Vladimír Hanzel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladimír Hanzel, leden 2011
Vladimír Hanzel s Karlem Schwarzenbergem a Jiřím Rejtharem, 28. října 2010
Mezi smutečními hosty (uprostřed) na posledním rozloučení s prezidentem Václavem Havlem (vlevo hudebník Ivan Král, vpravo Jitka Severová), 23. prosince 2011

Vladimír Hanzel (* 27. ledna 1951 Bratislava) je český hudební publicista a kritik. Od léta 1989 do roku 2003 byl osobním tajemníkem disidenta a poté prezidenta Václava Havla a ředitelem jeho sekretariátu, pak vrchním ředitelem kabinetu ministryně školství, později ředitelem vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze a internetovým redaktorem v České televizi.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství prožil na Slovensku. V r. 1961 se přestěhoval s rodiči do Prahy, kde žije dodnes. Od r. 1969 prošel pestrou řadou zaměstnání: referent na Federálním statistickém úřadě, průvodčí a řidič tramvají, uklízeč na ČVUT, prodavač ve stánku Národního muzea. 1979-86 programátor počítačů, samostatný matematik-analytik. 1986–89 svobodné povolání – hudební publicista.[1] Přispíval do tiskovin oficiálních – Melodie, Gramorevue – i nepovolených či exilových – Svědectví, Obsah (obsáhlý článek "Folkové rozjímání" [2] podepsaný zn. -gfm-) a samizdatových Lidových novin [3] (pod pseudonymem Jan Samson [4], zn. -gfm- a -js-, od zářijového čísla 1989 už pod vlastním jménem [5] [6]); je rovněž spoluautorem několika knih o hudbě: Rhythm & Blues, Excentrici v přízemí, Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Podílel se na vzniku několika gramofonových desek, zvláště debutů, např. na první desce Jiřího Dědečka Zabili trafikantku (živá nahrávka z divadla Semafor z března 1989, vydaná ovšem až v roce 1990), nebo rockových skupin Betula Pendula (EP Rock debut č. 3, vydavatelství Panton) a Mňága a Žďorp (EP Rock debut č. 8, vydavatelství Panton). V roce 1990 produkoval živé LP Jima Čerta Světlu vstříc a „volební“ singl Jiřího Dědečka Už jde rudoch od válu.

V létě roku 1989 se stal osobním tajemníkem disidenta Václava Havla. Aktivně se zúčastnil jak zakládání Občanského fóra, tak hlavních jednání OF (a VPN) s tehdejšími představiteli komunistické moci.

V letech 1990–2003 byl tajemníkem prezidenta republiky a ředitelem jeho sekretariátu, 2003–2006 pracoval jako vrchní ředitel Kabinetu ministryně školství mládeže a tělovýchovy Petry Buzkové. V letech 2006–2008 byl ředitelem vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze.

Od května 2009 pracuje v ČT jako vedoucí redaktor internetu v Centru dětských a vzdělávacích pořadů [7].

Je autorem knihy Zrychlený tep dějin s upravenými autentickými přepisy jednání Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí s představiteli moci v listopadu a prosinci 1989 a spoluautorem (s Alenou Müllerovou) knihy Albertov 16:00. Podílel se rovněž na vzniku, natáčení a dokončení filmu Občan Havel jako odborný poradce.

18. 12. 2011 jako první oznámil světu Havlovo úmrtí na sociální síti Facebook: "Dnes ráno v 10:15 zemřel Václav Havel." [8].

Vladimír Hanzel – členství:

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • HANZEL, Vladimír, a kol. Excentrici v přízemí : nová vlna v Čechách – příběh dušičkový. Praha : Panton, 1989. 270 s.  
  • MATZNER, Antonín; POLEDŇÁK, Ivan; WASSERBERGER, Igor, a kol. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby III, Část jmenná, Československá scéna - osobnosti a soubory. Praha : Editio Supraphon, 1990. 652 s. ISBN 80-7058-210-3.  
  • HANZEL, Vladimír. Zrychlený tep dějin : reálné drama o 10 jednáních; autentické záznamy představitelů státní moci s delegacemi hnutí Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu v listopadu a prosinci 1989. 1. vyd. Praha : OK Centrum, 1991. ISBN 80-900270-2-4.  
  • HANZEL, Vladimír. Zrychlený tep dějin : reálné drama o 10 jednáních; autentické záznamy představitelů státní moci s delegacemi hnutí Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu v listopadu a prosinci 1989. 2. vyd. Praha : Galén, 2006. ISBN 80-7262-426-1.  
  • MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9.  

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TŘEŠTÍK, Michael. Kdo je kdo = Who Is Who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů. 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 177.  
  2. Svědectví: Čtvrtletník pro politiku a kulturu, roč. 19, č. 76, 1985
  3. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 270.  
  4. Lidové noviny, červen 1989, str. 4 a 5
  5. Lidové noviny, září 1989, str. 20
  6. Lidové noviny, září 1989, str. 22
  7. Centrum dětských a vzdělávacích pořadů
  8. Deník E15, 18.12.2012
  9. Slovenské dotyky

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]