Ivan Olbracht

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ivan Olbracht
Ivan Olbracht 1929.jpg
Ivan Olbracht, před 1929
Rodné jméno Kamil Zeman
Narození 6. ledna 1882
Rakousko-Uhersko Semily
Úmrtí 30. prosince 1952 (ve věku 70 let)
Československo Praha
Povolání spisovatel, prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy
Alma mater Univerzita Karlova (nedokončil)
Významná díla Nikola Šuhaj loupežník, Golet v údolí
Ocenění národní umělec
Manželka Jaroslava Kellerová
Partnerka Helena Malířová
Příbuzní Antal Stašek (otec)
Logo Wikimedia Commons multimédia na Commons
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR

Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman, (6. ledna 1882 Semily30. prosince 1952 Praha) byl český spisovatel-prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy, národní umělec (1947).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl advokát a spisovatel Antal Stašek (vlastním jménem Antonín Zeman), který se vyznačoval velkým sociálním cítěním, které přenášel i do svých knih, jeho manželkou se stala spisovatelka Helena Malířová.

Studoval na gymnáziu ve Dvoře Králové, nedokončil vysokou školu v Praze ani Berlíně, kde se snažil o studia práv a filosofie.

Od roku 1905 působil jako redaktor Sociální demokracie ve Vídni v Dělnických listech, později v Praze v Právu lidu. Roku 1921 vstoupil do KSČ a začal působit jako komunistický novinář, především v Rudém právu.

Za první republiky byl dvakrát vězněn za své příliš revoluční komunistické názory – poprvé roku 1926 ve Slezské Ostravě a podruhé roku 1928 na Pankráci. V roce 1929 z KSČ vystoupil po podepsání Manifestu sedmi.

Na Podkarpatské Rusi založil Komitét pro záchranu pracujícího lidu Podkarpatské Rusi, do kterého se přihlásilo mnoho osobností kulturního světa (např. František Xaver Šalda, Vítězslav Nezval). Založil zde i školu. Kraj byl v této době nesmírně zaostalý a mezi lidmi zde stále kolovaly záhadné legendy o hrdinech, ale i čarodějnicích, které se skrývají v neprostupných lesích.

V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo je velmi ovlivněno sociálními otázkami, socialismem a revoltou proti měšťácké společnosti. Dalším výrazným zlomem v jeho tvorbě byla návštěva Podkarpatské Rusi, usadil se zde ve vesnici Koločava, kde shromažďoval materiál k připravovanému dílu. Podkarpatské Rusi a její problematice se věnoval celá 30. léta, toto období bývá považováno za vrchol jeho literární tvorby. Díky jeho postavám, které se dostávají do vypjatých situací a na nichž zkoumá jejich psychiku, se řadí také k psychologické literatuře.

  • O zlých samotářích1913, soubor 3 povídek z prostředí cirkusáků, tuláků a lidí na okraji společnosti, kteří bojují o udržení zbytků své důstojnosti a svobody. Tito jedinci jsou zatlačeni za hranice zákona. To je dostává do ještě větší izolace a tím se v nich probouzí zlo. O těchto samotářích lze tvrdit, že jsou lehce anarchističtí a svým způsobem jsou obdobou Gorkého bosáků.
    • Joska, Forko a Pavlínka
    • Rasík a pes
    • Bratr Žak
  • Žalář nejtemnější1916, vypráví o pensiovaném policejním komisaři, který oslepne. Ústředním motivem příběhu je jeho paranoická žárlivost, kvůli které je na svou ženu hrubý. Svou slepotu velice těžce nese, nakonec se psychicky zhroutí a nakonec ho opouští i jeho žena. Název je myšlen jako žalář lásky a žárlivosti.
  • Podivné přátelství herce Jesenia (zkráceně též Přátelství Jesenia) – 1919, psychologické dílo, kde je líčen život pražského umělce Jesenia, který je zásadový, pracovitý, vyrovnaný, ale bez talentu, zatímco jeho konkurent herec Veselý je lehkomyslný, ale nadaný a vše, na co sáhne, se mu daří. Jesenia velice trápí, že i přesto, že se velice snaží, nemá úspěch, protože mu chybí talent.
  • Zamřížované zrcadlo – zážitky z vězení z roku 1926 ve Slezské Ostravě.
  • Devět veselých povídek z Rakouska i republiky1927, upravené vydání v roce 1948 vyšlo pod názvem Bejvávalo. V těchto povídkách se humorně, se satirickým výsměchem zaměřil na chyby starého Rakouska i nové republiky. Kritizuje především cenzuru, byrokracii a korupci.
  • Anna proletářka1928, agitační román, který popisuje zrání služky v uvědomělou revoluční pracovnici a bojovnici. Jednalo se o pokus vylíčit z třídního hlediska buržoazní a proletářské prostředí a na tom pak ukázat zrod komunistické strany v bojích o Lidový dům (1920). Dílo bylo úspěšné především po roce 1948.
  • Dobyvatel1947, beletristická adaptace díla amerického historika W. H. PrescottaDějiny dobytí Mexika. Kniha vypráví o španělském dobyvateli H. Cortesovi.

