Theodor Eicke

Theodor Eicke
Theodor Eicke
	Papa
	Theodor Eicke jako SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS
Narození	17. říjen, 1892 ; Hudingen, Lotrinsko
Úmrtí	26. únor, 1943 (50 let) ; blízko Orelky, Sovětský svaz
Vojenská kariéra
Hodnost	SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS
Doba služby	1909–1943
Sloužil	Německé císařství (do roku 1918); Výmarská republika (do roku 1933); Třetí říše (do roku 1944)
Složka	Reichsheer (do roku 1918); Reichswehr (do roku 1933); Waffen-SS (do roku 1945)
Jednotka	Infanterie Regiment Nr. 23 "König Ferdinand der Bulgaren"; Infanterie Regiment Nr. 3 "Prinz Karl von Bayern; Infanterie.Regiment Nr. 22 "Fürst Wilhelm von Hohenzollern"; Bayerische Fußartillerie-Regiment Nr. 2
Velel	Koncentrační tábor Dachau; 3. tanková divize SS „Totenkopf“
Války	První světová válka; Druhá světová válka
Bitvy	Děmjanský kotel; Mansteinova jarní ofenzíva
Vyznamenání	Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi
	multimediální obsah na Commons

Theodor Eicke (17. října 1892 – 26. února 1943) byl nacista, veterán první světové války a vysoce vyznamenaný důstojník Waffen-SS v hodnosti SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS za druhé světové války. Zároveň se jednalo o jednu z klíčových postav ve vedení koncentračních táborů v nacistickém Německu.^[1] Také byl držitelem rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi.

Mládí a první světová válka[editovat | editovat zdroj]

Theodor Eicke se narodil 17. října roku 1892 v alsaském městě Hudingen jako nejmladší z 11 dětí přednosty železniční stanice Heinricha Eickeho. Po dokončení obecné školy nastoupil mladý Theodor na reálnou školu v Hampont, avšak studia nezvládal a v roce 1909 školu opustil.

Následně se rozhodl vstoupit do německé císařské armády a byl jako dobrovolník zařazen ke 23. bavorskému pěšímu pluku v Landau, kde sloužil pod velením pozdějšího generálporučíka a nositele Pour le Mérite, plukovníka Rudolfa Dännera.

Na Hitlerův příkaz osobně provedl popravu Ernsta Röhma za Noci dlouhých nožů v létě 1934.^[zdroj?] Velel jednotkám SS-Totenkopfverbände, které byly strážní službou koncentračních táborů. Roku 1938 se tyto jednotky rozrostly a byly vycvičeny k boji. Roku 1939 prováděly v Polsku likvidaci tamní elity a polských Židů. Poté byly přeměněny na bojovou divizi Waffen SS Totenkopf. Theodor Eicke jim velel až do 26. února 1943, kdy byl jeho letoun zasažen sovětskou palbou a zřítil se k zemi.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Kriegsfreiwilliger - 1909
Zahlmeisteraspirant - 1. říjen, 1913
Unterzahlmeister - 1. březen, 1919
SS-Mann - 29. červenec, 1930
SS-Truppführer - srpen, 1930
SS-Sturmführer - 27. listopad, 1930
SS-Sturmbannführer - 30. leden, 1931
SS-Standartenführer 15. listopad, 1931
SS-Oberführer - 26. říjen, 1932
SS-Brigadeführer - 30. leden, 1934
SS-Gruppenführer - 11. červenec, 1934
SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS - září, 1941
SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS - 20. duben, 1942

Přehled vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Rytířský kříž železného kříže - 26. prosinec, 1941
Dubové ratolesti k rytířskému kříži železného kříže (563. držitel) - 20. duben, 1942
Zlatý stranický odznak - 30. leden, 1940
Železný kříž I. třídy - 31. květen, 1940
Spona k pruskému železnému kříži II. třídy - 26. květen, 1940
Pruský železný kříž II. třídy (První světová válka)
Brunšvický válečný záslužný kříž II. třídy (První světová válka)
Bavorský válečný záslužný kříž II. třídy bez mečů (První světová válka)
Bavorský služební kříž III. třídy (První světová válka)
Medaile za východní frontu
Kříž cti
Odznak za zranění ve stříbře
Čestný prýmek starého bojovníka
Služební vyznamenání SS
Totenkopfring
Čestná dýka Reichsführera-SS

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Höss, Rudolf: Wspomnienia Rudolfa Hoessa komendanta obozu Oswiecinskego, Warszawa 1956, s. 259–265.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Theodor Eicke na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Höss, Rudolf: Wspomnienia Rudolfa Hoessa komendanta obozu Oswiecinskego, Warszawa 1956, s. 259–265.

[1]