Tank číslo 23

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Památník na náměstí Sovětských tankistů na Smíchově v roce 1979

Tank číslo 23, nazývaný též Smíchovský tank, byl od července 1945 umístěn jako památník osvobození Prahy Rudou armádou (někde zmiňován jako památník sovětských tankistů) a konce 2. světové války na 5 metrů vysokém kamenném podstavci na smíchovském Štefánikově náměstí (od roku 1951 náměstí Sovětských tankistů, od roku 1990 náměstí Kinských). Tank byl v 50. letech prohlášen národní kulturní památkou.

V dubnu 1991 ho výtvarník David Černý přetřel narůžovo, za což byl krátce stíhán, a po uvedení do původního stavu tank znovu přetřela narůžovo skupina poslanců. Od té doby je monument známý pod názvem Růžový tank. Následně přišel o status národní kulturní památky, 13. června 1991 byl z náměstí odstraněn, nějakou dobu byl vystaven ve Vojenském muzeu Kbely a nyní je vystaven ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech.

Památník[editovat | editovat zdroj]

Tank věnovala městu Praze prostřednictvím Rudé armády vláda SSSR. Památník byl na Štefánikově náměstí (dnešní Kinského náměstí, 50°4′44″ s. š., 14°24′17″ v. d.) slavnostně odhalen 29. července 1945 za přítomnosti maršála Ivana Koněva, primátora Vacka a mnoha dalších činitelů.

Památník I. G. Gončarenka na Klárově

Připomínal příjezd Koněvova 1. ukrajinského frontu a speciálně 4. gardové tankové armády, kterou vedl Dmitrij Leljušenko, přes Krušné hory do Prahy časně ráno 9. května 1945. Vystavený tank měl symbolizovat první sovětský tank, který vjel v květnu 1945 na území Prahy, což byl tank typu T-34/85 č. I-24 z 63. gardové tankové brigády, 10. tankového praporu.[1] Na malostranském Klárově se 9. května tři sovětské tanky č. 24, 23 a 25 utkaly se čtyřmi německými stíhači tanků Hetzer, přičemž velitel prvního tanku gardový poručík Ivan Grigorijevič Gončarenko padl.[2]

Jako pomník byl však použit tank jiného typu (těžký tank IS-2m místo středního tanku T-34/85) označený 23 místo I-24. Podle legendy generál Leljušenko o ohořelém vraku původního tanku č. I-24 řekl: „Přece nebudeme Čechům dávat takové harampádí.“[3] Oficiální výklad však podporoval víru, že je vystaven původní tank, který jako první vjel do Prahy.[4] Podle jedné z teorií, proč byl vystavený tank označen právě číslem 23, skutečný tank č. 23 vjel jako první na Staroměstské náměstí.[5] Vystavený tank byl vyroben v roce 1943 v Kirovově závodě v Čeljabinsku.[6]

Tank mířil hlavní přečnívající z podstavce k západu, do otevřeného prostoru náměstí; na podstavci obdélníkového půdorysu byly ze všech stran bronzové desky s nápisem: „VĚČNÁ SLÁVA HRDINŮM gardovým tankistům generála Leljušenka, padlým v bojích za svobodu a nezávislost naší veliké sovětské vlasti. 9. května 1945“[7]

Po maďarských událostech roku 1956 byly tomuto tanku stejně jako všem dalším pomníkovým tankům v Československu odebrány všechny motorové součásti a převodovka z obavy, aby nebyly tanky zneužity proti komunistickému režimu.[8]

Na Dědině na severozápadě Prahy, v místě tehdejší hranice Velké Prahy (v Evropské ulici u autobusové zastávky Dědina směrem do centra) rovněž stojí obelisk připomínající, že tudy Rudá armáda vjela do Prahy. Po roce 1989 značně sešel; nápis z něho byl odstraněn (stopy písmen zůstávají na kameni patrné) a byl i zhanoben posprejováním.[9] Podobný pomník se nachází také v Horoměřické ulici nedaleko Jenerálky.

Ohlasy v komunistické propagandě a kultuře[editovat | editovat zdroj]

Památník se stal součástí propagandy komunistického režimu, která měla i popřít roli Ruské osvobozenecké armády pod vedením Andreje Vlasova, která po zahájení povstání ovládla západní část Prahy včetně Smíchova[3] a její jednání s vedením povstání probíhala právě v dnešním Justičním paláci na náměstí Kinských, tehdy Štefánikových kasárnách.[5] Vlasovci pomohli povstání v kritické fázi, ale po rozporech s komunisty v ČNR a vyjasnění, že Praha spadne do sovětské sféry vlivu, 8. května odešli do amerického zajetí; byli vydáni Sovětskému svazu a popraveni nebo vězněni v gulagu. Po roce 1989 byla zdůrazňována nejen neautentičnost tanku č. 23, ale i to, že jako první vjely do Prahy již 6. května 1945 tanky ROA.

