David Černý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O českém fotografovi pojednává článek David W. Černý.
David Černý
Narození 15. prosince 1967 v Praze
Povolání sochař
Vzdělání Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Ocenění Cena Jindřicha Chalupeckého
Některá data se získávají z datové položky.
David Černý (vlevo) jako vězeň na Václavském náměstí při protestu proti režimu na Kubě, 2004

David Černý (* 15. prosince 1967, Praha) je český umělec, který je znám především jako tvůrce různých kontroverzních a provokativních plastik. V letech 19881996 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, grantu Nadace Pollocka a Krasnerové a ceny na bienále v Kortrijku.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Ceny a granty[editovat | editovat zdroj]

Díla[editovat | editovat zdroj]

Quo vadis

Quo vadis[editovat | editovat zdroj]

Quo vadis je prvním dílem Davida Černého, které vzbudilo větší veřejnou pozornost. Jedná se o plastiku Trabantu na nohách, symbolizující hromadný exodus východních Němců přes velvyslanectví západního Německa v Praze v létě a na podzim 1989. V roce 1990 byla umístěna na Staroměstské náměstí v Praze.[2] Originál dostalo Fórum pro soudobé dějiny v Lipsku. Bronzový odlitek je od podzimu roku 2001 umístěn na zahradě německého velvyslanectví v Lobkovickém paláci na pražské Malé Straně.

Růžový tank, jenž je dnes umístěn v Lešanském vojenském muzeu

Růžový tank[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Tank číslo 23.

Dne 28. dubna 1991 společně se svým kamarádem natřel růžovou barvou známý pražský tank IS-2 č. 23, což tehdy vyvolalo skandál.[3] Roku 2008 na Smíchově krátce umístil pouze torzo růžového tanku s bílým invazním pruhem. V době války v Jižní Osetii tak reagoval na ruskou zahraniční politiku.[4]

Socha Sigmunda Freuda visícího za jednu ruku

Viselec[editovat | editovat zdroj]

Jako Viselec nebo Zavěšený muž je označována socha Sigmunda Freuda o výšce 220 cm visícího za jednu ruku na střeše v Husově ulici v Praze. Socha pochází z roku 1997. V roce 1999 Viselec shlížel ze stockholmského Muzea moderního umění na výstavu výtvarného umění z bývalých komunistických zemí Evropy. V létě 2007 visela socha Sigmunda Freuda v Chicagu. V roce 2007 socha způsobila poplach u hasičů i policie v michiganském městě Grand Rapids poblíž arény Van Andel. Lidé si Freuda spletli se sebevrahem.[5] V roce 2009 byla součástí výstavy vítězů Ceny Jindřicha Chalupeckého, kterou v jihokorejských městech Soulu[6] a Tegu[7] v rámci českého předsednictví v EU uspořádalo Velvyslanectví ČR v Korejské republice.[8] Také na budově Uměleckého muzea Soulské národní univerzity (Seoul National University Museum of Art[9] vyvolal hned první noc poplach.

...Socha zobrazuje potřeby člověka vědomě rozhodovat o tom, zda žít, nebo to vzdát...
— Michiganský deník.
Socha svatého Václava jedoucího na mrtvém koni v pasáži pražského Paláce Lucerna

Kůň[editovat | editovat zdroj]

Mezi jeho známá díla patří také žertovná plastika „Kůň“ z roku 1999, představující svatého Václava sedícího na břiše svého mrtvého koně. Původně byla umístěna na dolním konci Václavského náměstí, v současné době je instalována v pasáži paláce Lucerna v Praze na Novém Městě. Tato socha byla instalována za podpory Dagmar Havlové, švagrové Václava Havla a majitelky Lucerny, jež uzavřela s umělcem dohodu, podle níž má dílo viset v Pasáži Lucerna do té doby, dokud nebude v zemích Koruny české obnovena konstituční monarchie.[10]

Jedno z miminek na Žižkovském televizním vysílači v Mahlerových sadech

Miminka Babies[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Miminka Babies.

Mezi jeho další známá díla patří například „Miminka Babies“, černé laminátové sochy 10 miminek umístěné na Žižkovském vysílači.[11] Nejprve byla na věž instalována dočasně v rámci projektu Praha Evropské město kultury 2000. Koncem roku byla sejmuta, avšak pro velký úspěch byla roku 2001 upevněna na věž na trvalo.[12][13] Reakce však nebyly jen pozitivní, server VirtualTourist.com ocenil v roce 2009 Žižkovský vysílač jako druhou nejošklivější stavbu světa a batolata Davida Černého jsou v popisu výslovně zmíněny takto: Je už sama o sobě dost ošklivá, ale malé lezoucí děti od výtvarníka Davida Černého ji z ostudy proměnily v něco, z čeho se vám opravdu zatočí hlava.[14] Tři bronzová miminka stejného vzhledu jsou instalována na Kampě.[13]

Futura – Brown-nosing[editovat | editovat zdroj]

V Praze na Smíchově v galerii Futura v Holečkově ulici je trvale umístěno sousoší z roku 2003. Jedná se o torza nahých dolních částí těl dvou sehnutých mužských postav o výšce 520 cm. Po žebříku je možno vylézt k otvoru v zadní části těl, otvory lze sledovat videosmyčku, na níž se Václav Klaus a Milan Knížák spokojeně krmí kaší.[15]

Návrh pomníku na Klárově[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 byl společně s Ivanem Theimerem, Vladimírem Preclíkem, Michalem Gabrielem a Jaroslavem Rónou osloven, aby navrhl pomník odboji během druhé světové války na pražském Klárově. Černého projekt vyhrál, ale proti realizaci se postavil Český svaz bojovníků za svobodu kvůli Černého mediálním výrokům směřujícím proti českým komunistům i nacionalistům. Pomník byl nakonec postaven podle návrhu, jehož autorem je sochař Vladimír Preclík.[16]

Čurající fontána na Malé Straně

Čůrající postavy[editovat | editovat zdroj]

Na dvoře Hergertovy cihelny na pražské Malé Straně je umístěno od roku 2004 dílo nazývané Čůrající postavy nebo Čurající fontána Davida Černého. Dvě bronzové mužské postavy o výšce 210 cm jsou ovládány elektronickým zařízením, které umožňuje natáčet boky a zvedat penis tak, že proud vody na hladinu jezírka ve tvaru České republiky píše písmena. Standardně opakované citáty lze přerušit textem zaslaným pomocí SMS.[15]

„Hostina obrů“, autobusová zastávka „Sokolská u zdi“ v Liberci

Hostina obrů[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. července 2005 bylo odhaleno na liberecké autobusové zastávce „Sokolská u zdi“ dílo „Hostina obrů“, které je tvořeno bronzovým zastávkovým přístřeškem v podobě stolu, na jehož desce jsou například liberecké párky, masožravá rostlina, propíchnutá lidská hlava, půllitr a žejdlík. Investorem díla byla Spacium o. p. s. společně s dalšími subjekty.[17][18]

Metalmorphosis[editovat | editovat zdroj]

Obří kovová hlava o výšce 7 metrů a hmotnosti 13 tun s pohybujícími se částmi je od roku 2007 umístěna u sídla společnosti American Asset ve městě Charlotte v Severní Karolíně. Z úst sochy stříká voda do bazénku. Slavnostnímu odhalení byl přítomen český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a kapela The Plastic People of the Universe.[19]

Červená auta[editovat | editovat zdroj]

Dvě červená auta zavěšená na budově kulturního centra MeetFactory v prostoru železničního depa v Praze na Smíchově. Centrum bylo otevřeno v roce 2007.

Entropa[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Entropa.

Pod jeho vedením vznikala instalace, která měla v bruselské budově Rady EU reprezentovat Českou republiku po dobu jejího předsednictví od ledna do června 2009. V instalaci vysoké 16 metrů v podobě skládačky je každý stát Evropské unie reprezentován určitým stereotypem, který podle Černého o něm mají zažitý ostatní obyvatelé Evropy. Česko má podobu zlatem lemovaného displeje s výroky Václava Klause. Na projektu podle Černého údajně spolupracovalo celkem 27 výtvarníků (jejichž existenci nakonec sám vyvrátil[20] – ve skutečnosti se na plastice podíleli také jeho tři asistenti, Tomáš Pospiszyl, Viktor Frešo a Krištof Kintera.) a již v počátku ho provázely kontroverzní reakce.[21] Proti zpodobnění Bulharska protestovalo tamější ministerstvo zahraničí.

