Řád bratří kazatelů
| Řád bratří kazatelů | |
 Znak dominikánů |
Řád bratří kazatelů (Ordo (Fratrum) Praedicatorum, odtud zkratka O.P. nebo OP uváděná za jménem; dominikáni) je katolický řeholní řád.
Obsah |
Historie řádu [editovat]
Řád bratří kazatelů jako žebravý založil v roce 1215 na základě Augustinovy řehole španělský kněz Domingo de Guzmán – sv. Dominik. Již roku 1216 se mu dostalo schválení od papeže Honoria III. Původním posláním dominikánů bylo kázat, obracet na pravou víru a zpovídat věřící, a působit tak proti šíření herezí, především katarského učení v jižní Francii. Řád neměl vlastnit žádný majetek a jeho členové nebyli vázáni na konkrétní klášter. Měli žít v chudobě pouze z almužen po způsobu heretických kazatelů, aby se tak více přiblížili lidu a mohli přimět zbloudilé sektáře k návratu do lůna katolické církve. Dominikánské konventy byly zakládány pouze ve městech, nejčastěji u hradeb. Od počátku měl řád velkou podporu papežů, což mu zejména ve 14. – 16. století zajistilo rozvoj a popularitu.
Sv. Dominik dbal o to, aby se jeho druhům dostalo nejprve dobrého teologického vzdělání, a proto je posílal na významné univerzity do Paříže, Boloně nebo Oxfordu. Vznikala také řádová studia, často spojovaná s univerzitami. Vzdělání jim mělo pomoci odhalit a účinně potírat kacířství. Celoživotní studium se pro dominikány stalo formou askeze, fyzická práce se nepožadovala. Kazatelská povinnost vtiskla řádu intelektuální rysy. Mezi nejznámější dominikány patřili významní středověcí učenci Albertus Magnus a Tomáš Akvinský. Učení Tomáše Akvinského – tomismus – se roku 1342 stalo doktrínou řádu a později celé římskokatolické církve. V době Tomáše Akvinského bylo vzdělání u dominikánů považováno za prestižní záležitost. Ve školách tohoto řádu se totiž nevyučovalo pouze běžným předmětům, ale k učební náplni patřila také střelba z kuše či luku, šerm a boj. Byla zde tedy očividná snaha skloubit vzdělání ducha i těla.
Řád vytvořil ženskou větev a třetí, tzv. polomnišský řád. Mezi dominikánské terciáře patřila například sv. Kateřina Sienská. Terciáři vznikli z Milice Víry Ježíše Krista.
Roku 1233 svěřil papež Řehoř IX. dominikánům inkvizici ve Francii, přestože sv. Dominik osobně proti heretikům násilně nikdy nepostupoval. Důvodem tohoto pověření byla právě vysoká intelektuální úroveň řádu. Pojmenování řádu pak bývalo vykládáno jako domini canes – psi Boží – a členové řádu také bývali jako psi zobrazováni ve výtvarném umění. Například freska Andrey di Bonaiuto Triumf církve (1365–1367) ve Španělské kapli dominikánského kláštera u kostela Santa Maria Novella ve Florencii představuje dominikány jako smečku psů, hájících církev.
Koncem 15. století napsali dominikánští inkvizitoři Heinrich Insistoris a Jakob Sprenger neblaze proslulý spis Malleus maleficarum – Kladivo na čarodějnice, návod, jak vyhledávat a rozpoznávat čarodějnice. Práce vyšla poprvé roku 1487 v Kolíně nad Rýnem, a i když nebyla nikdy církví schválena, první vydání následovala řada reedic a 16 dalších vydání (do roku 1669). Příručka, vyznačující se značným fanatismem, byla používaná až do 18. století. Od 16. století se činnost řádu rozšířila rovněž o misie, zejména do jižní Ameriky. Významným misionářem byl např. Bartolomeo de Las Casas.
Krizi řádu způsobila nejprve reformace a nástup jezuitů v 16. století a posléze osvícenství století osmnáctého.
Spiritualita řádu se opírá o víru v rozhodující roli Boha v aktu spásy, o primát rozumu nad vůlí a o zdůraznění lásky v procesu kontemplace.
