Georgi Dimitrov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Georgi Michajlovič Dimitrov
Fotografie pořízená v Číně roku 1930
Fotografie pořízená v Číně roku 1930
Narození 18. června 1882
Bulharsko Kovačevci nedaleko Perniku
Úmrtí 2. července 1949
SSSR BarvichaMoskvy
Etnikum Bulharsko
Občanství Bulharsko
Povolání politik
Ocenění Leninův řád
Politická strana Bulharská komunistická strana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georgi Michajlovič Dimitrov (bulharsky Георги Димитров Михайлов, v češtině též jako Jiří) 18. června 1882 vesnice Kovačevci nedaleko Perniku2. července 1949 sanatorium Barvicha u Moskvy) byl bulharský komunistický politik, revolucionář a bojovník komunistického hnutí. Známý je také díky aféře požáru budovy Říšského sněmu v Berlíně v roce 1933, neboť byl ze zapálení budovy parlamentu obviněn a sám se také před lipským tribunálem obratně hájil.

Dimitrov se již v dobách první světové války zapojuje do socialistické opozice v tehdy jen několik desetiletí starém Bulharsku, zmítaném politickými extrémy, nedemokratickými režimy a totalitou. Dimitrov později přesídlil do Sovětského svazu, získal jeho občanství a působil v mezinárodním komunistickém hnutí – již roku 1929 byl zvolen za člena středoevropské sekce Kominterny. Jako oběť tehdejšího nacistického režimu byl jeho proces za údajné zapálení budovy Reichstagu ostře sledován. V následujícím období (mezi lety 19351943) zastával Dimitrov také funkci generálního tajemníka komunistické internacionály. Jednalo se o posledního tajemníka, neboť posléze byla tato organizace Stalinem zrušena.

Dimitrov patřil k politikům, kteří iniciovali komunistický režim v Bulharsku. Jako vůdce protifašistického hnutí odporu získal jistou popularitu, neboť veřejnost byla s postupným oslabováním Německa, ke kterému se vláda i car přidali, nespokojena. Mnozí totiž stále pamatovali na první světovou válku, která skončila pro Bulharsko – spojence Německa a Rakousko-Uherska – porážkou. Původní koalice antifašistických sil, známá jako Vlastenecká fronta, kde byly zastoupeny mnohé proudy, se postupně transformovala ve prospěch Bulharské komunistické strany a země začala přebírat sovětské praktiky. Během Dimitrovy vlády v Bulharsku na konci 40. let byly zahájeny rozsáhlé procesy, ve kterých byly odsouzeny desítky až stovky lidí, združstevněno zemědělství a zestátněny podniky a banky.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1906 se oženil se srbskou módní návrhářkou Ljubicí Ivoševičovou (1882-1933). Jeho druhou manželkou se stala Rosa Fleischmanová z rodiny židovského řezníka v Boskovicích. Seznámil se s ní v roce 1927 ve Vídni, kdy zde pracovala jako novinářka pro list Arbeiter Zeitung. Do Boskovic za ní i tajně dojížděl. Svatbu měli v roce 1934 a poté žili v Sovětském svazu. Žila zde s nimi i Fleischmannova rodina. Rosin bratr Bernard bojoval jako dělostřelec v 1. československém armádním sboru. V září 1947 Dimitrov kontaktoval Rudolfa Slánského, aby zajistil pomoc pro Fleischmannovu rodinu, která se se sovětskými pasy vracela z Moskvy do Boskovic. Jeho syn Míťa se narodil v roce 1936 a v dubnu 1943 zemřel na záškrt.[1][2] V roce 1944 adoptoval tříletého bulharského chlapce Bojka, pozdějšího bulharského ministra zahraničí.[3]

Kult osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Po Dimitrovově smrti v roce 1949 bylo po vzoru Lenina vybudováno v Sofii ve jménu jeho odkazu mauzoleum, Dimitrovův rodný dům byl změněn na muzeum. Začal se vytvářet kult osobnosti. Nejvyšším řádem komunistického Bulharska se stal Dimitrovův řád, řada ulic i škol nesla jeho jméno.

V Česku neslo jméno Jiřího Dimitrova např. náměstí v Praze 7 (od roku 1948, dříve Holešovické náměstí) a základní škola tamtéž. Po roce 1989 bylo náměstí přejmenováno na Ortenovo náměstí a škola na T.G.Masaryka.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Георги Димитров na srbské Wikipedii.

  1. Naučná stezka židovskou čtvrtí Oficiální stránky Boskovic
  2. Dimitrovův Deník Nový směr, Milan Tůma, 17.6.2009
  3. Бойко Димитров Bulharská Wikipedie

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Georgi Dimitrov: 1882-1949. Příprava vydání Jiří Stano. Říčany u Prahy : Orego. 191 s. (Osobnosti) ISBN 80-86741-67-2.  
  • DIMITROV, Georgi. The diary of Georgi Dimitrov, 1933-1949. Příprava vydání Ivo Banac. New Haven : Yale University Press, 2003. 495 s. (Annals of Communism) Dostupné pro držitele karty Národní knihovny. Dostupné online.  
  • DIMITROV, Georgi, et al. Dimitrov and Stalin 1934-1943: letters from the Soviet archives. New Haven : Yale University Press, 2000. 278 s. (Annals of Communism) ISBN 0-300-08021-2.  
  • DIMITROV, Vesselin. Stalin's cold war: Soviet foreign policy, democracy and communism in Bulgaria, 1941-1948. New York : Palgrave MacMillan, 2008. 252 s. (Global conflict and security since 1945) ISBN 978-0-230-52138-4.  
  • KRYL, Miroslav. Deník Jiřího Dimitrova jako historický pramen (9.3.1933 - 6.2.1949). Slovanský přehled. 2007, roč. 93, čís. 4, s. 529-551. ISSN 0037-6922.  
  • STANKOVA, Marietta. Georgi Dimitrov: a biography. London : I. B. Tauris, 2010. (Communist lives) Dostupné pro držitele karty Národní knihovny. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]