Jiří Voskovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jiří Voskovec (pod pseudonymem Petr Dolan) jako Ríša a Božena Svobodová jako bytná ve filmu Pohádka máje režiséra Karla Antona z roku 1926 [p 1]
Jiří Voskovec
Rodné jméno Jiří Wachsmann
Narození 19. června 1905
Sázava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. července 1981 (ve věku 76 let)
Pear Blossom, Kalifornie
USAUSA USA
Manžel/ka Christine McKeown (1961-1981) (jeho smrt)
Anne Gerlette (1945-1958) (její smrt) 2 děti
Madelaine Main (?-1945) (Rozvedeni)
Rodiče Otec Vilém Eduard Wachsmann (Vaksman, později Václav Voskovec) (1864-1945)
Příbuzenstvo
praděd Adolf Maria Pinkas
děd Soběslav Pinkas
strýc Ladislav Pinkas

Jiří Voskovec, vlastním jménem Jiří Wachsmann, (19. června 1905 Sázava1. července 1981 Pear Blossom) byl český herec, spisovatel, dramatik a textař nerozlučně spojený s Janem Werichem a Jaroslavem Ježkem. Pracovali spolu ve 20. a 30. letech 20. století v Osvobozeném divadle.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se rodičům Jiřině Wachsmannové a Vilému Wachsmannovi. Matka se narodila ve Francii. Otec byl nadaný hudebník, kapelník carských vojenských hudeb. Dva starší sourozenci Jiřího Voskovce vyrůstali v Rusku.[1]

Studoval na gymnáziu v Praze, poté získal stipendium na Carnotově lyceu ve francouzském Dijonu, kde pak studoval v letech 19211924. [2] Během studia navštěvoval v Paříži divadla a cirkusy, kupř. trojici klaunů rodiny Fratellini z cirkusu Medrano a také avantgardní divadlo Vieux-colombier v Paříži, které vedl herec Jacques Copeau. V roce 1921 napsal článek o futurismu do studentského časopisu. Byl to první článek na toto téma v Československu. Umělecká beseda v roce 1922 otiskla ve svém 2. sborníku Život jeho moderní báseň "Mal du Paye".

V roce 1926 spolu s Janem Werichem vstoupili do avantgardního Osvobozeného divadla, kde pomocí humoru reagovali na tehdejší politické a sociální problémy. Jejich spolupráce vyústila do hry Vest pocket revue podle Werichovy povídky. Spolupráce dua V+W vznikla v magazínu Přerod, který vedl Hubert Ripka.

Protože jejich vystoupení byla otevřeně protifašistická, museli v roce 1938 divadlo zavřít a na začátku roku 1939 oba emigrovali do USA. Do Československa se vrátil v roce 1946. Po dvou letech, kdy se snažili s Janem Werichem obnovit Osvobozené divadlo, emigroval podruhé a definitivně. Žil krátce ve Francii. Později, v roce 1950, se vrátil do USA. Po svém druhém příjezdu do USA byl tehdy v atmosféře mccarthismu 11 měsíců internován na Ellis Islandu pro podezření, že byl sympatizantem komunismu. Tehdy se musel vyrovnat s tím, jak byly interpretovány jeho filmy ze 30. let, o nichž si někteří mysleli, že propagují komunismus, např. film Hej rup!. V téže době byl Jan Werich ředitelem divadla ABC.

Až do druhé poloviny 40. let pracoval a psal a hrál hlavně s Janem Werichem. Po své druhé emigraci v roce 1948 se s Janem Werichem osobně setkal několikrát. Po osmiletém odmlčení si dopisovali až do Werichova úmrtí.

Ačkoli žil ve třech zemích, stále tvrdil, že se narodil a byl vychován jako Čech. Vzhledem k jeho původnímu jménu Jiří Wachsmann ho fašistický bulvár ve 30. letech označoval za Žida, při povinném prokazování rasového původu za protektorátu se však žádný Žid mezi jeho předky nenašel.[3] V roce 1955 se stal občanem USA. To už ale v Americe byl známý pod jménem George Voskovec (jeho příjmení bylo komoleno na Voskovek). Žil v New Yorku a hrál zde v mnoha představeních, i na Broadwayi. Ztvárnil např. roli prvního herce v Hamletovi nebo dokonce třikrát Alberta Einsteina. Hrál také v mnoha filmech, např. jednoho z porotců ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů. Poslední rok svého života prožil v Kalifornii, kde prodělal protirakovinovou léčbu. Zemřel 1. července 1981 na infarkt.

Náhrobek na Olšanských hřbitovech v Praze

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Přes manželku svého praděda, kterým byl Adolf Maria Pinkas, byl Jiří Voskovec jedním z přímých potomků českého šlechtického rodu Dačických z Heslova, jehož nejznámějším představitelem byl Mikuláš Dačický z Heslova.[4]

Z otcovy strany byl prasynovcem malíře Bedřicha Wachsmanna a bratrancem architekta Aloise Wachsmanna.[5][6] Jeho synovcem byl básník a dramatik Prokop Voskovec.[7]

Z matčiny strany byl vnukem malíře Soběslava Pinkase a synovcem politika Ladislava Pinkase.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Vzpomínám také na Jiřího Voskovce. Tento mladý a pěkný muž zahrál si Ríšu – jistě jen pro honorář – v sladkém filmu Pohádka máje a musil pak Devětsil opustit. Tak to bylo v Devětsilu přísné. Neměl jsem však tenkrát dojem, že by z toho Voskovec byl příliš nešťasten.
— Jaroslav Seifert [8]

Seznam písňové tvorby (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Za tuto roli byl Voskovec podle vyprávění Jana Wericha později vyloučen z Devětsilu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.radioservis-as.cz/archiv09/33_09/33_nalad.htm
  2. Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 23. Týž: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 214 s. Týž: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s. Blíže in: [1]
  3. článek o Voskovcovi v Reflexu
  4. http://blog.abchistory.cz/cl185-kutna-hora--vyhlasena-restaurace-dacicky.htm
  5. http://www.jicinsko.cz/mistopis/excerpta/mgcm.htm
  6. http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/47598/3/KavalirovaK_Historiesklaren_TJ_2012.pdf
  7. http://kultura.idnes.cz/basnik-prokop-voskovec-zemrel-deb-/literatura.aspx?c=A110211_122013_literatura_ob
  8. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 261

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 89–91, 138, 145–147, 162, 242, 368, 379–384, 426, 428, 506.
  • HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 14, 22, 46, 125, 135, 146, 183.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 781.  
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U-Ž, Dodatky k LČL 1-3, A-Ř. Praha : Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1473–1485.  
  • NEDVĚD, Franta. Jednou jsi dole, jednou nahoře : V+W (s Jiřím Voskovcem v New Yorku). Praha : Mladá fronta, 2005. 173 s. ISBN 80-204-1235-2.
  • SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha : Československý spisovatel, 1982, str. 261, 319
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 489–490.  
  • TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila. Praha: Ametyst, 1998, str. 25, 27–8, 42, 100, ISBN 80-85837-35-8

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Recenze filmu o Jiřím Voskovcovi[editovat | editovat zdroj]