Walter Ulbricht

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Walter Ulbricht
Fotografie datovaná přibližně do roku 1950.
Fotografie datovaná přibližně do roku 1950.

Generální tajemník SED
Ve funkci:
1950 – 1971
Předchůdce Žádný, Ulbricht byl první
Nástupce Erich Honecker

Narození 30. červen 1893

Lipsko

Úmrtí 1. srpen 1973
Občanství Německá demokratická republika a Německo
Politický subjekt Jednotná socialistická strana Německa
Choť Lotte Ulbricht
Děti Beate Ulbricht
Ocenění Leninův řád, Hrdina Sovětského svazu, Řád Říjnové revoluce, Řád Karla Marxe, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq18080149 a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq18200478
Commons Walter Ulbricht

Walter Ulbricht (30. června 1893, Lipsko - 1. srpna 1973, Templin severně od Berlína) byl významný německý komunistický politik, generální tajemník Jednotné socialistické strany Německa v letech 1950 až 1971.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rodiny krejčího v Lipsku. Po absolvování základního vzdělání nastoupil cestu truhlářského učně. Jeho rodiče se aktivně podíleli v aktivitách SPD a sám Ulbricht do této socialistické strany vstoupil v roce 1912.

První světová válka a Výmarská republika[editovat | editovat zdroj]

V rozmezí let 1915-17 bojoval na východní frontě v Haliči a také na Balkánu. Zde také roku 1917 dezertoval z císařské armády.

V roce 1919 se podílel na založení Komunistické strany Německa (KPD). Mezi lety 1924 a 1925 navštěvoval Leninovu Moskevskou fakultu politických věd, kde se mu dostalo komunistického vzdělání. V roce 1926 byl zvolen do saského zemského sněmu, v roce 1928 se dostal i do Říšského sněmu.

1933-1945[editovat | editovat zdroj]

V roce 1933, kdy se blížil nacistický převrat, byly běžné kruté střety mezi demonstranty a policií, které častokrát končily i úmrtími na obou stranách. Stalo se běžné, že za jednoho zabitého komunistického demonstranta měli býti zabiti dva členové policie. Proto jednou Ulbricht a jeho dva kamarádi (Heinz Neumann a Hans Kippenberger) byli nuceni plánovat vraždu dvou policejních činitelů, Paula Anlaufa a Franze Lencka. Vraždu úspěšně vykonal Ulbrichtův budoucí ministr státní bezpečnosti, Erich Mielke.

Když se nacisté dostali k moci, začali cíleně pronásledovat komunistické a demokratické politické síly Německa. Vlně zatýkání neunikl ani vůdce KPD, Ernst Thälmann. Ulbricht se, údajně díky svým kontaktům s NKVD stal jeho nástupcem na místě předsedy KPD a organizoval její přechod do ilegality.

Ulbricht a žil v letech 1933 - 1937 v Paříži a v Praze, poté ve Stockholmu, odkud nakonec odcestoval do Sovětského svazu.

Během Španělské občanské války měl na starost kontrolu Němců, bojujících na straně republikánů, a při podezření, že nejsou spolehliví, je nechal odvléct do Moskvy před soud a nebo na místě popravit.

Byl zastáncem paktu Ribbentrop-Molotov protože jej viděl jako "možnost, jak se nacistický a komunistický pracující lid může bránit francouzsko-anglosaskému imperialismu".

Po začátku Operace Barbarossa byl Ulbricht vedoucí osobností v uskupení německých komunistů, kteří pod přísným dohledem NKVD bojovali proti Hitlerovi. Jejich práce spočívala v konzultacích, špionáži, propagaci a případném výslechu zajatců.

Po konci bitvy u Stalingradu, vedla Ulbrichtova skupina výslechy četných německých zajatců. Jeden z veteránů, který se takto s Ulbrichtem setkal, se o něm později vyjádřil "Za celý svůj život jsem nepoznal většího idiota."[zdroj?]

Pokládání základů NDR[editovat | editovat zdroj]

Členové SED v roce 1946
Ulbricht cestuje na zasedání SED (1950)

V roce 1945, po válce, se Ulbrichtova skupina vrátila do Německa, kde si vzala za cíl v Sovětské okupační zóně znovuoživit německý komunismus po vzoru Stalinského Sovětského svazu. Tato snaha se projevila založením SED, Jednotné socialistické strany Německa.

