Moskevské procesy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Moskevské procesy (neboli Stalinské procesy) byly vykonstruované politické procesy v Sovětském svazu, konané v dobách Stalinovy takzvané Velké čistky koncem 30. let 20. století, v nichž byli odsouzeni lidé za trestné činy, které nikdy nespáchali.

Situace v SSSR[editovat | editovat zdroj]

Josef Stalin, generální tajemník SSSR

Pro periodu sovětského nejhrubšího teroru mezi lety 19361938, druhou etapu Velké čistky, se používá označení termín ježovština podle tehdejšího lidového komisaře vnitra (tj. ministra vnitra) a zároveň šéfa tajné policie NKVD Nikolaje Ježova. Teror a politické procesy byly nejdříve zaměřeny na potenciální konkurenty z řad Stalinových spolustraníků v komunistické straně a armádě. Následovala fáze rozšíření teroru na celou sovětskou společnost. Dnes je odhadováno, že bylo postiženo celkově 4,5 až 5,5 milionů lidí. Oběti tyranie byly ve všech vrstvách obyvatelstva, mezi jinými se jednalo o deset blízkých spolupracovníků Lenina, tři maršály, šest členů politického byra Ústředního výboru komunistické strany a vice než polovinu všech generálů Rudé armády. Dále pak teror postihl členy Komunistické internacionály a předáky zahraničních komunistických stran, pobývajících v sovětském exilu. Tím, že došlo k zavraždění až 60 % všech vyšších důstojníků armády, byla její bojeschopnost silně oslabena před začínající druhou světovou válkou. Po jejím skončení v roce 1945 došlo k nastolení druhé fáze procesů se silným antisemitským zaměřením, které ukončila až Stalinova smrt v roce 1953. Celkový odhad obětí stalinského teroru v letech 1929-1953 je 22 miliónů lidí, z nichž nejméně jedna třetina byla zastřelena nebo zahynula v táborech Gulagu.[1]

Největší síly dosáhl teror během tzv. Moskevských procesů. Ty představovaly 4 velké procesy s prominenty KSSS, státu a Rudé armády, které byly již předem připravené ministrem Ježovem a Jagodou z vedení tajné policie GPU. Shodou okolností byli později oba dva také pohlceni stalinskou mašinérií.

1. proces (souzeno 16 osob)[editovat | editovat zdroj]

15.-16. ledna 1935 byl zahájen proces s tzv. „Moskevským centrem“, který byl jakousi předehrou v celém dějství. V něm byli obžalováni Grigorij Zinověv, Lev Kameněv a další z podílu na osnování kontrarevoluční organizace, přípravy teroristických akcí proti sovětské vládě a podílu na zavraždění Sergeje Kirova. Všichni byli shledáni vinnými a odsouzeni k mnohaletým trestům žaláře. Pak následoval první velký proces s tzv. „Trockisticko-zinověským centrem“ (19.-22. srpna 1936), kdy Zinověv, Kameněv a další byli nařčeni z antisovětské činnosti, plánování vraždy vedoucích politických představitelů KSSS a špionáže. Tentokrát zněl rozsudek přísně, všichni obžalovaní dostali trest smrti.

Seznam obžalovaných:

  1. Grigorij Zinovjev
  2. Lev Kameněv
  3. Grigorij Jevdokimov
  4. Ivan Bakajev
  5. Sergej Mračkovskij
  6. Vagaršak Ter-Vaganjan, tajemník Arménské KSS
  7. Ivan Nikitič Smirnov, lidový komisař
  8. Jefim Dreitzer
  9. Izák Reingold
  10. Richard Pickel
  11. Eduard Holtzman
  12. Fritz David
  13. Valentin Olberg
  14. Konon Berman-Jurin
  15. Moissei Lurye
  16. Nathan Lurye

2. proces (souzeno 17 osob)[editovat | editovat zdroj]

Mezi 23.-30. lednem 1937 se konal druhý proces s tzv. „Paralelním antisovětským trockistickým centrem“. Hlavním obžalovaným byl Karl Radek, dřívější aktivní soudruh v Komunistické internacionále a s ním i další, např. Georgij Pjatakov, Leonid Serebrjakov nebo Grigorij Sokolnikov. Většina odsouzených byla zastřelena.

Seznam obžalovaných:

  • V.V. Arnold
  • I.Y. Hrasche
  • I. Livchitz
  • I. Kňazev
  • Y. Turok
  • S. Rataičak
  • B. Norkine
  • A. Čestov
  • M. Strojlov
  • P. Pouchine
  • Y. N. Drobnis

3. proces[editovat | editovat zdroj]

Třetí proces proběhl 11. června 1937 a byl specifický svým utajením. Důvodem k tomu byli obžalovaní, neboť se jednalo o hlavní příslušníky Rudé armády, včetně náčelníka generálního štábu Michaila Tuchačevského. Ve vykonstruovaném obvinění jim byl přisuzován fakt, že v dohodě s fašistickými mocnostmi se chystali svrhnout sovětské zřízení. 12. června 1937 byli popraveni.

Seznam některých obžalovaných:

  • Robert Eideman
  • Avgust Kork
  • Vitovt Putna
  • B. M. Feldman
  • Vitalij Primakov

4. proces (souzeno 21 osob)[editovat | editovat zdroj]

První a druhý proces směřoval vůči členům trockistické a tzv. nové opozice, třetí proti potenciálním oponentům v armádě. Čtvrtý byl namířen proti tzv. pravici („Pravicově trockistickému antisovětskému bloku“) a proběhl mezi 2.-12. březnem 1938. Na lavici obžalovaných seděli Nikolaj Bucharin, Christian Rakovskij a bývalý předseda vlády Alexej Rykov. Prokuratura je vinila z toho, že po celou dobu od Říjnové revoluce byli protisovětskými spiklenci, kteří osnovali plány na zavraždění Lenina i Stalina, cizím státům pak chtěli vydat části sovětského území. Odsouzeni byli taktéž k trestům smrti.

Seznam obžalovaných:

  • Michajl Černov
  • Grigorij Grinko
  • Isaac Zelenskij
  • Akmal Ikramov
  • Fajzulla Chodjajev
  • Vasilij Šarangovič
  • Prokopij Zubarev
  • Pavel Bulanov
  • Lev Levin
  • Ignatij Kazakov
  • Vejamin Maximov-Dikovskj
  • Pjotr Krjučkov
  • Sergej Bessonov
  • Dimitrij Pletněv

Politické procesy v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Celý průběh procesů byl postaven na absurdních přiznáních obžalovaných, které byly vynuceny brutálním násilím a psychickým nátlakem. Rozsudky nevznikaly klasickým soudním procesem, ale byly již předem napsány politickými činiteli. Sehrané politické procesy, podobné Moskevským, se odehrály i ve všech státech sovětského bloku ve 40. a 50. letech. V Československu například proces s tzv. „Protistátním spikleneckým centrem“ v čele s bývalým 1. tajemníkem komunistické strany Rudolfem Slánským v listopadu 1952.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha : Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3. S. 455.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]