Georgi Dimitrov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Georgi Michajlovič Dimitrov
Fotografie pořízená v Číně roku 1930
Fotografie pořízená v Číně roku 1930
Narození 18. června 1882
Bulharsko Kovačevci nedaleko Perniku
Úmrtí 2. července 1949
SSSR BarvichaMoskvy

Georgi Michajlovič Dimitrov (bulharsky Георги Димитров Михайлов, v češtině též jako Jiří) 18. června 1882 vesnice Kovačevci nedaleko Perniku2. července 1949 sanatorium Barvicha u Moskvy) byl bulharský komunistický politik, revolucionář a bojovník komunistického hnutí. Známý je také díky aféře požáru budovy Říšského sněmu v Berlíně v roce 1933, neboť byl ze zapálení budovy parlamentu obviněn a sám se také před lipským tribunálem obratně hájil.

Dimitrov se již v dobách první světové války zapojuje do socialistické opozice v tehdy jen několik desetiletí starém Bulharsku, zmítaném politickými extrémy, nedemokratickými režimy a totalitou. Dimitrov později přesídlil do Sovětského svazu, získal jeho občanství a působil v mezinárodním komunistickém hnutí – již roku 1929 byl zvolen za člena středoevropské sekce Kominterny. Jako oběť tehdejšího nacistického režimu byl jeho proces za údajné zapálení budovy Reichstagu ostře sledován. V následujícím období (mezi lety 19351943) zastával Dimitrov také funkci generálního tajemníka komunistické internacionály. Jednalo se o posledního tajemníka, neboť posléze byla tato organizace Stalinem zrušena.

Dimitrov patřil k politikům, kteří iniciovali komunistický režim v Bulharsku. Jako vůdce protifašistického hnutí odporu získal jistou popularitu, neboť veřejnost byla s postupným oslabováním Německa, ke kterému se vláda i car přidali, nespokojena. Mnozí totiž stále pamatovali na první světovou válku, která skončila pro Bulharsko – spojence Německa a Rakousko-Uherska – porážkou. Původní koalice antifašistických sil, známá jako Vlastenecká fronta, kde byly zastoupeny mnohé proudy, se postupně transformovala ve prospěch Bulharské komunistické strany a země začala přebírat sovětské praktiky. Během Dimitrovy vlády v Bulharsku na konci 40. let byly zahájeny rozsáhlé procesy, ve kterých byly odsouzeny desítky až stovky lidí, združstevněno zemědělství a zestátněny podniky a banky.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1906 se oženil se srbskou módní návrhářkou Ljubicí Ivoševičovou (1882-1933). Jeho druhou manželkou se stala Rosa Fleischmanová z rodiny židovského řezníka v Boskovicích. Seznámil se s ní v roce 1927 ve Vídni, kdy zde pracovala jako novinářka pro list Arbeiter Zeitung. Do Boskovic za ní i tajně dojížděl. Svatbu měli v roce 1934 a poté žili v Sovětském svazu. Žila zde s nimi i Fleischmannova rodina. Rosin bratr Bernard bojoval jako dělostřelec v 1. československém armádním sboru. V září 1947 Dimitrov kontaktoval Rudolfa Slánského, aby zajistil pomoc pro Fleischmannovu rodinu, která se se sovětskými pasy vracela z Moskvy do Boskovic. Jeho syn Míťa se narodil v roce 1936 a v dubnu 1943 zemřel na záškrt. [1][2] V roce 1944 adoptoval tříletého bulharského chlapce Bojka, pozdějšího bulharského ministra zahraničí.[3]

Kult osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Po Dimitrovově smrti v roce 1949 bylo po vzoru Lenina vybudováno v Sofii ve jménu jeho odkazu mauzoleum, Dimitrovův rodný dům byl změněn na muzeum. Začal se vytvářet kult osobnosti. Nejvyšším řádem komunistického Bulharska se stal Dimitrovův řád, řada ulic i škol nesla jeho jméno.

V Česku neslo jméno Jiřího Dimitrova např. náměstí v Praze 7 (od roku 1948, dříve Holešovické náměstí) a základní škola tamtéž. Po roce 1989 bylo náměstí přejmenováno na Ortenovo náměstí a škola na T.G.Masaryka.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Naučná stezka židovskou čtvrtí Oficiální stránky Boskovic
  2. Dimitrovův Deník Nový směr, Milan Tůma, 17.6.2009
  3. Бойко Димитров Bulharská Wikipedie

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Georgi Dimitrov: 1882-1949. Příprava vydání Jiří Stano. Říčany u Prahy : Orego. 191 s. (Osobnosti) ISBN 80-86741-67-2.  
  • DIMITROV, Georgi. The diary of Georgi Dimitrov, 1933-1949. Příprava vydání Ivo Banac. New Haven : Yale University Press, 2003. 495 s. (Annals of Communism) Dostupné pro držitele karty Národní knihovny. Dostupné online.  
  • DIMITROV, Georgi, et al. Dimitrov and Stalin 1934-1943: letters from the Soviet archives. New Haven : Yale University Press, 2000. 278 s. (Annals of Communism) ISBN 0-300-08021-2.  
  • DIMITROV, Vesselin. Stalin's cold war: Soviet foreign policy, democracy and communism in Bulgaria, 1941-1948. New York : Palgrave MacMillan, 2008. 252 s. (Global conflict and security since 1945) ISBN 978-0-230-52138-4.  
  • KRYL, Miroslav. Deník Jiřího Dimitrova jako historický pramen (9.3.1933 - 6.2.1949). Slovanský přehled. 2007, roč. 93, čís. 4, s. 529-551. ISSN 0037-6922.  
  • STANKOVA, Marietta. Georgi Dimitrov: a biography. London : I. B. Tauris, 2010. (Communist lives) Dostupné pro držitele karty Národní knihovny. Dostupné online.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Георги Димитров na srbské Wikipedii.