Dmitrij Danilovič Leljušenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dmitrij Danilovič Leljušenko
Lelushenko.jpg

Narození: 2. listopadu 1901
Novokuzněckij
Úmrtí: 20. července 1987
(ve věku 85 let)
Moskva
Vojenská kariéra
Hodnost: armádní generál
Doba služby: 1918-1987
Sloužil: Vlajka Sovětského svazu SSSR
Složka: Rudá armáda
Jednotka: 1. jezdecká armáda (1919–1920)
Velel: 21. mechanizovaný sbor (1941)
1. zvláštní gardový střelecký sbor(1941)
5. armáda (1941)
30. armáda (1941–42)
1. gardová armáda(1942)
3. gardová armáda (1942–44)
4.(gardová) tanková armáda(1944–45)
Zabajkalský vojenský okruh (1956–1958)
Uralský vojenský okruh (1958–60)
Války: Občanská válka v Rusku
Druhá světová válka
Vyznamenání: 4x Leninův řád
4x Řád rudého praporu
2x Hrdina Sovětského svazu
2x Řád Suvorova I. stupně
2x Řád Kutuzova I.stupně
Řád Bohdana Chmelnického I.stupně
Řád Vlastenecké války I.stupně
Řád říjnové revoluce
Hrdina ČSSR

Dmitrij Danilovič Leljušenko (rusky: Дмитрий Данилович Лелюшенко) (2. listopadu 1901 Novokuzněckij (nyní v Rostovské oblasti) – 20. července 1987, Moskva) byl sovětský vojevůdce, hrdina SSSR a hrdina ČSSR, od roku 1959 v hodnosti armádního generála. Za druhé světové války velel armádám, naposledy tankové.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z ukrajinské rolnické rodiny. Jako voják bojoval v letech 19181920 již v ruské občanské válce. V sovětsko-finské zimní válce působil ve funkci velitele tankové brigády. Během Velké vlastenecké války velel zpočátku 21. mechanizovanému sboru, posléze několika armádám. Od roku 1944 velel 4. gardové tankové armádě, která společně s 3. gardovou tankovou armádou Pavla Semjonoviče Rybalka osvobodila dne 9. května 1945 Prahu. Od roku 1956 působil jako velitel několika sovětských vojenských okruhů.

4. gardová tanková armáda[editovat | editovat zdroj]

4. tanková mechanizovaná armáda vznikla dne 18. března 1945 přejmenováním 4. tankové armády (19431945), jako taková během Velké vlastenecké války bojovala na hlavním západním strategickém směru, kde spadala pod 1. ukrajinský front (1943–1945) maršála SSSR Ivana Stěpanoviče Koněva. Jako taková se v roce 1945 zúčastnila bojů o Berlín a v závěru války i Pražské operace. Armáda byla po válce dne 10. června 1945 přejmenováno na 4. gardovou tankovou armádu (19451957). Od března 1945 do června 1945 byl jejím velitelem Dmitrij Danilovič Leljušenko. Z výzbroje této armády také pocházel známý pražský Smíchovský tank číslo 23, který sovětská vláda prostřednictvím Rudé armády věnovala na památku osvobození ČSSR hlavnímu městu Praze (v 90. letech 20. století známý též jako "Růžový tank").

Tank č. 23 − sovětský tank IS-2, původně památník osvobození v Praze, v roce 1991 přebarven na růžovo a poté umístěn v muzeu v Lešanech

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

  • 1925 absolvoval Vojensko-politickou školu Engelse
  • 1927 absolvoval jezdeckou školu
  • 1933 absolvoval Vojenskou akademii M.V.Frunze
  • 1949 absolvoval Akademii generálního štábu K.J.Vorošilova

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

  • března 1918 – 1919 – v partyzánském oddíle B. K. Duměnka
  • od 1919 v Rudé armádě, v jezdectvu
  • 1933 – 1939 – velitelské funkce v tankových vojscích
  • leden 1939 – září 1939 – velitel 3. tankového pluku
  • září 1939 – červen 1940 – velitel 39. samostatné tankové brigády
  • červen 1940 – březen 1941 – velitel 1. moskevské proletářské motostřelecké divize
  • 11. března – 23. srpna 1941 – velitel 21. mechanizovaného sboru
  • srpen – září 1941 – náčelník Správy formování a kompletování tankových a automobilních vojsk a zástupce náčelníka Hlavní automobilní a tankové správy
  • 1. – 8. října 1941 – velitel 1. zvláštního gardového střeleckého sboru
  • 11. – 17. říjen 1941 – velitel 5. armády
  • říjen – listopad 1941 – zraněn, v nemocnici
  • 1. listopadu 1941 – 1. listopadu 1942 – velitel 30. armády
  • 11. listopadu – 5. prosince 1942 – velitel 1. gardové armády
  • 5. prosince 1942 – 13. března 1943 – velitel 3. gardové armády
  • březen – srpen 1943 – v léčení
  • 23. srpna 1943 – 15. února 1944 – velitel 3. gardové armády
  • od 29. března 1944 – velitel 4. (od 17. března 1945 gardové) tankové armády
  • velitel tankových vojsk Skupiny sovětských vojsk v Německu
  • červenec – listopad 1953 – 1. zástupce velitele Karpatského vojenského okruhu
  • prosinec 1956 – únor 1958 – velitel Zabajkalského vojenského okruhu
  • únor 1958 – červen 1960 – velitel Uralského vojenského okruhu
  • 1960 – 1964 – předseda ÚV DOSAAF
  • od 1964 – vojenský inspektor – poradce ministerstva obrany

Hodnosti[editovat | editovat zdroj]

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

  • od 1924 člen VKS(b)
  • poslanec Nejvyššího sovětu SSSR 1., 5. a 6. volebního období

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Заря победы. 1. vyd. Moskva : Vojenizdat, 1966. 144 s. (rusky) ,
  • Москва-Сталинград-Берлин-Прага. Записки командарма.. 4. vyd. Moskva : Nauka, 1987. 408 s. Dostupné online. (rusky) , (1. vydání 1970)
česky: Moskva, Stalingrad, Berlín, Praha.. Praha : Naše vojsko, 1980.  ,

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Dmitrij Danilovič Leljušenko Nástupce
Jefim Grigorjevič Trocenko velitel Zabajkalského vojenského okruhu
1938-1941
Jakov Grigorjevič Krejzer
Nikolaj Ivanovič Krylov velitel Uralského vojenského okruhu
1941-1943
Jakov Grigorjevič Krejzer
Pavel Alexejevič Bělov předseda ÚV DOSAAF
1960-1964
Andrej Lavrenťjevič Getman