Groteskní nadsázka a mystifikace patří ke znakům české kultury a vytváření falešných identit je jednou ze strategií současného umění
— David Černý [22]

Penisová fontána[editovat | editovat zdroj]

V polovině října 2009 potvrdil investor multifunkčního Copa centra budovaného u stanice metra Národní třída, že v neveřejném výběrovém řízení bylo jím navržená penisová fontána vybrána k umístění na dvoraně nové budovy. Fontána má mít podobu asi 30 bronzových poloztopořených různě tlustých penisů, které budou střídavě chrlit vodu, kolem středního osmnáctimetrového penisu. Plastika má být podle Černého především komentářem k situaci a současnému obsazení českého parlamentu. Na penisech mají být zabudovány displeje, na nichž se budou objevovat jména podle aktuálního politického dění. S investorským subjektem je spojen podnikatel Sebastian Pawlowski, který je spojován i s Černého fontánou čurajících postav na dvoře Hergertovy cihelny v Praze.[23]

London Booster[editovat | editovat zdroj]

London Booster před Českým domem v Islingtonu

K londýnské olympiádě v červenci 2012 připravil anglický patrový autobus v podobě atleta, který dělá kliky, s názvem London Booster (často zmiňován též názvem London Boosted). Autobus má připevněny obrovské paže, které se pomocí motorů umístěných uvnitř autobusu ohýbají a šestitunový autobus se tak pohybuje nahoru a dolů, hekaje. Zadní strana autobusu pak vypadá jako veliké lidské pozadí. Okna nahrazují obrazovky s videoprojekcí. Během olympijských her měl být klikující autobus vystaven před Českým domem v Londýně-Islingtonu.[24]

Vznik díla podle ČTK zaplatil Andrej Babiš, který je od počátku až dosud vlastníkem a od něhož si jej Český olympijský výbor pro využití v Londýně pronajal.[25] Podle BUSportálu dílo odkoupil za 9 milionů Kč Agrofert Andreje Babiše, a to na doporučení Babišova fyzioterapeuta a fyzioterapeuta českého olympijského týmu Pavla Koláře.[26]

V neděli 9. září 2012 jej Andrej Babiš i přes zásadní nesouhlas Davida Černého předvedl na pražském Staroměstském náměstí v rámci akce Deset kliků pro sportovce, doprovodné akce maratonu Mattoni Grand Prix. David Černý označil vystavení autobusu na Staroměstském náměstí za dehonestující pro všechny účastníky projektu, protože Staroměstské náměstí je dnes bohužel místo pro lidové taškařice, ruské turisty a oslavování hokejistů.[27][28] Magistrát samostatnou žádost o vystavení autobusu zamítl, údajně právě proto, že žadatelem byl Agrofert (magistrát popírá, že by vůbec takovou žádost oficiálně dostal). Hlavní město údajně mělo být původně partnerem akce, avšak v průběhu vyjednávání město ztratilo zájem. Autobus byl nakonec vystaven v záboru určeném pro běh a z toho důvodu také nesměl na náměstí zůstat déle než několik hodin. Doprava a demontáž autobusu stála kolem 700 000 korun a Babiše mrzelo, že na náměstí nemohl zůstat alespoň 14 dní.[29]

Následně bylo v polovině října 2012 umístěno na pražském Chodově u nově vybudovaného hřiště vedle budovy sídla společnosti Agrofert.[29][30][31] Klikuje každý den od 15 do 15:30 hodin, avšak neklikuje, pokud teplota klesne pod 5 °C, při silném větru, dešti nebo sněžení nebo je-li pokryt vrstvou sněhu.[32]

David Černý nebyl prodávajícím a v souvislosti s prodejem díla Babišovi nedostal žádný honorář, respektuje však práva vlastníka, pokud neporuší jeho autorská práva. Od akce na Staroměstském náměstí David Černý s Andrejem Babišem nekomunikuje.[29]

Neuskutečněné návrhy[editovat | editovat zdroj]

David Černý navrhoval umístit sochu obřího onanisty na Národní divadlo.[33]

Jiné kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Gesto, David Černý (sochař), 21. října 2013, Praha

Za prototyp Čecha označil Černý nepromíchanou, nezajímavou a lehce zknedlíkovanou hmotu, která je nasáklá pivem. Za tyto výroky na něj podal Ladislav Bátora trestní oznámení pro hanobení rasy, národa a přesvědčení, ale policie věc odložila jako věc, která nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu.[33] Po volbě Miloše Zemana prezidentem prohlásil, že "estébácké metody, demagogie, náckovství a hlouposti mají na vrch". Nemůžeme se podle Černého divit, když jedna velká část těch inteligentních zahučela komínem a druhá velká část těch, kteří tuto zemi svým způsobem postavili, byla po tom vyhozena.[34]

Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

In Utero (nerezová ocel, výška 6 m), David Černý, Dlouhá ul., Praha

Skupinové výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1989 – Listopad 89 (Galerie Mánes, Praha)
  • 1989 – Neoúchvatní (undergroundová výstava umění, Praha)
  • 1989 – Úsměv, škleb a grimasa (Palác kultury, Praha)
  • 1990 – Česká alternativa (Galerie Ministerstva kultury ULUV, Praha)
  • 1990 – Staroměstské dvorky: Quo Vadis (výstava v exteriéru města, Praha)
  • 1991 – Festival světla (festival avantgardního umění, Pod Stalinem, Praha)
  • 1991 – Sarkfabrik (mezinárodní výstava mladých umělců, Vídeň)
  • 1992 – Edge 92 (Mezinárodní bienále výtvarného umění a performancí, Madrid – Londýn)
  • 1993 – Europe without Walls (Manchester)
  • 1994 – 22. bienále Sao Paulo, Sao Paulo, Brazílie
  • 1994 – 600 SIAF, Mezinárodní festival umění, Soul
  • 1994 – Impermanent Places, Seven Installations from Prague, The World Financial Center, New York
  • 1994 – You Must Remember This (Ronald Feldman Fine Arts, New York)
  • 1994 – Young Artist from Prague (Kunstmuseum, Düsseldorf)
  • 1996 – Artcircolo 95, Zámek Mělník
  • 1996 – Beyond Belief, Museum of Contemporary Arts, Chicago
  • 1996 – Dresden Technische Museum, The Thing Bettwen
  • 1996 – Inst of Contemp.Art, Philadelphia, USA
  • 1996 – Landesgalerie Linz, Objekt:Video, Rakousko
  • 1996 – Orbis Fictus, Nová média v současném umění, Národní galerie, Valdštejnská jízdárna, Praha
  • 1996 – P.S.1 94-95 Studio artists, The clocktower, New York
  • 1996 – Respekt, Richterova vila, Praha
  • 1996 – Whitney Museum Independent Study Program, New York
  • 2000 – České kulturní centrum, Berlín
  • 2000 – Galerie Jiří Švestka, Praha
  • 2000 – 99 CZ, Praha
  • 2000 – After the Wall, Muderna Muset Stockholm, Berlín, Budapešť
  • 2000 – Ateliér veškerého sochařství, Richterova vila, Praha
  • 2000 – Czechische vogels, Kunstthalle Dresden
  • 2000 – Český betlém, Autostadt Volksburg
  • 2000 – Chalupeckého cena, Národní galerie v Praze
  • 2000 – Joslyn Memorial Art Museum, Omaha, Nebraska
  • 2000 – Konec světa, Národní galerie v Praze
  • 2000 – SCCA Kyjev, Ukrajina
  • 2000 – Umění ve veřejném prostoru, Veletržní palác, Praha
  • 2000 – Zvětšení, Moravská galerie v Brně
  • 2001 – A Sense of Wellbeing, Karlovy Vary
  • 2001 – Chromosome gallery, Berlín
  • 2002 – Between Dresden and Prague, Italská ambasáda Praha
  • 2002 – Politikum, Praha

Realizace a permanentní instalace[editovat | editovat zdroj]

Performance a skupinové akce[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Kulturní centrum[editovat | editovat zdroj]

