestavby v československých podmínkách. Od 17. prosince 1987 zastával funkci generálního tajemníka komunistické strany.[4] Proti narůstajícímu odporu vůči komunistické totalitě se Jakeš neúspěšně pokoušel prosazovat program reforem, přičemž však ve většině případů zůstal pouze u politických proklamací. Obecně byl považován vždy spíš za konzervativce (odpůrce zásadních politických reforem).

Od roku 1989[editovat | editovat zdroj]

Na setkání s předsedy okresních výborů strany v kulturním domě na Červeném Hrádku 17. července 1989 se snaží mobilizovat kádry strany, ale mimovolně přiznává, že komunistická strana a stávající nomenklaturní vedení je na konci svých sil. Tento projev se dostal na veřejnost a byl značně rozšířen a později i publikován. Pro slabost, sebelítost, nízkou vyjadřovací úroveň a nechtěný humor prvního představitele státu byl opovržlivě vysmíván, a přispěl tak k pádu komunistického režimu ČSSR.[5]

Po propuknutí revoluce Jakeš odstoupil dne 24. listopadu 1989 ze své funkce, 5. prosince byl vyloučen ze strany. Od 90. let žije v ústraní, napsal vzpomínkovou knihu Dva roky generálním tajemníkem (nakl. Regulus, Praha 1996).

Bylo proti němu vedeno trestní řízení v souvislosti s jeho činností v době okupace Československa v roce 1968. Řízení bylo zastaveno.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: „Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě.
— projev 17. července 1989 v Plzni - Červeném Hrádku[5]
Víceméně jsme za všechno jakoby odpovědní. Není chleba, co dělá vláda? Jak to že není chleba, co dělá strana? Jak to řídí, že není chleba? Ptá se někdo v kapitalismu na takovouhle otázku? Vůbec ne, vůbec ho nenapadne, spojovat vládu s tím, že pekař neupekl chleba. Kritizujou pekaře.
— projev 17. července 1989 v Plzni - Červeném Hrádku[5]
Ti umělci, kteří to podepsali. Žádnej z nás nebere takový platy, prostě jako berou oni. Dostávám jednou ročně seznam těch umělců, kteří berou nad těch 100 tisíc korun.[P 1] No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok a další ne 600 tisíc, milion, dva miliony berou.
— projev 17. července 1989 v Plzni - Červeném Hrádku[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Průměrná mzda v následujícím roce 1990 byla 3 286 korun měsíčně [1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [Miloš Jakeš: Klaun mluveného slova http://www.rozhlas.cz/17listopad/osudy/_zprava/650519]
  2. a b Milan Podobský, Václav Bartuška, Richard Kalup: Jakešův zapomenutý rozhovor: Jak mohli zatknout Havla? Já se podivoval, 21. 12. 2009, MF Dnes a iDnes.cz, příloha Kavárna
  3. Ústav pro studium totalitních režimů: Bezpečnostní aparát ministerstva vnitra (ministerstva národní bezpečnosti). Dostupné online.
  4. F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech na Libri.cz
  5. a b c d Jakeš na Červeném Hrádku přiznal, že se cítí jako kůl v plotě, ceskatelevize.cz, 17. 7. 2009

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 270.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 269.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 568.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu