Žižkovský vysílač

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Žižkovský vysílač
Věž Žižkovského vysílače
Věž Žižkovského vysílače
Základní informace
Konstrukce rozhledny železobetonová
Kóta paty rozhledny 258,4 m n. m.
Rok vzniku 19851992
Světadíl Evropa
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Praha
Souřadnice
Technické informace
Výška stavby 216 m
Počet schodů schodiště je jen nouzové
Stav přístupná
Poznámka
nejvýše položená vyhlídková plošina v ČR (93 m)

Žižkovský vysílač (též Žižkovská televizní věž, Žižkovská věž či TVPM) je jednou z pražských dominant a současně nejvyšší stavbou (216 m) ve městě, obsahuje tedy i nejvyšší stabilní bod ve městě – kótu 474 m n. m. Leží na rozhraní Žižkova a Vinohrad, v oblasti Mahlerových sadů. Byla postavena v letech 19851992 Inženýrskými a průmyslovými stavbami Ostrava podle návrhu architekta Václava Aulického a statiků Jiřího Kozáka a Alexe Béma.[1][2]

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

Samotné technické řešení přineslo několik novinek a dokonce i patentů.

Základová železobetonová deska, o průměru 30 m a tloušťce 4 m, se nalézá v hloubce 15 m pod původním povrchem. Svislá konstrukce se skládá ze tří válcových ocelových tubusů, z nichž dva vedlejší (s nouzovým schodištěm a služebním výtahem) mají průměr 4,8 m a dosahují společně výšky 134 metrů. Hlavní tubus (se dvěma rychlovýtahy) má průměr 6,4 m a přechází do anténního nástavce sahajícího do výšky 216 metrů. Tubusy jsou tvořeny soustřednými ocelovými rourami, jejichž meziprostor tloušťky cca 30 cm je vylit betonem.[2][3][4]

Na tyto svislé tubusy jsou pak zavěšeny tři kabiny s trojramenným půdorysem: ve výšce 66 metrů se nachází restaurace (v roce 2012 mimo provoz - probíhá rekonstrukce[5]), ve výšce 93 metrů je vyhlídková kabina s dohledností až 100 km a nejvýše je umístěna (veřejnosti běžně nepřístupná) kabina s vysílací technikou. V letech 2011–2012 věž prošla rekonstrukcí prostor, v nižší vyhlídkové prostoře je panoramatická restaurace, kavárna a vinárna, změny se dotkly i Mahlerových sadů v blízkém okolí věže. Součástí nově rekonstruovaných prostor je i luxusní hotelové apartmá.[6][7]

Z anténního nástavce vysílá digitálně jedenáct televizních a osm rozhlasových stanic. Analogové televizní vysílání bylo definitivně ukončeno 30. dubna 2009, analogově v pásmu VKV odtud vysílá šest rozhlasových stanic. Dále jsou zde vysílače mobilních operátorů a také se zde měří kvalita ovzduší v Praze.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vysílač v žižkovské zástavbě

Od roku 1974 se datovala potřeba výkonného vysílače rozhlasového a televizního signálu pro obyvatele Prahy. Osazení vysílače do Petřínské rozhledny bylo nutno chápat jako provizorium a tak tehdejší Ministerstvo spojů už od roku 1975 prosazovalo stavbu 160 m vysokého stožáru – také na Petříně, aby podnik Kovoslužba nebyl nucen přesměrovávat antény desetitisícům domácností. Tomuto nápadu se však silně a účinně bránili památkáři, kteří roku 1984 definitivně uspěli a po delších debatách byla pro vysílač vybrána lokalita (tehdy zpustlých) Mahlerových sadů.[8]

Tehdy bylo vypočteno, že pro dokonalé pokrytí Prahy signálem ze Žižkova musí být anténa nejména ve výšce 200 m nad terénem. Architekt Václav Aulický vypracoval zhruba dvacet různých návrhů, např. štíhlý hyperboloid nebo „jehlu s jablkem“. Přes tlak radiokomunikací, které by se spokojily s obyčejným železobetonovým stožárem a kabinou, nakonec roku 1984 zvítězila světově unikátní[9] futuristická varianta subtilní a přitom stabilní třísloupové konstrukce, která připomíná startující raketu. Autor tehdy úspěšně argumentoval tím, že jednostožárový železobetonový vysílač by byl příliš masivní a v pražském ovzduší by materiál velmi rychle degradoval. Třísloupová ocelobetonová konstrukce tak znamená mnohem menší zásah do pražského panoramatu, má vyšší aerodynamickou stabilitu a její technické provedení, s ochrannými laminátovými vrstvami, přinese i vyšší užitnou hodnotu a trvanlivost.[4]

Základní kámen vysílače byl položen v říjnu 1985. Výstavba neprobíhala nijak rychle, navíc ji zejména od roku 1989 doprovázely mnohé spory a negativní hodnocení: kvůli stavbě totiž byla například zlikvidována část židovského hřbitova, projednávala se také hrozba elektromagnetického zatížení okolí, kterou však zvláštní komise vyvrátila, protože výkon vysílače byl hluboko pod přísnými hygienickými limity[10]. Zněly i nekompromisní hlasy požadující zbourání vysílače, ty se však neprosadily a tak mohla být postupně osazována vysílací technika. V březnu 1991 započal zkušební vysílací provoz, od 3. 5. 1991 (48 let a 2 dny po oficiálním zahájení TV vysílání v Československu) přešel do standardního režimu a 17. 2. 1992 byl vysílač, resp. jeho restaurační a vyhlídková část, oficiálně otevřen pro veřejnost[4][3].

