Václav David

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav David
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR a ČSSR
Ve funkci:
1948 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1990
Ministr zahraničí Československa
Ve funkci:
1953 – 1968
PředchůdceViliam Široký
NástupceJiří Hájek
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození23. září 1910
Studený
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. ledna 1996
Profesepolitik, diplomat, publicista a redaktor
OceněníŘád 25. února (1948)
Řád přátelství mezi národy
Řád Vítězného února
Řád republiky
Řád Klementa Gottwalda
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
Dcera Hana Davidová
Zeť Vladimír Remek
Vnučka Anna Brousková

Václav David (23. září 1910 Studený5. ledna 1996[1]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění, Národního shromáždění ČSR a ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění; v 50. a 60. letech ministr zahraničních věcí Československa. Patřil mezi nejdéle úřadující politiky komunistické éry. Prosazoval stalinistické metody a vliv cizí státní moci na československém území. Na konci kariéry byl odměňován reprezentativními funkcemi.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1929 absolvoval obchodní akademii a poté pracoval v ČKD jako mzdový účetní. Od roku 1929 se angažoval v komunistickém mládežnickém hnutí Komsomol. Od roku 1935 byl členem KSČ. V letech 19341939 působil jako tajemník Svazu přátel Sovětského svazu a redigoval časopis Svět sovětů.[2][3][4]

V letech 19441945 byl členem IV. prozatímního ilegálního vedení KSČ, kde měl na starosti zajišťování vojenských úkolů a ochranu strany. V dubnu 1945 byl členem České národní rady jako revolučního orgánu na konci nacistické vlády a byl členem její vojenské komise během pražského povstání. V letech 1945–1948 byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ a v letech 19511953 tajemníkem ÚV KSČ. Dlouhodobě se angažoval ve Svazu československo-sovětského přátelství, kde měl v letech 19531972 funkci místopřededsedy a v letech následujících až do roku 1987 předsedy.[2][3]

4. června 1945 byl kooptován do Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V této funkci ho potvrdil i VIII. sjezd KSČ, IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ, XIII. sjezd KSČ, XIV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. Od března 1946 do června 1954 (vesměs v době nejdrsnějšího porušování základních práv, ničení rodin a životů) byl členem Předsednictva ÚV KSČ, od dubna 1946 do dubna 1948 i členem Sekretariátu ÚV KSČ (od září 1951 do ledna 1952 zastával funkci člena Organizačního sekretariátu ÚV KSČ). V září 1951 se stal tajemníkem ÚV KSČ a zůstal jím do ledna 1952.[5]

Po několik desítek let zasedal nepřetržitě v nejvyšších zákonodárných sborech Československa. V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ.[6] Poslancem byl do parlamentních voleb v roce 1946. Po nich se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění.[7] Po volbách do Národního shromáždění roku 1948 se stal poslancem Národního shromáždění[8] a zde pak zasedal až do roku 1968 (od roku 1960 pod názvem Národní shromáždění Československé socialistické republiky). Byl zvolen ve volbách v roce 1954, volbách v roce 1960 i volbách v roce 1964. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění a mandát získal i ve volbách v roce 1971, volbách v roce 1976, volbách v roce 1981 a volbách v roce 1986. V letech 19711986 působil navíc jako předseda Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Jeho mandát zanikl až 12. ledna 1990 v rámci výměny složení zastupitelských sborů po sametové revoluci (takzvaná kooptace).[9][3]

Zastával i významné vládní posty. V letech 19531968 byl ministrem zahraničních věcí Československa. Z této funkce odešel až během pražského jara. V srpnu téhož roku přivítal invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a pak se stal v letech 19691971 velvyslancem v Bulharsku.[2][3] Jako vrcholný a dlouholetý exponent komunistického režimu byl mnohokrát vyznamenán v Československu i v zahraničí.[10] V roce 1955 mu byl udělen Řád republiky, roku 1960 a znovu roku 1980 Řád Klementa Gottwalda a roku 1973 získal Řád Vítězného února.[5]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Václav David [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 
  2. a b c kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 75. 
  3. a b c d Václav David [online]. mzv.cz [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 
  4. DAVID, Václav. Biografický slovník. biography.hiu.cas.cz [online]. HÚ AV ČR [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  5. a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2015-02-07]. Dostupné online. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 
  10. a b KOLEKTIV AUTORŮ. Kdo byl kdo v Československu, 1. díl A-J. 1. vyd. Praha: ČTK, 1969. 344 s. S. 79. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 225–226. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 148. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]