Jinonice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jinonice
část obce a katastrální území hl. města Prahy
Karlštejnská ulice v původní zástavbě Jinonic

Karlštejnská ulice v původní zástavbě Jinonic

kód katastrálního území: {{{kód katastru}}}
připojení k Praze: 1922
městská část: Praha 5, malá část Praha 13
správní obvod (pověřený úřad): Praha 5, malá část Praha 13
městský obvod: Praha 5, malá část Praha 13
počet územně tech. jednotek:
základní sídelní jednotky:
katastrální výměra: 6,17 km²
obyvatel: 4 802 (2008)
hustota zalidnění: 639 obyv./km²

poštovní směrovací číslo: 158 00
Tento článek pojednává o čtvrti v Praze. O stanici metra pojednává článek Jinonice (stanice metra v Praze).

Jinonice jsou čtvrť a katastrální území v Praze, nacházejí se v kopcovitém terénu na jihozápad od centra na levém břehu Vltavy. Sousedí s Košířemi, Motolem, Radlicemi, Hlubočepy, Holyní a Stodůlkami. Celé Jinonice spadají do městského obvodu Praha 5, z toho většina katastrálního území patří k městské části Praha 5 a malá část území na západě (Nová Ves včetně retenční nádrže Asuán na Prokopském potoku) pak k městské části Praha 13. Součástí Jinonic je také historická osada Butovice.

Jinonice z Puchmajerovy ulice
Jinonice z úpatí stolové hory Vidoule
Jinonice z Dívčích Hradů
Současné centrum
Nová zástavba ve Schwarzenberské ulici
Bývalá náves s rybníkem, v pozadí zámek
Jediná budova bývalé továrny Walter, která zůstane stát – vznikne v ní muzeum
Sokolovna a přilehlý sportovní areál SK Motorlet Praha
Fakulta humanitních studií UK
Jinonické vlakové nádraží


PP Vidoule

Charakter čtvrti[editovat | editovat zdroj]

Jinonice jsou převážně vilová čtvrť. Právě kvůli kopcům, jako jsou pražská stolová hora Vidoule (362 m) v katastru Jinonic a nedaleký Děvín, tu nebyla a není vhodná plocha pro výstavbu velkého obytného celku. V roce 1922 byly Jinonice jako okrajová čtvrť připojeny ku Praze a spolu s Košířemi a Motolem se staly součástí tehdejšího obvodu Praha XVII. Dnes jsou spíše tranzitní částí města, slouží hlavně jako spojnice mezi Jihozápadním Městem a centrem Prahy.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

V Jinonicích se nacházejí významné průmyslové podniky, některé vzniklé již za doby Rakouska-Uherska. Areál firmy Walter (za socialismu Motorlet) byl uveden do provozu „na zelené” louce v roce 1911 – nechal ji postavit Josef Walter – jeho smíchovská dílna byla již přeplněná. Sám Walter začínal v roce 1898, kdy vyráběl jízdní kola v malé dílně v Kinského ulici na Smíchově. Zde později vyráběl velocipedy. V roce 1900 přesídlil do větších na dnešní Štefánikově třídě. Zde začal vyrábět motorová kola pro bohatší. V roce 1905 si Josef Walter nechal postavit svou vlastní dílnu v ulici Na Zatlance na Smíchově. Zde už vyráběl klasické motocykly.

Ve své jinonické továrně začal vyrábět také dodnes populární tříkolky, později také populární nákladní tříkolky pro náklad do 250 kg. Ze soukromého podniku vznikla společnost s ručením omezeným. Po skončení 1. světové války se Walter začal specializovat na automobily. Později začala firma vyrábět i letecké motory a získala světovou pověst. Širokou škálu těchto motorů nalezneme dnes v Národním technickém muzeu na Letné. Po roce 1950 byla továrna rozšířena a znárodněna – někdy se jí také říkalo Švermovy závody. Na její památku by v jediné zachované budově mělo vzniknout muzeum. Firma se totiž po roce 2000 přestěhovala do letňanského areálu Letov, území původního závodu bylo kompletně asanováno a plně vyčleněno pro stavbu bytů a kanceláří s nadčasovou urbanistickou strukturou. Mělo by zde vzniknout přirozené centrum pro širší spádové území. Těsně u železničního přejezdu zůstala zachována jediná budova tehdejší rozsáhlé továrny, která je ukázkou kultivované průmyslové architektury počátku 20. století. Další významnou firmou byla firma Tresoria, jejíž trezory byly v první třetině 20. století světovou špičkou. Historie firmy a její další rozvoj skončily jejím znárodněním komunisty a začleněním areálu firmy k tehdejšímu Motorletu. V Jinonicích sídlí také továrna pekárenské skupiny United Bakeries, která vznikla spojením pekáren Delta a Odkolek. Byla zde dříve také cihelna a zahradnictví.