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V revolučním kvasu na přelomu 80. a 90. let příšel publicista Jaroslav Veis s populárním řešením dvou kontroverzních a vlekoucích se staveb socialismu, Strahovského tunelu a žižkovské televizní věže. Ve fejetonu pro obnovené Lidové noviny navrhl žižkovskou věž podříznout a poté její tubus strčit do tunelu. Po letech bylo autorství této myšlenky přisuzováno Ludvíku Vaculíkovi.[11]

V roce 2000 bylo na pilíře umístěno dílo Davida Černého zvané „Miminka“ (anglicky „Babies“), znázorňující batolata lezoucí nahoru a dolů. Protože se údajně setkalo s pozitivním ohlasem, bylo v roce 2001 nainstalováno natrvalo. Není to jediný umělecký počin, který věž vyprovokovala: režisér Jan Němec ve vysílači natočil některé scény filmu V žáru královské lásky.

Pozitivní ohlas nebyl všeobecný, podle serveru VirtualTourist.com je žižkovský vysílač druhou nejošklivější stavbou světa (hned po baltimorském divadlu) a batolata Davida Černého jsou v popisu výslovně zmíněna takto: „Je už sama o sobě dost ošklivá, ale malé lezoucí děti od výtvarníka Davida Černého ji z hrůzného pohledu proměnily v něco, nad čím už opravdu nevěřícně kroutíte hlavou.“ ("While its ugliness could easily stand on its own, the installation of small, climbing babies by the artist David Cerny transformed this tower from an eyesore to a head-shaker.")[12]. Sám Černý považuje vysílač za „něco divného, protlačeného bolševikem“[10], naopak Aulický tvrdí, že vysílač na Žižkově vznikl komunistům navzdory[8].

Od 22. 5. 2006, u příležitosti 125. výročí povýšení Źižkova na město a 15. výročí zprovoznění vysílače, je vysílač každý den různobarevně nasvícen ve spodních částech plošin – zpravidla v barvách státní trikolóry, jež jsou zároveň i firemní barvou provozovatele žižkovské věže – Českých Radiokomunikací.[13]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Žižkov Television Tower ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JANČAR, Rostislav. Uvnitř Žižkovské věže, kde se 20 let nesmělo fotit. iDnes.cz [online]. 2012-2-17 [cit. 2012-2-17]. Dostupné online.  
  2. a b Žižkovská televizní věž a vysílač v Praze-Žižkově - fandovské stránky
  3. a b ČTK. Žižkovský vysílač funguje už dvě desetiletí. [[1]] [online]. 2012-02-16 [cit. 2013-09-14]. Dostupné online.  
  4. a b c VÁŇA, Radek. Nepřehlédnutelný žižkovský vysílač. [[2]] [online]. 2009-08-27 [cit. 2013-09-14]. Dostupné online.  
  5. Vyhlídka na žižkovské věži je přístupná - Praha 3
  6. http://www.financninoviny.cz/zpravodajstvi/pocitace/zpravy/653642
  7. http://zpravy.ihned.cz/c1-58214670-foto-z-oskliveho-jakesova-prstu-je-sidlo-luxusu-v-zizkovskem-vysilaci-bude-i-domaci-sluha
  8. a b MALINDA, Jan. Bajkonur a auta na Petříně? Tak mohla vypadat Praha.... iDnes.cz [online]. 2007-02-16 [cit. 2013-09-13]. Dostupné online.  
  9. T.č. není známo, že by v té době existovalo podobné řešení vysílacích a komerčních prostor kdekoliv ve světě.
  10. a b ŠVARC, Petr. Jak Jakešův prst navždy změnil panorama Prahy. iDnes.cz [online]. 2006-03-03 [cit. 2013-09-13]. Dostupné online.  
  11. Jaroslav Veis: O žižkovské věži a pražském tunelu, Český rozhlas, 20. 12. 2012
  12. Žižkovský vysílač je druhou nejošklivější stavbou světa. Aktuálně.cz [online]. 2009-11-20 [cit. 2013-09-13]. Dostupné online.  
  13. České radiokomunikace věnují Pražanům stálé slavnostní osvětlení žižkovské věže. [[3]] [online]. 2006-05-22 [cit. 2013-09-13]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]