V roce 1950 Pavel Kohout ve své první knize O černém a bílém, souboru povídek pro děti, věnoval tanku text O srdci uralského chlapce. Jan Alda do sbírky Zlatou Prahou stověžatou z roku 1956 zařadil báseň „Tank č. 23“, ve které se říká: „Stojíš tu tanku dnes jak pomník náš drahý. Tys prvý, když kvetl bez, přijel na pomoc do ulic Prahy.“

Po srpnu 1968 byl tank lidově vykládán i jako připomínka invaze do Československa vojsky Varšavské smlouvy, která ukončila Pražské jaro, čemuž napomáhala symbolika 1945+23=1968.[10]

Režisér Otakar Vávra zahrnul příběh o tanku do poslední části své válečné trilogie Osvobození Prahy (1976). Příjezd sovětských tanků do Prahy je zobrazen také v čs.-sovětském filmu Májové hvězdy (1959) režiséra Stanislava Rostockého, televizním seriálu Byl jednou jeden dům (1974) a snímku Píseň o stromu a růži (1978) Ladislava Rychmana.

V čítance pro třetí ročník základních škol z roku 1978, používané do začátku 90. let, byla zařazena povídka, v níž tank promlouval: „Zůstal jsem se svým velitelem a s našimi padlými navždy ve vaší zlaté Praze. Postavili jste mě na vysoký žulový podstavec. Jsem zvláštní pomník, a já to vím. Lidé mě mají rádi…“[11]

V roce 1983 Svobodné slovo zmínilo, že vystavený tank není původní.[3]

Růžový tank[editovat | editovat zdroj]

Růžový tank ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech
Růžový tank na pontonu na Vltavě v rámci Týdne svobody v červnu 2011

V únoru 1991 historik Pavel Bělina napsal, že nejsou historické ani morální důvody, aby tank na Smíchově zůstal.[3]

V noci z 27. na 28. dubna 1991 výtvarník David Černý, tehdy 23letý student VŠUP, se svými přáteli přetřel tank z původní zelené barvy balakrylem[12] narůžovo. To vyvolalo bouřlivé veřejné diskuse i oficiální protest sovětské vlády.[3] Černý byl zatčen[zdroj?] pro výtržnictví (§ 202 trestního zákona). Úřady nechaly tři dny poté tank přetřít zpět nazeleno, i s ohledem na blížící se květnové výročí osvobození. Skupina 15 poslanců Federálního shromáždění za Občanské fórum mezi něž patřil Jan Ruml, Petr Gandalovič, Stanislav Devátý, Tomáš Kopřiva, Jana Petrová, Jiří Pospíšil či Klára Samková[13] za účasti novináře Jiřího Rumla využila své trestní imunity12. května 1991 tank opět přetřela narůžovo. Přitom lidé spontánně rozebrali obrubník kolem záhonu rudých květin ve tvaru pěticípé hvězdy před památníkem a z jeho částí vytvořili improvizovaný pomník generála Vlasova.[3] Čin poslanců odsoudil prezident Václav Havel.[3] Událost se stala předmětem interpelace poslance ČNR Vladimíra Čecha (OF) na ministra spravedlnosti ČR Leona Richtera ve věci stíhání pro poškozováni národní kulturní památky: Čech označil stíhání Černého za nespravedlivé, dokud nejsou stíháni činitelé bývalého režimu přímo odpovědní za mnohem závažnější devastaci významnějších památek.[12]

David Černý byl propuštěn,[zdroj?] tanku byl odňat status národní kulturní památky a v rámci přestavby náměstí bylo rozhodnuto tank odstranit. 13. června 1991 byl tank snesen,[3] umístěn nejprve ve Vojenském muzeu Kbely[14] a později se stal součástí expozice Vojenského technického muzea v Lešanech (poloha tanku: 49°51′18″ s. š., 14°32′37″ v. d.), vybudované v letech 1996–9; podstavec byl zlikvidován. Snahy některých představitelů KSČM o obnovení památníku (pražský zastupitel František Hoffman v květnu 2005 navrhoval jeho umístění na Vítkov[15]) byly neúspěšné.