Ve 30. létech 20. století si na plošině stolové hory Vidoule postavila košířská firma Srb a Štys další výrobní budovu v tehdy čistém prostředí, vhodném pro výrobu optiky a jemné mechaniky. Dnes v tomto areálu sídlí mj. známý internetový portál Seznam. Sídlí tu také objekt Pražských vodáren a Střední technická škola hl. m. Prahy.

V 50. létech 20. století vznikl naproti Tyršově škole na místě bývalých kasáren areál tehdy přísně utajovaného vojenského vývojového ústavu VÚ 060, kde byl mj. vyvinut známý světově unikátní pasivní radar Tamara. Na jeho území a v jeho okolí by měla vzniknout nová zástavba.

Kolem roku 1960 byl na rozhraní Jinonic a Butovic vystavěn rozsáhlý areál nyní již zaniklé firmy ZPA (Závody průmyslové automatizace) Jinonice. Firma ZPA zanikla krátce po převratu po roce 1990. Na jejím místě stojí nákupní centrum Galerie Butovice.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

V důsledku polohy čtvrti mezi centrem a Jihozápadním Městem byla přes toto území vedena linka metra B a 26. října 1988 otevřena na provozním úseku III.B stanice Jinonice (do roku 1990 pod názvem Švermova). Původní plány také počítaly se stavbou nového depa metra v Jinonicích, které však nakonec postaveno nebylo. Místo toho bylo postaveno depo ve Zličíně. Do té doby zajišťovaly hromadnou dopravu pouze autobusy, v letech 19401969 trolejbusy. V roce 1940 sem byla ze Smíchova zřízena druhá trolejbusová linka v Praze s označením W. Trasu této linky zachovává v podstatě dnešní autobusová linka 137. Kromě té v Jinonicích jezdí také linka 130 a 149 a dvě noční linky. Trolejbusová linka W se po druhé světové válce po jejím prodloužení na Václavské náměstí stala základem celopražské trolejbusové sítě.

Historickou hlavní ulicí pro celou čtvrť byla dnešní ulice Butovická, nedávno ji necitlivě přeťala nová hlavní dálniční ulice Radlická ulice, vedoucí do Radlic a do Smíchova. V plánu je také stavba tzv. Radlické radiály, která bude Jinonice protínat a kolem které bude vystavěna v oblasti Jinonic řada budov. Měla by částečně vést po trase dnešní Radlické ulice, částečně bude svedena celkem do tří tunelů. Jinonice jsou také napojeny na železniční trať zvanou Pražský Semmering (vystavěna v letech 18671872), v současné době s pravidelnou osobní i nákladní dopravou (trať je zařazena do systému Esko a je plně integrována). Trať vede ze Smíchova do Hostivic, dále pokračuje do Rudné u Prahy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

O tom, že území Jinonic bylo osídleno nejméně před cca 20 000 lety svědčí archeologické nálezy z Prokopské jeskyně z poslední doby ledové. V mladší době kamenné se tehdejší zemědělci usadili na vysokém ostrohu, na němž vzniklo slovanské hradiště, které vzniklo zřejmě v 9. století a zaniklo v 11. století. Pravěké osídlení zde bylo velmi husté, což potvrdila obrovská řada archeologických nálezů, nalezených na území stodůleckých sídlišť těsně před jejich stavbou. V Jinonicích objevili archeologové pohřebiště z mladší doby železné.

Ves Jinonice pod vrchem Vidoulí je jmenována roku 1088 v zakládací listině kolegiátní kapituly na Vyšehradě jako Ninonice (odvozeno od osobního jména Ninoslav) společně se vsí Butovice. Tehdy zde kapitule patřil jeden dvůr s poli a tři poddaní. Zbytek zůstal v majetku českého panovníka (tehdy to byl Vratislav II.). Na konci 13. století tu byl vystavěn panský dvůr, který je v roce 1620 popisován jako tvrz. Během husitských válek byl zdejší církevní majetek zabrán pražany a v průběhu třicetileté války byly celé Jinonice zpustošeny. Roku 1547 byly zkonfiskovány Ferdinandem I. Později koupil celé jinonické panství Albrecht Pfefferkorn z Ottopachu. Po jeho smrti v roce 1619 získala panství jeho dcera Jolana. V první polovině 17. století získali Jinonice Michnové z Vacínova. Pavel Michna z Vacínova nelenil a roku 1623 a koupil kromě Jinonic, Butovic a Nové Vsi také Hlubočepy, Řeporyje, Košíře, Radlice a část Smíchova. Hlubočepy nakonec jeho syn Václav prodal vzhledem k finančním problémům staroměstským jezuitům v roce 1669. Roku 1678 koupil panství Georg Ludwig von Sinzendorf. Ten byl však taktéž zadlužen, a tak od něj roku 1684 koupil celé panství Ferdinand Vilém, kníže ze Schwarzenbergu pro svého synovce Jana Adolfa. Ten se stal zakladatelem Hlubocké větve, neboť skoupil pozemky v Třeboni a Hluboké nad Vltavou. Jelikož tvrz v té době byla již nevyhovující soudobým nárokům, začal Ferdinand Vilém stavět na jejím místě nový zámek s hospodářským zázemím, který byl později ještě několikrát přestavován. Na počátku 19. století byl zámek přestavěn známým královským stavitelem Mathiasem Hummelem. V letech 18031805 v Jinonicích působil stavitel Ignác Alois Palliardi. Roku 1815 byla přestavěl Karel Pollak zámeckou sýpku. Zámek má značné hospodářské zázemí, bylo zde sídlo faráře, úředníků, čeledi, po roce 1684 zde Schwarzenbergové nechali vystavět pivovar, navržený jejich dvorním stavitelem – švýcarským stavebníkem Giacomem Antoniem de Maggi, který se svým bratrem Giovannim Pietrem pracoval mj. na zámku v Toužetíně. Činnost pivovaru sloužil až roku 1896. V pravém křídle zámku stála sýpka, byly zde také chlévy s přilehlou stodolou. V 18. století byla přistavěna další hospodářská stavení. V zámku tehdy sídlila správa velkého panství, do kterého spadaly Butovice, Nová Ves, Radlice, Zlíchov, část Smíchova, Košíře a Klukovice. V letech 1803–1805 zde pobýval a působil český národní buditel, básník a lingvista Antonín Jaroslav Puchmajer, který zde psal některá svá díla – např. zde dokončil Pravopis česko-ruský a spolupracoval zde s Josefem Dobrovským. Na jeho počest je umístěna nad zámeckou vstupní branou v průčelí pamětní deska. Nad tímto portálem je dodnes také erb Františka Viléma ze Schwarzenberga, na nádvoří můžeme spatřit kašnu a sluneční hodiny. V roce 1920 prodali Schwarzenbergové (Hlubocká větev rodu) celé Jinonické panství pražské obci. Krátce poté, v roce 1922, byly Jinonice připojeny ke Praze. Zámek je obehnán dlouhou zdí, za kterou bylo postaveno několik domů. Dnes zámek slouží k hospodářským účelům, v blízké době by měl být přestavěn na luxusní hotel.

V místní části Butovice je zajímavý historický, původně románský kostel sv. Vavřince. Byl vystavěn koncem 11. století a předpokládá se, že jeho stavba souvisela se zdejším slovanským hradištěm Butovice. Pod ním dnes stojí poslední dvě bývalé vsi, které patřily do jinonického panství a dodnes jsou součástí jejich katastru – Butovice a Nová Ves.

Na přelomu 19. a 20. století žilo v Jinonicích asi 800 osob, většina z nich pracovala na schwarzenberském statku, někteří v Praze. Po roce 1918 začala pod Vidoulí hromadná výstavba rodinných domků, rozsáhlá výstavba pokračuje dodnes.

