Ivan Medek
| Ivan Medek | |
 |
|
| Narození | 13. července 1925 Praha,  Československo |
|---|---|
| Úmrtí | 6. ledna 2010 Praha,  Česká republika |
| Citát | |
| dědeček | |
|---|---|
| otec | |
| bratr | |
| sestra |
Eva Medková
|
| strýc | |
| strýc | |
| švagrová |
Ivan Medek (13. července 1925 Praha[1] – 6. ledna 2010 tamtéž[1][2]) byl český novinář, původní profesí muzikolog, člen Tallichova Českého komorního orchestru a spolupracovník České filharmonie, hudební publicista, teoretik a kritik, bratr Mikuláše Medka.
| „ | Ivan Medek – Hlas Ameriky – Vídeň | “ |
Obsah |
[editovat] Život
Dětství prožil v Národním památníku na Vítkově, který spravoval jeho otec Rudolf Medek. Vystudoval obecnou školu v Karlíně, Akademické gymnázium v Praze (čtyři ročníky) a pražskou konzervatoř, kterou ale musel po převratu v únoru 1948 přerušit.
Během Pražského jara vstoupil do Československé strany lidové s cílem ji reformovat, krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa z ní vystoupil. Po roce 1969 měl zakázánu veřejnou činnost a v lednu 1977 po prosincovém podpisu Charty 77 dostal okamžitou výpověď ze Supraphonu. Poté pracoval jako sanitář v Nemocnici Na Františku, po další výpovědi (opět z politických důvodů) pak jako umývač nádobí a šatnář v restauraci Pod Kinskou. Po řadě výslechů a přepadení Státní bezpečností v roce 1978, kdy byl surově zbit a následně vyhozen z jedoucího auta,[3] emigroval do Rakouska.[4][5]
Ve Vídni se stal dopisovatelem Hlasu Ameriky a spolupracoval se Svobodnou Evropou a dalšími rozhlasovými stanicemi – BBC, Deutsche Welle, Radio Vatikán. Úzce spolupracoval s laickým katolickým sdružením Opus bonum Anastáze Opaska, po jehož smrti v roce 1999 se stal jeho předsedou.[6]
Po roce 1989 se stal poradcem České filharmonie, poradcem ministra kultury, předsedou Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání. V letech 1993–1996 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla jako ředitel Odboru vnitřní politiky, v období 1996–1998 byl vedoucím Kanceláře (kancléřem).
Od roku 1991 je nositelem Řádu T. G. Masaryka. V roce 1999 byl vyznamenán medailí Za zásluhy.[7] Za rok 2008 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.[8]
Jeho fejetony jsme mohli slyšet v rubrice Ranní zamyšlení v Českém rozhlase - Rádiu Česko.
[editovat] Dílo
- Děkuji, mám se výborně, Torst 2005
- Jak to vidím, Vyšehrad 2003
[editovat] Reference
- ↑ a b Zemřel Ivan Medek, kritik hudby i režimu a Havlův kancléř
- ↑ ČTK: Zemřel někdejší Havlův kancléř Ivan Medek, 6. 1. 2010
- ↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 276.
- ↑ Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Sdělení VONS č.7. Informace o Chartě 77, 29. květen 1978, roč. 1978, čís. 7, s. 4. Dostupné online [cit. 2008-12-19].
- ↑ Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Sdělení VONS č.22. Informace o Chartě 77, 11. září 1978, roč. 1978, čís. 10, s. 6. Dostupné online [cit. 2008-12-19].
- ↑ http://neviditelnypes.lidovky.cz/osobnost-opustil-nas-ivan-medek-dny-/p_spolecnost.asp?c=A100106_163846_p_spolecnost_wag
- ↑ ČT24: Zemřel Ivan Medek - vídeňský Hlas Ameriky
- ↑ Ceny Ferdinanda Peroutky znají své držitele
[editovat] Externí odkazy
- Členové Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných – webové stránky o dějinách VONS
- Do hrobu chci teplé pyžamo, říká Ivan Medek – rozhovor s Ivanem Medkem, 27. 3. 2008
- Česká televize: Vzkaz Ivana Medka - i-vysílání, 2008