Organizace řádu [editovat]
Bratři, mnišky, rozjímavé sestry a kongregace sester dominikánek [editovat]
V čele řádu stojí generál (magistr) volený nejvyšším řádovým orgánem, generální kapitulou. V České republice působí Česká provincie Řádu bratří kazatelů, mimo to zde též existuje Česká kongregace sester dominikánek, dominikánské rozjímavé sestry a také mnišky, které jsou součástí Dominikánské rodiny. Současným provinciálem je Benedikt Tomáš Mohelník.
Oděv dominikánů se skládá z bílého hábitu, bílého škapulíře, kapuce, koženého pásu (cingulum) a černého pláště.
Terciáři [editovat]
Součástí dominikánské rodiny jsou také tzv. Laická sdružení sv. Dominika, která sdružují dominikánské terciáře. Terciáři zůstávají žít ve světě, mohou zakládat rodiny, ale mají rovněž podíl na spiritualitě řádu. Terciáři při určitých příležitostech nosí obdobné roucho jako dominikáni-řeholníci.
Dominikánští světci a světice [editovat]
- Svatý Dominik († 1221)
- Blah. Jordán Saský († 1237)
- Sv. Petr Veronský († 1252)
- Sv. Zdislava z Lemberka († 1252)
- Sv. Hyacint Krakovský († 1257)
- Sv. Markéta Uherská († 1271)
- Sv. Tomáš Akvinský († 1274)
- Sv. Rajmund de Penyafort († 1275)
- Sv. Albert Veliký († 1280)
- Sv. Anežka z Montepulciana († 1317)
- Sv. Kateřina Sienská († 1380)
- Sv. Vincenc Ferrerský († 1419)
- Sv. Antonín Florentský († 1459)
- Sv. papež Pius V. († 1572)
- Sv. Ludvík Bertrán († 1581)
- Sv. Kateřina de' Ricci († 1590)
- Sv. Růžena Limská († 1617)
- Sv. Martin de Porres († 1639)
- Sv. Jan Macías († 1645)
- Sv. Ludvík Grignion de Montfort († 1716)
- Blah. Michal Jan Czartoryski († 1944)
Další významní členové řádu [editovat]
- Silvestr Braito († 1962)
- Dominik Duka (* 1943)
Kláštery dominikánů v ČR [editovat]
Kláštery dodnes obsazené komunitami:
- Praha (při kostele sv. Jiljí), sídlo provinciála
- Jablonné v Podještědí (při basilice minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy), je zde pohřbena sv.Zdislava z Lemberka, představení komunity dodnes používají titul "strážce hrobu sv. paní Zdislavy"
- Olomouc (při kostele Neposkvrněného početí Panny Marie), sídlo noviciátu
- Plzeň (při kostele Panny Marie Růžencové)
- Uherský Brod (při kostele Nanebevzetí Panny Marie)
- Znojmo (při kostele sv. Kříže)
Kláštery zaniklé
- Ústí nad Labem (při kostele sv. Vojtěcha)
- Šumperk (při kostele Zvěstování Panny Marie)
Související články [editovat]
Literatura [editovat]
- ŠÍCHA, Sadok. Dominikáni. Praha : Krystal OP s. r. o., 1996. ISBN 80-85929-15-5.
- KRATOCHVÍL, Josef V.. Sv. Jiljí a jeho klášterní a farní chrám na Starém městě v Praze. Praha : Konvent dominikánů, 1926. Dostupné online. - kapitola Řád dominikánský - stručný nástin dějepisný o jeho založení, příchodu do vlasti naší a usídlení v Praze, s. 16-34.
- PAVLINCOVÁ, Helena a kol. Slovník judaismus, křesťanství, islám. Praha : Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0440-6. Kapitola dominikáni, dominikánky, s. 165.
Externí odkazy [editovat]
- http://www.op.cz/ Web české provincie
- http://www.op.org/inter/en/ Dominican International
- http://krystal.op.cz/sth/sth.php Summa teologická
- http://agora.metaphysica.skaut.org/sita/index.htm Společnost Tomáše Akvinského
- http://www.vystava-dominikani.cz/ HIC SUNT (DOMINI) CANES - výstava o historii a současnosti řádu u Sv. Jiljí v Praze
- Dominikáni (Z cyklu České televize o církevních řádech v České republice "Zasvěcení") - video on-line v archivu ČT