Během druhé světové války byla v Jinonicích postřílena, podle ocite svedkyne z Jinonic, ruskymi vojaky skupina Vlasovců kteří se zde a v okolí pohybovali a postavili se proti vlastní armádě. Jejich tela jsou dodnes zakopana na poli blizko ulice Soubezna IV. Ještě před tím se Němci pokoušeli během bombardování továrnu Walter, ta však zůstala bez úhony, bomba však poničila sousední Farkáň. Během náletů velmi dobře posloužily zdejším a okolním obyvatelům jako úkryt jeskyně v bývalých lomech na vrchu Vidoule. Na Vidouli byl za bývalého komunistického režimu postaven také vojenský prostor, který byl později zrušen.

Jinonicemi protéká Jinonický, Prokopský a Dalejský potok. Na Jinonickém potoku jsou dnes tři rybníky (Panský, Jinonický a Butovický) a jedna retenční nádrž, která je trvale vypuštěná. Informační tabule u rybníků mj. také upozorňují na nedostatek vody, který byl způsoben urbanizací v jejich okolí. Město se již několikrát pokoušelo tyto potíže odstranit, dodnes však není problém vyřešen. Podél toku Dalejského potoka stálo dříve asi deset mlýnů, dodnes se ale nedochoval ani jeden z nich. Zničen byl také poutní kostel sv. Prokopa z druhé poloviny 17. století. Padl jako oběť bývalého komunistického režimu roku 1975. Známá Prokopská (synonymum Svatoprokopská) jeskyně byla zničena již v letech 18831887 během činnosti Prokopského lomu. Byla dlouhá asi 120 metrů. Podle legendy zde sv. Prokop byl vyrušován ďábly během překládání Bible. Proto je zahnal křížem a protože vchod do jeskyně byl zatarasený, museli hlavami prorazit strop 9 metrů vysoké tzv. Čertovy síně (jeskyně měla více vchodů). Sv. Prokop je historicky doložená postava – byl kanovníkem, po roce 995 se uchýlil do ústraní do Dalejí v Jinonicích a později do jeskyně v Posázaví, vedle níž si postavili kapli Panny Marie. Zde se k němu přidali další mniši, kteří v čele s ním přijali řeholi sv. Benedikta. Při knížecím lovu se zde setkal s Oldřichem, který dal mnichům četné pozemky a ti poté založili Sázavský klášter. Ten byl dokončen roku 1039 a byla zde udržována staroslověnská kultura. Jeho sázavský hrob se později stal poutním místem. Poutě se konaly i k jeskyni v Prokopském údolí, kde bývala Prokopova poustevna z roku 1715 a ke kostelu sv. Prokopa na vrcholu skály. Název Prokopského údolí je tedy odvozen od samotného světce.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

V Jinonicích se nachází velká škála vzdělávacích zařízení. Dominuje jim zejména nová budova Fakulty sociálních věd[1] a Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v ulici U Kříže, která by měla být rozšířena o nový campus, který je plánován na ploše Dívčích Hradů v Butovicích. Na této plošině je plánován mj. nový sportovní stadion. Hned vedle univerzity se nachází Základní škola U Tyršovy školy, která je propojena s družinou a poblíž ní stojí mateřská škola. Vedle Tyršovy školy by měl vzniknout menší sportovní stadion. Další mateřská škola a také dětské jesle jsou plánovány v areálu budoucí nové čtvrti poblíž metra Jinonice. Poblíž Radlické ulice se nachází areál několika středních škol - jsou to Hotelová škola Radická, Gymnázium a obchodní akademie pro zrakově postiženou mládež a Střední technická škola hl. m. Prahy, jejíž areál se také rozprostírá na stolové hoře Vidoule. Ve Schwarzenberské ulici stojí Německá škola, která se sem přesídlila do nově vystavěné budovy. V Butovické ulici stojí Waldorfská základní škola, která uplatňuje tzv. waldorfskou pedagogiku, která je rozšířena po celém světě.

V Jinonicích se také nachází sokolovna a Sportovní areál SK Motorlet Praha. V jeho sousedství byly v roce 1981 odkryty dva středověké dvorce, nedávno zde byly také nalezeny pravěké hroby.

