Slovenská demokratická a kresťanská únia - Demokratická strana
| Slovenská demokratická a křesťanská unie - Demokratická strana Slovenská demokratická a kresťanská únia - Demokratická strana |
|
| Datum založení: | 2000 |
|---|---|
| Lídr: | Iveta Radičová |
| Předseda: | Mikuláš Dzurinda |
| Sídlo: | Ružinovská 28 827 35 Bratislava |
| Ideologie: | Liberální konzervatismus Křesťanská demokracie |
| Evropská strana: | Evropská lidová strana |
| Politická skupina EP: | Evropská lidová strana |
| Stranické noviny: | Modré správy |
| Barva(y): | Modrá, bílá |
| Volební výsledek: | 15,42 % (NR SR 2010) |
| Národní rada |
28 / 150
|
| Evropský parlament |
2 / 13
|
| Oficiální web | |
| www.sdku-ds.sk | |
| Politický systém Slovenska |
| Ústava Slovenské republiky |
| Ústavní činitelé |
|---|
|
Prezident SR Ivan Gašparovič |
| Volby na Slovensku (od 1989) |
| Parlamentní volby: 1990 · 1992 · 1994 · 1998 · 2002 · Komunální volby: Prezidentské volby: Další volby na Slovensku: |
| Politické strany a hnutí |
| KDH · ĽS-HZDS · MOST-HÍD · SaS SDKÚ-DS · SMER · SMK-MKP · SNS |
| Zahraniční politika |
Slovenská demokratická a kresťanská únia - Demokratická strana (zkratka SDKÚ-DS, čes. Slovenská demokratická a křesťanská unie - Demokratická strana) je slovenská politická strana. V současnosti tvoří spolu se stranami SaS, KDH a Most-Híd koaliční vládu v čele s Ivetou Radičovou. Jejím předsedou je Mikuláš Dzurinda.
Obsah |
[editovat] Vedení strany
[editovat] Současné vedení
- Mikuláš Dzurinda - předseda
- Eduard Kukan – místopředseda
- Ivan Mikloš – místopředseda
- Milan Hort – místopředseda
- Iveta Radičová – místopředsedkyně
- Pavol Kubovič – místopředseda
[editovat] Historie
Po odchodu Ivana Šimka a Zuzany Martinákové byli na kongrese v roce 2004 do vedení jmenováni místopředsedové Pavol Kubovič, Pavol Prokopovič, Juraj Liška, Ivan Mikloš, Eduard Kukan a Milan Hort.[1]
Na kongrese v roce 2006 zvolili delegáti do vedení strany za předsedu Mikuláše Dzurindu a za Eduarda Kukana, Ivana Mikloše, Milana Horta, Ivetu Radičovou a Pavla Kuboviče.[1]
[editovat] Historie
Strana vznikla pod původním názvem Slovenská demokratická a křesťanská unie v roce 2000. Založil ji její současný předseda Mikuláš Dzurinda. Strana vznikla poté, co Dzurinda spolu s některými ministry tehdejší vlády odmítl vystoupit z účelově vytvořené volební strany Slovenská demokratická koalice (SDK) a vrátit se podle původní dohody do stran, které ji předtím vytvořily. Spolu s Mikulášem Dzurindou vstoupilo do SDKÚ více politiků z SDK - část členů byla původně z KDH (Mikuláš Dzurinda), část z bývalé DÚ (Eduard Kukan) a část z bývalé DS (Ivan Mikloš). Strana byla zaregistrována na Ministerstvu vnitra SR 18. února 2000. V srpnu 2000 se strana sloučila s Demokratickou unii.
SDKÚ konstatovala, že se nemíní etablovat v současném parlamentu, zavazuje se však podporovat vládu a převzít odpovědnost za činnost sedmi členů kabinetu za SDKÚ. V nadcházejících parlamentních volbách chce získat tolik hlasů, aby mohla vést jednání o sestavení vlády. Krátce před parlamentními volbami v roce 2002 SDKÚ nečekaně uzavřela dohodu o spolupráci s Demokratickou stranou. V parlamentních volbách v roce 2002 SDKÚ získala 15,09% hlasů a 28 mandátů, skončila na druhém místě a spolu s SMK, KDH a ANO vytvořila vládu a společně tak tato koalice začala politiku reforem.
[editovat] Volební období 2002 - 2006
8. října 2002 podepsali koaliční smlouvu předseda SDKÚ Mikuláš Dzurinda, předseda SMK Béla Bugár, předseda KDH Pavol Hrušovský a předseda ANO Pavol Rusko a 16. října jmenoval prezident Rudolf Schuster novou vládu pod vedením staronového premiéra Mikuláše Dzurindy. Strana byla součástí koalice, která prosadila zásadní ekonomické reformy. Strana získala ministerstvo obrany, financí, dopravy, sociálních věcí a rodiny a ministerstvo zahraničí. Ve vztahu k vývoji ve straně byl podstatný pozdější rozpor premiéra s Ivanem Šimkem a kauza "skupinka". 8. prosince 2003 vystoupila z strany platforma kolem Ivana Šimka (celkem sedm poslanců včetně Zuzany Martinákové). Tato skupina poslanců později založila stranu Svobodné fórum. Do klubu později přibyl Jozef Banas (původně ANO).
