Ivan Theimer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ivan Theimer
Ivan Theimer (2017)
Ivan Theimer (2017)
Narození18. září 1944 (79 let)
Olomouc
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolánímalíř, sochař, rytec, scénograf, grafik, ilustrátor a kreslíř
Významná dílaPamátník lidských práv
Sloup
Želvy
Památník civilního odboje v Dieulefitu
OceněníCena města Olomouce (1998)
čestný doktor Univerzity Palackého
Webová stránkaivantheimer.eu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Theimer (* 18. září 1944 Olomouc) je současný český sochař žijící ve Francii.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Theimerova kašna na Kollárově náměstí v Olomouci
Arionova kašna na Horním náměstí v Olomouci
Želva na Horním náměstí v Olomouci věnovaná sochařem olomouckým dětem

Ivan Theimer se narodil roku 1944 v Olomouci. V letech 1963–1965 absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a začal spolupracovat s přítelem architektem Tomášem Černouškem. Do života a rozvíjející se tvorby mladého olomouckého sochaře ovšem brzy zasáhla okupace Československa sovětskou armádou. Ivan Theimer se na podzim roku 1968 rozhodl pro emigraci a odjel do Paříže. Zde studoval v letech 1968–1971 na École nationale supérieure des beaux-arts a posléze svá díla prezentoval na prvních zahraničních výstavách. V roce 1973 se účastnil Bienále v Paříži, v letech 1978 a 1982 reprezentoval Francii na světově proslulé přehlídce současného umění – Bienále v Benátkách. Ivan Theimer pracoval od 70. let na řadě úspěšných veřejných realizací. V 80. letech vytvořil pro sídlo francouzského prezidenta – Elysejský palác v Paříži – známou skupinu obelisků. Z dalších významných počinů na území Paříže je třeba zmínit Monument lidských práv na Martových polích.

Theimerovy pomníky, monumenty, reliéfy a další komornější realizace se nacházejí na území několika evropských států. Patří mezi ně i Česká republika, kam sochař po pádu komunistického režimu hned v roce 1989 zavítal. V roce 1992 byl za účasti prezidenta Václava Havla odhalen v Uherském Brodě pomník Jana Amose Komenského a od roku 2002 se může i Olomouc chlubit dílem svého slavného rodáka – působivou Ariónovou kašnou. V roce 1996 uspořádala Správa Pražského hradu ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze a Muzeem umění Olomouc retrospektivní výstavu soch a obrazů Ivana Theimera. V roce 1998 získal čestný doktorát od Univerzity Palackého a roku 2002 Cenu města Olomouce v oblasti výtvarného umění.[1]

Inspirace a dílo[editovat | editovat zdroj]

Tvorba sochaře Ivana Theimera, olomouckého rodáka, je spjata s Francií, kam na podzim roku 1968 emigroval, a s italským Toskánskem, krajem s bohatou umělecko-řemeslnou tradicí. Vedle malby a ilustrační tvorby to byly právě jeho bronzové odlitky, kterým se záhy dostalo mezinárodního uznání. Jeho tvorba, čerpající řadu podnětů z děl starých mistrů, si našla svébytné místo na umělecké scéně, paralelně vedle soudobých trendů. Po řadě veřejných realizací na území Francie, Itálie či Německa se v 90. letech vrátil svými realizacemi zpět do vlasti. Pro Uherský Brod sochař vytvořil památník Jana Amose Komenského a pro rodnou Olomouc Ariónovu kašnu na Horním náměstí. Ve Valašském Meziříčí realizoval v roce 2014 pamětní desku českému divadelnímu a filmovému režisérovi Alfrédu Radokovi, po němž je pojmenována místní základní umělecká škola.

