Freikorps

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Náborový plakát Freikorps Hülsen

Jako Freikorps (svobodné sbory) byly původně označovány dobrovolnické armády, ve 20. století se tak nazývaly pravicové polovojenské organizace v Německu.

První Freikorps byly naverbovány pruským králem Fridrichem II. během sedmileté války. Další jednotky Freikorps se objevily během napoleonských válek a byly vedeny například Ludwigem Adolfem Wilhemem von Lützow. Běžné armády vnímaly Freikorps jako nespolehlivé, a proto je využívaly hlavně jako hlídky a při plnění úkolů nižší důležitosti.

Freikorps ve 20. a 30. letech 20. století[editovat | editovat zdroj]

Význam slova Freikorps se postupem času změnil. Po roce 1918 byl termín používán pro krajně pravicové polovojenské organizace, které se objevily v Německu a byly tvořeny navrátilci z první světové války.

V německé Výmarské republice existovalo plno těchto aktivních polovojenských skupin. Mnoho německých veteránů, kteří nebyli schopni vrátit se do civilního života, se dalo do Freikorps, aby nalezli jistotu, kterou jim dával vojenský řád. Další se přidávali, aby mohli svrhnout rostoucí vliv komunismu či aby dosáhli jistého druhu odvety za prohranou válku.

Několik Freikorps bojovalo po konci první světové války i na Baltu či ve Slezsku nebo Prusku.

Značnou podporu nalezly u německého ministra obrany Gustava Noskeho, který je použil k násilnému rozdrcení Spartakovců. Útok proti tomuto marxistickému hnutí se neobešel bez protiprávních excesů, když byli zavražděni Karl Liebknecht a Rosa Luxemburgová. Byly také použity k rozvrácení Bavorské republiky rad v roce 1919.

Existence Freikorps byla oficiálně ukončena na začátku roku 1920. Přesto se jejich členové v březnu 1920 účastnili Kappova puče, jehož cílem bylo svrhnout Výmarskou republiku. Puč však skončil neúspěchem.

Sudetoněmecký Freikorps[editovat | editovat zdroj]

Sudetoněmecký Freikorps v Mimoni na náměstí
Podrobnější informace naleznete v článku Sudetoněmecký Freikorps.

V době Mnichovské krize v roce 1938 byla v českém pohraničí, osídleném Sudetskými Němci, vytvořena tajná teroristická organizace Sudetoněmecký Freikorps (SdFK – Sudetendeutsches Freikorps). Na jeho vyzbrojování a výcviku se podílel Wehrmacht, SS i SA. Do českého pohraničí pronikali němečtí důvěrníci, kteří vyhledávali mezi sudetskými Němci dobrovolníky, kteří pak ilegálně přecházeli do Německa, kde se jim dostalo výcviku. Ten byl především zaměřen na přepady vojenských a četnických hlídek, přepadávání celních a četnických stanic, pošt, úřadů státní správy a další záškodnickou činnost na československém území. Kromě tohoto výcviku byly cvičeny i speciální jednotky, které měly v případě války Německa s Československem přepadat objekty lehkého opevnění a ničit překážky v liniích pohraničního opevnění. Záškodníci z Freikorpsu byli vyzbrojováni většinou zbraněmi ze skladů rakouské armády. Příslušníci Freikorpsu skládali slib mlčenlivosti a přísahu doživotní věrnosti Adolfu Hitlerovi. Na kontě organizace je přibližně 200 teroristických akcí, při kterých členové Freikorpsu zavraždili více než 100 osob. Zhruba 2000 osob členové Freikorpsu násilně unesli z území Československa do nacistického Německa.

Freikorps a nacisté[editovat | editovat zdroj]

Někteří pozdější členové, a také vůdci nacistů byli členy Freikorps, včetně Ernsta Röhma, hlavy SA, či Rudolfa Hösse, velitele vyhlazovacího tábora Auschwitz - Birkenau u polské Osvětimi.

Během Hitlerovy Třetí říše zůstala však většina členů Freikorps stranou hlavního dění, mnozí sloužili v SS.

Mezinárodní trestní tribunál v Norimberku označil Freikorps za zločineckou teroristickou organizaci. Někteří její členové byli potrestáni, v Československu padlo několik trestů smrti a řada trestů žaláře.

Jak poukázali mnozí historici, ze strany Sudetoněmeckého Landsmannschaftu existuje dlouhodobá snaha zločiny Freikorpsu zamlčovat či relativizovat. Mnoho bývalých členů Freikorpsu bylo velmi aktivně činných ve vedení této organizace až do 90. let. Sám Landsmannschaft se od činnosti Freikorpsu nikdy nedistancoval a jednotliví jeho bývalí členové se za jeho zločiny nikdy neomluvili.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu