Jan Syrový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Syrový
Podobizna z roku 1938
Podobizna z roku 1938
Ve funkci:
22. září 1938 – 1. prosinec 1938
Prezident Edvard Beneš
Emil Hácha
Předchůdce Milan Hodža
Nástupce Rudolf Beran

Ve funkci:
18. březen 1926 – 12. říjen 1926
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády Jan Černý
Předchůdce Jiří Stříbrný
Nástupce František Udržal

Ve funkci:
22. září 1938 – 15. března 1939
Prezident Edvard Beneš
Emil Hácha
Předseda vlády Jan Syrový
Rudolf Beran
Předchůdce František Machník
Nástupce Ludvík Svoboda

1. ministr národní obrany Protektorátu Čechy a Morava
Ve funkci:
16. března 1939 – 27. duben 1939
Prezident Emil Hácha
Předseda vlády Rudolf Beran
Předchůdce nikdo (funkce vznikla)
Nástupce nikdo (funkce zanikla)

Narození 24. leden 1888

Třebíč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko

Úmrtí 17. října 1970 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Občanství Československo
Zaměstnání voják, politik, noční hlídač
Profese stavební technik
Podpis Jan Syrový, podpis
Ocenění Řád sv. Anny IV. třídy, rytíř komandér Řádu lázně, Velký kříž Řádu Wissam El Alaouite, Vysoký důstojník Řádu koruny a Velkokříž Řádu Bílého orla

Jan Bohumír Syrový (24. ledna 1888 Třebíč[1]17. října 1970 Praha) byl československý národní hrdina, člen a velitel Československých legií v Rusku a předseda československé vlády v období Mnichovské dohody od 22. září do 30. listopadu 1938.

Jan Syrový se narodil roku 1888 v Třebíči. Roku 1906 odmaturoval na střední průmyslové škole v Brně a poté nastoupil do rakousko-uherské armády. Poté odešel do Ruska, kde se živil jako stavební technik a to i v době po vypuknutí první světové války, kdy nastoupil dobrovolně do ruské armády. V průběhu války byl několikrát povýšen a vyznamenán. 2. července 1917 však byl zraněn a přišel o pravé oko. Později se Syrový stal velitelem československých legionářů v Rusku a všech protibolševických vojenských sil na Sibiři. Z Ruska se Syrový vrátil v dubnu roku 1920.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan Syrový se narodil v Třebíči na Stařečce v domě číslo popisné 13 v tehdejší Klimentově ulici dne 24. ledna 1888 do rodiny třebíčského klempíře Jana Syrového a jeho manželky Anny Syrové.[3]

V Třebíči následně absolvoval obecnou a měšťanskou školu, střední školu však vystudoval již v Brně. Tehdy nastoupil do oboru stavební technik na Českou vyšší průmyslovou školu v Brně.[3] V době, kdy nepobýval v Brně se v průběhu studií aktivně zapojoval do činnosti třebíčského Sokola. Třebíčské zastoupení této organizace tehdy jakožto náčelník vedl Jan Máchal, absolvent třebíčského gymnázia, který se později podílel na celonárodní činnosti Sokola. Roku 1903 do třebíčského Sokola vstoupil také pedagog vyučující na třebíčské novodvorské škole Josef Jiří Švec, se kterým se Syrový spřátelil.[3] Švec roku následně 1911 odjel do Ruska. Samotný Syrový odešel za prací do Varšavy, která tehdy byla součástí Ruska. Ještě předtím však prošel prezenční vojenskou službou v Brně. Ve Varšavě pracoval coby zaměstnanec stavební firmy, díky čemuž si mohl našetřit na další studium. Tím prošel rovněž ve Varšavě, specializoval se na speciální železobetonové stavitelství a následně roku 1913 nastoupil do státní stavební kanceláře jako stavební technik.[3]

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

V době vypuknutí první světové války pracoval ve Varšavě, kde se přihlásil jako dobrovolník do ruské armády.

