Václav Černý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o literátovi a filosofovi. Další významy jsou uvedeny v článku Václav Černý (rozcestník).
Pamětní deska na domě v Zelené ulici v Praze-Bubenči

Prof. PhDr. Václav Černý (26. března 1905 Jizbice u Náchoda2. července 1987 Praha) byl český literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě (1924) na Carnotově lyceu v Dijonu studoval bohemistiku a romanistiku, studia úspěšně zakončil roku 1929 (s prospěchem 1,00). Od roku 1930 pracoval v Ženevě, kde se roku 1931 stal docentem srovnávacích literatur a obecné literární vědy. Roku 1936 se stal docentem na Karlově univerzitě a od roku 1938 působil jako mimořádný profesor i na Masarykově univerzitě v Brně. Od tohoto roku též redigoval Kritický měsíčník, ten redigoval až do r. 1942 a po jeho obnovení i v letech 19451948. Po uzavření vysokých škol působil jako učitel na gymnáziu, po 2. světové válce se stal profesorem srovnávacích literárních dějin na Filozofické fakultě UK v Praze. Během 2. světové války se podílel na organizaci českého protinacistického odboje, 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a do konce války byl vězněn a vyšetřován na Pankráci. Řádným členem České akademie věd a umění se stal dne 18. června 1946.[1]

Pro své spory s marxistickým výkladem dějin literatury musel v r. 1951 opustit univerzitu. Téhož roku byl uvězněn, po návratu z vězení pracoval v nevýznamném postavení v Československé akademii věd. Roku 1968 mohl opět vyučovat na univerzitě, ale již roku 1970 musel nuceně odejít do důchodu. Po tomto roce jeho práce vycházely pouze v zahraničí. V roce 1977 podepsal Chartu 77. Dlouhodobě spolupracoval s novinami Lidová demokracie, které mu umožnily publikovat články o literatuře.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo mělo blízko k existencialismu, kterým se zabýval po teoretické stránce. Dále se zabýval francouzskou literaturou, barokní a později i staročeskou literaturou. Dalším jeho oblíbeným tématem byl romantismus.

Černý se k literatuře stavěl jako k projevu individualismu, což nutně vedlo ke střetu se socialistickými kolektivistickými teoriemi. Sám se ovšem označoval za radikálního socialistu, měl ovšem výhrady ke komunismu a marxismus z filozofického hlediska podroboval kritice.

  • Lidové kořeny současného umění, 1929
  • Karel Čapek, 1936
  • Esej o básnickém baroku, 1937
  • Meditace o romantickém neklidu, 1943
  • Boje a směry socialistické kultury, 1946
  • Prvý sešit existencialismu, 1947
  • Druhý sešit existencialismu, vyšel až v r. 1992 společně s „Prvým sešitem existencialismu“
  • Osobnost tvorba a boj, 1947
  • Středověká milostná lyrika, 1948
  • Jaroslav Seifert, 1954
  • Staročeský mastičkář, 1955
  • Lid a literatura ve středověku, zvláště pak v románských zemích, 1958
  • Knížka o Babičce, 1963
  • Středověké drama, 1964
  • Studie ze starší světové literatury, 1969
  • Studie a eseje z moderní světové literatury, 1969
  • Až do předsíně nebes : čtrnáct studií o baroku našem i cizím, 1972, vydáno až v roce 1996 [edičně připravila Jarmila Víšková, doslov Alexandr Stich]
  • O povaze naší kultury, 1981
  • Paměti, tři díly, původně v cizině, v ČR až v letech 1992–1993
  • Úvod do literární historie, texty seminářů na katedře literatury srovnávací a obecné FF UK z let 1969/1970, vydáno posmrtně v roce 1993
  • Eseje o české a slovenské próze , 1994
  • V zúženém prostoru, 1994
  • Skutečnost a svoboda, 1995
  • Vývoj a zločiny panslavismu, 1995

Mimo vlastní činnost působil též jako překladatel, především z románských jazyků (přeložil například Eseje Michela de Montaigne nebo Cervantesova Dona Quijota). Dalším významným dílem bylo uspořádání básnického almanach s názvem Jarní almanach básnický, který vyšel roku 1940, byl zaměřen na generaci kolem Jiřího Ortena, jehož dílo v r. 1947 vydal.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 57.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 613.  
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha : Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 1267–1271.  
  • KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. Praha : Mladá fronta, 2011. 392 s. ISBN 978-80-204-2373-3. S. 262–267.  
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939). Praha : Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 207–208.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 11. sešit : Čern–Čž. Praha : Libri, 2009. 104 s. ISBN 978-80-7277-368-8. S. 49–50.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu