Rudolf Höss
| Rudolf Franz Ferdinand Höss | |
![]() Rudolf Höss v uniformě SS |
|
| Narození | 25. listopadu 1900 Baden-Baden, |
|---|---|
| Úmrtí | 16. dubna 1947 Osvětim, |
Rudolf Franz Ferdinand Höss (Höß) (25. listopadu 1900, Baden-Baden - 16. dubna 1947, Osvětim) byl velitelem nacistického koncentračního tábora Auschwitz u polské Osvětimi. Člen NSDAP (č. 3 240) a SS (č. 193 616).
Obsah |
Život [editovat]
Mládí [editovat]
Narodil se 25. listopadu 1900 v Baden-Badenu v přísně katolické rodině. Jeho otcem byl Franz Xaver Höss, matkou Paulina Specková. Otec vyžadoval přísnou poslušnost, založenou na jeho náboženském přesvědčení a dřívějších vojenských zkušenostech. Mladý Rudolf byl vychován tak, aby bezpodmínečně poslouchal příkazy starších a nadřízených osob. Po začátku první světové války začal pracovat jako dobrovolník v nemocnici, kam byli přiváženi zranění vojáci. Ačkoliv si otec přál, aby se z Rudolfa stal kněz, vstoupil mladý Rudolf rok po jeho smrti jako dobrovolník do armády. 1. srpna 1916 vstoupil do 21. pluku bádenských dragounů (v této jednotce dříve sloužil jeho otec i děd). V první světové válce se účastnil bojů v Turecku, Iráku a Palestině. Získal železný kříž I. a II. třídy. Během jeho nepřítomnosti mu v roce 1917 zemřela matka. Po návratu domů zjistil, že si příbuzní rozebrali její majetek, neboť počítali s tím, že se Rudolf stane knězem a jeho sestry zůstanou v klášteře. Vlastní strýc mu odmítl vydat peníze na jiné vzdělání než duchovní. Stal se proto členem Freikorpsu, v jehož řadách operoval v Pobaltí, Horním Slezsku a Porúří.
Nacistická éra [editovat]
V roce 1922 vystoupil z katolické církve [1] a krátce nato se stal členem NSDAP (členské číslo 3 240). V roce 1923 byl odsouzen za vraždu Waltra Kadowa k 10 letům vězení. Propuštěn byl po letech na základě všeobecné amnestie. Po návratu z vězení mu nějaký čas trvalo, než si zvykl na novou realitu. Pomáhali mu v tom jeho známí z NSDAP. Ti po něm chtěli, aby buďto odjel do ciziny nebo začal pracovat v bojových jednotkách strany. Höss se však rozhodl stát se zemědělcem. Dostal se do kontaktu se Svazem Artamanů - rolnickým hnutím, které se snažilo žít v souladu se zemí a propagovalo myšlenky sociálního darwinismu a nadřazenost germánské rasy (k této skupině patřil mj. i Heinrich Himmler). Mezi těmito lidmi poznal Höss i svoji budoucí ženu - Hedwigu Henselovou, s níž se v roce 1929 oženil a později s ní měl 5 dětí.
V roce 1934 jej Himmler přesvědčil, aby vstoupil do SS. Stal se členem SS-Totenkopfverbände a v prosinci byl odvelen do koncentračního tábora Dachau. Sloužil nejprve jako řadový strážce, později jako velitel bloku (Blockführer) [2]. Setkal se zde s tvrdou školou Theodora Eickeho, který se snažil, aby strážci považovali všechny vězně za nepřátele státu a podle toho s nimi i jednali [3].
V roce 1938 získal hodnost SS-Hauptsturmführera a byl převelen do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde sloužil jako adjutant velitele tábora a později jako vedoucí tábora (Schutzhaftlagerführer).
Osvětim poprvé navštívil 18. dubna 1940 jako člen komise, která měla posoudit, zdali je toto místo vhodné ke zřízení koncentračního tábora [4]. 4. května 1940 byl oficiálně jmenován Himmlerem velitelem nově vznikajícího tábora Auschwitz [5], kde měl dohlížet na jeho výstavbu. Původně velel táboru Auschwitz I - Stammlager (kmenový tábor), později se táborový komplex značně rozrostl (zejména o Auschwitz II-Birkenau a Auschwitz III-Monowitz, ale také řadu pobočných táborů). V prvních letech byl tábor určen zejména pro polské politické vězně. V roce 1941 byl Höss Himmlerem pověřen přetransformovat Auschwitz na největší vyhlazovací tábor. V rámci studia vražedných metod navštívil vyhlazovací tábor v Treblince. V září 1941, v době Hössovy nepřítomnosti v Auschwitz, vyzkoušel Karl Fritzsch k vraždění obětí cyklon B. Höss později v Birkenau koordinoval výstavbu moderních plynových komor s krematorii.
Höss velel táboru až do listopadu 1943, kdy se z táborů v Birkenau a Monowicích staly samostatné jednotky s vlastními veliteli. Jeho nástupci ve velení vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau se stali Friedrich Hartjenstein a poté Josef Kramer, v kmenovém táboru byli veliteli Arthur Liebenhenschel a Richard Baer, Monowicím velel Heinrich Schwarz. Höss se od 1. prosince 1943 stal vedoucím odboru DI na Inspekci koncentračních táborů, kde působil až do května 1945.
V květnu 1944 se do Auschwitz vrátil, aby pomáhal při likvidaci zhruba 400 000 maďarských Židů ( po něm pojmenované Akci Höss ).
Zajetí, svědectví, soud a rozsudek [editovat]
Dopaden byl 11. března 1946 Brity, svědčil u norimberského tribunálu v procesu s Ernstem Kaltenbrunnerem a poté byl předán k soudu do Varšavy. Tam byl odsouzen k trestu smrti a 16. dubna 1947 oběšen na symbolickém místě - na šibenici za krematoriem č. 1 v Osvětimi.
Během Norimberského procesu, ke kterému byl převezen jako svědek, byla zaznamenána jeho slova, ve kterých mj. popisuje naprosto klidným tónem způsob zabíjení lidí během jeho velení v Osvětimi:
"Samotné usmrcování trvalo nejkratší dobu. Za půl hodiny jsme mohli vyřídit 2 000 lidí, ale spalování trvalo strašně dlouho. Zabíjení bylo lehké, nebylo třeba ani stráží, aby je nahnali do komor; šli tam dobrovolně, protože si mysleli, že se jdou sprchovat; místo vody jsme pak pustili jedovatý plyn. To všechno šlo velmi rychle."
Externí odkazy [editovat]
(česky)
- idnes.cz Konečně česky vyšly zápisky kata z Osvětimi
- lidovky.cz Úděsně prázdné já Rudolfa Hösse
- palba.cz - Eichmannův podřízený - Rudolf Höss
(anglicky)
- Výpověď Hösse při norimberském procesu 15. dubna 1946
- bbc.co.uk Rudolf Höss - Commandant of Auschwitz By Laurence Rees
Literatura [editovat]
- Höss, Rudolf: Velitelem v Osvětimi: autobiografické zápisky, Praha 2006, ISBN 80-200-1471-3.
- Merle, Robert: Smrt je mým řemeslem. Praha 1955 (nejnovější vydání Praha 2005, ISBN 80-206-0768-4) - beletrizovaná podoba Hössových vzpomínek
- Gilbert, G. M.: Norimberský deník, Praha 1981.
Reference [editovat]
- ↑ Důvodů pro Hössovo opuštění církve bylo několik. Kromě již zmíněné roztržky kvůli majetku se svým strýcem, uvádí Höss ve svých pamětech také to, že ho hluboce zasáhlo, když kněz, u něhož se zpovídal porušil zpovědní tajemství. Nelíbilo se mu také kupčení s domnělými relikviemi, jež zažil při svém pobytu v Palestině. Srov.: Höss, Rudolf: Wspomnienia Rudolfa Hoessa komendanta obozu Oswiecinskego, Warszawa 1956, s. 29-30, 36-37.
- ↑ Höss, Rudolf: Wspomnienia Rudolfa Hoessa komendanta obozu Oswiecinskego, Warszawa 1956, s. 57, 59.
- ↑ Höss, Rudolf: Wspomnienia Rudolfa Hoessa komendanta obozu Oswiecinskego, Warszawa 1956, s. 60, 69-71.
- ↑ Auschwitz 1940-1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, F. Piper, sv. I., Oświęcim 1995, s. 111.
- ↑ Czech, D.: Kalendarz wydarzeń w KL Auschwitz, Oświęcim 1992, s. 12.
