Proces se Slánským

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámen, opravte, prosíme, nepřesnosti a doplňte prameny (literaturu apod.), které dokládají uvedená tvrzení.

Proces se Slánským, znám pod delším úředním názvem Proces s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského, byl vykonstruovaný politický proces, konaný na nátlak Stalina roku 1952. Bylo vyneseno 11 rozsudků smrti. Hlavním obviněným byl Rudolf Slánský.

Obsah

[editovat] Pozadí

Proces byl zkonstruován na výstrahu a varování všem komunistickým státům proti odchylkám od politiky Moskvy. Stalin chtěl znemožnit odcizení dalších lidově demokratických států, jako se podařilo Titovi v Jugoslávii. K procesu došlo za podpory maďarských komunistů, kteří poukazovali na to, že odsouzení v procesu s László Rajkem (září 1949) měli kontakty s československými komunisty.

Aby byla výstraha co nejsilnější, byli vybráni komunisté z nejvyšších stranických míst. Když Sovětský svaz ztratil možnost ovlivnit politiku Izraele skrz levicové hnutí po volbách v lednu 1949, sovětská politika navázala pro-arabské stanovisko a začala antisemitskou propagandu. Tento postoj také ovlivnil výběr obžalovaných v procesu se Slánským.

[editovat] Vlna zatýkání a proces

První zatčený, Evžen Löbl, náměstek ministra zahraničního obchodu, byl uvězněn a vyslýchán už na podzim roku 1949. Příští byl Otto Šling, brněnský tajemník KSČ, v říjnu 1950, a pak v lednu 1951 následovali další, Vladimír Clementis, ministr zahraničních věcí, Artur London, jeho náměstek, a Karel Šváb, náměstek ministra národní bezpečnosti.

Gottwald, pod hrozbou Moskvy že sám bude do spiknuti vtažen, dal v listopadu 1951 souhlas k zatčení svého přítele Slánského, generálního tajemníka KSČ.

Sovětští poradci s pomocí StB zahrnuli do "spiknutí" škálu osobností: od stalinistů Slánského Švába a Reicina, přes umírněné komunisty Clementise a Franka, až po neangažující se profesionální experty, jako byli Margolius a Frejka.

Po měsících fyzického nátlaku a nekonečných výslechů se obžalovaní poprvé sešli u soudu konaném v hlavní pražské soudní síni na Pankráci. Soud se konal od 20. listopadu do 27. listopadu 1952. Hlavním prokurátorem byl Josef Urválek. Byli obviněni ze špionáže, trockismu, titoismu, spiknutí proti republice a záškodnictví, a byli popsáni jako nepřátelé československého lidu a sionističtí, buržoazně nacionalističtí zrádci.[zdroj?] Jedenáct ze čtrnácti obžalovaných bylo označeno jako židovského původu. Clementis byl Slovák, Šváb a Frank Češi. Všichni obžalovaní se museli naučit nazpaměť své výpovědi, které jim byly napsány jejich vyšetřovateli, a než nastalo hlavní soudní líčení, byli z nich několikrát zkoušeni.[zdroj?] Proces měl v Československu velký ohlas; rozsudky podporovalo přes 8500 peticí a většina z nich žádala smrt pro všechny obžalované.

Jedenáct obviněných bylo odsouzeno k trestu smrti, tři dostali doživotí – což byl (za hranicemi SSSR) nejvyšší počet takto tvrdých trestů, udělených v jediném procesu.[zdroj?] O vině a trestu se rozhodlo na ÚV KSČ a v Moskvě – ne u soudu.[zdroj?] Gottwald odmítl odsouzené omilostnit, poprava se konala v ranních hodinách 3. prosince 1952 v Pankrácké věznici. Popel odsouzených byl rozmetán příslušníky StB kdesi za Prahou.[zdroj?]

V roce 1963 byli všichni obžalovaní stranicky i soudně tajně rehabilitováni.[zdroj?] Teprve až v roce 1968 se tuto skutečnost dozvěděla československá veřejnost.

[editovat] Obžalovaní

[editovat] Vyznamenání

Prezident Ludvík Svoboda udělil 1. května 1968 několika obžalovaným řády:

[editovat] Související články

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Literatura

German edition, Praha 1953
  • Karel Kaplan, Zamyšlení nad politickými procesy, Nová mysl 6, 7 a 8, 1968
  • Karel Kaplan: Zpráva o zavraždění generálního tajemníka, Mladá fronta, Praha 1992, ISBN 80-204-0269-1
  • Karel Kaplan a Pavel Kosatík: Gottwaldovi muži, Praha a Litomyšl 2004, ISBN 80-7185-616-9
  • Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století, Praha 1999, ISBN 80-7185-248-1
  • Margoliová-Kovályová, Heda: Na vlastní kůži, Academia, Praha 2003, ISBN 80-200-1134-X
  • Margolius, Ivan: Reflections of Prague: Journeys through the 20th Century, Wiley. London 2006, ISBN 0-470-02219-1
    Praha za zrcadlem: Putování 20. stoletím, Argo, Praha 2007, ISBN 978-80-7203-947-0
  • Artur a Lise London: L'aveu, dans l'engrenage du proces de Prague, Gallimard, Paříž 1968
    Doznání, Stráž, Vimperk 1969
    The Confession, angl. překlad Alastair Hamilton, Morrow, New York, 1970
    a překlady do dalších jazyků
  • Zakázaný dokument, Zpráva komise ÚV KSČ o politických procesech a rehabilitacích v Českoslovesnku 1949-68, Europa-Verlag Wien, 1970 (reprint původní zprávy, úvod a závěr Jiří Pelikán)
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Proces_se_Sl%C3%A1nsk%C3%BDm“