Ačkoliv nastoupil jako obyčejný voják, brzy dosáhl povýšení na důstojníka. Zúčastnil se bitvy u Zborova, ve které přišel o oko (těžce zraněn v průběhu dělostřelecké přípravy). Jako starodružinník nově vznikající Československé brigády provedl mnohé úspěšné průzkumné akce, jak dokládají hlášení hlavního štábu Ruské armády. Již v hodnosti generála absolvoval celou sibiřskou anabázi československých legionářů. V červnu 1920 se vrátil do Československa jako všemi respektovaný národní hrdina.

Stal se zemským vojenským velitelem. V lednu 1924 přijal funkci podnáčelníka Hlavního štábu a 1. ledna 1925 se pak stal jako první český důstojník náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci. Roku 1927 byl povýšen na armádního generála. Od roku 1933 se stal nástupcem generála Syrového v Hlavním štábu generál Ludvík Krejčí a Syrový byl namísto toho jmenován generálním inspektorem československé branné moci. Touto funkcí se ale stal spíše reprezentativním činitelem, což vyvolalo vleklý spor o pravomoce mezi Hlavním štábem a generálním inspektorem. Několik měsíců také zastával funkci ministra národní obrany.

Podzim 1938[editovat | editovat zdroj]

22. září 1938 byl Syrový povolán na Pražský hrad, aby svou autoritou uklidnil srocující se dav demonstrantů, kteří skandovali „dejte nám zbraně nebo Syrového“. Syrový protestoval, ale jelikož Edvard Beneš v tu dobu spal, byl přemluven a před dav vystoupil. Krátce poté byl přes svůj silný odpor donucen přijmout místo předsedy vlády. V této funkci pak setrval do 30. listopadu 1938, kdy po něm funkci převzal Rudolf Beran. Do této doby spadá obsazení českého pohraničí na základě Mnichovské dohody.

Jako ministr národní obrany se Syrový následně podílel na poklidném obsazení zbytku Čech a Moravy německou armádou v březnu 1939 – vydal mimo jiné příkaz, aby nepříteli nebyl kladen odpor.

Odsouzení a uvěznění[editovat | editovat zdroj]

Během německé okupace se Syrový nijak neangažoval, a to ani na straně odboje, ani kolaborací s okupanty. Přesto byl hned 14. května 1945 zatčen a později odsouzen na dvacet let za vlastizradu. Osudným se mu stal především rozkaz z března 1939, ačkoliv byl k jeho vydání instruován svým vrchním velitelem – prezidentem Háchou. Za přitěžující okolnost mu bylo mimo jiné přičteno, že si podal ruku s Adolfem Hitlerem při jeho vstupu na Pražský Hrad.

Z vězení byl propuštěn po čtrnácti letech při amnestii v roce 1960. Své odsouzení nesl velice těžce a až do své smrti jej nepřestal považovat za nespravedlivé, protože ve všech případech nepopulárních činů a rozhodnutí plnil jako voják rozkazy nadřízených.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Hrob gen. Syrového na Olšanských hřbitovech
Československo
Belgie
Estonsko
Francie
Itálie
Japonsko
Jugoslávie
Litva
Lotyšsko
Maroko
Polsko
Rumunsko
Ruské impérium
Řecko
Tunisko
Spojené království

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. http://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/osobnosti/3.htm
  3. a b c d ZEJDA, Radovan. Osobnosti Třebíčska. Třebíč : Akcent, 2000. 224 s. ISBN 80-7268-104-4. S. 177.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno : Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7.  
  • GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6.  
  • PRECLÍK, Vratislav: T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4-8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.
  • ZEJDA, Radovan. Osobnosti Třebíčska. Třebíč : Akcent, 2000. 224 s. ISBN 80-7268-104-4. S. 176-179.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Jan Syrový Nástupce
Milan Hodža premiér Československa
1938
Rudolf Beran
František Machník ministr národní obrany ČSR
1938–1939
gen. Sergěj Ingr
Jiří Stříbrný ministr národní obrany ČSR
1926
František Udržal
Vojenské úřady
Eugène Mittelhausser náčelník Hlavního štábu čs. branné moci
19261933
Ludvík Krejčí