Vladimír Holan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vladimír Holan (16. září 1905 Praha – 31. března 1980 tamtéž) byl jedním z nejvýznamnějších českých básníků a překladatelů 20. století. Autor intelektuálně náročné reflexivní a meditativní poezie osobitých imaginativních obrazů, nezřídka používající vlastní jazykové novotvary.^[1] Je pro něj typická enigmatičnost, spekulativnost, meditativnost, spirituálnost, vědomí tragiky života, pohrdání hedonismem, často lapidární gnómičnost; přístupnost veršů je snížena častými intertextovými, zejména kulturněhistorickými aluzemi. Básník Josef Hora jej nazval "alchymikem slova"^[2]. Používal pseudonymy a šifry Ivo Holan, Ivo Rol, V. Scarlet, -Dt.-, -h-, H. V., V. H.

Obsah 1 Život 2 Dílo 2.1 Lyrika 2.2 Próza 2.3 Sebrané spisy 2.4 Výbory 2.5 Překlady 3 Reference 4 Literatura 5 Související články 6 Externí odkazy

[editovat] Život

Holan se narodil v Praze, roku 1911 se s rodiči přestěhoval do Bělé pod Bezdězem. V letech 1919-1926 studoval na pražském gymnáziu v Truhlářské ulici, kde začaly jeho první literární pokusy - svou první básnickou sbírku Blouznivý vějíř (1926) vydává jako septimán. O této sbírce, poznamenané poetismem, později hovořil jako o "hříchu mládí".^[3] Po ukončení gymnázia (1926) byl přijat jako úředník do pražského Penzijního ústavu, kde byl zaměstnán sedm let. Pak odešel pro nevhodnost povolání a ze zdravotních důvodů předčasně do penze a věnoval se pouze literatuře a poezii.^[4]

V letech 1933–1938 působil jako redaktor Umělecké besedy v časopisu Život. V letech 1939–1940 pracoval jako dramaturg Divadla E. F. Buriana.

Po válce odmítl katolickou církev a vstoupil do KSČ, v roce 1946 zveřejnil důvody tohoto kroku v Rudém právu. V březnu ve svém dopisu anglickým intelektuálům obhajoval únorový převrat z roku 1948.^[zdroj?]

Po roce 1950 ale začal mít problémy s publikováním. To mu bylo povoleno až v 60. letech 20. století, kdy vydával sbírky, které psal tzv. „do šuplíku“. Od roku 1948 do roku 1968 bydlel v tzv. Dobrovského vile (po emigraci Jiřího Voskovce získal po něm jeho byt v přízemí, v prvním patře téhož domu na pražské Kampě s ním bydlel Jan Werich).

V roce 1968 byl jmenován národním umělcem.

Psát přestal v roce 1977, kdy zemřela jeho dcera Kateřina, jež byla postižena Downovým syndromem.

[editovat] Dílo

Jako jeden z mála autorů své doby byl spíše nepolitický, politiky se dotkl pouze v závažných případech – po Mnichovu v roce 1938 napsal Odpověď Francii, a některá díla poněkud poplatná režimu napsaná v období několika let po druhé světové válce (Dík Sovětskému svazu, Panychida, Tobě).

Holan nepopisoval realitu, ale snažil se proniknout do lidského nitra a pátrat po odpovědích na otázky bytí, života, lásky, smrti a času. V jeho díle hraje velkou úlohu tajemství. Lyrické sbírky jsou většinou odpoutané od reality a zaměřoval se na své nitro. Objevuje se u něj častý motiv smrti.

Jeho dílo je velmi obsáhlé, básně jsou těžké, komplikované a ponuré, přesto o něm lze tvrdit, že patří k nejkvalitnějším českým básníkům 20. století. Jeho tvorba velmi ovlivnila generaci básníků vstupujících do literatury v 60. letech 20. století.

Jeho tvorba se dá charakterizovat citátem „Poezie se má probíjet pod povrch a luštit tajemství skrytého smyslu věci.“ F. X. Šalda jeho tvorbu charakterizoval slovy: „Abstrakce umocněná abstrakcí“. Dlouholetým editorem Holanova díla je Vladimír Justl.

