Proces se Slánským

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rudolf Slánský a justiční stráž, fotografie pořízena během procesu.

Proces se Slánským, znám pod delším úředním názvem Proces s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského, byl vykonstruovaný politický proces, konaný na nátlak Stalina roku 1952. Bylo vyneseno 11 rozsudků smrti. Hlavním obviněným byl Rudolf Slánský.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Proces byl zkonstruován na výstrahu a varování všem komunistickým státům proti odchylkám od politiky Moskvy. Stalin chtěl znemožnit odcizení dalších lidově demokratických států, jako se podařilo Titovi v Jugoslávii. K procesu došlo za podpory maďarských komunistů, kteří poukazovali na to, že odsouzení v procesu s László Rajkem (září 1949) měli kontakty s československými komunisty.

Aby byla výstraha co nejsilnější, byli vybráni komunisté z nejvyšších stranických míst. Když Sovětský svaz ztratil možnost ovlivnit politiku Izraele skrz levicové hnutí po volbách v lednu 1949, sovětská politika navázala proarabské stanovisko a začala antisemitskou propagandu. Tento postoj také ovlivnil výběr obžalovaných v procesu se Slánským.

Vlna zatýkání a proces[editovat | editovat zdroj]

První zatčený, Evžen Löbl, náměstek ministra zahraničního obchodu, byl uvězněn a vyslýchán už na podzim roku 1949. Příští byl Otto Šling, brněnský tajemník KSČ, v říjnu 1950, a pak v lednu 1951 následovali další, Vladimír Clementis, ministr zahraničních věcí, Artur London, jeho náměstek, a Karel Šváb, náměstek ministra národní bezpečnosti.

Gottwald, pod hrozbou Moskvy, že sám bude do spiknutí vtažen, dal v listopadu 1951 souhlas k zatčení svého přítele Slánského, generálního tajemníka KSČ.

Sovětští poradci s pomocí StB zahrnuli do "spiknutí" škálu osobností: od stalinistů Slánského, Švába a Reicina, přes umírněné komunisty Clementise a Franka, až po neangažující se profesionální experty, jako byli Margolius a Frejka.

Po měsících fyzického nátlaku a nekonečných výslechů se obžalovaní poprvé sešli u soudu konaném v hlavní pražské soudní síni na Pankráci. Soud se konal od 20. listopadu do 27. listopadu 1952. Hlavním prokurátorem byl Josef Urválek. Byli obviněni ze špionáže, trockismu, titoismu, spiknutí proti republice a záškodnictví, a byli popsáni jako nepřátelé československého lidu a sionističtí, buržoazně nacionalističtí zrádci.[1] Jedenáct ze čtrnácti obžalovaných bylo označeno jako židovského původu. Clementis byl Slovák, Šváb a Frank Češi bez židovských kořenů.[zdroj?] Všichni obžalovaní se museli naučit nazpaměť své výpovědi, které jim byly napsány jejich vyšetřovateli, a než nastalo hlavní soudní líčení, byli z nich několikrát zkoušeni.[1] Proces měl v Československu velký ohlas; rozsudky podporovalo přes 8500 peticí a většina z nich žádala smrt pro všechny obžalované.

Jedenáct obviněných bylo odsouzeno k trestu smrti, tři dostali doživotí – což byl (za hranicemi SSSR) nejvyšší počet takto tvrdých trestů, udělených v jediném procesu.[1] O vině a trestu se rozhodlo na ÚV KSČ a v Moskvě – ne u soudu.[1] Gottwald odmítl odsouzené omilostnit, poprava se konala uprostřed noci na 3. prosince 1952 v Pankrácké věznici. Popel odsouzených byl rozmetán příslušníky StB kdesi za Prahou.[2][1]

V roce 1963 byli všichni obžalovaní stranicky i soudně tajně rehabilitováni.[1] Teprve až v roce 1968 byla československá veřejnost o těchto skutečnostech podrobněji informována.

Slogan „Psovi psí smrt!“[editovat | editovat zdroj]

Ve zprávě z osmého (závěrečného) dne procesu byl patrně poprvé použitý básníkem Ivanem Skálou slogan „Psovi psí smrt!“.[3] Podle dostupné literatury je autorství mylně připisováno i jiným umělcům (Ivanu Olbrachtovi, Marii Pujmanové[4][5]). Olbrachtovi nejspíše proto, že ze soudního líčení psal rovněž reportáže do Rudého práva, autorství Pujmanové nelze doložit. („Psovi psí smrt“, rusky собаке собачья смерть, je jinak staré ruské pořekadlo, zmiňované v literatuře už r. 1833;[6] tento výrok údajně vyslovil též car Mikuláš I., když se roku 1841 dověděl o smrti básníka Lermontova.)[7]

Obžalovaní[editovat | editovat zdroj]

Obžalovány byly následující osoby:[8]

Vyznamenaní[editovat | editovat zdroj]

Prezident Ludvík Svoboda udělil 30. dubna 1968 některým odsouzeným řád či vyznamenání:[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Ivan Margolius, Praha za zrcadlem: Putování 20. stoletím, Argo, Praha 2007
  2. Heda Margoliová-Kovályová, Na vlastní kůži, Academia, Praha 2003
  3. SKÁLA, Ivan. Tři lavice. Rudé právo [online]. 1952-11-28, roč. 33 (Právo lidu 54) [cit. 2013-08-28], s. 4. Dostupné online.  
  4. http://www.rozhlas.cz/leonardo/historie/_zprava/z-rozhlasoveho-archivu-vyznani-marie-pujmanove--329643
  5. http://www.hostyn.cz/hostyn_old/novinky.htm
  6. Viz heslo собаке собачья смерть v ruském Wikislovníku
  7. Вяземский П. П. Из воспоминаний // М. Ю. Лермонтов в воспоминаниях современников. — М.: Худож. лит., 1989. — С. 342. Dostupné online.
  8. Ministerstvo spravedlnosti, Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudollfem Slánským, Orbis Praha 1953
  9. Rudé Právo, 30. 4. 1968

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Německé vydání, Praha 1953
  • Karel Kaplan, Zamyšlení nad politickými procesy, Nová mysl 6, 7 a 8, 1968
  • Karel Kaplan: Zpráva o zavraždění generálního tajemníka, Mladá fronta, Praha 1992, ISBN 80-204-0269-1
  • Karel Kaplan a Pavel Kosatík: Gottwaldovi muži, Praha a Litomyšl 2004, ISBN 80-7185-616-9
  • Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století, Praha 1999, ISBN 80-7185-248-1
  • Josefa Slánská: Zpráva o mém muži, Nakladatelství Svoboda, Praha 1990, ISBN 80-205-0165-7
  • Margoliová-Kovályová, Heda: Na vlastní kůži, Academia, Praha 2003, ISBN 80-200-1134-X
  • Margolius, Ivan: Reflections of Prague: Journeys through the 20th Century, Wiley. London 2006, ISBN 0-470-02219-1
    Praha za zrcadlem: Putování 20. stoletím, Argo, Praha 2007, ISBN 978-80-7203-947-0
  • Artur a Lise London: L'aveu, dans l'engrenage du proces de Prague, Gallimard, Paříž 1968
    Doznání, Stráž, Vimperk 1969
    The Confession, angl. překlad Alastair Hamilton, Morrow, New York, 1970
    a překlady do dalších jazyků
  • Zakázaný dokument, Zpráva komise ÚV KSČ o politických procesech a rehabilitacích v Československu 1949-68, Europa-Verlag Wien, 1970 (reprint původní zprávy, úvod a závěr Jiří Pelikán)
  • URVÁLEK, Josef. Žaloba proti vedení protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Rudé právo. 1951-11-20, roč. 33, čís. 310, s. 3-6. Dostupné online [cit. 2011-11-20].  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]