Protože původní vrstvy spěšně nanášených nátěrů (růžová, zelená, růžová) odpadávaly, v roce 2000 muzeum tyto nátěry odstranilo a tank natřelo narůžovo potřetí.[16]

V sobotu 18. června 2011 byl tank po dohodě s Davidem Černým znovu růžově přetřen, a to 18 kilogramy barvy Miranol.[8] V rámci Týdne svobody k 20. výročí odchodu sovětských vojsk z Československa byl obecně prospěšnou společností Opona ve spolupráci s armádou v pondělí 20. června na návěsu firmy Švestka dopraven po silnici dvouhodinovou jízdou z Lešan do Prahy do smíchovského přístavu. Protože má tank i s tahačem a návěsem vážil 65 tun a jako nadměrný náklad jej doprovázely dva osobní vozy. V Praze byl po 13. hodině umístěn jeřábem na ponton a ten byl po vodě zdymadlem přemístěn doprostřed řeky Vltavy mezi Střelecký ostrov a Smetanovo nábřeží, kde kotvil až do 1. července 2011. Na tank byl navíc instalován, stejně jako v roce 1991, růžový zdvižený prostředník, avšak protože původní se nedochoval, byl vyroben nový.[17] Náklady na stěhování z Lešan do Prahy činily asi 250 tisíc korun, cestu hradil Vojenský historický ústav, pronájem pontonu a ochranu po dobu Týdne svobody platí z grantu a sponzorských darů společnost Opona.[18]

Imunolog Václav Hořejší vyjádřil na svém blogu pobouření nad tuto akci i obdobnou akci v roce 1991, protože je považoval za projev neschopnosti rozlišovat mezi událostmi roku 1945 a 1968 a za hanobení obětí sovětských vojáků.[19] Podobné názory publikovali i Vít Hassan a Ondřej Slačálek,[20] Ondřej Slačálek v té souvislosti označil Davida Černého za ztělesnění establišmentové vulgarity čili pro-systémové drzosti.[21]

Velitelé kozácké tankové brigády z Orenburgu podle zprávy webu chelyabinsk.ru v říjnu 2011 vyhlásili peněžní sbírku na obnovení původního vzhledu tanku. Tank považují za symbol památky jejich vojáků, jejichž zrada je nepřípustná. Mají připravenu barvu k přetření tanku a model bronzové pamětní desky, jejíž text i podoba mají být dohodnuty v radě válečných veteránů Čeljabinské oblasti. Poté se organizátoři chtějí obrátit na českou vládu a pražské úřady se žádostí o pomoc. Organizátoři ujišťují, že tato snaha nemá být odpovědí na nedávné odhalení památníku českým legionářům v Čeljabinsku. Ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek výzvu odmítl a řekl, že symbol růžového tanku měnit nehodláme a že pro nás zůstává stále jak symbolem konce války, tak i příchodu svobody do Československa po roce 1989.[6]

Další události a odvozená díla[editovat | editovat zdroj]

Píseň skupiny Tři sestry „Pačemu garíla“ z alba Zlatí hoši (1996), zpívaná parodickou ruštinou, začíná: „Pjérvyj tank nóměr dvadcať tri uvezli s mogíly, U Golubů milícia zapreščíla ýžin…“[22]

17. října 2002 byla na místě památníku zprovozněna fontána „Propadliště času“.[23]

V rámci akce CowParade byla od května do září 2004 na Kinského náměstí umístěna sklolaminátová kráva Romana Týce „Romeo 23“ v khaki barvě s rudou pěticípou hvězdou a číslem 23, napodobující označení tanku na památníku. Byla kritizována jako neuctivá k památce padlých osvoboditelů Československa.[24] 8. června, den před plánovaným happeningem, kdy měla být přemalována narůžovo, dvojice studentů a absolvent FA ČVUT na protest vysekala lešenářskou trubkou[25][26] z jejího pravého boku hvězdu a většinu čísla.[27] Později na ni vylepili své vysvětlující prohlášení a oslovili dopisem také prezidenta Klause, který jim v odpovědi vyjádřil pochopení.[28] Na dobročinné dražbě po skončení projektu krávu koupili poslanci Jan Mládek (ČSSD) a Jiří Dolejš (KSČM),[29] díky čemuž pořádající agentura stáhla svůj požadavek na náhradu škody.[30]