Jeho básně byly otiskovány také v kulturních a literárních revuích, jako byl Blok, Orientace, Host do domu (1957-69), ale i méně známý Kvart (1936-48) nebo Červený květ^[5] (1963-69).^[6]

[editovat] Lyrika

• Blouznivý vějíř – 1926

Ve 30. letech se zaměřil na hledání nové poetiky, kterou se snažil vyjádřit rozporuplnost a složitost světa. Tím došel k meditativní poezii, která odrážela ambivalentnost vnitřního i vnějšího světa, střetávání dobra a zla, bytí a nicoty, plynutí času a věčnosti. Básně jsou psané v pravidelném veršovém rytmu, nejčastěji v jambu, jejich zdánlivá „nesrozumitelnost“ je vykoupena uchvacující melodičností a navozenou náladou, dojmem, který zanechají tyto verše ve vnímavém čtenáři po jejich přečtení, čímž jsou blízké expresionismu. Jedná se o tyto sbírky:

• Vanutí – 1932
• Oblouk – 1934
• Kameni, přicházíš… – 1937
• Triumf smrti - 1930, 1936, 1948 - v této sbírce je již naznačen další Holanův vývoj. Sbírka byla v letech 1936 a 1948 přepracována a rozdíly mezi jednotlivými vydáními jsou velmi výrazné.

Koncem 30. let reagoval na společensko-politickou realitu doby, což bylo ve své době pro jeho tvorbu netypické, nicméně se těmito svými odvážnými verši jasně postavil na stranu protinacistického odboje.

• Září – 1938, někdy též název Září 1938
• Havraním brkem – soubor básní z r. 1938, vydáno v r. 1946
• Noc z Iliady
• Španělským dělníkům – vyjadřuje podporu levicově zaměřeným Španělům bojujícím proti nacionalistům - báseň ze sbírky Kameni, přicházíš…

Během války se nemohl svobodně vyjadřovat, proto jeho díla obsahují velké množství jinotajů a dvojsmyslů, některá z nich mohla vyjít až po roce 1945:

• Sen – 1939, rozsáhlá báseň, věnováno památce ruského básníka V. Chlebnikova.
• Odpověď Francii – zde z našeho neštěstí přímo obviňuje Francii, nazývá ji přímo „kurvou“ a vyslovuje přesvědčení, že i na ni dopadne trest. Zabaveno cenzurou.
• Záhřmotí – 1940, věnováno Mozartovi, vzpomínky na dětství a matku
• První testament – 1940, tato sbírka (resp. báseň) je zajímavá tím, že striktně dodržuje pravidelný verš
• Zpěv tříkrálový – sbírka plná jinotajů, jako symbol velikosti je použit Karel Hynek Mácha, jehož ostatky byly v roce 1938 převezeny z Litoměřic do Prahy.
• Návrat Máchův – říká, že Mácha nezemřel, ale žije dál ve svém díle.
• Lemuria
• Chór
• Cestou - překlady ze světových literatur (1962)
• Prostě (1954)
• Tři – (1957) obsahuje tyto básně:
  • Sbohem
  • Óda na radost
  • Návrat

Po druhé světové válce oslavil osvobození Československa sovětskou armádou a obyčejné lidské hrdinství.

• Dík Sovětskému svazu – 1945, poděkování za osvobození
• Panychida – 1945, tryzna za padlé a umučené ve druhé světové válce
• Tobě – 1947, soubor básní reagujících na válečné a poválečné události
• Rudoarmějci – 1947, portréty prostých vojáků
• Dokument – 1949, sbírky Dík Sovětskému svazu, Panychida, Rudoarmějci a Tobě

Po roce 1948 nemohly jeho sbírky až na výjimky vycházet, jeho dílo se v české literatuře objevilo až po r. 1962. Básnické sbírky 60.–70. let, zde jsou uvedeny i sbírky, které Holan napsal v době svého zákazu. Zamýšlí se nad nedokonalostí lidského bytí a základními existenciálními otázkami:

• Toskána 1962
• Mozartiana 1963
• Strach
• Noc s Hamletem – vydáno 1964, napsáno v letech 1949–1956, přepracováno roku 1962; Holan zde konfrontuje své názory s Hamletem. „Co nás nyní obklopuje, to nás jednou zavalí.“ (Vladimír Justl uvedl tuto skladbu ještě před knižním vydáním v roce 1963 v pražské vinárně Viola, kde se do konce 80. let dočkala asi 150 repríz^[7])
• Noc s Ofélií 1970 - bibliofilie, (fragment, pendant k Noci s Hamletem)
• Bez názvu 1962
• Příběhy 1963
• Bolest – vydáno 1965, věnováno jeho mrtvým přátelům (Josef Čapek, Josef Hora, František Halas)
• Na sotnách 1967
• Asklépiovi kohouta 1970
• Předposlední 1982 - nevyšlo samostatně, ale společně se Sbohem? v pátém svazku Spisů V. H.
• Sbohem? 1982

Dále vydal několik epických sbírek, zpravidla se jedná o básnické příběhy, které zobrazují lidské tragédie, ty se stávají symbolem lidského údělu a jsou výrazem básníkových názorů na svět a život:

• Terezka Planetová – 1943, příběh inspirovaný Janáčkovou črtou Moje děvče z Tater. Navazuje na První testament.
• Cesta mraku – 1945, tragický baladický osud kováře.
• Příběhy – soubor shrnující epické příběhy, první vydání 1963
• Bajaja – verše psané pro dceru, první vydání 1955

[editovat] Próza

• Kolury
• Lemuria
• Hadry, kosti, kůže
• Torzo
• Babyloniaca (9. svazek Holanových spisů, obsahuje všechny výše zmíněné „prózy“)

[editovat] Sebrané spisy

Sebrané spisy Vladimíra Holana vycházely v nakladatelství Odeon v letech 1965 - 1988 péčí Holanova dvorního editora Vladimíra Justla. V jedenácti svazcích obsahují autorovo základní básnické a prozaické dílo (sv. 1 - 9), dále pak práce nezařazené do základního díla, marginálie a publicistiku (sv. 10) a konečně básníkův životopis z pera Vladimíra Justla a bibliografii (sv. 11).

Spisy Vladimíra Holana vycházejí od roku 1992 v nakladatelství Paseka v ediční spolupráci Vladimíra Justla a Pavla Chalupy. Původní koncept Sebraných spisů (1-10) rozšířily o básníkovy překlady z cizích jazyků (sv. 11 - 14, dosud vyšly sv. 11 a 12), ediční komentáře a úplnou bibliografii (sv. 15).

[editovat] Výbory

Výbory poezie:

• Noční hlídka srdce - 1963, po 15 letech zákazu vydávání, vychází výbor z básníkovy dosavadní tvorby
• Smrt a sen a slovo – 1966, podtitul Z Máchova kraje
• Ptala se tě… - 1963, výbor z milostné lyriky
• Strom kůru shazuje - 1978, výbor sestavený V. Rzounkem, dogmaticky smýšlejícím literárním historikem, který ve výboru kladl důraz především na Holanovu tvorbu tematicky spjatou s osvobozením Československa Rudou armádou a na protiválečné verše
• Mušle, lastury a škeble… - 1985, reprezentativní výbor z celého Holanova díla
• Propast propasti, obsahuje sbírky Sbohem? a Předposlední

Výbor z epiky:

• Pojď se mnou do noci
• Bagately - básně, prózy, především z dvacátých let, eseje, úvahy, vzpomínky, referáty a glosy.

[editovat] Překlady

Překládal poezii, silně ho ovlivnil Horův překlad Oněgina. Překládal z mnoha jazyků, například z němčiny (R. M. Rilkeho, N. Lenaua), francouzštiny (Ch. Baudelaira, La Fontaina, Ch. Vildraca), španělštiny (L. de Góngoru y Argote), polštiny (J. Słowackého, ruštiny (M. J. Lermontova), perštiny (Nizámího) nebo čínština|čínštiny, u exotičtějších jazyků šlo o zbásnění doslovných překladů, které byly pořízeny jazykovědci. Jeho překlady vycházely často ve velmi malých nákladech. Překládal asi 120 básníků^[8] (podle jiných zdrojů 160^[9]) ze 16 literatur,^[10] překlady těch, s nimiž se cítil duchovně spřízněn, jsou označovány jako kongeniální.^[11] Výbor nejvýznamnějších Holanových překladů byl vydán pod názvem Cestou (1962).

[editovat] Reference

1. ↑ Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2, H-L. Svazek 1, H-J / zpracoval autorský redakční kolektiv, vedoucí redaktor Vladimír Forst. Praha : Academia, 1993, s. 231
2. ↑ Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel 1985, s. 182
3. ↑ Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel 1985, s. 180
4. ↑ http://www.spisovatele.cz/vladimir-holan
5. ↑ Červený květ na www.slovnikceskeliteratury.cz
6. ↑ Lexikon, s. 232
7. ↑ Česká literatura od počátků k dnešku. Praha : NLN 1998, s. 784
8. ↑ Lexikon, s. 232
9. ↑ Čeští spisovatelé, s. 183
10. ↑ Čeští spisovatelé, s. 183
11. ↑ Lexikon, s. 232

[editovat] Literatura

• Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2, H-L. Svazek 1, H-J / zpracoval autorský redakční kolektiv, vedoucí redaktor Vladimír Forst. Praha : Academia, 1993, s. 231-234.
• Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel 1985, s. 179-183
• Česká literatura od počátků k dnešku. Praha : NLN 1998
• Slovník zakázaných autorů 1948-90. Praha : SPN 1991, s. 142-145

[editovat] Související články

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1900–1945
• Česká literatura v letech 1945–1990
• Meditativní poezie
• Spirituální poezie

[editovat] Externí odkazy

• Vladimír Holan v Slovníku české literatury po roce 1945
• Vladimír Holan: Básník v temných časech. Příloha KT Perspektivy 49/2005