Společně s hudebníkem Davidem Kollerem a filmařkou Alicí Nellis stál za vybudováním kulturního centra MeetFactory, otevřeného v roce 2007 v prostoru železničního depa na Smíchově.[35] Budovu zdobí jeho plastika Červená auta v podobě dvou automobilů visících na věšácích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Laureáti pro roky 1990–2007, Cena Jindřicha Chalupeckého
  2. Černý, David, encyklopedie Co je co
  3. více autorů. Růžový tank [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, [cit. 2008-04-05]. Dostupné online.  
  4. ZÁHORKOVÁ, Jana. Černý vrátil Praze růžový tank, tentokrát s okupačním pruhem [online]. 21. srpna 2008, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online.  
  5. Černého viselec zburcoval v USA policii a hasiče, 5. 12. 2007, Aktuálně.cz
  6. SOUL (Seoul) – díla laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého prvně v Asii | Velvyslanectví České republiky v Korejské republice
  7. TEGU (Daegu) – mladí čeští umělci se představují v dalším korejském městě | Velvyslanectví České republiky v Korejské republice
  8. Velvyslanectví České republiky v Korejské republice
  9. http://www.snumoa.org
  10. více autorů. Kůň [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, [cit. 2008-04-05]. Dostupné online.  
  11. více autorů. Miminka na věži [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, [cit. 2008-04-05]. Dostupné online.  
  12. Miminka babies, Žižkovská televizní věž – Aktuality
  13. a b Michaela Poláková: Miminka Babies lezou po vysílači už osm let, Lidovky.cz, 7. 10. 2008
  14. Žižkovský vysílač je druhou nejošklivější stavbou světa – Aktuálně.cz
  15. a b Pomníky a sochy, PIS (Pražská informační služba)
  16. V Praze na Klárově byl odhalen pomník obětem druhého odboje [online]. 2006-5-25, [cit. 2009-01-18]. Dostupné online.  
  17. David Černý: hostina obrů na zastávce v Liberci je prostřena, ProCulture, Spacium o. p. s., 11. 7. 2005
  18. David Černý odhalí bronzovou hostinu obrů, e-architekt, 24. 6. 2005
  19. Michal Pavec: Výtvarník Černý sestrojil Američanům unikátní hlavu, Aktuálně.cz, 22. 9. 2007
  20. Výtvarník Černý se omluvil za plastiku, podle vlády nedodržel zadání, idnes.cz, 13. 1. 2009, ČTK, pje (Pavla Jeřábková)
  21. Klausovy výroky ve zlatém rámu reprezentují ČR ve skládačce Evropy Davida Černého [online]. 2009-1-10, [cit. 2009-01-11]. Dostupné online.  
  22. Red Kul: Bulhaři brojí proti tureckému záchodu. Černý se omluvil, Aktuálně.cz, 13. 1. 2009
  23. David Černý věnuje politikům fontánu z penisů, idnes.cz, 14. 10. 2009, tt (Tereza Spáčilová), ČTK
  24. KALIVODOVÁ, Lucie, Reuters Autobus, který dělá kliky. Český umělecký symbol pro olympiádu. iDnes.cz [online]. 2012-07-23 [cit. 2012-07-23]. Dostupné online.  
  25. Olympijský autobus Davida Černého stojí na hřišti na Chodově, Lidovky.cz, 17. 10. 2012, ČTK
  26. Klikující autobus koupil miliardář Babiš za devět milionů, BUSportál.cz, 25. 7. 2012
  27. London Booster: Česká atrakce londýnské olympiády v Praze – pokračujeme, BUSportál.cz, 14. 9. 2012, dabra
  28. Klikující autobus míří na Staroměstské náměstí, Černý protestuje, Lidovky.cz, 31. 8. 2012, ČTK
  29. a b c Stáňa Seďová: Klikující autobus vystaví na hřišti v pražském Chodově, Novinky.cz, 13. 9. 2012
  30. ŠÍDLOVÁ, Tereza. Černého autobus platí Babiš. Po OH jej vystaví v Praze. Aktuálně.cz [online]. 2012-07-25 [cit. 2012-07-25]. Dostupné online.  
  31. Klikující autobus míří do Prahy. Podívejte se, kde bude stát, Lidovky.cz, 16. 8. 2012
  32. 'London Booster' v akci u majitele na Chodově, BUSportál.cz, 20. 11. 2012, dabra
  33. a b MACHÁČEK, David. Urážka českého národa není trestný čin. Altermedia.info [online]. 2003-11-33 [cit. 2008-04-05]. Dostupné online.  
  34. Osobnosti hodnotí volby: vítězství demokracie vs. vepřová konzerva bez masa, lidovky.cz, 28. ledna 2013
  35. Nellis, Černý a Koller otevírají Meet Factory, iHNed.cz, 1. 10. 2007

Další články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

články
  • HOY, Hilda. Poles ban bad-boy Czech sculptor. The Prague Post [online]. 2006-10-04 [cit. 2008-04-05]. Dostupné online.  
  • Petr Volf: Potížista. Rozhovor s Davidem Černým. Reflex (neznámý ročník a číslo). (on line)