Torzo Deset deka tanku na Kinského náměstí, 21. srpna 2008

V roce 2001 David Černý navrhl umístit na Kinského náměstí torzo růžového tanku, jakoby se nořícího pod zem. Radní Jaroslava Kroupová návrh předložila obvodní radě,[31] která ho odsouhlasila.[32] Proti umístění díla protestovali český premiér Miloš Zeman, ruský velvyslanec Vasil Jakovlev a další, Praha 5 změnila své původní rozhodnutí a projekt zamítla.[31] V květnu 2001 byl takový objekt pod názvem Deset deka tanku odhalen v Lázních Bohdaneč (50°4′9″ s. š., 15°40′58″ v. d.) u příležitosti desátého výročí odchodu Sovětské armády z města.[33] V rámci performance 21. srpna 2008, s poukazem na čtyřicáté výročí invaze do Československaaktuální rusko-gruzínský konflikt, David Černý dílo na náklady sponzora v noci tajně převezl a bez schválení umístil na Kinského náměstí, doplněné o bílý invazní pruh, jaký používala obrněná vozidla Varšavské smlouvy v srpnu 1968.[34] Torzo je podle iDNES[34] stejně jako růžový tank majetkem Vojenského historického muzea, Černý však uvádí, že vlastníkem torza je on.[35] 12. června 2009 bylo torzo z náměstí odstraněno a převezeno k jižní stěně smíchovské MeetFactory.[36]

