Kresťanskodemokratické hnutie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Křesťanskodemokratické hnutí
Kresťanskodemokratické hnutie
Zkratka: KDH
Datum založení: 1990
Předseda: Ján Figel.jpg
Ján Figeľ
Sídlo: Bratislava
Ideologie: křesťanská demokracie, konzervativismus
Evropská strana: Evropská lidová strana
Politická skupina EP: Evropská lidová strana
Barvy: modrá, bílá, červená
Volební výsledek: 8,82 % (NR SR 2012)
Zisk mandátů ve volbách
Národní rada
16 / 150
Evropský parlament
2 / 13
Oficiální web
www.kdh.sk
Politický systém Slovenska

Coat of arms of Slovakia.svg

Ústava Slovenské republiky
Ústavní činitelé

Prezident SR Andrej Kiska
Předseda vlády SR Robert Fico
Předseda NR SR Pavol Paška


Vláda SR · NR SR

Volby na Slovensku (od 1989)
Parlamentní volby:

1990 · 1992 · 1994 · 1998 · 2002 ·
2006 · 2010 · 2012 · 2016 (plánované)


Komunální volby:
1990 · 1994 · 1998 · 2002 ·
2006 · 2010 · 2014


Prezidentské volby:
1999 · 2004 · 2009 · 2014


Volby do Evropského parlamentu:
EP 2004 · EP 2009 · EP 2014


Další volby na Slovensku:
VÚC 2001 · VÚC 2005 · VÚC 2009 ·
VÚC 2013

Politické strany a hnutí
KDH · MOST-HÍD · OĽaNO · SaS
SDKÚ-DS · SMER · SMK-MKP · SNS
Zahraniční politika

Kresťanskodemokratické hnutie (zkratka KDH, čes. Křesťanskodemokratické hnutí), je politická strana působící na Slovensku. Vznikla 17. února 1990 ustanovujícím sněmem v Nitře (registrace Ministerstvem vnitra SR od 23. února 1990), čímž se stala jedním z nejstarších subjektů na politické scéně Slovenska po roce 1989. Při zakládání a profilaci KDH sehráli významnou úlohu hlavně lidé z katolického disentu, ale i lidé blízcí VPN. Ideová profilace strany se dá považovat za pravicovou a konzervativní. Jejím předsedou je od 19. září 2009 Ján Figeľ. V letech 1990-1992, 1994, 2002-2006 a 2010-2012 byla součástí vládních koalic, naposledy ve vládě Ivety Radičové. V současnosti je v opozici.

Vedení strany[editovat | editovat zdroj]

Vedení KDH zvolené na XVIII. sjezdu KDH v Nitřezáří 2009:[1][2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení hnutí[editovat | editovat zdroj]

Hnutí vzniklo 17. února 1990 na ustavujícím sněmu v Nitře, u Ministerstva vnitra SR byla zaregistrována 23. února. Stalo se tak jedním z nejstarších subjektů na politické scéně Slovenska po roce 1989. Při zakládání a profilaci KDH sehrály významnou roli zejména lidé z katolického disentu, ale i lidé blízcí VPN. Prvním předsedou hnutí byl zvolen Ján Čarnogurský.

Jeho vznik podnítila výzva ze 30. listopadu 1989 na zakládání Křesťanskodemokratických klubů (KDK) na Slovensku. Kluby vznikaly zpočátku společně, na smíšených územích jako "dvojjazyčné" (slovenské a maďarské), ale i pouze maďarské. V březnu 1990 došlo k definitivnímu oddělení maďarských křesťanských demokratů od KDH a jejich zástupci se rozhodli na svém zasedání v Bratislavě 17. března vytvořit samostatné Maďarské Křesťanskodemokratické hnutí (později sloučeno do dnešní Strany maďarské koalice).

Hnutí si v první polovině roku 1990 vytvořilo zájmové organizace a svazy, vznikly Křesťanskodemokratická mládež Slovenska (slovensky Kresťanskodemokratická mládež Slovenska, KDMS), Svaz křesťanských lékařů a zdravotníků (Zväz kresťanských lekárov a zdravotníkov, ZKLaZ), jehož předsedou se stal Alois Rakous, Sdružení Křesťanskodemokratické zemědělců Slovenska (Združenie kresťanskodemokratických poľnohospodárov Slovenska, ZKDPS), Křesťanskodemokratický svaz pracovníků vědy a školství (Kresťanskodemokratický zväz pracovníkov vedy a školstva, KDZPVŠ), Křesťanskodemokratický svaz žen Slovenska (Kresťanskodemokratický zväz žien Slovenska) a Křesťanskodemokratické sdružení ekologů Slovenska (Kresťanskodemokratické združenie ekológov Slovenska).

