Adam Mickiewicz
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Adam Mickiewicz [Mickjevič] (24. prosince 1798 – 26. listopadu 1855) byl polský spisovatel, představitel polského romantismu.
Narodil se ve vesnici Zaosie u Nowogródku (Navahradak v dnešním Bělorusku, kde později studoval dominikánskou školu. Vystudoval na universitě ve Vilniusu a od r. 1819 vyučoval literaturu, historii a práva. Stal se jedním ze zakladatelů tajného spolku Filomatů a Filaretů. V té době se zamiloval do Maryly Wereszczakové, která se ale vdala za bohatšího hraběte Puttkamera. Tato nešťastná láska se projevila v autorově tvorbě.
V roce 1823 byl zatčen i se svými přáteli a později vypovězen z Litvy.
V letech 1824–1829 pobýval v Rusku – v Petrohradu, Moskvě, na Krymu a v Oděse, kde se stýkal s ruskou kulturní a společenskou elitou té doby, mj. s Puškinem a děkabristy). Poté žil ve Francii a Itálii. Od roku 1838 působil na katedře latinské literatury na Univerzitě v Lausanne, později také jako profesor slovanských literatur na Collège de France v Paříži.
Požádal o ruku Evu Ankwiczovou, ale její otec tento svazek nepovolil. Proto se vrátil do vlasti, kde se oženil s krásnou Celine. Jejich štěstí netrvalo dlouho – Celine duševně onemocněla.
Mickiewicz zemřel v Cařihradu na následky cholery. Jeho tělo bylo pohřbeno v Paříži, po třiceti letech jej převezli do Polska.
V západní emigraci vystupoval jako jeden z hlavních představitelů polského zahraničního odboje.
[editovat] Dílo
- Dziady (česky Tryzny) – nedokončené drama skládající se ze 3 částí (4. část autor nedokončil). Konflikt zklamané lásky a pocitu hrdiny k zodpovědnosti národu. Projevuje se zde základní myšlenka: Polsko = Kristus (mesiáš, spasitel) národů, který umírá na kříži, aby svým zmrtvýchvstáním přinesl svobodu všem národům
- Konrád Wallenrod (1828) – litevský hrdina se stane velmistrem německých rytířů, nezapomíná na svůj původ a na příkoří, která Litvě jeho řád způsobil. Mstí se řádu v jehož čele stojí a této mstě obětuje i svůj život. Vliv Machiavelliho a jeho filosofie vedení války. („Je třeba být liškou i lvem.“)
- Pan Tadeáš čili poslední nájezd na Litvě (polsky Pan Tadeusz, 1834) – Polský národní epos o 12 zpěvech, poslední velký veršovaný epos evropské literatury. Odehrává se na malém šlechtickém sídle v Litvě v letech 1811–1812, kdy Poláci doufali v Napoleonovu pomoc při obnově vlastního státu; současně probíhá milostná zápletka a spor mezi dvěma šlechtickými rody.
- Kniha národa polského a poutnictva polského – programový politický spis (1832)
