Władysław Gomułka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Władysław Gomułka
Władysław Gomułka

První tajemník PSDS
Ve funkci:
říjen 1956 – 20. prosince 1970
Předchůdce Edward Ochab
Nástupce Edward Gierek

Narození 6. února 1905

Rakousko-Uhersko Krosno, Rakousko-Uhersko

Úmrtí 1. září 1982
Občanství Polsko
Politický subjekt Polská sjednocená dělnická strana
Choť Liwa Gomułková
Profese Politik
Ocenění Leninův řád
Fotografie Gomułkova profilu
Gomułka v NDR, na sjezdu komunistů z Evropských zemí. Vedle můžete vidět Leonida Brežněva
Gomułka se loučí s Ceauşescuem po oficiální návštěvě Rumunska

Władysław Gomułka (6. února 1905, Krosno1. září 1982) byl polský komunistický politik. V letech 19561970 byl v čele Polské sjednocené dělnické strany a tím prakticky prvním mužem Polska, přestože původně prováděl reformy, postupně se podílel na represích proti demokratickým silám. Aktivně podporoval sovětské rozhodnutí o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.

Život[editovat | editovat zdroj]

Do Komunistické strany Polska (polsky: Komunistyczna Partia Polski, KPP) vstoupil v roce 1926. V roce 1934 odjel do Moskvy, kde pobýval rok. Po svém návratu do Polska byl zatčen a až do začátku druhé světové války strávil většinu času ve vězení. V průběhu války se stal významným komunistou a v roce 1943 přesvědčil Stalina, aby obnovil činnost Polské dělnické strany (polsky: Polska Partia Robotnicza). V Prozatímní vládě Polské republiky premiéra Edwarda Osóbky-Morawského byl od ledna do června 1945 místopředsedou a stejnou funkci vykonával v Prozatímní vládě národní jednoty v letech 1945–47 rovněž pod vedením socialisty Osóbky-Morawského. Ze své funkce pomohl komunistům zvítězit v roce 1946 v lidovém referendu 3 x Tak (3 x ano) a ve volbách v roce 1947. Díky tomu se stal, jak sám řekl, hegemonem Polska. Nicméně v letech 19511954 došlo v jeho straně k mocenským bojům mezi jednotlivými frakcemi, Gomułka byl označen za reakcionáře a ze strany vyloučen.

Návrat k moci (1956)[editovat | editovat zdroj]

Po smrti stalinistického premiéra Bolesława Bieruta v roce 1956 nastalo krátké období, kdy polská společnost doufala v uskutečnění reforem. V Poznani došlo v červnu protestům dělníků, vyvolaných nedostatkem potravin a spotřebního zboží, špatnou úrovní bydlení, poklesem reálného příjmu obyvatel, vývozem zboží do Sovětského svazu a obecně špatnou ekonomickou politikou. Polská vláda nejprve odpověděla onálepkováním protestujících jako provokatérů, kontrarevolucionářů a imperialistických agentů. Bezpečnostní složky zabily a zranily větší množství protestujících. Brzy ale stranické vedení pochopilo, že protesty dělníků získávají podporu v celém Polsku, a změnilo svůj postoj. Nyní protestující označovalo za poctivé dělníky s legitimními požadavky. Platy byly zvýšeny o 50% a vláda slíbila ekonomické i politické změny.[1][2]

Nový polský premiér Edward Ochab pozval nyní rehabilitovaného Gomułku do funkce prvního tajemníka PSDS. Gomułka si vymínil skutečnou moc k provedení reforem. Jednou z jeho podmínek byl odchod sovětského maršála Konstantina Rokossovského, který nařídil ozbrojený zásah proti poznaňským dělníkům, z polského politbyra a ministerstva vnitra, s čímž Ochab souhlasil. 19. října 1956 byl Gomułka s několika spolupracovníky ustaven prvním tajemníkem strany s podporou většiny vedení Polska, armády i tajné bezpečnosti. Moskva sledovala události v Polsku s obavami. Zatímco se k Varšavě stahovaly sovětské tanky a sovětské námořnictvo se rozmisťovalo kolem polského pobřeží,[3] do Varšavy dorazila delegace Ústředního výboru Komunistické strany SSSR. Vedl ji Nikita Sergejevič Chruščov a jejími členy byli Mikojan, Bulganin, Molotov, Kaganovič, maršál Koněv a další. Gomułka dal jasně najevo, že polská vojska se postaví na odpor, pokud do jeho země vstoupí sovětské jednotky, ale ujistil Sověty, že polské reformy jsou jen vnitřní záležitostí země a neohrozí pozici Polska jako člena sovětského bloku a spojence Sovětského svazu. Sovětská delegace ustoupila,[4] Gomułka tak byl potvrzen ve své nové pozici. Informace o událostech v Polsku, které se rozšířily do Maďarska prostřednictvím rádia Svobodná Evropa, vyvolaly studentskou demonstraci budapešťských studentů na podporu Gomułky, které později přerostly v povstání. Sovětská vojska se ale stáhla v Polsku do kasáren až 17. prosince 1956 po podpisu sovětsko-polské dohody.[3]

Dnes se obracím k pracujícímu lidu Varšavy a celé země s výzvou: dost shromažďování a manifestací! Je čas vrátit se ke každodenní práci oživené vírou a vědomím, že strana spojená s dělnickou třídou i národem povede Polsko po nové cestě k socialismu.
— Władysław Gomułka, z proslovu k demonstrantům ve Varšavě, 24. října 1956[5]

Gomułkovo tání[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku byl Gomułka velmi populární díky svým reformám a hledání polské cesty k socialismu.[6] Éru jeho vlády, přezdívanou Gomułkovo tání, ale poznamenalo postupné oslabování jeho odporu vůči tlaku Moskvy. V šedesátých letech podpořil represe vůči římsko-katolické církvi a některým intelektuálům ve vedení strany (např. Leszku Kołakowskému). Aktivně podporoval polskou účast v intervenci vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.[7] Potřebu potlačení Pražského jara zdůvodňoval nebezpečím připojení Československa k NATO v době, kdy Polsko nemělo vyřešenou otázku svých hranic s Německem.[8]

Byl také zodpovědný za pronásledování studentů a inteligence a utužování cenzury tisku. V březnu 1968 inicioval projevem na sjezdu odborů[9] antisionistickou propagandistickou kampaň, která souvisela s nesouhlasem Sovětského bloku k Šestidenní válce.[2] Gomułka později tvrdil, že to bylo neúmyslné.

V prosinci 1970 došlo ke krvavým střetům armády s dělníky v Gdaňsku a dalších pobaltských městech, při nichž bylo zabito několik desítek dělníků. Následující nepokoje vedly ke Gomulkově rezignaci. Jejím oficiálním důvodem byly zdravotní potíže, ve skutečnosti byl postižen infarktem. Do čela strany se postavil Edward Gierek a napětí kolem Gomułky se stupňovalo. Byl donucen odejít do důchodu.

Po jeho smrti v roce 1982 (zemřel na rakovinu) byl jeho negativní obraz vytvářený komunistickou propagandou revidován a v některých oblastech byl uznán jeho přínos. V roce 1994 vyšly poprvé tiskem jeho paměti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Władysław Gomułka ve Wikimedia Commons

  1. Rothschild and Wingfield: Return to Diversity, A Political History of East Central Europe Since World War II OUP 2000 – anglicky
  2. a b The defection of Jozef Swiatlo and the Search for Jewish Scapegoats in the Polish United Workers' Party, 1953-1954, Fourth Convention of the Association for the Study of Nationalities, Harriman Institute, Columbia University, New York City, 15.-17. dubna 1999, soubor PDF. Anglicky
  3. a b události v PLR v roce 1956, web Totalita.cz
  4. Notes from the Minutes of the CPSU CC Presidium Meeting with Satellite Leaders, October 24, 1956, The 1956 Hungarian Revolution, A History in Documents. George Washington University: The National Security Archive. 4. 11. 2002. Soubor PDF, anglicky
  5. Poznaň – Budapešt 1956. Společná cesta ke svobodě, 11. část, web 1956.pl
  6. Rebellious Compromiser, Time, 12. 10. 1956 – anglicky
  7. Zápis ze setkání vedoucích stranických a vládních představitelů Bulharska, Německé demokratické republiky, Polska, Maďarska a Sovětského svazu, která se konala dne 18. srpna 1968 v Moskvě, dokument dostupný na webu Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu
  8. Mít pořádek jako v Československu. Rozhovor s generálem Wojciechem Jaruzelským o Husákovi, o srpnu 1968 a o kosmonautech. Dějiny a současnost, 12. 1. 2004
  9. Gomulka v březnu 1968 útočí na studenty a na Židy, zvukový záznam projevu na webu Českého rozhlasu, soubor MP3

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Władysław Gomułka na anglické Wikipedii.

První tajemník Polské sjednocené dělnické strany
Předchůdce:
Edward Ochab
19561970
Władysław Gomułka
Nástupce:
Edward Gierek