Druhá republika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Česko-Slovenská republika ←  1938 – 1939  →  → vlajka znak
geografie
hlavní město:	Praha
obyvatelstvo
národnostní složení:	Češi, Slováci, Maďaři, Němci
jazyky:	čeština, slovenština, regionálně maďarština, němčina
náboženství:	bez státního náboženství
státní útvar
státní zřízení:	demokratická republika
měna:	koruna československá
vznik:	29. září 1938 zabrání Sudet na základě Mnichovské dohody
zánik:	15. březen 1939 začátek okupace Německem
předcházející státy: První republika nástupnické státy: Protektorát Čechy a Morava Slovenský stát

Druhá republika je označení pro politický systém ČSR v období 1. října 1938–14. března 1939. Trvala tedy pouhých 167 dní. Následovala po první republice^[1]. Druhá republika byla výrazně menší a slabší než její předchůdkyně.

[editovat] Příčiny vzniku

[editovat] Problém menšin v poválečné Evropě

Po první světové válce vzniklo na troskách Rakousko-Uherska, kromě jiných, i Československo – stát rozkládající se na území Čech, Moravy, části Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Hned od počátku měl nemalé problémy s národnostními menšinami Němců, Maďarů a Poláků, které svou existenci v rámci Československa odmítaly a vyvíjely snahy vymanit se z vězení národů, jak byla ČSR v propagandě (zejména německé) hanlivě nazývána.

Po světovém krachu ekonomiky roku 1929 byly nejvíce zasaženy státy Evropy – hlavně ty s velkým vývozem a tedy i Německo. Poté, co se tam v roce 1933 Adolf Hitler dostal k moci, začal budovat svou nacionálně-socialistickou Třetí říši. Německo postupně přestalo platit reparace, obsadilo demilitarizované Porýní a začalo znovu budovat armádu, po válce nuceně omezenou jen na 100 000 mužů.

Jedna z Hitlerových tužeb byla vytvořit velký stát německy mluvících obyvatel. Ovšem tato strategie narážela na problém – Němci žili nejen v Německu, ale i v Rakousku, Polsku, Jugoslávii či ČSR. Se začleněním Rakouska (anschluß) do Říše nebyly větší potíže; proběhlo za jásání většiny Rakušanů a nečinného přihlížení Francie a Velké Británie. U ostatních zemí se silnými něm. menšinami se nedalo s takovýmto průběhem počítat a bylo jasné, že dojde ke konfliktu. Jako první bylo na ráně právě Československo.

[editovat] Mnichovská dohoda

Poté se obrátil na Československo s požadavkem na postoupení Sudet Německu. Tam tehdy žilo nejen 3,5 milionu Němců, ale i množství průmyslu a moderní systém pohraničních opevnění. Většina místních tzv. Sudetských Němců byla fascinována Hitlerem a nacismem. Jejich tlak se prostřednictvím jejich politické strany SdP a jejího předsedy Konrada Henleina stupňoval a vygradoval až k pokusu o povstání, které ale bylo potlačeno. Sudetoněmecká strana (SdP) byla zakázána a Henlein utekl do Německa.

Mezitím hlavní západní mocnosti (Spojené království a Francie) jednaly s Německem o mírovém rozřešení situace, přičemž Hitler neustále prohlašoval, že rozpoutá válku, jestli mu nebude po vůli. Důvod jejich chování vychází z politiky appeasementu, tedy chování, jehož smyslem je mír za každou cenu a ústupky požadavkům agresora ve snaze o jeho nasycení. Tato taktika vedla k Mnichovské dohodě – dohody Francie, Velké Británie, Itálie a Německa. Ty rozhodly, že Československo musí odevzdat Sudety Německu, a většinu Těšínska Polsku, a jestliže je neodevzdá, ponese vinu za následnou válku a její důsledky. Československá vláda se nakonec v bezvýchodné situaci podvolila nátlaku svých dosavadních spojenců a souhlasila s postoupením území. Prezident Edvard Beneš 5. října abdikoval a 22. října odletěl do Británie (později do USA). To byl konec 1. republiky.

[editovat] Česko-Slovensko

Druhá republika s novým prezidentem Emilem Háchou byla jen stín té první – množství průmyslu, obranných opevnění, komunikací spolu s 33 % plochy Českých zemí bylo ztraceno. Navíc bylo nutno postarat se o desetitisíce uprchlíků ze zabraných území. Republika se snažila ze všech sil neprovokovat Německo, ale snaha nestačí. Adolf Hitler si v březnu povolal Háchu do Berlína a vyhrožoval, že jestli se země dobrovolně nepřipojí k Německu, Luftwaffe zničí Prahu. Starý prezident souhlasil.

[editovat] Zánik

14. března 1939 se oddělilo Slovensko a vyhlásilo Slovenský štát, Zbytek země byl obsazen a přeměněn na Protektorát Čechy a Morava. Tak to zůstalo po celou druhou světovou válku. Protektorát byl osvobozen 8. května 1945 vojsky SSSR a USA, čímž zároveň zanikl.

[editovat] Literatura

• GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939. Svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulrtuním životě. Praha, Litomyšl: Paseka, 2004. ISBN 80-7185-626-6.

[editovat] Poznámky

1. ↑ tato názvosloví byla odvozena od státních zřízení Francie, kde byly republiky číslovány (v té době tam měli Třetí) od dob Velké francouzské revoluce

Projekt Wikiknihy nabízí knihu na téma:

Druhá republika

Tento článek o historii je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.