Václav Kopecký
| švagrová |
|---|
Václav Kopecký (27. srpna 1897 Kosmonosy – 5. srpna 1961 Praha) byl český komunistický novinář a politik. Byl předním ideologem a propagandistou KSČ. Po roce 1948 se aktivně podílel na přípravě politických procesů s odpůrci režimu. Patřil k nejtvrdším stalinistům a i po jeho smrti patřil k posledním, kteří ho v Československu obhajovali. Po celá čtyři desetiletí byl také bezvýhradným následovníkem politiky Sovětského svazu.[1]
Obsah |
[editovat] Život
Narodil se jako třinácté dítě v rodině malého živnostníka a funkcionáře Sokola. Zapsal se na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, studia ale nedokončil.[2] Jako student se stal členem sociálnědemokratické mládežnické organizace, později se však přiklonil k marxismu a v roce 1921 se stal zakládajícím členem KSČ.[3] Jako novinář v té době přispíval do Rovnosti, Pravdy, Dělnického deníku a od roku 1928 byl redaktorem Rudého práva.
[editovat] Politika
Od počátku byl věrným spojencem Klementa Gottwalda. Na V. sjezdu KSČ v roce 1929 byl jedním z tzv. „karlínských kluků“, kteří se v čele s Gottwaldem zmocnili vedení strany (ve vedení strany zůstal až do své smrti).[4] Z KSČ následně odešla většina zakládajících členů a v následujících volbách ztratila 3% voličů.
V letech 1931–1938 byl poslancem Národního shromáždění a byl rovněž členem nejvyššího vedení KSČ. Zároveň byl po celá 30. léta informátorem Kominterny a sovětských vedoucích míst o situaci v Československu a v komunistické straně.[2] Od roku 1938 až do konce druhé světové války byl v exilu v Moskvě. Účastnil se jednání komunistů s Edvardem Benešem v Moskvě v prosinci 1943 a podílel se na vytvoření Košického vládního programu.[2] Zpět do vlasti se vrátil jako ministr.
Po únoru 1948 se jako jeden z nejvlivnějších představitelů KSČ aktivně podílel na přípravě, ideologii i propagandě politických monstrprocesů. Patřil k příznivcům trestu smrti a těch největších trestů pro odpůrce socialismu. Jako ministr kultury měl zásadní vliv na kulturní politiku v Československu a byl neúnavným propagátorem socialistického realismu. Zasloužil se o vytvoření kultu Julia Fučíka, jehož památka dle něj měla být uctívána se zbožnou úctou.[5][6]
V letech 1961–1968 po něm bylo pojmenováno dnešní Strossmayerovo náměstí v Praze.[7]
[editovat] Funkce
V letech 1945-1953 působil ve všech vládách jako ministr informací (první a druhá vláda Zdeňka Fierlingera, první a druhá vláda Klementa Gottwalda a vláda Antonína Zápotockého), dokud nebylo ministerstvo 31. ledna 1953 zrušeno.
Od 31. ledna 1953 zastával funkci náměstka předsedy vlády ve vládách Antonína Zápotockého a první, druhé a třetí Viliama Širokého (14. září 1953 - 12. prosince 1954 jako první náměstek předsedy vlády).
V období 14. září 1953 - 12. prosince 1954 působil jako ministr kultury v první vládě Viliama Širokého.
[editovat] Dílo
- Třicet let KSČ (1951)
- ČSR a KSČ (1960)
[editovat] Odkazy
[editovat] Literatura
- KAPLAN, Karel; KOSATÍK, Pavel. Gottwaldovi muži. Praha a Litomyšl : Ladislav Horáček – Paseka, 2004. ISBN 80-7185-616-9. S. 333.
- PÁVOVÁ, Jana. Demagog ve službách strany: Portrét komunistického politika a ideologa Václava Kopeckého. Praha : Ústav pro studium totalitních režimů, 2009. ISBN 978-80-87211-09-0. S. 191.
[editovat] Reference
- ↑ Kaplan, Kosatík 2004, s. 219
- ↑ a b c KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století [online]. Libri, [cit. 2009-10-16]. Dostupné online. (česky)
- ↑ KAPLAN, Karel; KOSATÍK, Pavel. Gottwaldovi muži. Praha a Litomyšl : Ladislav Horáček – Paseka, 2004. ISBN 80-7185-616-9. S. 333. [Dále jen Kaplan, Kosatík 2004]
- ↑ Kaplan, Kosatík 2004, s. 217
- ↑ Julius Fučík (1903–1943) a jeho Reportáž, psaná na oprátce - historický kontext [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2008, [cit. 2009-10-24]. Dostupné online. (česky)
- ↑ BAUER, Michal. RE-PREZENTACE NÁRODNÍHO HRDINY - obraz Julia Fučíka v české literární vědě na počátku padesátých let [online]. Sorela, [cit. 2009-10-24]. Dostupné online. (česky)
- ↑ http://langweil.info/view.php?cisloclanku=55096
