DVB-T

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Schéma přenosového řetězce DVB-T

DVB-T (z anglického Digital Video Broadcasting – Terrestrial) je standard digitálního televizního vysílání přes pozemní vysílače.

Popis technologie[editovat | editovat zdroj]

Settopbox pro dekódování DVB-T signálu Cabletech URZ0083

Na rozdíl od analogového vysílání jsou programy v reálném čase převáděny do datového toku a společně komprimovány (v současnosti se nejvíce používá formát MPEG-2, výjimečně dokonalejší MPEG-4), což umožňuje daleko lepší využití frekvenčního spektra. Prakticky to znamená, že na jednom kanále místo jedné televizní stanice vysílá tzv. multiplex, který může obsahovat hned několik televizních stanic, rozhlasových stanic a doplňkových služeb, ke kterým patří zejména EPG (Electronic Program Guide, Elektronický programový průvodce), superteletext, popř. další interaktivní služby (on-line nákupy, hlasování, e-mail, jednoduché hry).

Pro ukládání českých znaků v EPG a titulcích se používá znaková sada ISO/IEC 6937

Technologicky velmi příbuzné jsou formáty:

  • DVB-S (Digital Video Broadcasting – Satellite) pro digitální vysílání ze satelitu
  • DVB-C (Digital Video Broadcasting – Cable) pro digitální vysílání v kabelových sítích
  • DVB-H (Digital Video Broadcasting – Handheld) pro digitální vysílání v mobilních (telefonních) sítích

DVB-T v ČR[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

O zahájení diskuze nad přechodem analogového televizního a rozhlasového vysílání v České republice na digitální můžeme hovořit se zveřejněním Aktualizace Koncepce přechodu na zemské digitální rozhlasové a televizní vysílání v České republice, pro období zahájení řádného zemského digitálního vysílání 2004–2006 dne 22. ledna 2004. Tento materiál vypracovalo Ministerstvo informatiky České republiky (je zrušeno, jeho funkci převzalo Ministerstvo vnitra) a jednalo se o aktualizaci koncepce, kterou přijala vláda již 9. července 2001. Podle tohoto materiálu se mělo začít digitálně vysílat již od roku 2004, přičemž držitelé stávajících analogových licencí neměli mít automatický nárok také na digitální licenci. Předpokládalo se, že vzniknou dva multiplexy s minimálně čtyřmi programy, přičemž samotný multiplex pro veřejnoprávní média nebyl plánován. Jako standard byl zvolen DVB-T. Zajímavostí je fakt, že s digitalizací rozhlasového vysílání nebylo v daném období počítáno.

Důvodů pro digitalizaci vysílání bylo několik. Jednak je tento způsob přenosu efektivnější, takže v rámci stejného frekvenčního pásma je možné přenášet více programů najednou. Dále je digitální signál kvalitnější než analogový, a to i na místech s horším příjmem signálu. A nakonec je to nabídka doplňkových služeb, které analogové vysílání není schopno zajistit, jako je např. více jazykových verzí programu, elektronický programový průvodce, či interaktivní aplikace včetně zpětného přenosu dat.

Nevýhodou digitalizace je nutnost nahradit stávající technické vybavení provozovatelů i příjemců televizního vysílání. Tyto náklady si nese každý sám, stát v tomto směru neposkytuje žádnou finanční či materiální pomoc. Dalším problémem (zejména pro starší diváky) je nutnost naučit se zacházet s novou technikou a správně naladit set-top box nebo televizi.

Ostrý start digitálního vysílání nastal 21. října 2005, kdy začal vysílat tzv. dočasný multiplex A obsahující programy České televize a Českého rozhlasu. K němu se v následujících letech připojily ještě dočasné multiplexy B a C. Testovací provoz byl ukončen v roce 2008.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současné době jsou v České republice uděleny licence na provozování 4 celostátních multiplexů a 4 lokálních multiplexů v DVB-T:

Multiplex 1 (Česká televize)[editovat | editovat zdroj]

Multiplex 2 (České Radiokomunikace)[editovat | editovat zdroj]

Multiplex 3 (České Radiokomunikace)[editovat | editovat zdroj]

Multiplex 4 (Telefónica O2, Digital Broadcasting)[editovat | editovat zdroj]

Multiplex Regionální síť 1 (Ivo Brabec)[editovat | editovat zdroj]

Spojení Regionální sítě 1 a Regionální sítě 3 (obě vlastněné Ivo Brabcem), název Regionální síť 3 opuštěn. Vysílá v Českých Budějovicích, na Lipně, v Kamýku nad Vltavou, Příbrami, Strašicích, Holoubkově, Plzni, Karlových Varech, Praze (z komína Malešické spalovny), Roudnici nad Labem, Ústí nad Labem, Jablonci a Liberci. Obsah se výrazně liší podle lokality.

Multiplex Regionální síť 2[editovat | editovat zdroj]

Multiplex pokrývá okolí Ostravy.

Přehled vysílačů naleznete zde [1]

Multiplex Regionální síť 4[editovat | editovat zdroj]

Multiplex pokrývá Prahu.[1]

Multiplex Regionální síť 7 (Radim Pařízek)[editovat | editovat zdroj]

Kanály[editovat | editovat zdroj]

Následující převodní tabulka zobrazuje číslo kanálu a jeho kmitočet v megahertzech (MHz).

Kanál (K) Frekvence
21 474 MHz
22 482 MHz
23 490 MHz
24 498 MHz
25 506 MHz
26 514 MHz
27 522 MHz
28 530 MHz
29 538 MHz
30 546 MHz
31 554 MHz
32 562 MHz
33 570 MHz
34 578 MHz
35 586 MHz
36 594 MHz
37 602 MHz
38 610 MHz
39 618 MHz
40 626 MHz
41 634 MHz
42 642 MHz
43 650 MHz
44 658 MHz
45 666 MHz
46 674 MHz
47 682 MHz
48 690 MHz
49 698 MHz
50 706 MHz
51 714 MHz
52 722 MHz
53 730 MHz
54 738 MHz
55 746 MHz
56 754 MHz
57 762 MHz
58 770 MHz
59 778 MHz
60 786 MHz

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.digizone.cz/clanky/ctu-zverejnil-na-svem-webu-technicke-parametry-prazske-regionalni-site-4/
  • Vše, co jste chtěli vědět o digitální TV a báli jste se zeptat. iDNES.cz [online].  [cit. 2008-10-23]. Dostupné online.  
  • Digitální vysílání může začít již letos. eArchiv.cz [online].  [cit. 2010-12-03]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]