Sochařská tvorba Ivana Theimera má svou svébytnou podobu, rozvíjela se paralelně vedle soudobých trendů, kterým nikdy nebyla poplatná. Ivan Theimer si zvolil jinou cestu. Poučení hledal u starých mistrů, nikdy se netajil obdivem k tvorbě českého barokního sochaře Matyáše Brauna a k moravskému baroknímu sochařství vůbec. Dalším východiskem Theimerovy tvorby se stala i estetika francouzského klasicismu. Jeden z jeho symbolů – obelisk – se stal charakteristickým prvkem řady sochařových realizací. A konečně nelze opomenout umělecky inspirativní italské Toskánsko a jeho dodnes živou umělecko-řemeslnou tradici vysoké úrovně. Právě zde našel Ivan Theimer umělecké slévárny, schopné precizně odlít jeho pozoruhodné práce.

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

Obelisk Via Lucis, pomník Komenského v Uherském Brodě

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Francie[editovat | editovat zdroj]

  • 1978: Grenoble – Tři želvy pro domov seniorů (arch. spolupráce Bernard Felis-Faure)
  • 1984–1987: Paříž – Tři obelisky pro Elysejský palác (arch. spolupráce Guy Nicot)
  • 1987–1988: Paříž – Reliéf Historie čtyř synů Aymonových, Národní archiv arch. spolupráce Stanislas Fiszer)
  • 1989: Paříž – Památník deklarace lidských a občanských práv (arch. spolupráce Michel Jantzen)
  • 1992: Paříž – Tři sochy pro S.N.C. Issy-Guynemer, Issy-les-Moulineaux (arch. spolupráce Jean-Marie Charpentier a Philippe Thébaut)
  • 1994: Poissy – Kašna (arch. spolupráce Philippe Thébaud)
  • 1995: Poissy – Čtyři roční doby (arch. spolupráce Philippe Thébaud)
  • 1995: Martillac – Rajský hrozen
  • 1995: Brána pro dálnici A83 Nantes-Niort
  • 1998–1999: Menton – Sousoší Chytání motýlů v parku Colombiéres
  • 1999: Menton – Reliéf Orfeus v parku Colombiéres
  • 1999: Paříž – Brána pro společnost SARI Developpement
  • 2000: Menton – Kočka v parku Colombiéres
  • 2001: Amiens – Památník Julese Verna (arch. spolupráce Bernard Huet)
  • 2001: Menton – Reliéf Odyseus v parku Colombiéres
  • 2002: Paříž – Courbevoie Památník (arch. spolupráce Jean-Marie Charpentier a Philippe Thébaut)
  • 2005: Bordeaux – Památník vína (arch. spolupráce Bernard Huet)

Německo[editovat | editovat zdroj]

  • 1989: Kassel – Herkules (arch. spolupráce Bernard Müller, Jochen Jourdan)
  • 1990: Marburg – Památník Sofie z Brabantu (arch. spolupráce Jochen Jourdan)
  • 1991–1992: Hamburk – Památník Heinricha Heineho (arch. spolupráce Jochen Jourdan)
  • 1995: Fulda – Fontána a obelisk (arch. spolupráce Jochen Jourdan)
  • 1997: Gelsenkirchen – Památník důlního neštěstí (arch. spolupráce Jochen Jourdan)

Itálie[editovat | editovat zdroj]

  • 1998: Follonica Alegorie moře
  • 2004: Foligno Kašna na památku padlých pro mír (arch. spolupráce Luciano Piermarini)
  • 2004: Foligno Památník Giuseppe Piermarini (arch. spolupráce L.Piermarini a G. Tonti)
  • 2004-2011: Massa Marittima Úprava presbytáře katedrály San Cerbone (arch. spolupráce Angela Chiantelli)

Švýcarsko[editovat | editovat zdroj]

  • 2000: Lugano – Památník k 2000 výročí města

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ THEIMER Ivan, Dr. h. c. [online]. Statutární město Olomouc, 2002-04-30 [cit. 2020-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  2. ↑ a b Ivan Theimer | Via Lucis. www.muo.cz [online]. Muzeum umění Olomouc [cit. 2023-04-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ Hudba, moře, divadlo [online]. Galerie U Betlémské kaple [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ Symbolic forest. www.fondazioneaccorsi-ometto.it [online]. Muzeum Accorsi-Ometto [cit. 2023-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ivan_Theimer&oldid=23824900“