Ezop

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ezop podle Velázqueze

Ezop (řecky Αἴσωπος, Aisópos) je považován za zakladatele řecké bajky a patří dodnes k nejznámějším bajkařům.

Působil v Řecku asi v 6. století př. n. l. Pocházel údajně z Malé Asie, žil v Athénách a na ostrově Samos.

O jeho životě toho není příliš známo, narodil se pravděpodobně jako otrok thráckého nebo fryžského původu. Po propuštění z otroctví hodně cestoval. Procestoval Řecko, Babylonii a Egypt. Některé zdroje uvádějí, že byl po celý život velmi nemocen, jiné, že byl mrzák a fyzicky chorý.

Podle pověsti byl Ezop křivě obžalován ze svatokrádeže a v Delfách odsouzen k smrti. Údajně byl shozen ze skály do propasti.

Své bajky přednášel ústně. Šlo o krátké prozaické příběhy se stručným dějem, v nichž vystupovala ustálená skupina postav, zvláště zvířata a rostliny, které přebírají lidské vlastnosti a stávají se typem, nositelem konkrétního charakteru. Mnohdy se objevují také skuteční lidé a postavy řeckých bohů, častý je dialog, který dává bajkám spád, posiluje dramatičnost a dynamiku příběhů. Každá bajka obsahuje na konci většinou didaktické poučení. Ezopova tvorba se stala postupem času známou po celém světě (např. O silném lvu, O pyšném orlu, O chytré lišce aj.).

Teprve ve 3. století př. n. l. byly Ezopovy bajky písemně zaznamenány a později zpracovány v římském prostředí do veršované podoby (Demétrios Falerón, autorem latinského, veršovaného textu je Phaedrus).

Na Ezopovu tvorbu navázali pozdější bajkaři jako třeba Jean de La Fontaine nebo Ivan Andrejevič Krylov.

Legenda o propuštění z otroctví[editovat | editovat zdroj]

Jedna z nejznámějších legend o životě Ezopa[1] vypráví o jeho pánovi, který se jednoho dne při nějaké slavnosti směle vsadil o všechno své bohatství, že vypije moře. Druhého dne, když se probudil, uvědomil si svůj omyl a povolal k sobě Ezopa. Ezop byl prý velmi moudrý, sečtělý a nápaditý člověk. Hned vymyslel, jak svému pánovi pomoci.

V určenou dobu oba sešli na mořské pobřeží, kde už čekal dav lidí, zvědavých na to, jak Ezopův pán splní svou část sázky - vypije moře. Ezop před ně předstoupil a řekl, že jeho pán klidně celé moře vypije, ale musí to být skutečně jenom to moře. Všechny řeky i jezera, která stékají do moře, musí nejprve zmizet, jinak nebude jeho pán schopen splnit to, co řekl. A protože nikdo nevěděl, jak nechat zmizet všechny řeky a jezera, ze sázky sešlo a Ezopův pán si mohl ponechat svůj majetek.

Aby se za tuto pomoc Ezopovi odměnil, dal mu svobodu.

Ezopovy bajky v češtině[editovat | editovat zdroj]

V českém prostředí byly antické bajky známy již ve středověku, objevují se např. v Prostějovském sborníku z 16. století. Roku 1791 vydal Václav Matěj Kramerius Ezopovy básně, později Václav Rodomil Kramerius překlad pod názvem Obnovený Ezop. V roce 1816 vydal Martin Neureutter Ezopovy bajky pod názvem Ezopowy básně pro mládež : Podlé rozličných básnířů sebrané a vypracowané od A. G. Maißnera. Spis do češtiny přeložil Ignác SSießler.[2] (Maißner měl funkci redaktora a SSießler překladatele do češtiny.)

Z novějších překladů připomínáme překlady Rudolfa Kuthana, které byly vydány pod názvem Ezopovy bajky (Praha: Česká graf. unie, 1941), Ezop (Červený Kostelec: Doležalovo nakl., 1944), Ezopovy bajky (Praha: Mladá fronta, 1975), Svět ezopských bajek (Rudolf Kuthan, Václav Bahník, Jiří Valeš; Praha: Svoboda, 1976) a Pavlem Šrutem převyprávěné a ilustracemi Miloslava Jágra doplněné Ezopovy bajky (Praha: Albatros, 1998). Šrutova práce byla pozitivně hodnocena odbornou obcí, bývá označována jako první vskutku moderní adaptace Ezopa pro dětského čtenáře v českém prostředí. Přebásnění Jiřího Koláře bylo vydáno pod názvem Ezop (Ostrava: Knižní expres, 2000). Dalším převyprávěním je kniha Josefa Lady i s autorovými obrázky (Český Těšín: Albatros, 2002)

Citáty[editovat | editovat zdroj]

  • Slunce vás přiměje rychleji sundat plášť, než to dokáže vítr. A laskavý, přátelský přístup a ocenění může změnit myšlení druhých rychleji než všechno hromování a zuření na celém světě. (Bajky Lafonténovy - Jean de La Fontaine - Vítr a slunce)

Ukázka[editovat | editovat zdroj]

Lékař a nemocný
Byl pohřeb, v průvodu šel i lékař a říkal příbuzným, že kdyby nebyl ten člověk pil víno a kdyby byl užíval klystýry, nebyl by zemřel. Jeden z nich ho přerušil: "Teď to říkat nemusíš, když z toho není žádný užitek, ale měl jsi mu to poradit, dokud se tím mohl řídit."
Bajka ukazuje, že je třeba poskytovat přátelům pomoc, když ji potřebují, a ne se jim vysmívat, když jsou v zoufalém postavení.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Legends about Aesop http://www.greekmyths-greekmythology.com/aesop-greek-aesops-fables
  2. Ezopowy básně pro mládež. Kramerius : Národní knihovna ČR [online].  [cit. 2012-10-23]. Dostupné online.  
  3. Svět ezopských bajek. Praha : Svoboda, 1976. 594 s. S. 155.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Autor Ezop ve Wikizdrojích
  • Osoba Ezop ve Wikicitátech
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu