Václav Škoda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Václav Škoda
poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1954 – 1960
poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1968
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971
Čs. ministr spravedlnosti
Ve funkci:
1953 – 1954
PředchůdceŠtefan Rais
NástupceJan Bartuška
Ve funkci:
1956 – 1960
PředchůdceJan Bartuška
NástupceAlois Neuman
místopředseda 2. vlády V. Širokého
Ve funkci:
1954 – 1956
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození14. července 1913
Úmrtí2. října 1989
Profesepolitik
OceněníŘád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
O českém sochaři Václavu Škodovi, nar. 1870, pojednává článek Václav Škoda (sochař).
O českém sochaři Josefu Václavu Škodovi, nar. 1901, pojednává článek Josef Škoda (sochař).

Václav Škoda (14. července 19132. října 1989[1]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, ministr a místopředseda vlády Československa.


Biografie[editovat | editovat zdroj]

V letech 19531954 působil ve vládě Viliama Širokého jako ministr spravedlnosti. Do této funkce se vrátil znovu v následující druhé vládě Viliama Širokého v letech 19561960, přičemž předtím zastával v letech 19541956 ve druhé vládě Viliama Širokého post jejího místopředsedy.[2] Jako ministr měl přímou zodpovědnost za zmanipulované politické procesy v 50. letech. V březnu 1954 podal na ÚV KSČ spolu s generálním prokurátorem návrh na průběh takzvaného procesu s buržoazními nacionalisty, včetně doporučených trestů. V procesu pak byla skutečně skupina bývalých komunistických funkcionářů ze Slovenska odsouzena k tvrdým trestům.[3]

Zastával i četné stranické posty. X. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. Rezignoval v červnu 1968.[2][4] V roce 1963 mu byl k 50. narozeninám udělen Řád práce.[5]

Dlouhodobě zasedal v zákonodárných sborech. Ve volbách roku 1954 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ve volebním obvodu České Budějovice. Mandát získal i ve volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Jihočeský kraj) a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. V letech 1960–1968 byl místopředsedou Národního shromáždění (na funkci rezignoval v březnu 1968).[5][6][7][8]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Zde zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1971.[9] K roku 1968 se profesně uvádí jako referent Okresního národního výboru v Českém Krumlově.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Václav Škoda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-02]. Dostupné online. 
  2. a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29. 
  3. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 411. 
  4. Státní bezpečnost o sobě - Ministerstvo vnitra České republiky [online]. aplikace.mvcr.cz [cit. 2012-02-02]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. a b jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-02]. Dostupné online. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-02]. Dostupné online. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-02]. Dostupné online. 
  8. BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  9. 11. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-02]. Dostupné online. 
  10. 26. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]