Knihy ze Zakarpatské Ukrajiny[editovat | editovat zdroj]

Pomník Ivana Olbrachta v Koločavě
  • Země bez jména – 1932, reportáže informující o špatné sociální a národnostní situaci v Podkarpatské Rusi (dnes Zakarpatské Ukrajině), analýza historických událostí a charakteristika zdejšího obyvatelstva (rusínských pastevců a dřevorubců, židovských řemeslníků a obchodníků, Čechů, Maďarů, Rumunů, Cikánů).
Kniha je rozdělena na čtyři části:
  1. Vesnice XI. století – autor nás seznamuje s oblastí Zakarpatska. Poukazuje na drsné podmínky, ve kterých zdejší lidé musí žít. Půda je zde neúrodná, a proto muži odjíždí na lesní práce do Haliče, Sedmihradska, Bosny. Ženy se ujímají mužské práce. Život je zde neúprosný a těžký. Přežívají jen nejsilnější jedinci. Lidé nemají co jíst, ale církvi se stále musí odvádět daně a desátky. Na Zakarpatsku působí církev řecko-katolická a pravoslavná, ačkoliv náboženstvím karpatských pastevců a dřevorubců je směsice pohanství a křesťanství. Uznávají svého boha, kterého nazývají Božko nebo Dažboh. Život zdejšího obyvatelstva, Rusínů, je životem středověkým, který se vyznačuje primitivním hospodářstvím. Obživu jim zajišťuje pastevectví a klučení lesů, jednoduchá výroba látek, obuvi a nářadí. Život bez gramotnosti, škol, bez zpráv o světě.
  2. Ti, o kterých tu dříve nebylo slýcháno – ve druhé reportáži se dozvídáme, jaký vliv mají na Zakarpatské Ukrajině vliv Češi. Snaží se zakarpatský národ počeštit. Zavádí zde české školy a obchody, chovají se jako kolonizátoři. Nezáleží jim na Rusínech. Berou jim práci a Rusíni musí živořit.
  3. Židé – autor rozebírá židovské obyvatelstvo. Popisuje jeho současnou chudobu. Jsou zavedeny banky, a proto Židé nemohou půjčovat peníze a bohatnout. Olbracht vypráví o obyčejné židovské rodině, u které po dobu svého pobytu na Zakarpatsku pobýval.
  4. Boj o kulturu a jazyk – v poslední části své knihy Olbracht nabádá Rusíny k boji za svoji národnost, kulturu a jazyk. Hledá správné označení pro obyvatelstvo Zakarpatska a jazyk, který je nejbližší jejich jazyku. Dospěje k závěru, že jde o ukrajinský národ. Zmiňuje ukrajinské intelektuály a spisovatele a podněcuje je k další tvorbě a boji za svou identitu.
  • Nikola Šuhaj loupežník (1933) – příběh o loupežníkovi Nikolovi (skutečná postava) dávajícího chudým to, co ukradne bohatým. Za tuto činnost je samozřejmě pronásledován četníky a je na něj vypsána velká odměna. Nikola se skrývá v lesích a jen občas schází tajně do Koločavy za svou ženou Eržikou. Nakonec ho zabijí jeho kamarádi, kteří mu nosí zásoby potravin.
  • Hory a staletí (1935) – vychází z knihy Země beze jména. Jedná se o kulturní, sociální a zeměpisné informace poskládané do knihy.
  • Golet v údolí (1937) – povídkový soubor s židovskou tematikou (Zázrak s Julčou, Událost v mikve, O smutných očích Hany Karadžičové), život v ghettech. Termín golet (hebrejsky גלות, „exil“) je zde použit coby označení pro malou židovskou vesničku.
  • O smutných očích Hany Karadžičové – vypráví o židovské dívce Hanele z malé vesničky Polany, „goletu“ v údolí, a o její cestě ven z tohoto uzavřeného světa. Odchází se svolením otce do Moravské Ostravy, do sionistického střediska, připravovat se na cestu do Palestiny. V Ostravě se seznámí s (neortodoxním) židem Ivem Karadžičem (izákem Kohenem). Oba mladí lidé se do sebe zamilují a Ivo jede spolu s Hanou do její rodné vsi, požádat otce o její ruku. Hana ví, že to bude pro ni nejpravděpodobněji znamenat rozchod s rodinou a se všemi lidmi z přísně ortodoxního židovského světa, ve kterém vyrostla. Za dramatických okolností se oběma nakonec podaří z vesnice odejít, Hana ovšem ví, že je to navždy, protože tím, že odpadla od víry svých předků, pro všechny, rodinu i známé vlastně zemřela. Když za doprovodu policie odchází, tak ještě uslyší otce, který se modlí kaddiš, modlitbu za mrtvé, za ni... Smutek do jejích očí vstoupil tehdy, když si uvědomila, že pro svoji lásku a pro vstup do nového úseku života musela zemřít pro ty, kteří do té doby byli celým jejím světem.