V noci na 21. srpna 2013, k 45. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, neznámí pachatelé přetřeli na růžovo památník Rudé armády z roku 1954 v Sofii a doplnili jej českým nápisem „Bulharsko se omlouvá!“ s bulharským překladem. Podle bulharského webu Dariknews se tím umělci vyjádřili k faktu, že Bulharsko bylo první zemí, která tehdy po intervenci volala, a poslední, která se za svůj podíl na intervenci omluvila. Sousoší utrpělo od roku 2012 již celou řadu podobných úprav, kdy byly sochy přetřeny či navlečeny do masek. Bulharský tisk prý přetření na růžovo přirovnal k instalacím Davida Černého.[37]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Steven J. Zaloga, Jim Kinnear, Andrey Aksenov & Aleksandr Koshchavtsev (1997). Soviet Tanks in Combat 1941–45: The T-28, T-34, T-34-85, and T-44 Medium Tanks, Hong Kong: Concord Publication. ISBN 962-361-615-5, str. 67
  2. Otto Růžička, Stanislav Vobořil: Pražský květen: 1945–1965. Orbis 1966
  3. a b c d e f g h Marie Koldinská, Ivan Šedivý: Smíchovský tank. Jsem zvláštní pomník, a já to vím, Dějiny a současnost 1/2005
  4. Bohumil Říha, dětská encylopedie, ilustroval Jiří Kalousek, jako svou 6690 publikaci Albatros, nakladatelství pro děti a mládež v Praze roku 1984, 6. přepracované vydání, 120 000 výtisků, 62 Kčs, 13-727-84 14/46, ("Sovětská armáda dorazila do Prahy 9. května 1945 brzy ráno a Němce porazila. Toho dne jsme se konečně dočkali osvobození. Devátý květen 1945 nám připomíná sovětský tank, který tehdy spolu s jinými dorazil do Prahy. Stojí na Smíchově na kamenném podstavci jako památník na den vítězství.")
  5. a b Pavel Frýda: Praha – památník tanku č. 23, web Zaniklé obce
  6. a b Uralští kozáci se chystají na Prahu, chtějí přebarvit růžový tank, iDnes.cz, 24. 10. 2011, ČTK, aha (Adam Hájek)
  7. http://www.nezvedavec.org/clanky/clanky.html#tank – obsahuje fotografie z května 1991 včetně detailu desky
  8. a b Hana Válková: Auta brzdila, řidiči fotili. Růžový tank vyjel na dálnici a plul Vltavou, iDnes.cz, 20. 6. 2011
  9. Zápis z Komise pro bezpečnostní a dopravní problematiku Rady MČ Praha 6, 13. 9. 2007
  10. (anglicky) Pavla Horáková: The complicated history of Prague’s Tank No. 23, web Radio Praha, 8. 5. 2005
  11. Tank č. 23: „Vyrobili mě na Uralu z tvrdé sibiřské oceli…“, Čítanka pro 3. ročník základní školy, sestavila Vladimíra Gebhartová, Zdeněk Vykopal; Státní pedagogické nakladatelství, 10 vydání 1978–1990
  12. a b Stenozáznam, Ústní interpelace přednesené na 19. schůzi České národní rady konané ve dnech 21. až 23. května 1991, tisk č. 288, VI. volební období
  13. Co všechno si prožil Černého růžový tank
  14. Jiří Přibáň: Vyšetřování nekončí. Zapomeneme?, Právo 4. 11. 2004, kapitola „Paměť a památníky“
  15. Tomáš Hromádka: Místa, která mám rád (4) aneb 60 let tanku č. 23, Noviny Prahy 16, 29. 7. 2005
  16. Památka na „Růžový tank“, web Brigadyr, internetový skanzen bojové techniky, Petr Kos, Jan Brůžek
  17. Růžový tank bezpečně dorazil do Prahy a houpá se na Vltavě, Ministerstvo obrany České republiky, 21. 6. 2011
  18. Růžový tank zakotvil na pontonu pod Hradčany, iDnes.cz, 20. 6. 2011, jš (Jiří Šťastný), hv (Hana Válková)
  19. Václav Hořejší: Růžový tank: Bože, jak hluboko jsme klesli…, blog Aktuálně.cz, 25. 6. 2011
  20. Vít Hassan: Růžový tank: umění, kýč nebo zneuctění památky padlých vojáků?, blog Idnes.cz, 21. 6. 2011
  21. Ondřej Slačálek: Svobodo, slyšíš na jméno Sprostota, Deník Referendum, 2. 7. 2011
  22. Lou Fanánek Hagen: Pačemu garíla, Zlatí hoši (1996)
  23. Fontána "Propadliště času" před Justičním palácem, Pražské kašny a fontány, Pavel Dvořák, stránka nedatována
  24. Dominik Herzán: Kráva č. 23, informace a dezinformace, e-architekt, 23. 6. 2004
  25. Dominik Herzán, Tomáš Petrášek, Ing. arch. Luděk Šamšula: Prohlášení tří mimopražských vandalů, e-architekt 17. 6. 2004
  26. Právo, apb: Za poškození plastové krávy mohou dostat tři roky, Novinky.cz 16. 6. 2004
  27. ton: Vandalové zničili desítky výstavních krav, iDNES, 10. 6. 2004
  28. Dominik Herzán: Kráva č. 23 – prezident, poslanci, občané a JXD, e-architekt 23. 10. 2004
  29. lja: Poslanci koupili poškozenou krávu, iDNES, 20. 9. 2004
  30. Jan Mládek, Jiří Dolejš: Koupili jsme krávu č. 23, Ing. Jan Mládek, CSc., osobní web, 16. 9. 2004 (kopie na Web Archive)
  31. a b ton, rak: Rusové začali sbírat podpisy proti tanku, iDNES, 23. 3. 2001
  32. Radek Kedroň, Růžový tank se vrací, iDNES, 14. 3. 2001
  33. Vilém Faltýnek: Kontroverzní růžový tank se v Bohdanči noří do země, Radio Praha 30. 5. 2001
  34. a b Jana Záhorková: Černý vrátil Praze růžový tank, tentokrát s okupačním pruhem, iDnes 21. 8. 2008
  35. 10 deka tanku, web Davida Černého
  36. Video: Ze Smíchova zmizelo torzo růžového tanku, České noviny, 12. 6. 2009
  37. Bulhaři přebarvili památník Rudé armády. Jako omluvu za 21. srpen, iDnes.cz, 21. 8. 2013, aba (Anna Barochová)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monument to Soviet tank crews na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Patrick Wright: Tank: The Progress of a Monstrous War Machine, str. 379. Viking Adult, 2001. ISBN 0-670-03070-8.
  • Steven J. Zaloga, Jim Kinnear (1996 [reedice 2002]): T-34-85 Medium Tank 1944–94, str. 42–43 (ze 48). Oxford: Osprey Publishing. ISBN 1-85532-535-7. V náhledu ve službě Google Books není dvoustránka dostupná, podle služby Amazon Search Inside je tank stručně zmíněn: „This is the tank of Lt. I. G. Goncharenko, the first tank to enter Prague during the fighting in May 1945. (…) and it was decided to honour his valour in suitable fashion. Unfortunately, the tank selected as Goncharenko's memorial was an IS-2m heavy tank, and his tank’s numbers were mistakenly depicted as 23, not 1-24. The memorial was the subject of a popular local legend, that the ‘23’ on the tank was a prophecy: ‘1945+23=1968’ – the year that Red Army tanks appeared again, this time to crush the Prague Spring.“ Brožura je v prodeji i v ČR.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 49°51′18,27″ s. š., 14°32′36,53″ v. d.

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu