László Rajk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

László Rajk (8. května 1909, Székelyudvarhely15. října 1949, Budapešť) byl maďarský ministr vnitra a zahraničních věcí, odsouzený ve vykonstruovaném procesu k trestu smrti a popraven.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

László Rajk se narodil v roce 1909 v Odorheiu Secuiesc (Székelyudvarhely). Do komunistické strany vstoupil v mladém věku; za svoje politické názory byl vyloučen z university. Bojoval ve španělské občanské válce a po porážce republikánů byl internovaný ve Francii do roku 1941, kdy se pak vrátil do Maďarska. Stal se tajemníkem ilegální komunistické strany. Byl zatčen v prosinci 1944, ale zachráněn svým bratrem Endré Rajkem před popravou. V roce 1946 Rajk byl ustanoven ministrem vnitra a založil státní bezpečnostní organizaci AVH. Od srpna 1948 byl ministrem zahraničních věcí. Po roztržce mezi SSSR a Titovou Jugoslávií byl Rajk zatčen 30. května 1949.

Proces s László Rajkem[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Proces s László Rajkem.

V procesu se sedmi dalšími, který byl inscenován sovětskými poradci Lichačovem a Makarovem vyslanými do Maďarska Stalinem byl László Rajk obviněn jako titoista, zrádce a špión, který chtěl nastolit v Maďarsku kapitalistický systém. Proces se konal od 16. září do 24. září, 1949[1] ve velké hale budovy odboru kovodělníků v Budapešti. Rajk doznal své obvinění, když byl před procesem přesvědčen poradci, že dostane lehký rozsudek. Navzdory tomu Rajk spolu s obviněnými Dr. Tiborem Szönyim a Andrásem Szalaiem byli odsouzeni k smrti.[1]

Další podobné inscenované procesy s "titoisty" a "buržoazními nacionalisty" podle přímých instrukcí sovětských poradců pokračovaly v Bulharsku s Trajčo Kostovem (1949), v Polsku s Władysławem Gomułkou a v Československu s Gustávem Husákem (1954) a Rudolfem Slánským (1952).

Obžalovaní[editovat | editovat zdroj]

  • László Rajk (1909), ministr zahraničních věcí (trest smrti)
  • György Pálffy (1909), generálporučík (rozsudek přesunut na vojenský tribunal)
  • Lazar Brankov (1912), vyslanecký rada, jugoslávské vyslanectví (doživotí)
  • Dr. Tibor Szönyi (1903), člen národního shromáždění (doživotí)
  • András Szalai, (1917), vládní činitel (trest smrti)
  • Milan Ognjenovich (1916), vládní činitel (9 let)
  • Béla Korondy (1914), plukovník policie (rozsudek přesunut na vojenský tribunal)
  • Pál Justus (1905), člen národního shromáždění (doživotí)

Rehabilitace[editovat | editovat zdroj]

V březnu 1956 byl Rajk rehabilitován a 6. října 1956 znovu pohřben spolu se svými dvěma společníky, kteří byli odsouzeni k smrti. Tato událost byla protestem proti vládě Mátyáse Rákosiho a vedla k Maďarskému povstání, které začalo 23. října 1956.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Koltai, Ferenc: László Rajk and his Accomplices before the People’s Court, Budapest 1949

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MARIE, Jean-Jacques. Stalin. [s.l.] : Naše Vojsko, 2011. ISBN 978-80-206-1211-3. S. 619. (čeština)