Knihy pro děti a mládež[editovat | editovat zdroj]

  • Biblické příběhy (1939) – příběhy ze Starého zákona; autor vynechal vysloveně náboženské pasáže, bohoslužebné poučky a didakticko-náboženské části. Zaměřil se na kapitoly, které vyprávějí o historii, o společenských a politických poměrech, o politickém zřízení a o způsobu myšlení jednoho ze starověkých národů. Dílo zobrazuje utrpení a pronásledování starožidovského národa. V době okupace Československa nacisty má být výzvou k odporu a ke statečnosti.
  • Ze starých letopisů (1940) – zpracování starých českých mýtů a pověstí, které autor doplňuje vlastními komentáři.
  • O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách (1947) – zpracování staroindických bajek ze sbírky Pančatántra od Eduarda Valečky. Olbracht text zaktualizoval především v jazykové a stylistické oblasti. Dílo je považováno za vrchol Olbrachtovy válečné tvorby, jeho myšlenkový přínos je tu ale nejmenší ze všech prací pro děti, protože dílo pouze dovršil, nebyl samostatným tvůrcem.

Drama[editovat | editovat zdroj]

  • Pátý akt – pojednává o selské rebelii

Publicistika[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. (česky) 
  2. OLBRACHT, Ivan. Konec zrádcův. Rudé právo. 11 1952, roč. 33, čís. 318, s. 2. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1985. S. 427–431.  
  • Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež / redakce Otakar Chaloupka. Praha : [s.n.], 1985. S. 293–298.  
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 554–571.  
  • Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 2. svazek : M–Ž. 2. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 575 s. ISBN 978-80-7464-387-3. S. 133.
  • OLBRACHT, Ivan. Biblické příběhy : Starý zákon pro mládež [online]. Ilustr. Gustav Doré. Praha: Albatros, 1991. Dostupné online. ISBN 9788000002101. OCLC číslo (worldcat): 39572092. (česky) 
  • OLBRACHT, Ivan. Země bez jména, Praha: Otto Girgal, 1932
  • ONDRA, Jaroslav. Ivan Olbracht – Průřez životem a dílem. 1. vyd. Bruntál : Okresní knihovna, 1982.  
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 506.  
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/I. M–O. Praha : Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 665–671.  
  • POHORSKÝ, Miloš. Ivan Olbracht. Praha : Československý spisovatel, 1972. 14 s.  
  • STEJSKAL, Václav. Moderní česká literatura pro děti. Praha : SNDK, 1962. 347 s.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 487–488.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]