Jean de La Fontaine

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jean de La Fontaine (8. června 1621, Château-Thierry - 13. dubna 1695, Paříž) byl francouzský bajkař a básník.

Studoval na koleji v Château-Thierry, kde se skvěle naučil latinu, ale, ať už tomu bylo z nedbalosti nebo z lenivosti, poněkud opomínal řečtinu. Později litoval, protože veškeré staré texty musel číst pouze v latinském překladu.

V roce 1641 se přemístil do pařížského kláštera v ulici St Honoré, kde se věnoval modlitbám a Bohu. Mnišský život jej ale neuspokojoval o nic víc než předchozí studia. Oceňoval zde pouze posvátné ticho, které mu umožňovalo naplno se věnovat četbě, svému nejoblíbenějšímu koníčku. Bohužel Jeanova četba neimponovala jeho představeným, neboť nevychvalovala Boha. V klášteře proto strávil pouhých osmnáct měsíců a pak jej opoustil.

Znova se vrátil ke studiím práv a v roce 1649 získal v Paříži titul.

V průběhu studií se musel podrobit vůli svého otce a v roce 1647 si vazl za ženu Marie Héricartovou, tehdy pouze čtrnáctiletou. Vzhledem k okolnostem toto manželství nikdy nebylo šťastné. Nic na tom nezměnil ani fakt, že se jim narodil syn Charles (1653). La Fontaine nikdy nebyl ani dobrý manžel, ani dobrý otec.

V roce 1652 převzal práci svého otce a stal se správcem vod a lesů v Château-Thierry. Úsilí a snaha mu vydržely až do roku 1672, kdy se vzdal tohoto úkolu.

Práce mu ale poskytovala dostatek volného času, aby se mohl věnovat setkání v Paříži s přáteli. Volno trávil ve společnosti Maucroixe, přítele z dětství, Furetièra, bratrů Tallemantových a Antoina de la Sablièra.

Zde se projevila jeho náklonnost k poezii a začal se věnovat četbě Malherba. Obdivoval také Rabelaise a Boccacia.

V tomto období vstupuje do služeb Fouqueta, generálního prokurátora francouzského parlamentu. Věnoval mu asi třicet básní svého díla a zůstal jeho věrným stoupencem i po jeho politickém pádu. To rychle vyvolalo nenávist jak u Colberta, tak u samotného Ludvíka XIV.

V roce 1684 by zvolen do Francouzské akademie (Académie française) a nahradil zde Colberta v jeho křesle. Své nové práci se věnoval excelentně a nevynechal ani jedno setkání akademiků. Ve svém díle Querelle des Anciens et des Modernes se jednoznačně staví na stranu konzervativních akademiků, kteří vášnivě chrání rigidní pravidla francouzského pravopisu.

[editovat] Dílo

Související články obsahuje Portál Literatura

Jedná se o snad nejznámějšího klasicistního básníka vůbec. Jeho bajky byly komponovány spíše jako malá dramata, která se vyznačovala výraznou alegoričností. Tento rys podával živý obraz francouzské společnosti 17. století. Stejně jako další klasicistní umělci, tak i La Fontaine čerpal svoji inspiraci u svých předchůdců, od Ezopa po středověké moralisty. Své bajky také často aktualizoval podle vývoje a potřeb společenské kritiky.

• 1654 Eunuque a překlad divadelní hry od Térence
• 1658 Dopis abatyši z Mouzon - Adonis
• 1659 Le Songe de Vaux
• 1659 až 1661 píše 26 básní, které věnuje Fouquetovi
• 1660 Les Rieurs du Beau Richard
• 1661 Pravděpodobně začíná psát Bajky
• 1662 Elegie údolním nymfám - Óda na krále (Elégie aux Nymphes de Vaux - Ode au Roi)
• 1664 Objevují se první dvě bajky
• 1665 Povídky a novely ve verších
• 1666 Povídky a novely ve verších (druhá část)
• 1668 Vybrané bajky vydány ve verších
• 1671 Povídky a novely ve verších (třetí část)
• 1674 Daphné - Nové povídky
• 1675 Florenčan (Le Florentin)
• 1678-1679 Vydání druhé sbírky Bajek (knihy VII až XI)
• 1683 Rendez-vous (ztracená divadelní hra)
• 1684 Rozprava s Madame de la Sablière - Liška, vlk a kůň
• 1685 Vydává 11 bajek a 5 nových povídek
• 1690 Odyseovi druzi (Les Compagnons d'Ulysse)
• 1693 Bajky, kniha XII

24. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce: Jean-Baptiste Colbert	1684–1695 Jean de La Fontaine	Nástupce: Jules de Clérambault