Andrej Lukanov

Andrej Lukanov
Andrej Lukanov
Narození	26. září 1938; Moskva
Úmrtí	2. října 1996 (ve věku 58 let); Sofie
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Sofii
Alma mater	Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě
Povolání	politik a diplomat
Ocenění	Řád přátelství mezi národy
Politická strana	Bulharská komunistická strana
Rodiče	Karlo Lukanov
Funkce	premiér Bulharska (1990); poslanec Bulharského národního shromáždění; … více na Wikidatech
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Karlov Lukanov (bulharsky Андрей Карлов Луканов; 26. září 1938, Moskva – 2. října 1996, Sofie) byl bulharský politik, poslední komunistický a první demokratický premiér Bulharska a důležitá postava bulharského přechodu k demokracii na počátku 90. let.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Moskvě, v rodině bulharských komunistických emigrantů do Sovětského svazu. Jeho otec, Karlo Lukanov, se do Bulharska vrátil i s rodinou po převzetí moci komunisty, v roce 1944 (tehdy bylo Andrejovi šest let), a v letech 1956-1962 byl ministrem zahraničních věcí Bulharska. Andrej vstoupil v roce 1963 do Komunistické strany Bulharska a po vzoru svého otce se vydal do diplomacie.^[1]

Pracoval mj. pro bulharské zastoupení v OSN. V roce 1987 se stal ministrem zahraničního obchodu. Roku 1989 rezignoval. Tehdy se postavil do čela reformního křídla bulharských komunistů a podílel se na svržení dlouholetého vůdce Todora Živkova. 3. února pak byl Lukanov jmenován předsedou vlády. Podílel se v tomto období na transformaci Bulharské komunistické strany v Bulharskou socialistickou stranu, která převzala sociálnědemokratický program. V roce 1990 proběhly první svobodné volby od roku 1931, ve kterých socialisté vyhráli a Lukanov tak zůstal na pozici premiéra. Tím se stal, svým způsobem, prvním demokraticky zvoleným předsedou vlády v novodobé historii Bulharska. Opozice však uspořádala mohutné protesty a generální stávku. Argumentovala, že postkomunistický politik nemá právo vést Bulharsko do svobodné éry. Navíc se zhoršovala situace ekonomická. Pod tímto tlakem Lukanov rezignoval a vlády se ujal úřednický kabinet Dimitara Popova.

V roce 1992 byl Lukanov zatčen a obviněn ze zpronevěry, brzy byl však propuštěn a obvinění se neprokázala. Zůstal významným představitelem strany, časem se stal kritikem nového vedení a zejména tehdejšího lídra socialistické strany a předsedy vlády Žana Videnova. V roce 1996 byl Lukanov zavražděn. Byl střelen do hlavy a hrudi neznámým střelcem, který nikdy nebyl dopaden. Zatčen byl roku 1999 stavitel a majitel firmy Orion Angel Vasilev, jenž byl blízký Žanu Videnovovi. Vasilev si podle státního zástupce vraždu objednal, ale soud nakonec zbavil všech obvinění jeho i údajné vykonavatele. Navíc Štrasburský soud později potvrdil, že byli při výsleších mučeni a Bulharsko je muselo odškodnit.^[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrey Lukanov na anglické Wikipedii.

↑ Andrey Lukanov | prime minister of Bulgaria. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Bulhaři mučili podezřelého z vraždy expremiéra. Týden.cz [online]. 2012-12-04 [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrej Lukanov na Wikimedia Commons

[1] Andrey Lukanov | prime minister of Bulgaria. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. (anglicky)

[2] Bulhaři mučili podezřelého z vraždy expremiéra. Týden.cz [online]. 2012-12-04 [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.

[1]

[2]

Premiéři Bulharska

Bulharská lidová republika (1946–1990)	Georgi Dimitrov (1946–1949) • Vasil Kolarov (1949–1950) • Vŭlko Červenkov (1950–1956) • Anton Jugov (1956–1962) • Todor Živkov (1962–1971) • Stanko Todorov (1971–1981) • Griša Filipov (1981–1986) • Georgi Atanasov (1986–1990) • Andrej Lukanov (1990) •

Bulharská republika (od 1990)	Andrej Lukanov (1990) • Dimitar Popov (1990–1991) • Filip Dimitrov (1991–1992) • Ljuben Berov (1992–1994) • Reneta Indžovová (1994–1995) • Žan Videnov (1995–1997) • Stefan Sofijanksi (1997) • Ivan Kostov (1997–2001) • Simeon Sakskoburggotski (2001–2005) • Sergej Stanišev (2005–2009) • Bojko Borisov (2009–2013) • Marin Rajkov (2013) • Plamen Orešarski (2013–2014) • Georgi Bliznaški (2014) • Bojko Borisov (2014–2017) • Ognjan Gerdžikov (2017) • Bojko Borisov (2017–2021) • Stefan Janev (2021) • Kiril Petkov (2021–2022) • Galab Donev (2022–2023) • Nikolaj Denkov (2023–2024) • Dimitar Glavčev (od 2024)