Nicolas Fouquet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nicolas Fouquet

Nicolas Fouquet, markýz de Belle-Île, vikomt de Vaux Melun (27. ledna 1615, Paříž, Francie23. března 1680, Pignerol, Itálie) byl francouzský ministr a vrchní intendant financí v letech 1653 až 1661, za vlády Ludvíka XIV. V roce 1661 byl na králův rozkaz zatčen poté, co ztratil pro svou extravaganci jeho přízeň. Dožil ve vězení v italské pevnosti Pinerolo (tj. Pignerol), kam byli uvrhováni prominentní francouzští vězni.

Mládí a politika[editovat | editovat zdroj]

Fouquetův rodový erb.

Fouquet se narodil ve vlivné rodině, chodil do jezuitské školy a po jejím dokončení si na živobytí vydělával jako advokát ve službách parlamentu. Dále se živil různými úřednickými pracemi, v roce 1636 například koupil poštu Maître des requętes. V letech 1642 do 1650 držel různé důležité úřady v provinciích a po tomto období poprvé zasáhl do politiky. V roce 1650 si koupil úřad generálního prokurátora. Byl loajální vůči prvnímu ministru Francie, kardinálu Mazarinovi, který ho za to jmenoval ministrem financí.

Fouquet si ovšem ve funkci až příliš často zaměňoval státní pokladnu s tou jeho vlastní. Začal zpronevěřovat peníze a hromadil jmění, které časem pravděpodobně předčilo i majetek hrabivého kardinála. Mazarin si byl moc dobře vědom toho, jaké pořádky Fouquet nastolil, proto ho ve funkci svého osobního finančního poradce nechal nahradit Jeanem-Baptistem Colbertem.

Markýz na Belle-Isle-en-Mer a vikomt z Vaux Melun[editovat | editovat zdroj]

Fouquetovo opevnění ostrova Belle-Isle en Mer

Fouquet jevil veliké ambice. Toužil po smrti kardinála Mazarina zaujmout místo prvního ministra, což by se mu snad i bývalo povedlo, nebýt takového soka, jakého měl v Colbertovi. Je důležité podotknout, že proslul svou extravagancí, která nakonec způsobila i jeho pád. Nádherným jejím příkladem nám může být jeho zámek Vaux-le-Vicomte, který vybudoval i z popudu mnohých významných umělců (jako byl například malíř Charles Le Brun, spisovatel Jean de La Fontaine nebo dramatik Molière), jimž byl mecenášem.

Za zmínku stojí také jeho opevňovací práce na ostrově Belle-Isle-en-Mer, který si koupil.

Fouquetův pád[editovat | editovat zdroj]

Fouquetův zámek ve Vaux

V roce 1661 zemřel kardinál Mazarin. Jedna z posledních věcí, kterou učinil, bylo doporučení Colberta jako správce financí králi Ludvíku XIV. Colbert se velice zasloužil o vzkříšení francouzské ekonomiky, téměř zničenou kardinálovou hrabivostí a velkými výdaji na vedení válek. Nepodařilo by se mu to ovšem, kdyby nesvrhl Fouqueta z jeho pozice.

Využil proti němu jeho praktik, jak se obohatit na králových prostředcích. Colbert předložil králi důkazy o Fouquetových podvodech ve chvíli, kdy se Fouquet sám zničil. Jeho extravagance mu totiž nakázala, aby krále Ludvíka pozval na oslavu do již zmiňovaného velkolepého zámku ve Vaux.

Po slavnosti začal Ludvík XIV. na Fouqueta žárlit, že má mnohem hezčí sídlo než on. Fouquet byl o několik týdnů později zatčen kapitánem královských mušketýrů Charlesem de Batz-Castelmore, hrabětem d'Artagnanem a odsouzen za zpronevěření státních financí na doživotí. Král poté začal budovat zámek ve Versailles, přičemž drtivá většina věcí byla původně z Fouquetova zámku. Fouquet byl v mnoha vězeních, naposledy zakotvil v italském Pignerolu, kde nakonec také zemřel.

Fouquet jako Muž se železnou maskou[editovat | editovat zdroj]

Ač se dodnes vedou spory o tom, zda existoval muž se železnou maskou, tajemný vězeň z doby Ludvíka XIV., je Fouquet mezi adepty na odhalení jeho totožnosti i přesto, že se datace jeho úmrtí neshoduje s Voltairovými tvrzeními. Je dost možné, že na spojování Fouqueta a tajemného neznámého má také nepřímou zásluhu Alexandre Dumas starší, který o Fouquetovi vypráví ve svých Třech mušketýrech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolas Fouquet na anglické Wikipedii.

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolas Fouquet ve Wikimedia Commons