Ivan Skála
| Ivan Skála | |
|---|---|
|
poslanec Národního shromáždění ČSSR
|
|
| Ve funkci: 1960 – 1964 |
|
| Ve funkci: 1964 – 1968 |
|
|
poslanec Federálního shromáždění (SL)
|
|
| Ve funkci: 1969 – 1971 |
|
|
|
|
| Narození | 6. října 1922 Brandýs nad Labem  Československo |
| Úmrtí | 6. února 1997 Praha  Česko |
| Politický subjekt | KSČ |
Ivan Skála, původním jménem Karel Hell, (6. října 1922 Brandýs nad Labem – 6. února 1997 Praha), byl český básník, překladatel, československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Představitel dogmatického, konzervativního směru české kultury v období normalizace.
Obsah |
[editovat] Biografie
Maturoval v roce 1941 a poté byl totálně nasazen v Německu. Po druhé světové válce (od roku 1946) se stal redaktorem Rudého práva (až do roku 1959). Angažoval se i politicky, stal se funkcionářem Svazu české mládeže a začal studovat na Vysoké škole politické a sociální v Praze. Patřil do skupiny komunistických intelektuálů soustředěných okolo redakce Rudého práva. V jeho prvních sbírkách (Křesadlo a Přes práh) jsou ještě znát ohlasy estetiky Vladimíra Holana a Františka Halase. Od počátku 50. let 20. století ale přechází k militantní a ideologické poezii. Během procesu s Rudolfem Slánským publikoval v Rudém právu slogan Psovi psí smrt. V letech 1957 – 1968 byl ředitelem nakladatelství Mladá fronta a v letech 1959-1963 prvním tajemníkem Svazu československých spisovatelů.[1] Na 3. sjezdu československých spisovatelů roku 1963 přednesl hlavní referát.[2]
Ve volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za hlavní město Praha. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[3][4][5]
12. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 13. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil.[6] K roku 1968 se profesně uvádí jako pracovník Kanceláře Národního shromáždění z obvodu Praha 1-střed-Letná.[7]
Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Praha 1-střed Letná), kde setrval do konce volebního období parlamentu, tedy do voleb roku 1971.[8]
Reformní proud během Pražského jara roku 1968 sledoval s podezřením. Bezprostředně po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se sice podílel na stylizování rezoluce Národního shromáždění adresované parlamentním sborům světa na protest proti okupaci, ale brzy nato se jako politik i básník zcela ztotožnil z husákovskou linií, kterou aktivně podporoval. V době normalizace byl organizátorem normalizačního procesu v české literatuře. Od roku 1970 byl ředitelem nakladatelství Československý spisovatel, roku 1982 se stal předsedou Svazu československých spisovatelů, kterým byl až do listopadu 1989.[9]
[editovat] Dílo
Jeho básnické sbírky jsou, zvlášť po roce 1968, plně v souladu s oficiální politickou situací a s dobovými literárními zvyklostmi.
- Křesadlo, 1946
- Přes práh, 1948
- Máj země, 1950
- Fronta je všude, 1951
- A cokoliv se stane, 1957
- Ranní vlak naděje, 1958
- Zdravím vás okna, 1962
- Blankytný kalendář, 1963
- Posel přichází pěšky
- Co si beru na cestu, 1975
- Oheň spěchá
- Malé zázraky, 1974
[editovat] Související články
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha : Libri, 1994. Dále jen: Kdo byl kdo. ISBN 80-901579-5-5. S. 474-475. (česky)
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 528. (česky)
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-02-14]. Dostupné online. (česky)
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-02-14]. Dostupné online. (česky)
- ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org, [cit. 2012-02-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net, [cit. 2012-02-14]. Dostupné online. (česky)
- ↑ 26. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-02-14]. Dostupné online. (česky)
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-02-14]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Kdo byl kdo. 474-475
[editovat] Externí odkazy
- (česky) Ivan Skála v parlamentu
