Hernán Cortés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hernán Cortés
Erb Hernána Cortése jako markýze
Hernán Cortés
Erb, udělený Cortésovi Karlem V.

Hernán Cortés, 1. markýz del Valle de Oajaca (14852. prosince 1547), někdy také Hernando, Fernando Cortés nebo Fernán Cortés, ale i Cortez a Cortéz byl jedním z nejslavnějších španělských kolonizátorů (conquistadorů) Ameriky.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V letech 14991501 studoval práva.

Od roku 1504 žil na ostrově Hispaniola (původní název La Espanola na Haiti), kde se účastnil několika výprav proti indiánům.

Roku 1511 doprovázel při obsazování Kuby jejího guvernéra Diega Velázqueze de Cuéllar, který ho jmenoval starostou města Santiago de Cuba. Mezi Cortésem a guvernérem docházelo k častým sporům, proto po objevení Yucatanu (1519) Cortés přemluvil Velázqueze, aby tam pod jeho vedením vyslal výpravu. Tato výprava byla na poslední chvíli zakázána a Cortés měl být zatčen. Cortésovi se však podařilo odplout pod vedením Antóna de Alaminose s 11 loďmi (1 loď měla zhruba 70–90 mužů, tj. 15 námořníků, 50 vojáků a 20 sluhů/otroků).

Výprava dorazila na Yucatán, dobyla město Tabasco a donutila domorodce uznat nadvládu španělského krále (císař Karel V.). Zde se dozvěděl o bohaté Aztécké říši.

Dne 20. dubna se Cortés vylodil poblíž dnešního města Veracruz. Byl zde přijat velmi přátelsky (byl považován za syna boha slunce), ale vstup do hlavního města (Tenochtitlán) mu císař Montezuma II. nepovolil. Cortés založil osadu Villa Rica de la Vera Cruz (dnešní Veracruz) a nechal se vojskem zvolit soudcem a generálním kapitánem, nařídil spálit lodě (kromě jediné, jež odjela podat zprávu do Španělska).
Poté se vydal do vnitrozemí, kde se spojil s Tlaxcalany a Totonaky (přijali španělskou nadvládu) a bez boje došel do Tenochtitlánu, kde se usadil. Cortés zde zajal Montezumu II., po kterém chtěl, aby uznal nadvládu Španělska, čímž se stal vládcem Mexika.

Roku 1520 proti němu Diego Velázquez de Cuéllar poslal vojsko (cca 2 000 mužů), které vedl Pamfil de Navaez. Cortés ho přepadl, zajal a větší část Navaezových mužů pak přešla na Cortésovu stranu.
V průběhu jeho nepřítomnosti v Tenochtitlánu vypuklo povstání a ačkoli vyjel své posádce na pomoc (se zhruba 12 000 muži, většina pocházela z Tlaxcaly), byl nucen (2. července 1520) utéci z Tenochtitlánu, kde ztratil značnou část mužstva, výzbroje a již získaných pokladů.
Po vítězné bitvě v Outumbském údolí ustoupil do Tlaxcaly, kde znovu zformoval a doplnil armádu. Dne 13. srpna 1521 dobyl Tenochtitlán a zajal nového císaře Cuauhtémoca (dříve nesprávně Guatimozin).

Roku 1522 byl Cortés Karlem V. jmenován místodržícím, nejvyšším soudcem a vrchním velitelem Nového Mexika. Pomocí mnichů (především františkánů a dominikánů) se snažil rozšířit křesťanství a organizaci země.

V letech 15241526 vedl vojenskou výpravu do Hondurasu.
Jelikož byl ve Španělsku mezitím obviněn ze zneužívání pravomocí a přípravy odtržení Mexika (tato obvinění nebyla pravdivá), byla na něj poslána kontrola (Alfonso de Estrada). Ta s ním nejednala podle Cortésových představ, proto roku 1528 odjel do Španělska. Zde se setkal s císařem Karlem V., který mu udělil titul markýz del Valle de Oajaca a obdaroval ho velkými pozemky v Mexiku.

Roku 1529 byl jmenován pouze vrchním velitelem vojska s právem podnikat nové výboje. Cortés podnikl několik výprav do Panamy a Severní Ameriky, objevil Kalifornský poloostrov (1536). Tyto výpravy ho finančně vyčerpaly a Cortés za ně chtěl náhradu. Jelikož neuspěl, vydal se do Španělska, kde byl (1540) přijat císařem Karlem V., ale úspěchu nedosáhl.

Roku 1541 se účastnil výpravy do Alžírska, pak se chtěl vrátit do Mexika. Zemřel ve Španělsku poblíž Sevilly.

Byl pohřben v chrámu Ježíše Nazaretského v Mexiku, jeho kostra se v roce 1823 ztratila.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]