Luboš Dobrovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Luboš Dobrovský
Luboš Dobrovský (2010)
Luboš Dobrovský (2010)

Ve funkci:
18. října 1990 – 2. července 1992
Předseda vlády Marián Čalfa
Předchůdce Miroslav Vacek
Nástupce Imrich Andrejčák

Ve funkci:
červenec 1992 – únor 1996
Prezident Václav Havel
Předchůdce Karel Schwarzenberg
Nástupce Ivan Medek

velvyslanec ČR v Rusku
Ve funkci:
únor 1996 – 2000
Předchůdce Rudolf Slánský ml.
Nástupce Jaroslav Bašta

Ve funkci:
červen 1990 – říjen 1990

Narození 3. února 1932 (83 let)
Kolín
Československo Československo
Politický subjekt KSČ (do 1970)
Občanské fórum
Občanské hnutí
Děti 2
Vzdělání Univerzita Karlova v Praze
Profese novinář, překladatel, politik

Luboš Dobrovský, (* 3. února 1932 Kolín) je český novinář, disident a politik, překladatel z ruštiny a polštiny, v letech 1990-1992 československý ministr obrany, v letech 1992 až 1996 kancléř prezidenta Václava Havla a v letech 1996-2000 český velvyslanec v Ruské federaci.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Luboš Hammerschlag v rodině židovského původu, což si později StB pečlivě zjistila.[1] Studoval vojenské a pak civilní gymnázium v Moravské Třebové, později rusistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Mezi jeho spolužáky byl také Jiří Dienstbier, s nímž později úzce spolupracoval. Vstoupil do komunistické strany, v letech 19591968 byl redaktorem zahraniční redakce Československého rozhlasu a v letech 1967-1968 dopisovatelem v Moskvě. V srpnu 1968 se podílel na podzemním vysíláni rozhlasu a pak do roku 1989 pracoval v dělnických profesích.[2]

Roku 1958 začal publikovat v literárním časopisu Plamen, dále publikoval v Literárních novinách, v časopisech Reportér, Politika a dalších. Později redigoval samizdatový časopis Kritický sborník a od roku 1987 samizdatové Lidové noviny.[3]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1970 byl vyloučen z KSČ a roku 1976 se stal jedním z prvních signatářů Charty 77. Na přelomu let 1989 a 1990 byl mluvčím Občanského fóra, od ledna do června 1990 působil jako náměstek Federálního ministra zahraničních věcí. Od října 1990 do června 1992 byl ministrem obrany České a Slovenské federativní republiky. Poté byl do února 1996 vedoucím Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla. V letech 19962000 byl českým velvyslancem v Ruské federaci.[4]

Překladatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Zabýval se překlady z ruštiny a polštiny, zejména beletrie, ale v 70. a 80. letech 20. století také politologických textů. Překlady v době komunistického režimu nemohl vydávat pod vlastním jménem.

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Databáze Obce překladatelů uvádí:[4]

  • 1992 - Tadeusz Konwicki: Malá apokalypsa - Mladá fronta
  • 1977 - Stanisława Platówna: Skok přes kůži - Lidové nakladatelství (pod jménem Helena Sofrová)
  • 1973 - Pavel Grigorjevič Antokolskij: Pohádky času - Odeon (pod jménem Květa Koževniková)

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 mu byl prezidentem republiky propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. stupně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=643027
  2. Galerie ministrů národní obrany - Ministři národní obrany v letech 1918 až 1992
  3. Kdo je kdo (ČR). Praha 1991, str. 153.
  4. a b Dobrovský Luboš

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 153.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 106.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 242.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ministr obrany (v rámci federace)
Předchůdce:
Miroslav Vacek
19901992
Luboš Dobrovský
Nástupce:
Imrich Andrejčák