Místní rozvoj[editovat | editovat zdroj]

V současné době v Jinonicích probíhá řada staveb a v plánu je také několik projektů velkého významu. Nejvýznamnější je projekt nové městské čtvrti Q5 Waltrovka, který slibuje kompletní zlepšení občanské vybavenosti v Jinonicích a širším okolí. Čtvrť by měla být spojena mostem přes železniční trať se stanicí metra. V její jihozápadní části by mělo být náměstí, v jehož okolí by mělo být nejvíce služeb. Skrz celou čtvrť bude procházet městský bulvár. Bude tu také procházet nová městská cyklotrasa a vznikne zde parková úprava.

Stavbu Radlické radiály komplikuje řada projektů podél její budoucí trasy. Je to zejména Villapark Jinonice a rezidenční čtvrť Botanica Vidoule, která bude její stavbou značně ovlivněna. Poblíž Galerie Butovice by měla vzniknout řada nových budov. Částečně by měly být zastavěny také Dívčí Hrady, kde je plánován velký sportovní stadion, v poslední době se objevil dokonce návrh vytvořit na plošinu Dívčích Hradů lanovou dráhu od stanice metra Radlická.

Chráněná území[editovat | editovat zdroj]

Jinonice jsou unikátní především z geologického hlediska - na jejich území a z jejich okolí v Hlubočepech, Holyni a Řeporyjích se nachází jedno z nejvýznamnějších nalezišť zkamenělin na světě. Významná je i zdejší fauna a flóra – vyskytuje se tu řada chráněných rostlin a živočichů. Můžeme zde nalézt dokonce vyhaslou sopku, na jejímž vrcholku je vyhlídka Hemrovy skály. Sopka vznikla před cca 430 miliony let, když vyvřela na mořském dně. Bohatým nalezištěm zkamenělin je tzv. Kováčovic mez a tzv. Kančí lom. Nad bývalým klukovickým koupalištěm jsou ve strmých skalních stěnách otvory tzv. Korálových jeskyní, nejdelší z nich měří necelých 20 metrů a byla obývána v pravěku. V Prokopské jeskyni byly kromě kosterních pozůstatků pravěkých lidí nalezeny kosterní pozůstatky mamuta, medvěda, nosorožce, hyeny, lva, soba, kozorožce, zubra a koně.

V Jinonicích se rozprostírá několik chráněných oblastí. Do Přírodního parku Košíře - Motol spadá PP Vidoule, významná částečně odkrytým profilem perucko - korycanského souvrství (stěny jsou až 30 metrů vysoké). Jméno vrchu Vidoule je doloženo již ve 13. století – jeho význam byl Vidova hora a ves. Do Přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí spadá PR Prokopské údolí a PP Opatřilka - Červený lom, významná geologickým profilem s vrchním silurem až spodním devonem a nalezišti zkamenělin.

Na jejich území se nachází řada informačních tabulí a jsou protkána řadou značeních tras. Prokopské a Dalejské údolí je nejsevernějším výběžkem krasové oblasti Český kras, na jeho území se nachází řada krasových jevů. Byla zde také nalezena řada endemitických zkamenělin – jinde na světě nebyly nalezeny. Joachim Barrande se díky tomuto údolí proslavil.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://fsv.cuni.cz/FSVTEMP-98.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Smíchovsko a Zbraslavsko : společnou prací učitelstva. Smíchov : vl.n., 1899. Dostupné online. -kapitola Butovice a Jinonice, s. 185-191.  
  • HOLUB, Jan Bohumil. Odkryté poklady : Paměti děje- a místnopisné vikariátního obvodu Libockého. Praha : vl.n., 1893. Dostupné online. - kapitola Butovice - Jinonice, s. 199-214.  
  • PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvát. soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v království Českém : díl 5.. Praha : Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1911. Dostupné online. Kapitola Jinonice, fara, s. 36-41.  
  • Pražský chodec v metru, Eduard Štorch, MLADÁ FRONTA, 2006
  • 1111 památek a zajímavostí Prahy, Petr David a Vladimír Soukup, KARTOGRAFIE PRAHA a SOUKUP&DAVID, 2001
  • Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, Pavel Vlček, LIBRI, 2001

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]