Richterova vila
| Richterova vila | |
|---|---|
 Richterova vila, pohled z Chotkových sadů | |
| Základní informace | |
| Sloh | klasicismus |
| Architekt | Josef Peschka |
| Stavebník | Karel Emanuel Richter |
| Současný majitel | Český stát |
| Poloha | |
| Adresa | Na Opyši 251, Praha 1,  Česko |
| Ulice | Na Opyši |
| Souřadnice | 50°5′33,04″ s. š., 14°24′30,05″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 39261/1-699 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Richterova vila je dům čp. 251/III postavený na skále nad Klárovem, na pražské Malé Straně při hranici čtvrti Hradčany v městské části Praha 1, nedaleko od východní brány Pražského hradu. Má dvě adresy: v ulici Na Opyši č.5 a Staré zámecké schody 6. Byla postavena u Svatováclavské vinice nad druhým Richterovým domem U Verdugů.
Situace a přístup[editovat | editovat zdroj]
Do vily se vchází ze dvou směrů. Buďto se chodí z jihu vchodem ze Starých zámeckých schodů nebo alternativně novou brankou od Černé věže z Pražského hradu. Jde o jednu z nejvýznamnějších klasicistních stavebních památek v Praze, od roku 1964 je zapsána do seznamu kulturních památek.[1]
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Roku 1799 koupil Tomáš František Richter malostranský dům čp. 147/III U Verdugů (Teyflovský) Pod bruskou 3 (u vstupu na Staré zámecké schody) a přikoupil k němu vinařský domek čp. 148/III.[2] Jeho syn, Karel Emanuel Richter (1775–1856), pozdější zemský rada, je zdědil a rozhodl se k výstavbě dvou objektů, spodního činžovního domu a na místě vinařského vily a v jeho okolí dal postavit vilu.
Stavbu vily navrhl v roce 1832 architekt Josef Peschka, plány se nedochovaly. [3] Vilu zdědili Richterovi synové, prvorozený stejnojmenný Karel Emanuel (̈* 1841) a Josef (* 1848) a jejich potomci, kteří se hlásili k německé národnosti. Krátce po druhé světové válce byla budova Richterově rodině zkonfiskována státem a budova sloužila pro diplomatické účely, sídlilo zde Kubánské velvyslanectví, později objekt využívala Státní bezpečnost a Hradní stráž. Od roku 1992 vilu definitivně získala Správa Pražského hradu. V 90. letech byly zdejší prostory využívány pro různé kulturní a společenské akce. V roce 2004 proběhla veřejná soutěž na obnovu objektu včetně nově vysazené přilehlé Svatováclavské vinice. Rekonstrukce pak byla zahájena v roce 2006. Od roku 2008 jsou vila i vinice opět přístupná veřejnosti.
V objektu se v současnosti nachází jeden z TOP 100 Pražských restaurantů Piano Nobile. Objekt je také známý pro svou popularitu v pořádání svateb pro české i zahraniční klienty. Součástí areálu vily je také vinice, jejíž historie sahá do desátého století a je jednou z nejstarších v ČR. Jsou zde vysazeny dvě základní odrůdy révy vinné: Ryzlink rýnský a Rulandské modré (Pinot noir) – dvě nejušlechtilejší odrůdy severních vinařských oblastí. Kromě toho je podél vyhlídkové cesty vysazeno 35 odrůd révy vinné zapsaných v Odrůdové knize ČR.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 151284 : Richtrův letohrádek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha, 1999, s.246-247
- ↑ Emanuel Poche, Prahou krok za krokem. Praha 1983
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Vyd. 1. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0538-2, s. 352–353.
- RUTH, František: Kronika královské Prahy a obcí sousedních, III., 1904, s. 981.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Richterova vila na Wikimedia Commons - Richterova vila
- Informace na stranách pražského hradu
- Pražská informační služba