Volby 1990 a následná vláda[editovat | editovat zdroj]

V prvních svobodných volbách na Slovensku v roce 1990 získalo hnutí 19,2 % a umístilo se tak na druhém místě za VPN. V obou federálních volbách skončilo hnutí rovněž na druhém místě: Sněmovna lidu 18,9 %, Sněmovna národů 16,66 %. Výsledky byly však zklamáním, jelikož KDH v průzkumech veřejného mínění dlouhodobě vedlo. Následně se KDH stalo součástí vládní koalice pod vedením Vladimíra Mečiara (1990-1991). V komunálních volbách v listopadu 1990 získalo KDH nejvíce poslanců ze všech kandidujících stran, tedy 10 564 (27,4 %) a 541 starostů a primátorů (19,8 %).

Na začátku roku 1991 mělo KDH přibližně 50 tisíc členů. Po rozdělení VPN a pádu Mečiarovy vlády se v dubnu 1991 stal novým předsedou vlády Ján Čarnogurský (viz vláda Jána Čarnogurského). Na sněmu KDH v listopadu 1991 byl Ján Čarnogurský za předsedou hnutí zvolen opětovně, jeho protikandidátem byl Jan Klepáč. Skupina kolem Klepáče navrhovala konfederativní uspořádání ČSFR a případné referendum o samostatném Slovensku. Pro neshody uvnitř KDH se tato skupina následně rozhodla založit v březnu 1992 vlastní Slovenské křesťansko-demokratické hnutí (SKDH).

Volby 1992[editovat | editovat zdroj]

Do voleb v roce 1992 šlo KDH s volebním heslem "Stabilita dnes - prosperita zítra". Ve volbách do SNR získalo pouze 8,89 % a stalo se opoziční stranou. Vládu utvořil Vladimír Mečiar z HZDS, které získalo 37,26% (druhá skončila SDĽ se ziskem 14,70 %). Na sněmu v září 1992 změnilo hnutí svou strukturu na politickou stranu. Za předsedu byl opět zvolen Ján Čarnogurský, do funkcí místopředsedů byli zvoleni František Mikloško (pro tisk a vnější působení), Ivan Šimko (pro vnitřní politiku), Emil Komárik (pro zahraniční politiku) a Anton Anderko (pro regionální politiku).

V lednu 1993 navrhlo KDH na prezidenta Antonína Neuwirtha, jejich kandidát však neuspěl. Během celého roku působila strana v opozici. Po pádu druhé Mečiarovy vlády v roce 1994 se KDH na krátký čas stalo součástí vlády Jozefa Moravčíka, v níž mělo KDH 5 křesel: Ivan Šimko (místopředseda vlády pro legislativu), Mikuláš Dzurinda (doprava, spoje a veřejné prace), Ladislav Pittner (vnitro), Július Brocka (práce, sociální věci a rodina) a Lubomír Roman (kultura).

Volby 1994[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do NR SR v roce 1994 kandidovaly na kandidátce KDH i bývalí členové VPN a ODÚ. KDH získalo 10,08% a skončilo na čtvrtém místě (za HZDS-RSS, levicovou koalicí Společná volba a Maďarskou koalicí). KDH se opět stalo součástí opozice. V komunálních volbách získala KDH 6 920 poslanců a 415 starostů. Na sněmu v prosinci 1994 byl opět zvolen Ján Čarnogurský za předsedu strany. Za místopředsedy byli zvoleni František Mikloško, Ivan Šimko, Mikuláš Dzurinda a Ján Figeľ.

Modrá koalice a založení SDK[editovat | editovat zdroj]

Ve volebním období 1994-1998 působilo KDH jako nejsilnější opoziční strana. KDH v tomto období důrazně vystupovalo proti autoritativním praktikám Mečiarovy vlády, spoluorganizovala např. mítinky na náměstí SNP v Bratislavě, kterých se zúčastnily desetitisíce lidí. V roce 1996 vznikla tzv. "Modrá koalice" (KDH--DS). Ta zorganizovala mj. petici za přímou volbu prezidenta (více než 550 tisíc podpisů) a Petici za spravedlivé volby (470 tisíc podpisů). Modrá koalice byla v roce 1997 po přičlenění SDSS a SZS přejmenována na "Duhovou koalici". Před volbami v roce 1998 byla koalice přetvořena na politickou stranu a změnila svůj název na Slovenská demokratická koalícia. Jejím mluvčím a předsedou se stal Mikuláš Dzurinda.

Parlamentní volby v září 1998 sice vyhrálo HZDS se ziskem 27 % hlasů, na vytvoření vlády to však nestačilo. Vládní koalici tak vytvořila Slovenská demokratická koalice (členové KDH byli na její kandidátce), která skončila druhá se ziskem 26,33 % hlasů. Součástí koaliční vlády byly kromě SDK i SDĽ, SMK a SOP. Předsedou vlády se stal Mikuláš Dzurinda, předseda KDH Ján Čarnogurský se stal ministrem spravedlnosti.

