Antonín Pospíšil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Pospíšil
Ve funkci:
1948 – 1960
Ve funkci:
1960 – 1968
Ve funkci:
1969 – 1973
Ve funkci:
1969 – 1973
Ve funkci:
1951 – 1958
Předchůdce Alois Petr
Nástupce František Vlasák
Ve funkci:
1958 – 1960
Předchůdce František Vlasák
Ve funkci:
1969 – 1971
Ve funkci:
1968 – 1973
Předchůdce Josef Plojhar
Nástupce Rostislav Petera
Narození 10. června 1903
Mouřínov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. června 1973
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Politický subjekt Čs. str. lidová

Antonín Pospíšil (10. června 1903 Mouřínov – 15. června 1973 Praha[1][2]) byl český a československý politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR, Sněmovny lidu Federálního shromáždění a České národní rady, ministr vlád Československa a České socialistické republiky.

Obsah

Biografie [editovat]

Vyučil se soustružníkem kovů a v letech 1926-1936 pracoval jako soustružník u firmy Prokop v Pardubicích. Od mládí se angažoval v křesťanských odborech a od 1928 působil v ČSL, kde patřil k levicovému proudu. Roku 1932 byl zvolen do předsednictva Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva, od roku 1936 byl tajemníkem křesťanských odborářů v Pardubickém kraji. V době okupace zaměstnán jako odborový pracovník NOÚZ v Pardubicích a po válce tajemník ROH v Pardubicích.[2]

V poválečném období zastával post člena odborové rady Východočeského kraje. Během únorového převratu v roce 1948 patřil v rámci lidové strany k frakci loajální vůči KSČ, která v ČSL převzala moc. Patřil pak k jejím předním funkcionářům a stal se jejím generálním tajemníkem.[3]

V únoru 1948 podpořil Aloise Petra a stal se členem Krajského Akčního výboru „obrozené“ Národní fronty v Pardubickém kraji, poté předsedou Krajkého výboru ČSL v Pardubicích. V letech 1948-1951 působil jako generální tajemník a od prosince 1951 do března 1968 jako místopředseda ČSL. ČSL též zastupoval v Národní frontě (místopředseda Ústředního výboru NF) a ve vedení Svazu československo-sovětského přátelství. Byl mu udělen Řád Vítězného února a Řád republiky.[2][4]

Zastával post ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, kde v letech 1951-1954 byl ministrem dopravy a tento rezort držel pak i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do roku 1958. V této vládě potom v letech 1958-1960 zastával post ministra energetiky.[5]

Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Ve volbách v roce 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za ČSL ve volebním kraji Pardubice. Mandát obhájil ve volbách do Národního shromáždění roku 1954 (volební obvod Polička-Hlinsko), volbách do Národního shromáždění roku 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Východočeský kraj, podílel se na projednání ústavy ČSSR v roce 1960) a volbách do Národního shromáždění roku 1964. V parlamentu zasedal do konce jeho funkčního období v roce 1968. V letech 1960-1964 byl rovněž místopředsedou Národního shromáždění.[6][7][8][9]

Během Pražského jara v březnu 1968 rezignovalo vedení ČSL a z čela strany odešel její dlouholetý předseda a stoupenec úzké spolupráce s KSČ Josef Plojhar. Antonín Pospíšil se tehdy stal předsedou lidové strany a v následujících měsících spouštěl opatrné reformy dosavadní stranické práce. Pospíšil mluvil o navazování na tradice křesťansko sociální politiky. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a začátku normalizace ovšem plány na samostatnější a sebevědomější působení lidovců byly opětovně zrušeny. Normalizační politiku Pospíšil neprováděl s nadšením a deziluzi řešil konzumací alkoholu. Funkci předsedy strany zastával až do své smrti roku 1973.[10]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, kde obhájil mandát ve volbách v roce 1971 a setrval zde až do své smrti roku 1973. Nahradil ho pak Vladimír Šimek. V letech 1969-1971 zároveň zasedal v České národní radě.[11][12][13] V letech 1969-1971 také zastával post ministra bez portfeje ve vládě Josefa Kempného a Josefa Korčáka.

Odkazy [editovat]

Reference [editovat]

  1. ↑ Antonín Pospíšil [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. (česky) 
  2. ↑ a b c Michal Pehr: Cestami křesťanské politiky -- Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích ; Vydavatelství AKROPOLIS, 2007, ISBN 978-80-86903-53-8, str. 202
  3. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1290. (česky) 
  4. ↑ Ustavující schůze nově zvoleného Národního shromáždění. Rudé právo. červen 1964, roč. 44., čís. 174, s. 2. Dostupné online.  
  5. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1293. (česky) 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (česky) 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (česky) 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (česky) 
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (česky) 
  10. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1297, 1300. (česky) 
  11. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (česky) 
  12. ↑ 3. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (česky) 
  13. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy [editovat]

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Pospíšil&oldid=10135471“