V roce 2004 strana prohrála souboj o prezidentské křeslo když Eduard Kukan nepostoupil do druhého kola. V červnu 2004 strana získala nejvíce hlasů v prvních volbách do Evropského parlamentu na Slovensku. 22. května 2004 delegáti kongresu SDKÚ v Bratislavě zvolili za nové místopředsedy strany Pavla Kuboviče, Pavla Prokopoviče a Juraje Lišku. Vedle uvedené trojice ve funkcích zůstali Ivan Mikloš, Eduard Kukan a Milan Hort. Od 21. ledna 2006 se strana sloučila s menší Demokratickou stranou a používá tak dnešní název SDKÚ-DS. Na začátku února 2006 z vládní koalice odešlo KDH po sporu s SDKÚ. Na Slovensku se následně konaly předčasné volby.
Strana se ve volebním období výrazně přičinila o úspěchy v zahraniční politice - vstup do Severoatlantické aliance a Evropské unie v roce 2004.
[editovat] Volební období 2006 - 2010
V parlamentních volbách v roce 2006 strana získala 18,35% a 31 mandátů, skončila na druhém místě a přešla do opozice. Nejvíce preferenčních hlasů získala Iveta Radičová (205 538) následovaná Ivanem Miklošem (199 801) a Mikulášem Dzurindou (165 729)[2].
V září 2008 SDKÚ vypracovala dokument Slovensko má na víc - program SDKÚ-DS jako programovou alternativu vlády Roberta Fica.
V roce 2009 strana prohrála souboj o prezidentské křeslo, jelikož její kandidátka Iveta Radičová prohrála ve druhém kole s Ivanem Gašparovičem. V červnu 2009 strana získala 16,98% a 2 mandáty v druhých volbách do Evropského parlamentu na Slovensku.
V únoru 2010, po zveřejnění kauzy financování strany, se vzdal Mikuláš Dzurinda postu volebního lídra a v primárních volbách následně vyhrála (v souboji s Ivanem Miklošem) Iveta Radičová.
[editovat] Volební období 2010 - 2014
Vítězem voleb v roce 2010 se stala dosavadní vládní strana SMER - sociálna demokracia se ziskem 34,8 %, parlamentní většinou však disponovali středopravé strany Slovenská demokratická a kresťanská únia - Demokratická strana (15,4 %), Sloboda a Solidarita (12,1 %), Kresťanskodemokratické hnutie (8,5 %) a Most-Híd (8,1 %). Dohromady tak disponovali 79 mandáty a mohi vytvořit současnou koaliční vládu v čele s Ivetou Radičovou z SDKÚ-DS.
[editovat] Volební výsledky
Volební výsledky z voleb do Národní rady SR a Evropského parlamentu, ve kterých se zúčastnila strana SDKÚ, respektive SDKÚ-DS.
[editovat] Parlamentní volby
| Volby | Počet hlasů |
Hlasy v % |
Počet mandátů |
Parlamentní postavení |
|---|---|---|---|---|
| 1998* | 884 497 | 26,33 % | 42 | koalice s SMK, SDĽ a SOP |
| 2002 | 433 953 | 15,09 % | 28 | koalice s SMK, KDH a ANO** |
| 2006 | 422 815 | 18,35 % | 31 | Opozice |
| 2010 | 390 042 | 15,42 % | 28 | koalice s SaS, KDH a MOST-HÍD |
* Ve volbách v roce 1998 kandidovala pod volebním uskupením Slovenská demokratická koalice.
[editovat] Evropské volby
| Volby | Počet hlasů |
Hlasy v % |
Počet mandátů |
Parlamentní postavení |
|---|---|---|---|---|
| 2004 | 119 954 | 17,09 % | 3 | účast ve frakci EPP-ED |
| 2009 | 140 426 | 16,98 % | 2 | účast ve frakci EPP-ED |
[editovat] Volební preference
Volební preference strany v procentech podle Statistického úřadu SR. Tučně vyznačené preference znamenají překročení hranice 5% potřebné na vstup do parlamentu.
| Rok | I | II | III | IV | V | VI | VII | VIII | IX | X | XI | XII |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2004 | . | . | . | . | . | . | 9,3 | 8,7 | 9,5 | 9,4 | 8,1 | 10,1 |
| 2005 | 9,1 | 10,8 | 12,0 | 8,2 | 9,4 | 9,6 | 9,8 | 10,6 | 7,4 | 9,6 | 8,2 | 8,8 |
| 2006 | 11,1 | 11,1 | 11,5 | 9,7 | 11,4 | 12,7 | 15,2 | 13,0 | 11,8 | 11,1 | 12,8 | 11,8 |
| 2007 | 10,7 | 10,5 | 13,6 | 11,0 | 12,0 | 14,1 | 11,3 | 10,0 | 12,2 | 14,5 | 15,6 | 13,5 |
| 2008 | 14,7 | 12,5 | 14,7 | 15,1 | 14,2 | 13,3 | 9,7 | 12,8 | 11,8 | 13,6 | 13,7 | 11,7 |
| 2009 | 12,8 | 12,9 | 12,5 | 15,5 | 17,8 | 15,8 | 13,9 | 14,3 | 13,4 | 14,4 | 12,4 | 11,5 |
| 2010 | 15,2 | 11,3 | 14,3 | 13,4 | 14,0 | . | . | . | . | . | . | . |
[editovat] Členská základna
Podle oficiálních údajů [3] měla strana k 31. prosinci 2007 7 274 členů.
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Reference
- ↑ a b sme.sk [online]. . Dostupné online.
- ↑ Výsledky preferenčního hlasování
- ↑ Výroční zpráva za rok 2007, str. 52