Jan Syrový
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Jan Syrový | |
|---|---|
Podobizna z roku 1938 |
|
|
|
|
| Ve funkci: 22. září 1938 – 1. prosinec 1938 |
|
| Předchůdce | Milan Hodža |
| Nástupce | Rudolf Beran |
|
|
|
| Ve funkci: 22. září 1938 – 27. duben 1939 |
|
| Předchůdce | František Machník |
| Nástupce | gen. Sergěj Ingr |
|
|
|
| Ve funkci: 18. březen 1926 – 12. říjen 1926 |
|
| Předchůdce | Jiří Stříbrný |
| Nástupce | František Udržal |
|
|
|
| Narození | 24. leden 1888 |
| Úmrtí | 17. říjen 1970 |
| Národnost | Čech |
| Zaměstnání | voják, politik, noční hlídač |
| Profese | stavební dělník |
Armádní generál Jan Syrový (24. ledna 1888, Třebíč – 17. října 1970, Praha) byl československý národní hrdina, člen a velitel Československých legií v Rusku a předseda československé vlády v období Mnichovské dohody od 22. září do 30. listopadu 1938.
Obsah |
[editovat] Vojenská kariéra
Jan Syrový vystudoval stavební obor na průmyslové škole. Rok sloužil jako dobrovolník v rakousko-uherské armádě. V době vypuknutí první světové války pracoval ve Varšavě, kde se přihlásil jako dobrovolník do ruské armády.
Ačkoliv nastoupil jako obyčejný voják, brzy dosáhl povýšení na důstojníka. Zúčastnil se bitvy u Zborova, ve které přišel o oko. Již v hodnosti generála absolvoval celou sibiřskou anabázi československých legionářů. V červnu 1920 se vrátil do Československa jako všemi respektovaný národní hrdina.
Stal se zemským vojenským velitelem. V lednu 1924 přijal funkci podnáčelníka Hlavního štábu a 1. ledna 1925 se pak stal jako první český důstojník náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci. Roku 1927 byl povýšen na armádního generála. Od roku 1933 se stal nástupcem generála Syrového v Hlavním štábu generál Ludvík Krejčí a Syrový byl namísto toho jmenován generálním inspektorem československé branné moci. Touto funkcí se ale stal spíše reprezentativním činitelem, což vyvolalo vleklý spor o pravomoce mezi Hlavním štábem a generálním inspektorem. Několik měsíců také zastával funkci ministra národní obrany.
[editovat] Podzim 1938
22. září 1938 byl Syrový povolán na Pražský hrad, aby svou autoritou uklidnil srocující se dav demonstrantů, kteří skandovali „dejte nám zbraně nebo Syrového“ Syrový protestoval, ale jelikož Edvard Beneš v tu dobu spal, byl přemluven a před dav vystoupil. Krátce poté byl přes svůj silný odpor donucen přijmout místo předsedy vlády. V této funkci pak setrval do 30. listopadu 1938, kdy po něm funkci převzal Rudolf Beran. Do této doby spadá obsazení českého pohraničí na základě Mnichovské dohody.
Jako ministr národní obrany se Syrový následně podílel na poklidném obsazení zbytku Čech německou armádou v březnu 1939 – vydal mimo jiné příkaz, aby nepříteli nebyl kladen odpor.
[editovat] Odsouzení a uvěznění
Během německé okupace se Syrový nijak neangažoval a to ani na straně odboje, ani kolaborací s okupanty. Přesto byl hned 14. května 1945 zatčen a odsouzen na dvacet let za vlastizradu. Osudným se mu stal především rozkaz z března 1939, ačkoliv byl k jeho vydání instruován svým vrchním velitelem – prezidentem Háchou. Za přitěžující okolnost mu bylo mimo jiné přičteno, že si podal ruku s Adolfem Hitlerem při jeho vstupu na Pražský Hrad.
Z vězení byl propuštěn po čtrnácti letech při amnestii v roce 1960. Své odsouzení nesl velice těžce a až do své smrti jej nepřestal považovat za nespravedlivé, protože ve všech případech nepopulárních činů a rozhodnutí plnil jako voják rozkazy nadřízených.
[editovat] Vyznamenání
Československo
- Československý válečný kříž 1918 se čtyřmi lipovými ratolestmi
- Řád Sokola s meči
- Československá revoluční medaile 1914–1918 se štítky „Č.D.“, „Zborov“ a čísly „1“, „2“
- Československá medaile Vítězství 1918
Belgie
- Řád koruny II. třídy
- Vojenský kříž
Estonsko
- Řád orla obrany země I. třídy
Francie
- Velkodůstojník Čestné legie
- Komandér Čestné legie
- Důstojník Čestné legie
- Rytíř Čestné legie
- Croix de guerre 1914–1918 s palmou
Itálie
- Řád italské koruny II. třídy
- Válečný kříž za vojenské zásluhy
Japonsko
- Řád svatého pokladu II. třídy
Jugoslávie
- Řád sv. Sávy I. třídy
- Řád bílého orla I. třídy
- Řád bílého orla II. třídy
- Řád Karadjordjevičovy hvězdy II. třídy
Litva
- Řád Vytisova kříže II. třídy
Lotyšsko
- Řád medvědobijce II. třídy
- Řád tří hvězd II. třídy
Maroko
- Řád Nischan el Quissam Alaouite I. třídy
Polsko
- Řád obrození Polska II. třídy
Rumunsko
- Řád rumunské hvězdy I. třídy
- Řád rumunské koruny II. třídy
- Řád za věrné služby I. třídy
- Pamětní kříž 1916–1919 se štítkem „Siberia“
Ruské impérium
- Řád sv. Vladimíra IV. třídy
- Řád sv. Anny IV. třídy
- Řád sv. Stanislava III. třídy
- Kříž sv. Jiří IV. třídy
Řecko
- Řád fénixe I. třídy
- Medaile Za vojenské zásluhy
Tunisko
- Řád Nischan el Iftikchar I. třídy
Spojené království
- Lázeňský řád II. třídy (KCB)
[editovat] Externí odkazy
- Vojenské osobnosti – gen. Jan Syrový
- Armádní generál Jan Syrový o situaci v září 1938
- gen. Jan Syrový: Rozhlasový projev po přijetí mnichovské dohody 30. září 1938
- Galerie náčelníků NGŠ – seznam náčelníků Hlavního (Generálního) štábu
| Předchůdce | Jan Syrový | Nástupce |
|---|---|---|
| Milan Hodža | premiér Československa 1938 |
Rudolf Beran |
| František Machník | ministr národní obrany ČSR 1938–1939 |
gen. Sergěj Ingr |
| Jiří Stříbrný | ministr národní obrany ČSR 1926 |
František Udržal |
| Vojenské úřady | ||
| Eugène Mittelhausser | náčelník Hlavního štábu čs. branné moci 1926–1933 |
Ludvík Krejčí |

