Artur London

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Artur London
Pro nápovědu klikněte

Ve funkci:
1949 – 1951

Narození 1. února 1915
Ostrava
Úmrtí 8. listopadu 1986 (ve věku 71 let)
Paříž
Národnost česká
Politický subjekt KSČ
Choť Lise London
Profese diplomat, náměstek ministra zahraničí
Commons Kategorie Artur London

Artur London (1. února 1915 Ostrava7. listopadu 1986 Paříž) byl československý komunistický politik, diplomat a publicista. Od mládí byl členem Komunistické strany Československa (KSČ), působil v řadách Interbrigád, po válce pracoval jako diplomat a náměstek ministra zahraničních věcí ČSR. V roce 1951 byl zatčen, donucen k přiznáni k protistátním zločinům, a nakonec byl v roce 1952 v procesu s Rudolfem Slánským odsouzen k trestu doživotí. Po uvolnění politických poměrů byl roku 1956 propuštěn a zproštěn viny, o sedm let později se natrvalo odstěhoval do Francie. Jeho manželkou byla komunistická politička a aktivistka Lise London.

Život[editovat | editovat zdroj]

Artur London se narodil v židovské rodině jako čtvrté z pěti dětí Emila Londona, dělníka a později zakládajícího člena Komunistické strany Československa. Pod otcovým vlivem se od raného mládí zapojil do politické činnosti v řadách komunistické mládeže. Ve čtrnácti letech byl poprvé vězněn, znovu pak o tři roky později. Následně přešel z příkazu vedení KSČ do ilegality a v roce 1934 tajně odcestoval do Moskvy. Tam poté působil v řadách mládežnické sekce Komunistické internacionály. Seznámil se zde se stenografkou Lise Ricolovou, s níž se v roce 1935 oženil.[1] Spolu pak měli dceru Françoise a syny Gérarda a Michela.

Roku 1937 byli manželé Londonovi vysláni do Španělska během občanské války, aby zde působili v řadách Interbrigád. Po porážce republikánů uprchli do Francie. Po porážce Francie v roce 1940 vstoupili manželé do řad francouzského odboje. Artur London byl však v roce 1942 zatčen, a odeslán do koncentračního tábora Mauthausen. Jeho žena byla zatčená ve stejném roce, poté vězněna a v roce 1944 odeslána do tábora v Ravensbrücku. Oba věznění přežili a po válce zůstali (se souhlasem PCF a KSČ) ve Francii. London zde působil v řadách československého velvyslanectví. Kvůli obnovené tuberkulóze absolvoval v roce 1947 několikaměsíční ozdravný pobyt ve Švýcarsku. Po svém návratu měl převzít post legačního rady československého velvyslanectví v Paříži. Byl však ve francouzském a švýcarském tisku obviněn že je agentem Informbyra a bylo mu odepřeno francouzské vstupní vízum. Koncem roku 1948 se s rodinou vrátil do Československa. Od počátku roku 1949 začal působit jako náměstek ministra zahraničí Clementise. V této pozici mu podléhalo kádrové oddělení.[1]

Na přelomu 40. a 50. let započalo hledání „vnitřních nepřátel“ v řadách komunistické strany. London, jako žid a interbrigadista se zahraničními styky se stal jedním z podezřelých. Od konce roku 1949 byl opakovaně vyslýchán a sledován Státní bezpečností. Dne 28. ledna 1951 byl zatčen a uvězněn.[2] Byl podroben fyzickému i psychickému mučení a po šesti měsících donucen k „přiznání se“ ze špionáže, titoismu a dalších zločinů. Nejprve měl být hlavním obviněným v plánovaném procesu s interbrigadisty, ale nakonec se stal spoluobviněným v procesu s Rudolfem Slánským, který se konal v listopadu 1952. London unikl trestu smrti, byl „pouze“ odsouzen k doživotnímu vězení. Lise London uvěřila manželově vině a požádala o rozvod.[1] Poté, co ho poprvé v dubnu 1953 navštívila ve vězení, se od něj dozvěděla pravdu a žádost stáhla. Na podzim 1954 odcestovala s dětmi do Francie, aby bojovala o manželovo propuštění. London byl nakonec v únoru 1956 usnesením Nejvyššího soudu zproštěn viny a jeho rozsudek byl zrušen. ÚV KSČ mu v červenci 1956 obnovil stranické členství.[1]

V roce 1963 odešel London s rodinou natrvalo do Francie. Podle svých prožitků v komunistickém vězení sepsal roku 1968 spolu se svou ženou knihu L'Aveu (Doznání). Až do konce života zůstal členem komunistické strany.[1]

V roce 1968 mu byl propůjčen československý Řád republiky.[3]

Karel Bartošek jej v publikaci Les Aveux des archives[4] obvinil ze špionáže proti Francii ve prospěch SSSR.[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Španělsko, Španělsko, Nakladatelství politické literatury, Praha 1963
  • Espagne, franc. Lise Ricol, Editeurs francais reunis, Paříž 1966.
  • Artur a Lise London: L'aveu, dans l'engrenage du proces de Prague, Gallimard, Paříž 1968
  • Doznání, Stráž, Vimperk 1969
  • The Confession, angl. překlad Alastair Hamilton, Morrow, New York, 1970 a překlady do dalších jazyků
  • K pramenům Doznání – Motáky z ruzyňské věznice, Doplněk, 1997, ISBN 80-7239-020-1

Film[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e ŠIŠKA, Miroslav. Artur London zůstal i po drastických zkušenostech komunistou. Magazín Práva. 31. leden 2015, s. 20–23.  
  2. LONDON, Artur. Doznání. V soukolí pražského procesu. Praha : Československý spisovatel, 1969. 412 s. S. 11–13.  
  3. prazskyhradarchiv.cz [online]. prazskyhradarchiv.cz, [cit. 2012-10-04]. Kapitola položka 536. Dostupné online. (pdf, česky) 
  4. Prague-Paris-Prague 1948-1968, Seuil, 1996 (přepracované české vydání: Zpráva o putování v komunistických archivech, Paseka, 2000)
  5. http://www.humanite.fr/journal/1996-11-07/1996-11-07-764575
  6. http://french.imdb.com/title/tt0065439/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]