Trajčo Kostov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Trajčo Kostov Džunev (bulharsky Трайчо Костов Джунев; * 17. června 1897 Sofie; † 16. prosince 1949 tamtéž), byl místopředseda bulharské vlády v letech 19461949 a generální tajemník Bulharské komunistické strany (BKS), popravený během čistky v roce 1949.

V roce 1949 nařídil Kostov, aby nebyly z Bulharska zasílány bez jeho vědomí ekonomické ukazatele země do Moskvy. Stalin toto následně označil jako cosi, co nese stopy jeho konfliktu s Titem a Jugoslávií.

Soudní proces[editovat | editovat zdroj]

Kostov byl vedoucí osobností v BKS spolu s Georgi Dimitrovem a Vasilem Kolarovem. Zatčen byl 20. června 1949. V inscenovaném procesu, který probíhal u bulharského nejvyššího soudu od 7. do 14. prosince 1949, byl Kostov společně s dalšími deseti spolustraníky[1] obviněn z protisovětské propagandy ve straně, z rozšiřování protistranických metod a z nedůvěry v bulharskou komunistickou stranu a jejího předsedu Dimitrova. Dále byl obviněn, že pracoval pro britské, americké a jugoslávské špionážní organizace.

Kostov byl jako jediný z celé skupiny odsouzen k trestu smrti, ostatní dostali rozsudky doživotí, 15 a 12 let ve vězení. Dva dny po vynesení rozsudku byl Kostov popraven.

Obžalovaní byli soudně a stranicky rehabilitováni bulharským nejvyšším soudem 6. listopadu 1956. Rehabilitace nebyla zveřejněna v bulharském tisku.

Obžalovaní[editovat | editovat zdroj]

  • Trajčo Kostov Džunev (1897), generální tajemník bulharské komunistické strany (trest smrti)
  • Ivan Stefanov Chadžimatejev (1899), ministr financí (doživotí)
  • Nikola Pavlov Kolev (1906), náměstek ministra stavebnictví (doživotí)
  • Nikola Načev Petkov (1905), asistent presidenta státní hospodářské a finanční komise (doživotí)
  • Boris Andonov Christov (1912), komerční attaché v SSSR (15 let)
  • Conju Stefanov Cončev (1898), ředitel bulharské národní banky (15 let)
  • Ivan Slavov Gevrenov (1884), ředitel spojeného gumárenského průmyslu (doživotí)
  • Ivan Georgijev Tutev (1902), ředitel ministerstva zahraničního obchodu (doživotí)
  • Blagoj Ivanov Chadžipanzov (1911), zaměstnanec jugoslávského vyslanectví (15 let)
  • Vasil Atanassov Ivanovski (1906), instruktor v oddělení ministerstva národní propagandy (12 let)
  • Ilija Ivanov Bajalcalijev (1911), politický úředník v ministerstvu výstavního průmyslu (10 let)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Anton Koev: The Trial of Traicho Kostov and his Group, Sofie 1949

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MARIE, Jean-Jacques. Stalin. [s.l.] : Naše Vojsko, 2011. ISBN 978-80-206-1211-3. S. 620. (čeština)