2000-2010 (spor uvnitř strany, následná vláda a opozice)[editovat | editovat zdroj]

Po sporu uvnitř SDK se část poslanců KDH v čele s Mikulášem Dzurindou oddělila a v roce 2000 založila novou stranu s názvem Slovenská demokratická a kresťanská únia (SDKÚ). Strana si v roce 2000 zvolila po deseti letech nového předsedu Pavla Hrušovského, Ján Čarnogurský již nekandidoval. Volební zisky strany se od této doby pohybovaly v rozmezí cca 8-10%.

V parlamentních volbách v roce 2002 se strana umístila až na pátém místě se ziskem 8,25 % hlasů. První bylo tradičně HZDS pod vedením Vladimíra Mečiara, druhá SDKÚ, třetí SMER Roberta Fica a čtvrtá SMK-MKP. Po pověření bývalého člena KDH Mikuláše Dzurindy, nyní předsedy SDKÚ, sestavením vlády, bylo KDH přizváno do jeho druhé koaliční vlády. V únoru 2006 KDH koaliční vládu opustilo. Stalo se tak v důsledku sporu o smlouvu s Vatikánem. Ministři KDH podali demise, 8. února jmenoval prezident republiky nové tři ministry a předseda vlády zároveň souhlasil s konáním předčasných voleb v červnu téhož roku.

V předčasných parlamentních volbách v červnu 2006 skončilo KDH na šestém místě se ziskem 8,31 % hlasů. V následujícím volebním období (2006-2010) působila strana pouze v opozici, jelikož vládu sestavil Robert Fico ze strany SMER.

Současný vývoj[editovat | editovat zdroj]

Na sněmu v září 2009 bylo zvoleno nové vedení, novým předsedou se stal bývalý europoslanec Ján Figeľ, který tak po devíti letech vystřídal Pavla Hrušovského.

V následných parlamentních volbách v červnu 2010 skončila strana na čtvrtém místě se ziskem 8,52 % hlasů. V nadcházejícím volebním období byla součástí koaličního kabinetu pod vedením Ivety Radičové z SDKÚ-DS. Předseda strany Ján Figeľ byl do vlády jmenován do funkce jejího místopředsedy a ministra dopravy. Celkem získala strana ve vládě 3 posty (kromě Figeľa ještě Daniel Lipšic vnitro a Ivan Uhliarik zdravotnictví). Vládě nebyla 11. října 2011 vyslovena důvěra, na březen 2012 bylo proto vyhlášeny předčasné parlamentní volby.

Ve volbách v březnu 2012 získala strana 8,82 % a byla tak jedinou z vládních stran, která si v parlamentu od minulého období polepšila, a to o jeden mandát. Od dubna 2012 je strana v opozici.

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volební preference[editovat | editovat zdroj]

Volební preference strany v procentech podle Statistického úřadu SR (slovensky). (Pozn.: Od června 2006 do dubna 2007 se zkoumaly sympatie k politické straně.)
Tučně vyznačené preference znamenají překročení hranice 5 % potřebné pro vstup do parlamentu.

Rok I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII
2002 8,8 8,1 5,1 7,7 7,1 6,9 7,9 7,0 7,2 . 8,8 8,8
2003 9,8 10,5 11,2 12,0 10,4 9,1 11,7 9,6 8,8 11,9 10,1 7,8
2004 9,9 9,7 9,6 7,6 8,8 9,3 9,9 10,3 11,1 11,1 11,7 9,6
2005 11,9 9,7 9,6 11,3 9,7 10,2 10,2 7,2 12,3 11,0 10,9 10,8
2006 9,1 11,4 7,6 9,4 10,2 8,9 8,3 7,3 8,3 8,3 7,8 8,8
2007 7,3 6,9 7,0 8,9 7,8 7,5 9,6 8,8 9,6 9,8 8,6 8,4
2008 8,2 7,4 6,9 7,6 7,7 7,9 8,2 8,5 8,4 8,5 6,6 7,2
2009 6,4 9,3 10,6 8,0 8,0 8,3 10,1 9,9 11,2 10,1 . .

Předsedové KDH[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kresťanskodemokratické hnutie na slovenské Wikipedii.

  1. Dojatý Hrušovský končí vo funkcii predsedu KDH. sme.sk [online]. 2009-09-19 [cit. 2009-11-14]. Dostupné online.  (slovensky) 
  2. Kresťanskodemokratické hnutie. Úvod: Naši ľudia: Predsedníctvo KDH [online]. c2007-2009, [cit. 2009-11-14]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]