Svatý Dominik
| Sv. Dominik | |
|---|---|
 |
|
| zakladatel řádu | |
| Narození | asi 1170, Calerueze, Španělsko |
| Úmrtí | 6.srpna 1221, Bologna, Itálie |
| Svátek | 8. srpen |
| Svatořečen | 1234 papežem Řehořem IX. |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev |
| Atributy | jako kazatel, kniha, lilie, kámen, vrabec, hůl, růženec, pes |
| Patronem | dominikánů, astronomů, vědců, krejčích, proti krupobití, proti horečce |
Svatý Dominik nebo též Domingo de Guzmán (asi 1170 – 6.srpna 1221) byl kazatelem a zakladatelem Řádu bratří kazatelů, který později přijal jeho jméno – dominikáni.
Obsah |
Mládí [editovat]
Domingo byl synem drobného kastilského šlechtice a vstoupil na duchovní dráhu. V mládí se stal kanovníkem biskupa z Osmy a profesorem katedrální školy. Roku 1203 doprovázel svého biskupa do Říma a při zpáteční cestě se v jižní Francii setkal s heretickými katary. Zjištění, jak vysoká úroveň jejich vzdělanosti a přísná organizace sekt přispívají k šíření hereze, ho přivedlo na myšlenku využít stejných metod pro práci katolických kněží, a dosáhnout tak lepších výsledku při potírání kacířství.
Poslání kázat pravdu [editovat]
Roku 1206 se na koncilu v Montpellieru rozhodl, že se dále bude věnovat boji proti herezím, a to osobním příkladem a kázáním. Jeho posláním se stalo šířit lásku kázáním pravdy. Za základní předpoklad úspěchu považoval za nutné žít mezi těmi, jimž chtěl kázat, ve stejné chudobě, a napodobit tak lidové kazatele. Tímto způsobem chtěl přesvědčit zbloudilé kacíře o mylnosti jejich názorů a přivést je nazpět do lůna katolické církve.
Papež Inocenc III. Dominga poslal jako putujícího kazatele do jižní Francie. Domingo dbal o to, aby se jeho druhům dostalo nejprve dobrého teologického vzdělání, aby dokázali dobře rozpoznat i potírat kacířské názory. Posílal je proto na nejprestižnější univerzity do Paříže, Bologne nebo Oxfordu. Celoživotní studium se mělo stát pro budoucí zanícení kazatele formou askeze. Není náhodou, že nejvýznamnější vrcholně scholastičtí filozofové Albert Veliký a Tomáš Akvinský byli dominikány.
Založení řádu bratří kazatelů [editovat]
Roku 1215 založil Domingo na základě augustiniánské řehole nový žebravý řád, který o rok později schválil papež Honorius III. pod názvem Řád bratří kazatelů. Hlavním úkolem mendikantů bylo kázat, zpovídat a žít z almužny. Později byla do jejich péče svěřena inkvizice. Sám Domingo však prý nikdy nepoužil proti kacířům násilné metody.
Dominik jednal o splynutí své družiny s druhy Františka z Assisi, ten však nesouhlasil, neboť jeho poslání a především cesta, jejímž prostřednictvím chtěl dosáhnout svého cíle, byly zčásti odlišné.
Dominik byl střízlivější, méně bezprostřední a nebyl tak hluboce zaujat evangeliem. Byl dobrým organizátorem a prosazoval na rozdíl od Františkovy skupiny vzdělání. Jiří Rajmund Tretera o nich napsal:
- "Někdy se říká, že tito dva světci dovedli Evropu 13.století zpět ke Kristu. Bývají zobrazováni, jak podpírají sloupy řítící se budovy církve. Zřejmě křesťanské národy v době počátků pozdního středověku opravdu ztrácely důvěru a kolísaly ve víře. Symptomatickými jevy té doby bylo rozšíření sektářství a naproti tomu otupění mravního vědomí zejména v různých vrstvách tehdy vznikajících a rozvíjejících se měst."
Domingo de Guzmán zemřel roku 1221 a již v roce 1234 byl papežem Řehořem IX. kanonizován.
Literatura [editovat]
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