V této straně zastával Ulbricht funkci zástupce generálního tajemníka, ve které vydržel až do roku 1950, kdy se stal generálním tajemníkem on, a vystřídal tak Otto Grotewohla ve funkci.

Po Stalinově smrti v roce 1953 byla Ulbrichtova pozice mírně ohrožena, protože se jednalo o typického "Stalinova vazala", ale Ulbricht toto těžší období přečkal bez větších problémů.

Jeho politika byla dána pětiletkou, vytyčenou už v roce 1950, která si dávala hlavně za cíl zdvojnásobit průmyslovou sílu Východního Německa.

Vůdce NDR[editovat | editovat zdroj]

Ulbricht v Trinwillershagenském kolchozu
Ulbricht se připravuje k novorčnímu projevu

V roce 1952 začal Ulbricht s realizací industrializace NDR podle zastaralého stalinského modelu - soustředit se pouze na těžký průmysl, bez ohledu na potřeby obyvatelstva a nákladnost surovin. Ta troška spotřebního zboží pro potřeby občanů východního Německa, která existovala, byla nevalné kvality.

Toto a další věci vedlo k masivnímu odlivu obyvatelstva v rozmezí let 1952 - 1953. Do Západního Německa uteklo více jak 360.000 lidí.

Roku 1957 proběhla oficiální návštěva Anastase Mikojana, zástupce sovětského politbyra, v NDR. Ulbricht toho využil k demonstraci "kvalit organizovaného zemědělství" a uspořádal exkurzi do kolchozu v Trinwillershagenu.

V roce 1960, po smrti Wilhelma Piecka, byl zrušen úřad prezidenta a byl nahrazen "státní radou", jejímž předsedou nebyl zvolen nikdo jiný, než Ulbricht. Tím se Ulbricht de facto stal neomezeným vůdcem NDR.

Přesto se nedařilo omezit úprk obyvatel na západ. Do roku 1961 uteklo do NSR více jak 1,65 milionu lidí, což nakonec donutilo Ulbrichta a zbytek NDR začít 13. srpna 1961 se stavbou Berlínské zdi. Známý je jeho výrok "Nikdo nemá úmysl vystavět zeď," pronesený dva měsíce před jejím vznikem.

Od roku 1963 se Ulbrichtovo vedení pokoušelo zreformovat jak ekonomický systém, udělat jej méně centralizovaným, a více flexibilním, tak i zlepšit přístup státu k obyvatelům. Obojí se více méně podařilo.

I přes to politický odpor jak uvnitř Strany tak i mezi obyvatelstvem rostl, což nahrávalo do karet budoucímu nástupci Ulbrichta, Erichu Honeckerovi.

V roce 1968 podpořil aktivní účast východoněmeckých vojsk na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, navzdory historickým reminiscencím.

Konec politické kariéry a poslední léta[editovat | editovat zdroj]

Ulbricht v roce 1967 s manželkou Lotte

Ulbricht neměl pozitivní vztah s Leonidem Brežněvem, což se později ukázalo jako jeho zásadní chyba. 3. května 1971 byl Ulbricht donucen opustit vůdcovské funkce z důvodů "chatrného zdraví" a byl (s tichým souhlasem sovětů) nahrazen Erichem Honeckerem.

Zemřel 1. srpna 1973 ve státním penzionu ve městě Dollnsee. Byl pohřben s vysokými státnímu poctami, a našel místo posledního odpočinku v Zentralfriedhof Friedrichsfelde, mezi dalšími významnými představiteli komunismu v NDR.

I přes svoji nesmlouvavou politiku po stalinském vzoru, která mu nevynášela ani mezi kolegy a ani mezi veřejností popularitu, byl známý jako inteligentní a obratný politik. Měl upřímnou snahu pozvednout životní úroveň východních Němců tak, aby byla srovnatelná se západem, což se mu nepodařilo.

Generální tajemníci jednotné socialistické strany Německa (NDR)
Předchůdce:
Úřad byl založen v době nástupu Ulbrichta
19501971
Walter Ulbricht
Nástupce:
Erich Honecker

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Walter Ulbricht na anglické Wikipedii.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]